ROZHOVOR s Jiřím Fidrantem: Co Nor řekne, to platí.

Jak jste se dostal k podnikání v Norsku? 

Docela náhodou, jak to bývá. Pár let po revoluci mi nabídli práci obchodního ředitele jedné vodárenské firmy, která sídlí ve středním Norsku, v Gjøviku. Obchod se začal úspěšně rozvíjet, hodně jsme tam jezdili a ta země mi učarovala.  Hodně jsem se toho naučil – nejen o mosazných spojkách – a získal také hodně kontaktů. Takže když jsem ve firmě z hodiny na hodinu skončil, řekl jsem si, že obchod jsem se už naučil, Norsko mě baví a nejblíže ze všeho mám stejně k přírodě a outdooru, a tak se zaměřím na perfektní norské svetry a vlněné prádlo. Zjistil jsem si, že se sem nevozí, a s kamarádem, který žije v Norsku, jsme začali objíždět firmy a vyjednávat o spolupráci. 

Jak vnímali norské zboží Češi? 

Původně jsme s kamarádem vozili sobí kožešiny. Sob se chová na severu v Laponsku jako u nás ovce nebo krávy a kožešiny jsou nádherné. Pak jsem začal vozit svetry a pak mě kamarád přesvědčil na spodní prádlo. To byl problém – většina Čechů se hned zježí a představí si kousavý svetr od babičky. 

A jak to dělají, že prádlo nekouše? 

Říkají, že kouše maximálně pes nebo manželka. Vlna ne. Shodou okolností jsem se při studiu na zemědělce zabýval chovem ovcí a stříhal jsem je. Každá ovce má jiný chlup, jiné mléko, jiné maso. V 18. století začali být lidé choulostivější na oblečení a v Pyrenejích, na hranici Španělska a Francie, se začaly šlechtit ovce na vlnu, aby ji měly co nejjemnější. Tomuto plemeni se říká merino – ovce mají hodně vlny a je jemná. Samozřejmě je tam i velké know-how na zpracování vlny a obrovská zkušenost. Devold je na tom s technologií zpracování vlny jednoznačně celosvětově nejdál. Je to špička a lídr i v inovacích, ve výrobcích i technologiích.

Jak obtížné je obchodovat s norskými firmami? 

Je velmi obtížné cokoli dovážet. Norsko není součástí EU a svůj obchod si velmi hlídá, v mnoha odvětvích je dokonce státem rozumně regulovaný. A k tomu přistupuje i norský nacionalismus. Například nabídku české outdoorové značky odmítli, protože přece mají už po desetiletí Bergans, tak proč by to měnili. 

S vývozem problém žádný není, tedy pokud jde o byrokracii. Ale je potřeba se poprat s vysokými norskými cenami, díky nimž jsou některé výrobky u nás téměř neprodejné. Ani my nejsme zrovna levní – nevozíme levné zboží, ale norskou kvalitu. A pak je těžké přesvědčit firmu, že by to měla dělat. Než jsem Devold přesvědčil, aby mi něco prodal pro český a slovenský trh, stálo to hodně úsilí. Dalo by se říct, že náš trh je vůbec nezajímal, dokonce si mysleli, že je součástí Ruska. Nakonec mi to dali, ale myslím, že jedině díky mým kontaktům. 

Dnes jsem stále více a více hrdý na to, že jsem získal tři tak významné norské značky. Začal jsem s Dale, založeným už roku 1879, pak Devold of Norway (1853), kteří se specializují na vlněné spodní prádlo a svetry, naposled Bergans of Norway. Ten dělá outdoorové oblečení a vybavení; vymysleli například batoh a na jeho zádový systém mají patent od roku 1908. Jsou to všechno přes sto let staré, zavedené a rodinné firmy, jako náš Baťa. 

Norové jsou velmi hrdí na svoji nádhernou zem a její produkty, a tak nevidí jediný důvod, proč by si měli kupovat něco jiného než norské vybavení. Díky tomu mají firmy zaručený odbyt a nepotřebují nikam expandovat. 

Co je zajímavého na spolupráci s Nory? 

Například to, že nepotřebují expandovat. Zaměřují se na kvalitu a tradici. Nepotřebují pořád něco měnit a zkoušet, váží si toho, co funguje.

K tomu je určitě potřeba podívat se trochu do historie, pochopit národ a jeho mentalitu. Předně mají stabilní demokracii a neznají radikální změny, jako známe za posledních sto let my. Díky tomu jsou obklopeni a obklopují se stabilními věcmi trvalé hodnoty. Jsou to luteráni a taky potomci Vikingů, díky jejichž odkazu vyznávají naprostou rovnost, a to nejen mužů a žen (ve vládě mají 50 % žen), rovnost panuje i ve firmách. Majitele Bergansu jsem odhalil až po dvou letech. Takový starší pán, co vždycky seděl vzadu, nešel dopředu a nestavěl se do té role „majitele“. Firma je tady opravdu „společnost“. 

Jsou Norové skromní? 

Raději řekněme, že oproti našim zhýralým materiálním potřebám žijí rozumně. Vědí, kde jsou opravdové hodnoty. Není to o velikosti domu nebo zase novém autě. Jim jde o hodnoty úplně jiné. Jdou ven do lesa a udělají si s přáteli táborák. Norové mě hodně naučili. Není důvod se hnát víc a víc, lepší je být šťastný, spokojený a život si užít. Už od půlky listopadu jedou Vánoce, všechno se přibrzdí, lidé se scházejí ve spolcích, s přáteli a rodinami, chodí na večeře, do lesa, udělají oheň, popíjejí aquavit a jedí uzeného lososa. Když přiletím do Norska, je to jako když se zpomalí zrychlený film. Lidi chodí pomalu, auta zastavují, nikdo se nerozčiluje. Je to balzám. 

Je poznat, že patří mezi nejbohatší národy světa? 

Není. Oni umí výborně hospodařit a peníze neutrácí, chápou je jako peníze svých dětí, a tak je dávají do fondů a investují. Nemáme potuchy, za čím vším investičně stojí Norové. A mají také ohromné loděnice, investují do elektroniky a technologií. Měli bychom se od nich hodně učit. 

Ještě něco bychom se měli učit? 

Jsou mnohem dál v udržitelnosti a ekologii. Například Bergans sám nabádá své zákazníky, aby si koupili bundu, až když ji opravdu potřebují. A pokud se rozbila, opraví ji. Mají dvě auta, která jezdí po celém Norsku a šijí a opravují zipy. Co neopraví, odvezou do velké dílny. Viděli jsme tam opravovat i čtyřicet let staré věci. Teď třeba Bergans připravují na další sezonu batohy nebo látku, která se dělá z viskózy ze stromů a bude to 100% recyklovatelný. Je potřeba problematiku odpadu z oblečení řešit – je to téměř druhý největší znečišťovatel planety. 

Jak je to s důvěrou v obchodě? 

Samozřejmě, důvěru si musíte zasloužit a vybojovat a mně v začátku hodně pomohlo, že jsem obchodoval v Norsku známé a renomované vodárenské firmě. Co si člověk řekne, to platí. Opravdu tam není potřeba ani písemné smlouvy. Nepoužívají ani razítka, jedou na podpis a na slovo. Co řeknete, to platí. Nerozumí tomu, proč bychom měli měnit to, co jsme včera odsouhlasili. To je úžasný, ale nesmíte je zklamat. Takový Holanďan je primárně obchodník, a když se s vámi dneska domluví, ale zítra přijde někdo jiný, prodá mu to. To Nor nikdy neudělá. Hrdost a čest je pro něj přednější než byznys.

Mám velmi přátelský vztah s představiteli všech dovážených norských značek. Osobní přístup ovlivňuje také marketing. Na bázi přátelské dohody Norská móda obléká pracovníky horských chat a nejen outdoorové osobnosti. A přesně tohle se mi líbí na Norech. Nemusíte mít na všechno smlouvy, důležité je být férový a dívat se lidem zpříma do očí!

Jsou nějaká negativa spolupráce s Nory? 

Ano, a souvisí to právě s tím, že oni náš trh nepotřebují. Nepotřebují tedy ani marketing – vždyť v Norsku jejich slavné značky každý zná, každý kupuje, není proč dělat propagaci. Takže pokud chci jejich výrobky ukázat Čechům, musím si to zařídit sám. Samozřejmě bez jakékoli jejich podpory. Někdy mám dokonce pocit, že je obtěžuji, když chci, aby schválili inzerát s jejich logem nebo produktové fotky, které jsem si sám musel nafotit. Vůbec jsem několikrát narazil, když jsem jim chtěl „pomoci“ nějakým nápadem a inovací. Oni to prostě mají odzkoušené, nechtějí dělat pokusy. Při takovém jednání je potřeba být velmi dobrým diplomatem. 

Cestujete po Norsku? Co byste doporučil vidět? 

Občas si udělám radost, jedeme tam s kluky auty a projedeme Norsko celé. Jeli jsme třeba z Bergenu na Lofoty a přes Švédsko zpátky, před deseti lety jsme dojeli až na Nordkap a lezli jsme nejvyšší kopce Norska, Švédska a Finska. Nejkrásnější mi připadá Alesund – nádherné místo s kombinací skal a ostrůvků. Shodou okolností odtamtud, z poloostrova Langevåg, pochází i Devold. V každém údolíčku může být hezky, je pěkné chodit v horách a přespat na norských chatičkách, kde zaplatíte do kasičky. Nádherné jsou fjordy. Dole kvetou třešně a vysoko nad nimi vidíte zasněžené vršky. Při první cestě byste měli projet jih, Oslo a jeho muzea a pak to protáhnout do Bergenu, což bylo dlouho hlavní město, pak přes Voss, velké lyžařské středisko, které je hezké i v létě, do olympijského městečka Lillehammeru a přes Gjøvik zpátky do Osla. Norové jsou velmi hrdí na svůj národ, nádhernou zem, na svou vlajku, která se třepotá nad téměř každým domkem. Svoji zem mají rádi.