ROZHOVOR: S cestovatelkou Irenou Andrlovou o tom, jak poznat všechny tváře Jižní Ameriky

Vaše cestovní kancelář nenabízí klasické katalogové zájezdy. Jak vlastně tedy vaše služby fungují?

Cestovní kancelář Reina Travel umožňuje přes svůj web jedinečné flexibilní plánování dovolené, při kterém vás nesvazuje termín odletu a program výletů. Prostě si vaše vytoužené destinace naklikáte a online se vám průběžně zobrazuje celková cena. Během plánování si můžete destinace přidávat či ubírat a měnit počet osob.

Vše uložené do „kufru“ (košíku) se odešle jako nezávazná objednávka. Do 24 hodin klienta kontaktujeme pro upřesnění individuálních požadavků. Naše motto je „svobodná volba“! Nejsme masová cestovní kancelář.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Máte skvělý přehled o Jižní Americe, kolik času a kde přesně jste v této oblasti strávila?

Nejvíce času jsem strávila v Kostarice, Panamě a také v Argentině, v obou případech to byl pokaždé téměř rok. Díky odlehlosti těchto dvou destinací a díky mé práci v turismu již tenkrát, jsem měla mnoho možností poznat dobře nejen ony země, kde jsem žila, ale i sousední země.

Z Argentiny jsem často doprovázela klienty do Chile, hlavně během pobytu v Patagonii, kdy se Argentina a Chile nedá od sebe oddělit a pak také do sousedních zemí, jelikož klienti s oblibou spojují do jedné návštěvy kontinentu více zemí, takže na Argentinu běžně navazovala Brazílie, Chile nebo Peru, občas také Uruguay. Z Kostariky se běžně jezdilo do Panamy, ve střední Americe jsou vzdálenosti relativně krátké, takže je poměrně nenáročné poznat sousedící země Panamu, Kostariku, Nikaraguu a El Salvador.

Nejširší nabídku průvodců a map Bazílie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kam se nejčastěji vracíte a z jakého důvodu?

Toto by to u mě vyhrála asi Kostarika, protože miluju slunce a teplo, pocit, kdy není třeba se obávat, zda druhý den také bude slunečný den, zvuky džungle a oceán vždy na dosah. Na druhou stranu se tam zase nedá lyžovat a v Argentině jsou skvělé podmínky pro lyžování, neuvěřitelně kvalitní sníh, nějak se liší od toho „evropského„ mají tam skvěle upravené sjezdovky, půjčovny vybavení na vysoké úrovni a žádné fronty ani přeplněné sjezdovky. Bariloche je lyžařský ráj, ale moc se o tom u nás neví, protože málokdo si jede zalyžovat v červenci či srpnu během našeho léta.

Mám pocit, že jednotlivé jihoamerické země jsou dosti rozlišné. Která je podle vás nejblíž naší mentalitě?

Jelikož žádná z jihoamerických zemí nemá již dávno pouze své domorodé obyvatele a každá země byla jaksi „namíchána“ s jinou kulturou, tak to je přesně to, co se v zemích odráží a proč jsou dost odlišné. Například v Argentině se počátkem minulého století usazovali hlavně Němci a Italové a proto bych se odvážila říci, že je to právě Argentina, která je naší mentalitě o něco blíže než ostatní země. Plus tam má jistý vliv i střídaní ročních období, studená zima a tedy nutná připravenost budov na tuto skutečnost a tak i vizuálně jsou v Argentině k vidění podobné stavby jako v Evropě.

Například takové centrum Buenos Aires má jednoznačně francouzskou architekturu z konce 19. století. Naopak třeba Brazílie je hodně ovlivněna africkou kulturou, kdy Portugalci dovezli do země až na 11 miliónů otroků a takový Salvador vám místy může připadat až moc africký. Obecně čím blíže rovníku v jižní Americe, tím se nám jejich mentalita vzdaluje, což je ale také dobrý důvod pro poznávání i těchto zemí.

Jaká země je naopak pro nás téměř nepochopitelná?

Nepochopitelná není asi žádná země, pokaždé když se informujete o její historii a současné vládě a možnostech, které mají tamní obyvatele ve vzdělání, práci a výdělku, tak skoro vždy najdete pochopení, proč to tam je právě takové. Kdybych ale měla vybrat jednu, tak určitě nejméně pochopitelná, či snad akceptovatelná, je Venezuela. Smutná politická situace v zemi má za následek obrovskou kriminalitu a v počtu vražd tato země drží dlouhodobé světové prvenství. I přes své přírodní krásy, které tato země skrývá, bych tuto zemi běžnému turistovi nedoporučila.

Pořád ve společnosti cítím ten dávný předsudek, že „je tam nejvíc nebezpečno“. Co si o tom myslíte vy?

Rizikovým oblastem s vysokou kriminalitou a nebezpečím jako jsou hadi, pavouci nebo malárie se umíme vyhnout anebo přijmout takovou ochranu, aby náš klient byl v bezpečí.

Klademe důraz, aby si klient užíval „ráje na světě“, mohl poznávat Národní parky, domorodé kultury, hory i džungli. Války drogových gangů a vysoká kriminalita se odehrává stále na stejných místech, kterým se lze bez problémů vyhnout, jelikož se jedná o odlehlé a neturistické oblasti.

Kdyby bylo možné vyčíslit kriminalitu spáchanou na turistech, tak jižní a střední Amerika by byla naprosto srovnatelná s ostatními běžnými turistickými destinacemi na světě.

Je nějaké místo, kde by si turisté přeci jen měli dát pozor?

Obecně je potřeba se vždy předem informovat o zemi, kam hodlám cestovat. Našim klientům vždy poskytujeme aktuální informace o vybrané zemi. Vždy a všude se bude opakovat základní pravidlo, nepohybovat se o samotě po setmění a mimo běžná turistická místa. Dále nesdělovat cizím osobám váš program cesty v zemi, být u bankomatu vždy sami, mít hotovost uloženou na několika různých místech při sobě, neukazovat na veřejnosti větší obnos peněz, dražší hodinky, šperky ani dražší a nové mobilní telefony apod. Země, které opravdu nedoporučuji, z důvodů tamní úrovně kriminality jsou snad jen Honduras, Venezuela a Guyana

Dá se doporučit nějaká jihoamerická země, v níž se cestuje nejsnáze, ať už z hlediska dopravy, cen nebo vstřícnosti místních?

Dnes už se dá dobře cestovat téměř ve všech jihoamerických i středoamerických zemích. Země jako Argentina, Brazílie, Chile, Peru, Kolumbie, Panama i Kostarika mají dobrou síť linkových autobusů a některé společnosti poskytují autobusovou přepravu na vysoké úrovni, s klimatizací, toaletou, občerstvením, na dálkových autobusech první třída – sedačka lze úplně položit i s oporou na nohy.

Celkově se v jižní i střední Americe neustále navyšuje počet leteckých společností a objevují se nové „low-costové“ společnosti a konkurence snižuje ceny. I dlouhé trasy je možné překonat od 50 USD za letenku. Je pouze několik zemí, kde je to s dopravou obecně trochu horší. Mezi tyto země patří Paraguay, Bolívie, Guyana a Honduras. Vázne tam autobusová síť, nejsou kvalitní a spolehlivé služby, je tam málo leteckých společností, zapůjčení auta je příliš drahé a taxikáři nespolehliví.

A co se přírodních a kulturních krás týče, která země by zvítězila?

Kulturní dědictví myslím nelze upřít Peru. V tom je zkrátka jedinečné, úžasné a pokaždé se tam dá objevit něco nového a přitom stále stejně uchvacujícího. Každý jistě ví alespoň základní informace o slavném Machu Picchu a kultuře Inků. Ale v zemi je toho daleko více, obrazce Nazca, jejichž přelet by si také neměl nechat ujít ten, který se do Peru chystá, dále největší vysokohorské jezero Titicaca s tajemnými obyvateli Ury, kteří žijí na unikátně vybudovaných rákosových ostrovech, koloniální město Cusco, v zemi najdete otisky tolika kultur najednou.

Jako největší přírodní krásy bych osobně ohodnotila nejrozlehlejší vodopády na světě Iguazú, ležící na trojhranici Brazílie, Argentiny a Paraguaye. A dále Amazonii, neproniknutelnou hlučnou džungli plnou fascinujícího života, jak fauny a flóry, tak domorodců, která zasahuje do několika zemí, hlavně tedy Brazílie, ale také do Bolívie, Peru, Ekvádoru a Kolumbie a tak je možné Amazonii navštívit i z jiného místa než z tradiční vstupní brány Manausu.

Docela boom zažívá v poslední době i oblast střední Ameriky. Všechny země tam ale na mě působí dost podobně nebo to není pravda?

Země střední Ameriky mají mnoho společných rysů. Jejich historie je vesměs společná, nejprve většina těchto států patřila Španělům a jsou tedy jednoznačně ovlivněny pouze jednou kulturou, poté státy patřily krátce k Mexiku a začátkem 19. století tvořilo 5 ze 7 států střední Ameriky tzv. Federativní středoamerickou republiku, která se sice brzy rozpadla, ale tyto státy dodnes udržují vzájemnou úzkou spolupráci.

Dále díky relativně malé geografické rozloze, je ve všech zemích stejné podnebné pásmo, vždyť celá střední Amerika je 16x menší než Brazílie. Lákavé jsou odlišnosti v přírodních krásách, Národních parcích, barvitosti pláží, velikosti vodopádů, rozmanitosti řek a všude na vás čeká neopakovatelné dobrodružství.

Kam klienti s vámi jezdí nejčastěji?

Nejvíce poptávané a realizované cesty jsou do Patagonie, do Brazíllie, Peru a Kostariky ve spojení s Panamou. Většinou jsou to cesty na 12-16 dní a asi tak polovina klientů chce navštívit za tu dobu alespoň 2 země, které spolu sousedí. Ale poslední dobou se již někteří naši klienti nechávají přesvědčit ke speciálním kombinacím a chutím, jako je například lyžování v červenci v Argentině a poté přelet na některou z vyhřátých pláží Karibiku.

A jaký trend všeobecně vlastně v cestování sledujete? Stále lidé chtějí vidět, co nejvíce za nejkratší dobu, nebo naopak chápou, že méně je někdy více?

Poslední dobou si hlavně všímáme toho, že klienti vědí, co chtějí navštívit, vidět a zažít. Požadavky jsou dosti individuální, ale celkově určitě převládá potřeba vidět a zažít co nejvíce během krátké doby. Doba se zrychluje všude a dříve bylo potřeba mít alespoň měsíc, pokud jste chtěli obstojně poznat Jižní Ameriku, hlavně kvůli velkým vzdálenostem, dlouhým přejezdům a drahým letenkám. Toto je dnes minulostí a Jižní Ameriku můžete dobře poznat i během 14ti dnů. S dostatečným časovým předstihem se dají zajistit velmi výhodné letenky, které ušetří mnoho času.

Kdybyste měla v Jižní a Střední Americe doporučit jediné místo podle vlastních pocitů, které by to bylo?

Nelze si vybrat pouze jediné z více dětí. Naštěstí nikdo neletí přes polovinu světa na skok, ale aspoň na 10 dní a tak mohu jmenovat více než jediné místo a asi by to bylo spojení: Patagonie – Iguazú – Amazonie.