Nu-jazzový hudební kolektiv Lesní zvěř se se svými písničkami se vydává na koncerty nejen po Čechách, ale i za hranice. Účastnila se Kaunas Jazz festivalu v Litvě, Jazziré v Srbsku nebo Brussel Jazz Marathon v Belgii. Jejich zatím asi nejdelší „hudební cesta“ vedla do Mexika, kde odehrála hned čtyři koncerty. O tom, jak se připravuje turné v tak odlišné zemi, napoví krátký rozhovor se zpěvákem Milošem Rejskem a kapelníkem Jiřím Hradilem.
Jak vás vůbec napadlo vydat se se svou hudbou do Mexika? Přišla nějaká nabídka nebo to byla vaše vlastní iniciativa?
Jiří: Letos jsme tam byli již podruhé. Poprvé jsme v Mexiku byli v roce 2011 a mělo to podobný průběh. Naše manažerka Hanka Vojtěchová nás přihlásila do „výběrového řízení“ na kapelu, která bude Českou republiku reprezentovat na festivalu EUROJAZZ a byli jsme vybráni pořadateli a českou ambasádou v Mexiku.
Tím, že člověk přijde s myšlenkou koncertů v Mexiku, všechno teprve začíná. Pak přijde na řadu organizace a plánování. Co teda všechno obnáší takový hudební výlet přes oceán?
Jiří: Nejdůležitější je seznam hudebních nástrojů, které musí pořadatel zajistit, abychom mohli hrát. Přeočkovali jsme se proti žloutence B a jinak je to standardní jako při bližších destinacích.
Už jen samotná letecká přeprava hudebních nástrojů a techniky může být náročná? Co všechno jste s sebou vezli?
Jiří: Nebylo toho moc, protože většinu věcí jsme si půjčili na místě. Speciální věci si, ale musíme vozit vždy. Například Miloš má soustavu efektů, kterou si sebou veze v kufříku. Martin si sebou veze šlapku na velký buben, paličky a někdy i činely. Marek trumpetu a já hammondový modul.
Miloš: Minimum, klávesy žádné, z bicích činely a stoličku, trubku a case s mixem, efektovým procesorem a Kaossilator. Byla to loterie, co z backlinu, který jsme si navzájem odsouhlasili, nakonec na místě bude.
Jak se vám komunikovalo s mexickými organizátory akcí?
Jiří: Po zkušenostech z minula víme, že kromě velkých akcí (EUROJAZZ, divadla) fungují velmi „ležérně“. Zkrátka „co si neuděláš sám, tak nemáš“. Při koncertech na univerzitě jsme zúročili všechen náš zvukařský um (a jeho opravdu málo), protože jsme si koncerty nazvučili sami po té, co jsme zjistili, že místní zvukaři neumí zvukovou aparaturu vůbec ovládat.
V Mexiku přece jen nebude vše fungovat jako u nás, takže jste určitě plni příhod a zážitků. Co nejšílenějšího se vám na cestě přihodilo?
Miloš: Martina nechtěli pustit na palubu letadla s bubenickou stoličkou, nikdo nemluvil anglicky, asi po půlhodině řešení a čekání se dostavila paní, a s odzbrojujícím úsměvem se zeptala: ”Do you speak Spanish?”
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Odehrály jste celkem čtyři koncerty. Na jakých místech a pro jaké publiku?
Jiří: Největší byl koncert na festivalu Eurojazz, pak jeden koncert v Texcocu v obrovském divadle a dva koncerty na univerzitě. Kromě divadla, kde byli lidé věkově hodně pestří, jsme většinou hráli pro studenty.
Miloš: Publikum bylo všude asi stejně smíšené, staří mladí, hráli jsme na festivalu v parku, na univerzitě v sále i v moderním krásném velkém kulturním centru v divočině.
Jaké byly ohlasy publika na koncertech? Je mexické publikum jiné než to české?
Jiří: Ohlasy byly skvělé. Mexičani jsou vřelí a hudbu si užívají. U nás chvíli trvá, než se publikum rozehřeje.
Setkali jste se pravděpodobně i se spoustou místních kapel a hudebníků. Přinesla vám místní hudba nějakou inspiraci?
Jiří: Spousta to rozhodně nebyla, ale na ulici jsme slyšeli místní Mariachi, což jsou kapely s kytarami, houslemi a trubkami – typická mexická lidová hudba. Dále pak se tam hraje hodně latinsko-americká hudba. Já jsem si odnesl ne přímo hudební inspiraci, ale spíš životní – že není nutno se tolik z věcí stresovat.
O kapele:Lesní zvěř je netradiční hudební uskupení, které propojuje živý drum’n’bass s nu-jazzem a psychedelií. Výsledkem je energická hudba, která jde přes hlavu, hudební historii, která bere ze sebe to nejsyrovější a překračuje se. Zpěv, hlukové plochy, smyčky živých nástrojů, trubka a bicí vystupují vůči klávesám jako rovnocenní partneři – slova nebo melodie mají stejnou váhu jako hudební plochy. |
Udělali jste si mezi koncerty čas i na objevování Mexika v jiných než hudebních rovinách? Co vás na zemi zaujalo?
Jiří: Již minule jsme byli na pyramidách v Teotihuacánu. Nyní jsme byli v Cholula, kde je kostel postavený na špici největší pyramidy na světě. Byl tam velmi neobvyklý výhled na sopečné údolí, ve kterém stojí města. Moc se mi líbila Puebla. Krásné starobylé město.
Teď březnu jste vydali také novou desku, je v ní k nalezení nějaká inspirace z Mexika nebo při cestě už bylo album hotové?
Jiří: Když jsme do Mexika letěli, tak jsme novou desku už vezli sebou. Ale stopy našeho minulého pobytu by možná šly najít.
Chystáte se na další zahraniční turné nebo vás Mexiko spíše odradilo?
Miloš: Určitě chceme hrát po světě, jak jen to bude možné, odezva na to co hrajeme je zpravidla živější než doma. Na druhou stranu takové vzdálenosti jako Mexiko jsou tvrdší, únavnější cestování, čekání a tak. Všechno má svou cenu.
