ROZHOVOR: Radek Jaroš – Izolované hory světa jako cestovatelský cíl

Cítíš se jako horolezec nebo taky trochu jako cestovatel?

Už když jsem po Koruně Himálaje lezl Korunu světa, dal jsem větší prostor tomu užívat si kromě lezení také cestování a poznával jsem zajímavé oblasti světa, různé kultury a lidi. Oproti himálajským výstupům šlo o takové lehčí záležitosti, tak jsem si to chtěl něčím zpestřit. Když lezeš Korunu světa, lezeš nejvyšší vrcholy všech světadílů: takže navštívíš všechny světadíly, zažiješ různé klimatické podmínky, potkáš jiné lidi – to cestování tam hraje velkou roli. Například když jsem lezl na Mount Kosciuszko v Austrálii, tak jsem si při té příležitosti dal osmidenní závod na horských kolech, legendární Crocodile Trophy. Když jsem poté jel na Aljašku, zůstal jsem tam jako guide a měsíc tam cestoval. A když jsme jeli na Elbrus, tak jsme jeli z domova asi 3500 kilometrů na kole. Při výstupu na Kilimandžáro, kde jsem byl shodou okolností dokonce dvakrát, jsem si dal i aklimatizaci na Mount Meru a safari v národním parku Arusha a vyzkoušel i rezort na Zanzibaru. A při druhé cestě přidal ještě Rwandu, Kongo, třetí nejvyšší horu Afriky Margherita Peak (5109 m), Ugandu a znova Kilimandžáro, ale samozřejmě jinou výstupovou i sestupovou cestou.

Nadchnul tě Velikonoční ostrov – jak ses k němu dostal? 

Když jsem jel na nejvyšší vrchol Jižní Ameriky, tak jsem plánoval měsíční cestování po kontinentu se synem, který nakonec přijet nemohl, a já jsem tam zůstal sám. A na sólo cestování v jednom člověku já prostě nejsem, takže jsem vymýšlel, co s tím. Někdo mi potom poradil, že když už jsem v Santiago de Chile, ať si odskočím na Velikonoční ostrov, kam jsem nakonec odletěl. A tam jsem vystoupil na jeho nejvyšší vrchol, což je sranda, protože Maunga Terevaka měří jen 506 metrů nad mořem. V podstatě můžeš jít po svahu s rukama v kapsách, ale je to nádhera, proti tomu ani slovo. Z vrcholku je vidět celý ostrov a najednou jsem si uvědomil tu jeho ztracenost v oceánu, kdy nejbližší pevnina na východ je zhruba 3700 km a nejbližší ostrov na západě asi 2000 km – je to taková jehla v kupce sena. A když tam tak sedíte a koukáte na oceán, uvědomíte si, jak neuvěřitelné je, že sem před tisíci lety připluli lidé, ostrov objevili a osídlili, a že stačilo tisíc let na to, aby vznikla a zase zanikla civilizace. Tohle pro mě bylo neuvěřitelné a zanechalo to ve mně zkrátka spoustu emocí.

Nejširší nabídku průvodců a map Velikonočních ostrovů (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Teď se chystáš vylézt na 15 nejizolovanějších vrcholů světa. Jak tě to napadlo? 

Napadlo mě to právě tam, na Velikonočním ostrově. Když jsem si o něm pročítal zajímavé informace, tak jsem narazil i na údaj, že kopec, na němž jsem stál, je dvanáctou nejizolovanější horou světa. A to bylo poprvé, co jsem ten pojem zaslechl. Na internetu jsem si následně našel tabulku patnácti nej…

Jaká je vlastně definice izolovaných hor? Je to myšleno ve smyslu nedostupnosti, nebo prominence?

Ta definice je vlastě tak špatně uchopitelná a vysvětlitelná, že každého raději směruji na Wikipedii. A když už bych to měl nějak vysvětlit vlastními slovy, tak říkám, že široko daleko nic není. Izolovanost ale neznamená nepřístupnost nebo obtížnost, to je něco odlišného. Izolovanost se určuje podle vzdálenosti od nejbližší vyšší hory, ale je to dost těžko představitelné, proto s radostí všechny odkazuji na internet. 

A co tě k tomu projektu nejvíce táhne? 

Uvědomil jsem si, že jsem se dvacet let pohyboval v nádherném pohoří Himálaje, což je vlastně ale jen velmi malá část světa. Takový malinkatý výsek. Takže můj aktuální projekt neizolovanějších hor je v podstatě cestou za poznáváním a samotné cestování tady hraje obrovskou roli, protože na seznamu jsou dost zajímavé cestovatelské cíle. Najdeme tam třeba nejvyšší horu Havaje, Réunionu, Kamčatky nebo Indonésie, což jsou rozhodně turisticky zajímavé cíle, které by spousta cestovatelů chtěla vidět, jen jim k tomu chybí impuls, který já teď mám. Například na Nový Zéland jsem se chystal přes dvacet let a nikdy jsem nenašel tu správnou motivaci, až díky nejizolovanějším horám jsem konečně koupil letenky.  

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Některé hory ze seznamu nejizolovanějších hor zároveň patří i do Koruny světa, které jsi už vylezl. Půjdeš na ně tedy znovu? 

Právě – to byl o důvod víc se do projektu pustit. Když jsem se podíval na seznam nejizolovanějších hor, tak jsem zjistil, že šest z nich už mám vlastně vylezených a na ty už znovu lézt nemusím. 

A mimochodem, když jsem říkal, že to jsou „lehké hory“ v porovnání s Korunou Himálaje, tak v případě Mount Cook na Novém Zélandu jsem si trošku naběhl a podcenil jsem to. Musím přiznat, že i přes výšku „jen“ 3754 metrů je hodně těžká a zároveň i hodně nebezpečná, plná trhlin a padajících ledů. Už asi ve 2000 metrech, kam se doletí vrtulníkem, začíná obrovský ledovec a ty podmínky, které tady panují, jsou podobné jako na K2. Ona je ta hora vlastně i vzhledově podobná K2. Málem nás tady dokonce rozsekal led – z ničeho nic se na nás ze tmy vyvalila obrovská lavina, ale naštěstí jsme stihli utéct do vedlejšího laviniště. Přiznávám se, že i přestože mám 40 let zkušeností z hor, tak v tomto případě šlo o podcenění vybavení z mé strany, a jen se tady ukázalo, že člověk musí každou horu respektovat, dobře se připravit a nebrat ji na lehkou váhu. Určitá dávka pokory je vždy na místě. 

Kdybychom tedy zůstali chvilku u Nového Zélandu, máš nějaké cestovatelské tipy? 

Naše primární cíle byly ty horolezecké, takže tomu jsme podřizovali vše. Na Novém Zélandu jsme byli 25 dní a na samotné cestování tolik časoprostoru nebylo, ale něco málo jsme ze země samozřejmě viděli. Pohybovali jsme se jen na Jižním ostrově a navštívili jsme poloostrov sopečného původu Banks, plný rozeklaných zátok, potom úplně na jihu ostrova fjord Milford plný vodopádů, což je jedna z největších atrakcí země. Ten jsme propluli na lodi a také jsme si vylezli na vrcholek, odkud je tento fjord vidět krásně z dálky. Byli jsme samozřejmě také v Queenstown, ale opravdu většinu našeho času jsme byli v horách nebo v autě na cestě.  

A jaké z nejizolovanějších hor plánuješ dál?  

Pravděpodobně následující v řadě bude na přelomu letošního roku Piton des Neiges na Réunionu. Hodně mě zajímá třeba taky Mauna Kea na Havajských ostrovech, kam jsem chtěl už před dvěma lety a tehdy nás tam nepustili kvůli covidu. Tato hora je navíc zajímavá tím, že je nejvyšší na světě, kdybychom počítali její výšku od úpatí, které je asi pět kilometrů pod vodou. A protože je na vrchu observatoř, plánujeme s přítelkyní horu vyjet na kolech! Taky jsem se těšil na Kamčatku, ale to bohužel už nezrealizuju. Dalo by se tam dostat, ale Putin je pro mě masový vrah a i ta cesta by byla jeho podpora. Takže těch hor je v plánu stejně jako Koruna Himálaje. Čtrnáct. Ale to taky jde, ne?

Radkovu přednášku o projektu nejizolovanějších hor si můžete poslechnout 10.11.2024 na největším cestovatelsko – outdoorovém festivalu OBZORY