ROZHOVOR: S dvěma Čechy o tom, že postavit vlastní dům na Srí Lance se dá za 8 měsíců

Z rozhovoru s nimi, se dočtete příběh plný strastí i radostí o domě, který zde vybudovali, navrhli a částečně i postavili vlastními silami, přičemž jejich hlavním cílem bylo vybudovat zde české zázemí.

Přes Vánoce 2015/16 jsme strávili celý měsíc na Bali, kde nás to velmi ovlivnilo. Oba máme hodně rádi sluníčko, moře a taky jsme byli oba poprvé takhle daleko v tropech. Když jsme ostrov opouštěli, tak jsme věděli, že ten náš život musíme změnit. Já chtěl kvůli surfu jako další naši cestu Srí Lanku a po návratu do Čech se nám to docela rychle změnilo z dovolené na „budeme tam žít a postavíme si baráček“

Bylo od začátku vaším cílem dům pronajímat a poskytovat ubytování?

Ano! (úsměv) Hlavním cílem bylo poskytnout české zázemí lidem, kteří neumí anglicky a třeba by se sem sami ani nepodívali. Proto taky vznikl i náš název – Jsme na Srí Lance bez cestovky. Plno lidí má představu, že bez angličtiny by to tady nešlo, ale naopak o to víc si tady užijí srandy. Většina místních má vlastní angličtinu, takže to jsou většinou stejně ruce a nohy (smích). My našim hostům vždy všechno připravíme dopředu, takže si pak naplno užijí celou dovolenou.

Dům jste si navrhli sami, je to tak? Jak se Vám to podařilo? Ne každý by to zvládl… (A mimochodem, je fakt nádherný!)

Moc děkujeme! (úsměv) Ano, úplně všechno na baráčku jsme si navrhli sami. Vzpomínali jsme, kde všude jsme byli a jak to tam měli udělané. Jen jsme teda před tím nikdy nic nestavěli. Já jsem dělal 3D grafiku a Janča pracovala pro jednu investiční společnost. Takže jsme si začali kreslit každý zvlášť na papír a pak jsme to dali dohromady. Přenesl jsem to do 3D, kde jsme vyladili každý detail, nebo jsme si to teda aspoň mysleli (smích). Totiž, na papíře metr vypadal, že je tak akorát, než se začalo stavět. Samotné nás to překvapilo, že je to tak obrovské (smích). Janča jenom chodila a říkala „To nevím, kdo to bude uklízet“ (smích). Vlastně to říká pořád! (smích)

Jak těžké bylo obstarat všechny formální náležitosti? Dokumenty, povolení, smlouvy atd…

Bylo to nekonečné, z jednoho papíru vzešli další tři a z nich dalších 150 (smích). Nemají tady žádný systém, který by definoval, co všechno je potřeba. Setkali jsme se i s úředníky, kteří chtěli úplatu, že nám to jinak nedají. Nejhorší na tom je to, že tenhle zná tohohle… Takže i přes to, že jsme věděli, že máme všechny papíry legální a správně vyplněné, nemohli jsme jít proti nim. Úředníci jsou tady velkými škůdci.

Začalo to hned při koupi pozemku, kdy nám centrální banka Srí Lanky zablokovala peníze. Museli jsme vyřídit plno papíru, abychom prokázali, že nejsme teroristé a ani překupníci drog. (smích) Založili jsme investorský účet v místní bance, kam nám přeposlali naše peníze s tím, že až pak musíme požádat o povolení k převodu na majitele pozemku. To znamenalo, že jsme si ty peníze ani nemohli poslat zpět do Čech. Na to bychom potřebovali také povolení.

Právě tady jsme narazili na škůdce, který nás dlouho tahal za nos, že povolení je v procesu a bude zítra. Zítra bylo dalších asi sedm dní a nakonec nám řekl, že to nedostaneme. Řekl jsem mu, že tohle se nedělá a že si pro povolení přijedu další den! Navázal jsem kontakt s ambasádou v Indii a pak s Českým konzulem tady na Srí Lance. Sbalili jsme se a vyrazili do hlavního města Kolombo, kde má sídlo centrální banka Srí Lanky. Z Indie nám zavolali, že bohužel nikdo není k mání. (smích) Nakonec jsem si říkal, jak jsem bláhovej, když jsem si myslel, že by nám pomohli něco vyřešit. (smích) Český konzul projevil zájem, ale nakonec jsme si našli cestičku k samotnému řediteli centrální banky.

Měli jsme tři dny do odletu! Náš škůdce dostal pokyn povolení vystavit, protože vše bylo v pořádku, a tak jsme se na něj šli podívat, vzali si povolení a on nám ještě řekl, že kdyby mu nezavolal ředitel, tak nám to nikdy nedá. A takhle to tady asi funguje.

Převedli jsme peníze, další den se jeli ještě podívat na náš krásný pozemek (pouze zarostlá džungle) a večer už na letiště a do Prahy. A to byla naše první návštěva Srí Lanky. (smích)

Co je podle vás stěžejní v jednání s místními lidmi?

Místní mají problém přijmout inovace. Všichni tady jedou podle tradic a většina z nich se za Budhismus pouze schovává, když se jim to hodí. Protože to všechno, co nám tady provedli během stavby, to by Budhista neudělal. Také žijí v domnění, že když oni si myslí, že je to tak pro vás lepší, tak mají pravdu. Například jsme si v obchodě vybrali vybavení do koupelny a zaplatili zálohu. Za týden to přivezli a půlka věcí byl jiná! Ptám se: Co to je? Odpověď zněla, že tohle se víc hodí k umyvadlům a tohle zase ke sprchové hlavici! (smích) Po všech starostech s dělníky jsme se u toho už nasmáli. (smích)

Takže jste dům nestavěli svépomocí?

Začali jsme s ověřenou stavební firmou, abychom to měli všechno rychle hotové, ale pár zádrhelů se vyskytlo. Firma nám pak utekla i s penězi, takže jsme vlastně dostavěli svépomocí. (smích) Měli jsme možnost zatnout zuby a doufat, že to dokončíme, nebo jít k soudu a zkusit dostat peníze zpět.

Měli jsme ale rozestavěno, soud by pozastavil práce a mohlo by to trvat i 10 let – a to by bylo ještě rychle. (smích) Zástupce firmy nás začal vydírat, a tak jsme raději utratili další peníze za právníky, kteří nám vypracovali ověřené stavební posudky a pořádnou smlouvu, která nás před tím „Budhistou“ hezky chrání. To „budhista“ nečekal a začal spolupracovat, takže už víme, jak na ně! Peníze ale nikdy nevrátí. Byla to pořádná hrouda starostí a nervů, ale teď se tomu smějeme. Žijeme, jsme zdraví a nemáme ani hlad! (smích)

Jak je to s pracovní morálkou na Srí Lance?

Hrůza. (smích) Ale musíme říct, že to není jen tak pracovat v takovém vedru. Sami to vydržíme jen chvíli, když pracujeme na zahrádce. Klasika je, že mají asi pět přestávek na hrneček čaje s šesti lžícemi cukru. Další klasika je, že všichni rozumí všemu. A další, asi ta nejlepší, je, že jeden pracuje, ostatní koukají. To jsme rychle okoukali, takže jsme pak taky stáli a koukali. Práce jim pak šla lépe, než když jsme seděli opodál a koukali se jen občas. Později už pro nás byl luxus, že jsme si zašli někam na oběd. Většinou po každém návratu bylo něco špatně, nebo se nic nestalo. Jestli nás ještě napadne něco tak bláznivého, tak raději přivezeme partu z Čech! Chtěli jsme si to udělat všechno hezky po Srí Lansku a taky jsme to tak měli! (smích)

Nejširší nabídku průvodců a map Srí Lanky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jak dlouho vám samotná stavba domu trvala?

Trvala osm měsíců a to měli dělníci plno dovolené. (úsměv) Jednou jsme takhle ráno přijeli na stavbu a našli jen poházené nářadí. Celá parta se zvedla a odjela do hor za kámošem na oslavu. Byli pryč týden. (smích) Takových historek ale máme plno. Nikomu bychom to nepřáli. Jsme rádi, že jsme to stihli takhle rychle. Kdybychom tady nebyli, tak se baráčku nikdy nedočkáme, a ještě by vypadal úplně jinak. V prvním patře bychom neměli okna, dveře do jednoho pokoje také ne a základy pro nosnou konstrukci by byli o metr jinde. (smích)

Hádám, že dva Češi, kteří staví dům na Srí Lance, tady není úplně běžná záležitost… Jak se na vás dívají místní? Přijali vás nebo mají spíš odmítavý postoj?

Naštěstí u nás ve vesničce nás přijali s úsměvem, který dokonce vydržel. Ale i tak jsme rádi, že máme kolem pozemku dvoumetrovou stěnu. Místní totiž nerespektují osobní hranice. Myslí si, že mohou všude vstoupit a všechno ohmatat. Dostali jsme radu, že máme zůstat pouze u úsměvu a mávání, tak se této rady držíme. Je to jediná cesta, jak tady s místními přežít. Když navážete kontakt a vznikne rádoby přátelství, tak to vždy skončí u toho, že potřebují peníze, nebo ještě hůř vydíráním. Jsme přeci stále v džungli ne? (smích)

Z hlediska kulturních odlišností, dokážete jmenovat něco, co by bylo pro obyvatelé Srí Lanky typické, ale pro Evropana/Čecha nepochopitelné?

Třeba že jedí rukama. Když je tady člověk jako turista, tak to může být zajímavé, ale jak tady žijeme a vidíme to čím dal častěji a k tomu ještě různé doplňky stylu plivání a smrkání, máme už silný pocit, že jsme někde ve středověku. (smích)

Jaká je místní příroda? A co počasí?

Místní příroda je hodně rozmanitá a překrásná. Můžete se probouzet zpocení na pobřeží a pak se v čase oběda klepat zimou ve větru ve vysokých kopcích vzdálených jen několik hodin jízdy. Na pobřeží Srí Lanky je stálá teplota kolem 30 °C. Ve vnitrozemí může být pouhých 16 °C. Střídá se tu období sucha a období dešťů. Hlavní sezóna na jihu Srí Lanky začíná od listopadu až prosince do konce dubna. V mimo sezóně je nejhorší měsíc květen, kdy neustále prší. Letošní rok se období dešťů posunulo až na červen, tudíž to nelze jednoznačně říct, jaké počasí bude. Ale počasí blázní po celém světě.

Co byste na Srí Lance doporučili k vidění?

Je krásné vidět tu rozmanitou přírodu, doporučujeme tedy strávit čas u moře, ale také se podívat do vnitrozemí Srí Lanky a navštívit hory a čajové plantáže, které svojí velikostí člověka ohromí. Malou Adamovu horu zvládnou i děti, výšlap není tak náročný a výhledy z hory za to stojí. Nově tam vznikla i Zip Line, takže si na své přijdou i milovníci adrenalinu. Další velký zážitek je Safari, želví záchranná stanice, surf a plno dalších výletů a zážitků.

Co místní gastronomie, je něčím specifická?

Rozhodně rýží. Místní jedí rýži od rána do večera. (smích) Tradiční jídlo Srí Lanky je Rice and Curry. Jedná se o porci rýže s nejrůznější sezónní zeleninou. Můžete si k tomu dát i kousek ryby nebo kousek kuřecího masa. Pokud zavítáte do místního podniku, kde se stravují místní, připravte se na to, že to bude pálit. Místní milují chilli, a tak ho přidávají všude, kam to jde. Mezi další patří různé smažené rolky, které jsou nejčastěji plněné rybou a chilli. Na místní kuchyni se nám líbí, že vaří vždy s čerstvých surovin a to je prostě paráda.