Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
ROZHOVOR s Adamem Ondrou: Když nelezu, tak rád jezdím obytňákem po jižní Evropě
22. 3. 2024
Redakce
Adam Ondra je považován za jednoho z nejlepších lezců historie, který posouvá limity tohoto sportu již od dětského věku. V rozhovoru se rozpovídal nejen o lezení, ale i o cestování a učení jazyků.
Mluvíš anglicky, italsky, německy nebo snad ještě jiným jazykem? Kde bereš čas se k tomu všemu co děláš, ještě se učit jazyky? Učíš se během svých cest?
Angličtinu, italštinu a španělštinu ovládám tak, abych se domluvil. O lezení dokážu udělat i v těchto jazycích přednášku. Co se týče francouzštiny, tak to taky něco málo zvládnu říct.
A kde beru na učení čas? Angličtinu se člověk naučí, i kdyby nechtěl. Italštinu a španělštinu jsem se učil z knížky pro samouky, jsou to poměrně lehké jazyky s jednoduchou gramatikou, ale každopádně si myslím, že skály jsou dobré prostředí, jak se k jazykům dostat. A hlavně na to, aby se člověk domluvil ve skalách, zase tolik slov nepotřebuje znát. V Itálii a ve Španělsku mě to učení hodně motivovalo. Komunity lezců jsou tady uzavřenější, ne každý lezec mluví anglicky, a když na ně promluvím jejich vlastním jazykem, tak mě mnohem lépe přijmou mezi sebe a ukážou mi třeba nějaké další skály a tak podobně.
V průběhu času jsem si uvědomil, že mnohem více, než poznat nějaký další kout světa na druhé straně zeměkoule, je pro mě cennější poznávání nových kultur a naučit se u toho zároveň nový jazyk. To lezení je vlastně už jen takový benefit.
Změnil se tvůj postoj k lezení, od té doby, co máš rodinu?
Co se týče přímo lezení tak nejspíše ne. Samozřejmě si musím vše lépe plánovat, více šetřit s časem a rozhodovat se, jestli na cestu vezmu rodinu, nebo pojedu raději na kratší dobu a sám. Se všemi závody a veškerou přípravou je to náročné hlavně časově. Aktuálně máme výhodu, než syn půjde do školy, tak můžeme částečně i někde v zahraničí delší dobu bydlet, takže můžeme strávit především tu zimní sezónu někde v jižní Evropě.
Podle čeho si vybíráš skály, které chceš přelézt?
Většinou mi někdo poradí, nebo si něco najdu na internetu. Nikdy to není tak, že bych šel a zakopnul o skálu. Především tady v Česku to úplně nejde, protože už je všechno zmapované. Ty tipy na skály se v lezecké komunitě hodně šíří.
Utváří lezení člověka jeho charakter? V čem jsou lezci specifičtí?
Lezení mě naučilo být přísný k sám sobě. Lezení je taková jasná hra – buď vylez, nebo nevylez, a to že si to skoro vylezl se nepočítá. Myslím si, že pokud jsi ochotný jezdit k té skále, být tam v mrazu, ve špíně, ve vedru, a v dešti, tak musíš být nějakým způsobem divný, a tady ti divní lidi jsou fajn.
Mladý lezec Pepa Šindel je společně s Adamem Ondrou, jediný, kdo vylezl cestu v obtížnosti 9a+ v mladém věku. Nikomu jinému se toto nepovedlo. Pepa s Adamem tedy společně vyráží na Slovensko, do oblasti Krpcovo. Cíl? Přelez jedné z nejtěžších skalních cest na Slovensku. Povede se jim to? Zjistíte pouze na festivalu Expediční kamera.