ROZHOVOR s Bikepacking nomads: Jižní Asie aneb rok života na dvou kolech

Kubo, jaký je Nový Zéland na kole?   

Nový Zéland byl našim naším domovem na jižní polokouli po dobu tří let a dá se říct, že na něj jako na domov vzpomínáme. Milujete-li horská kola, pak je Nový Zéland skvělou výzvou a destinací pro vaši cyklodovolenou. Podobně jako pěší trasa Te Araroa, která vede z nejsevernějšího bodu Nového Zélandu na ten nejjižnější, lze využít značené trasy Tour Aotearoa nebo se rovnou zúčastnit stejnojmenné události. Pohostinnost obyvatel Nového Zélandu, dostupnost ubytování i kempovišť a výborný Flat White společně s různorodou krajinou vyzývají k epickým MTB zážitkům. Odradit od návštěvy Nového Zélandu dokážou snad jen dotěrné sand flies (muchničky) a vyšší ceny veškerého zboží a služeb.

Která část trasy se vám nejvíce líbila?

Jedna z nejkrásnějších částí Severního ostrova je asi Timber Trail. Je to jedna z dvaadvaceti novozélandských Great Rides, což jsou top MTB traily a cyklotrasy na území Nového Zélandu. Je to 85 km dlouhá trasa na území lesního parku Pureora ve středu Severního ostrova. Pro Maory je toto území součástí jejich kultury, kdežto ve čtyřicátých letech 19. století to bylo pro Evropany to bylo poslední místo, kde mohli začít těžit dřevo. Naštěstí v roce 1978 se díky protestu ochránců životního prostředí podařilo těžbu dřeva zastavit, a tím i zachránit původní podokarpový les, ve kterém můžeme vidět obrovské stromy rimu nebo tōtara. Kromě úžasně zeleného lesa si můžete užít pozorování unikátních druhů ptáků, osm visutých mostů, z nichž tři dosahují délky přes 100 m. Milovníci historie a techniky ocení pozůstatky těžebních strojů i jedinou železniční smyčku na světě, která se dá projet na kole. Terén není extrémně náročný (obtížnost 2-–3 z 5) a pro každého nabízí něco. Na koncích a uprostřed trasy najdete různé druhy ubytování, od kempů, glampů až po luxusní ubytování. Veškeré informace jsou k dohledání na webu www.timbertrail.nz.

Dál jste pokračovali do Thajska a Jihovýchodní jihovýchodní Asie. Nekazila vám dojem z putování chaotická doprava?

Kdo si myslí, že Jihovýchodní jihovýchodní Asie není vhodná na cyklocestování, tak se mýlí. Jakmile si zvyknete na dopravní chaos a budete se cítit bezpečně, začněte objevovat boční silnice a skrytá zákoutí této země. 

Jaká byla nejhezčí část trasy po Thajsku? 

Vyrazte z Chiang Mai na sever podél hranic s Myanmarem do Chiang Rai, užijete si vybetonované cesty mezi políčky s ananasy, opravdu prudká stoupání a kempování v národních parcích. V Thajsku je buddhismus všude přítomný a vyhnout se mu je zkrátka nemožné, stejně tak jako buddhistickým chrámům, k. Kdybychom ale měli jmenovat ty, které stojí určitě za to navštívit, pak by to byly Wat Rong Khun (Bílý chrám) a Baan Dam (Černý dům/chrám), i když to vlastně nejsou pravé buddhistické chrámy. Bílý chrám je soukromá galerie, kterou vlastní umělec Chalermchai Kositpipat, ztvárněná do buddhistického chrámu. Vše je bílé nebo ve světlých barvách. Baan Dam je dílo jiného thajského umělce. Thawan Duchanee toto umělecké muzeum budoval 50 let. V muzeu lze vidět mnoho ostatků zvířat (kostí, rohů, kůží a kožešin) a unikátní architektury. Místní často tyto dva chrámy označují za znázornění nebe a pekla. I my nabyli takového dojmu, ale který je, který, vám neprozradíme, prostě je musíte vidět.

V této zemi jsme na naší cestě vlastně byli dvakrát. Po přeletu z Nového Zélandu na severu, a po přejezdu z Kambodži v oblasti kolem Bangkoku. U Bangkoku jsme si užili národní park Khao Yai, kde volně žijí sloni. Bylo úžasné vidět tak obrovská zvířata mimo ohrady zoologické zahrady. Člověk si najednou přijde docela nicotný, když mu do cesty vstoupí takový mazlík. To pak jen stojíte, koukáte a pokorně čekáte, až se nají a zase zmizí v lese.

Nejširší nabídku průvodců a map (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kempovali jste v Thajsku? 

Původně by nás to ani nenapadlo, ale stalo se to náš naším oblíbeným způsobem přespání. Na thajském kempování je skvělé i to, že nepotřebujete vlastní stan, spacák, karimatku ani polštář. Vše si můžete půjčit ve vybraném národním parku. Informace najdete na portálu správy thajských národních parků.

Co se vám nejvíce líbilo v Kambodži? 

Kambodža rozhodně není jen Angkor Wat. Kolo vám dává svobodou, protože nejste vázáni na turisticky profláknutá místa nebo místní dopravu. Chystáte-li se na kole navštívit Kambodžu a jste-li dobrodružné povahy, pak se díky jeho pomoci můžete cítit jako Lara Croft nebo Indiana Jones. Stačí šlápnout do pedálů a třeba po kambodžské Route 66 (oblíbené mezi enduro motorkáři) navštívit zapadlé chrámy na východ od Siem Reap. 

Například chrámový komplex Koh Ker vás překvapí svou pyramidou Prang. Má sedm pater, měří 36 metrů a je jedinou v celé Kambodži. Komplex Koh Ker je postaven velmi odlišně oproti ostatním kambodžským chrámovým komplexům, a protože je od Siem Reap vzdálen asi dvě a půl hodiny autem, není až tak nedostupný, abyste si jej nezajeli prohlédnout.

Dalším z chrámových komplexů, který leží na starodávné královské cestě do Preah Khan Kompong Svay (dnešní Route 66), je Beng Mealea. Ten jsme si užili opravdu jako dříve zmiňovaní hrdinové dobrodružných filmů. Chrám Beng Mealea je vystavěn v hinduistickém stylu, ale můžete v něm narazit i na prvky s buddhistickými motivy. Komplex je zachován ve stavu, ve kterém jej nechali lovci pokladů. Můžete tak vidět rozbořené zdi a chybějící sochy. Náš autentický zážitek ale občas dokázali pokazit turisté se selfie tyčemi a hlasitým projevem. Všechny chmury dokázala ale zahnat zahnala čerstvě vylisovaná šťáva z cukrové třtiny. 

Jeli jste na kole i kolem Annapuren? I to se dá? 

Když milujete hory, určitě občas sníte i o Himálaji a osmitisícovkách. A pokud k tomu máte rádi i horská kola, pak jste ztraceni stejně jako my. Jezdit na kole v Nepálu není úplně jednoduché. Hlavní tahy jsou úzké silnice plné aut, ale i tak se dá z Káthmándú během týdne přejet do Pókhary. Odtud, pokud nemáte dost kopců a nechybí vám dech, můžete pokračovat dvou až třítýdenní okružní jízdou kolem masivu Annapuren přes sedlo Thorong La dosahující výšky 5 416 m. Vyrazíte-li z Pókhary po směru hodinových ručiček, dbejte řádné aklimatizace. Trpělivost vám přinese ovoce v podobě úžasných výhledů na himálajské velikány a sjezd vašeho života. Pozor! Pohybujete se ve velehorském prostředí a vše je potřeba řádně zhodnotit, naplánovat a na vše se připravit. V Nepálu existují agentury, které dokážou poskytnout relevantní informace a případně pomoci s organizací takového dobrodružství.

A co legendární Pamir Highway? 

Oproti trasy kolem Annapuren je horská silnice M41 mezi cyklisty důvěrně známá. Boční větev Hedvábné stezky se táhne napříč Tádžikistánem a v průsmyku Ak-Bajtal, nejvyšším bodě, dosahuje nadmořské výšky 4 655 m. Třítýdenní poutí napříč touto rozmanitou zemí okusíte zkrátka vše. Drsnou přírodu, pohostinnost místních, chutě a vůně, samotu i přátelství ostatních cyklistů. Tádžikistán se dá přejet třemi variantami pamírské dálnice, přes údolí Bartang, po silnici M41 – původní Pamir Highway a podél Afgánských afgánských hranic údolím Wakhan. 

Cestou přes Tádžikistán jsme se dali dohromady se třemi dalšími cyklisty, Iry Joem a Eddiem a Britem Georgem. Bylo skvělé putovat společně a občas jsme se dostali i do zábavných situací. Například když jsme po dlouhém dni a přejetí prvního čtyřtisícového sedla zastavili u jezera Churunkul, kde stál jediný dům v okruhu asi 50 km. Byla to tu pětičlenná rodina, starší pár a mladý pár s dítětem. Kromě domu a stáda krav neměli skoro nic. Přesto nás pozvali domů a nakrmili. Dostali jsme pamírský čaj, čaj s mlékem a cukrem, a chleba. Když nám došlo, že nic jiného nedostaneme, raději jsme poprosili o místo, kde můžeme spát. V holé místnosti na zemi a zapnutí ve spacácích začal George zcela vážně popisovat, co dostaneme na snídani. Čerstvý ananasový džus, uzeného lososa, eggs Benedict… jen jsme se smáli. Smích nás ale přešel druhý den ráno, po druhé dopité misce čerstvě nadojeného mléka. (Směje se).

Jaké tipy na cyklocestování byste zmínili v Evropě? 

Finsko. To je taková odysea pro tuláky. Hned na úvod je potřeba varovat, že Finsko může být návykové, obzvláště, pokud máte štěstí na počasí, jaké jsme měli v létě 2018 my. Rok 2018 se řadil mezi deset nejteplejších roků v historii finského měření, a proto jsme si užívali koupání v jezerech a večery bez komárů. Co nás na Finsku dostalo nejvíce? Nekonečné možnosti přespávání u jezer v přístřešcích zvaných laavu, dlouhé štěrkové cesty, lesní pěšiny, hektolitry kávy a neomezené pojídání borůvek, malin a ostružin, a hlavně finská nátura.

Finové určitě nejsou studení čumáci, jak si o nich myslíme. Když jsme bloudili po národním parku Koli, mimochodem místemmístu, které musí alespoň jednou za život navštívit každý Fin, jsme narazili na Mikku. V krátkém rozhovoru nám Mikka pověděl, že pokud nechceme spát v kempu plném hlučných Italů, tak nás nechá přespat v pokoji se saunou, který je součástí jeho restaurace. Už se ochlazovalo, a tak jsme neváhali a jeho nabídku přijali. Na závěr dne jsme si rozehřáli saunu a v Mikkově restauraci povečeřeli lahodné vegetariánské burgery.

Jo, a když už jsme byli ve Finsku, tak jsem se zeptal manžela naší kamarádky, co je kouzlem pravé finské sauny, jak má vypadat a jak se saunovat jako správný Fin. Henri jen žasl, když jsem mu popisoval, že se u nás provádějí saunové rituály a vedou dohady o teplotě a vlhkosti vzduchu. Jeho odpověď na mou otázku byla ovšem velice prostá: „Finové se saunují přesně tak, jak je jim to příjemné. Žádné striktní dodržování teploty nebo vlhkosti. Natož skákání do ledové vody, totiž ne každý Fin má saunu u vody.“

Bikepacking nomads radí, jak se obléct od Jihovýchodní Asie až po Himálaj?

Na kolech jsme jezdili na úrovni moře i ve vysokých nadmořských výškách, za deště, ve větru, vysoké vlhkosti i spalujícím žáru. Naše brašny nebyly nafukovací, a tak jsme museli vybrat takové oblečení, které je funkční, použitelné v různých podmínkách a kombinacích. Pro naše další cesty jsme si vybrali následující kusy oblečení Sensor, které jsou šity v Bystřici pod Hostýnem. Více na www.sensor.cz 

SENSOR MERINO AIR
120 g merina se špetkou polyamidu na m² je ideální pro aerobní aktivity, ale i do tropického prostředí. S upnutým elastickým střihem a plochými švy budete vnímat Merino Air jako druhou kůži. Přirozené antibakteriální a termoregulační vlastnosti doceníte během každé výpravy do hor a přírody. V této řadě najdete, jak spodní prádlo, spodky, tak i trika bez rukávů,  nebo s krátkým i dlouhým rukávem, a také variantu Performance Tee s volnějším střihem.

SENSOR MERINO ACTIVE PT
Triko s dlouhým rukávem bez příměsí umělých vláken má skvělé termoregulační vlastnosti. Ať už jde jen o podvečerní chlad nebo celodenní šlapání ve vyšší nadmořské výšce, triko o gramáži 160 g/m² vás udrží v teple a suchu. Díky své měkkosti ho budete rádi nosit ve dne i v noci. Trika krásně doplňují další dílky kolekce – spodní prádlo, spodky i čepice, čelenky a multifunkční šátky, které docení každý cestovatel. Konzervativnější typy mají možnost sáhnout po upnutější variantě triček Merino Active bez potisku s plochými švy.

SENSOR MERINO UPPER
Dál a výš! Přesně tam vás bude doprovázet mikina Merino Upper. Tato druhá vrstva má dvouvrstvý úplet, který kombinuje polypropylenové hedvábí se stálými antibakteriálními účinky s novozélandskou merino vlnou, která zahřeje i v extrémních podmínkách. Stylová klokanka s kapucí není jediný střih, ve kterém je Upper vyhotoven. Vybrat si můžete variantu s krátkým zipem nebo celorozepínací mikinu. 

Časopis TRAVEL LIFE je časopisem jen o cestování. Vychází čtyřikrát ročně a je určený pro náročné cestovatele. Tvořen je autentickými texty a autorskými fotografiemi známých cestovatelů, reportérů a fotografů. Mapuje vždy 12 destinací a jejich unikátní místa a zážitky, přináší praktické tipy co vidět a zažít. Předplaťte si časopis TRAVEL LIFE na rok za 196,- Kč.