ROZHOVOR: Pověsti o íránské pohostinnosti nelžou, říká Petr Štětina, který Írán dobře zná

Jak bys jednoduše popsal Írán pro cestovatele?

Irán si užije každý člověk, který tam přijede s otevřenou myslí a respektem vůči jiným kulturám. Cestování po Íránu je poměrně snadné, co se týče místní dopravy a ubytování, domluva v angličtině není moc jednoduchá.

Pohostinnost je jedna z charakteristických vlastností Íránců. Jakou máš s jejich povahou nejmilejší zkušenost?

Těch příhod s pověstnou íránskou pohostinností mám opravdu hodně a při každé návštěvě přibývají další. Íránci jsou velice zdvořilí a můžeme se toho od nich hodně naučit, např. i to, jak je pro ně důležité být dobrý člověk, který umí pohostit druhé a rozdělit se. Projevuje se to třeba i v autobusech, kdy za mě třeba nějaký pán zaplatil jízdné a pozval k sobě domů na oběd. Člověk si přijde trochu nejapně a brání se všemi silami, celý autobus včetně řidiče mě však okamžitě převálcoval. Jednou v Kurdistánu si ode mě dokonce nevzali jízdné za celou skupinku, kterou jsem tam prováděl, s tím, že jsme jejich hosti.

Někde vám dají i slevu z běžné ceny jenom proto, že jste cizinec. Kde jinde se vám stane, že cizinec platí méně než místní? Neplatí to samozřejmě vždy a je třeba vždy pamatovat na tzv. taarof, což je jakýsi kodex, týkající se právě pohostinnosti. Když vám někdo něco nabídne, musíte alespoň třikrát odmítnout a přijmout nabídku, až když dotyčný opravdu dlouho naléhá. To dává i např. chudším lidem tu možnost dělat trochu grófa, který má na to pozvat ostatní, na což nakonec díky taarofu nedojde.  Zajímavé je například jak se místní u pokladny v restauracích handrkují, kdo bude mít tu čest zaplatit za celý stůl.

Kde všude jsi v Íránu byl?

Většinou si dám po zájezdu alespoň týden na prozkoumávání dalších částí Iránu. Kromě takových těch klasických míst se mi líbí hlavně v horách a pouštích. Naposledy jsme např. jeli s mým íránským kamarádem do pouště Lút a spali jsme v hliněné chýši u rodiny, která ještě pře 5 lety vůbec nepoužívala peníze a před 8 lety ani vláda nevěděla, že v této nehostinné oblasti někdo žije. V květnu jedeme s Good Places po takovýchto místech Íránu.

Kolik času si je potřeba vyhradit na nějaké základní poznání této země?

My tam jezdíme s lidmi na dva týdny, delší dovolená pro ně bývá problém. Za tuto dobu lze obsáhnout to hlavní z kultury, historie a trochu nakouknout i na venkov a do přírody. Občas tam jezdí lidé i jenom na týden, což není ideální, ale lepší, než nic. Zážitky jsou zde poměrně intenzivní a po pár dnech máte pocit, že jste tam týden. Na pohodový backpacking s pár treky po horách je ideální měsíc.

Co při první návštěvě rozhodně nevynechat?

Tak samozřejmě Isfahán a byla by škoda nevidět Persepolis poblíž Šírázu. Příjemně se toulá i po Yazdu, Kašánu, Kermanu, atd. pokud je více lidí, je dobré se alespoń na jeden přejezd přes hory složit na soukromé auto, které vám zastaví ve vesničkách a vyhlídkách.

A máš nějaké tajné tipy pro cestovatele, kteří touží poznat méně známá zákoutí?

Zájemci se mohou např. pro inspiraci podívat, která místa navštívíme na zmíněné květnové cestě íránským venkovem a přírodou, která je udělaná právě pro ty, které zajímají odlehlejší autentická místa. Stojí za to zajet do pouště, do horských vesniček, na ostrovy v Perském zálivu, navštívit nomádské kmeny a prozkoumat íránský Kurdistán. Při cestování Íránem ale budete často zápolit s jazykovou bariérou, pokud neumíte alespoň trochu persky. Čím odlehlejší oblasti, tím menší šance se domluvit i tou nejjednodušší angličtinou. To poznávání těchto míst trochu komplikuje a zároveň do toho vnáší více dobrodružství a zábavy, protože i nonverbální komunikace s Íránci je fakt vtipná.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Má smysl se zdržet delší dobu v Teheránu? Jaké je to město?

Teheránu se kvůli letišti patrně stejně nevyhnete, myslím, že jeden až dva dny na jeho poznávání postačí. Teherán má zajímavý bazar, který tvoří město ve městě a politicky i trochu i stát ve státě, dále různé paláce, parky, mešity, pár velmi zajímavých muzeí, zajímavé jsou i výhledy z Milad tower atd. Nejvíce mě asi baví průhledy na hory Alborz, pokud smog dovolí, bývá tam dlouho i sníh, dá se tam i lyžovat nebo vyjet lanovkou na kopec Tochal a popojít na jeho vrchol skoro ve čtyřech tisících s nádherným výhledem na Alborz a nejvyšší horu Damavand. Zajímavý je i rozmáchlý urbanismus a také pulsující směs pokrokových intelektuálů, relativně kosmopolitní společnosti a konzervativněji laděných Íránců. Když mě zbyde jenom málo dní po zájezdu, tak si odskočím do hor hned nad Teheránem a hned je člověk v celkem drsných horách, kde potkáte jen pastevce a pár přátelských horalů.

Přece jen jde o muslimskou zemi.  Mají se ženy připravit na zvýšenou pozornost? Jaká opatření mohou udělat?

Pokud myslíš zvýšenou pozornost ze strany mužů, tak i zde funguje kulturně a nábožensky zakořeněný respekt a pokud někdo porušuje určitá daná pravidla, jak se chovat k ženám, tak je hned jasné, o koho jde a dá se mu vyhnout. Je opravdu potřeba se oblékat podle místních nařízení, tzn. pro ženy je nutný šátek na hlavě přes krk, žádné výstřihy, dlouhé nohavice a rukávy, podolek nad kolena, na barvách zase až tak nezáleží. Je to pro naše ženy většinou trochu otrava, ale patří to k íránské zkušenosti a je to jenom na omezenou dobu, v porovnání s místními ženami.

Na jakou kvalitu ubytování a dopravy se mohou cestovatelé připravit?

To nejjednodušší ubytování je asi tzv. mosaferchúne, ubytovny pro cestující, které jsou levné ale není to žádný luxus, koupelna je většinou společná na chodbě nebo někdy dokonce jenom WC a umýt se musíte ve veřejném hamámu o pár vchodů vedle. Taky zkušenost. Svoje skupinky většinou beru do příjemných, stylových guest housů, nejlépe těch předělaných z tradičních domů, nebo do hotelů běžné úrovně. Vždy tam máte svojí koupelnu, AC nebo topení a dostanete snídani. Poslední dobou se po celém Íránu objevuje spousta nových hotelů včetně 4 a 5 hvězdiček a obecně ceny ubytka povážlivě rostou.

Jak se vlastně po Íránu nejlépe dopravuje?

Na delší vzdálenosti jezdí tzv. VIP autobusy, které jsou velice pohodlné, dostanete občerstvení, jsou klimatizované, někdy až příliš.  Lokálně jezdí i spousta menších busů a také společné taxi. Je i pár hlavních tras vlaků, lístky je lepší řešit s předstihem, protože v Íránu jsou často různé svátky a lidé hodně cestují. Po městě se dají využít autobusy MHD, v Teheránu, Mašhadu a nově i v Isfahánu mají pěkné metro.

V MHD mají ženy vyhrazené svoje místo, takže se na ně nikdo nelepí, mohou ale jezdit i s mužským doprovodem v přední části autobusů nebo prostředních vagónech metra. Po městě se také dá celkem levně jezdit v taxících nebo pokud se zorientujete tak i ve společných taxi, které většinou jedou jedním směrem přes celé město s různými odbočkami. V Good Places prodáváme také vnitrostátní letenky, leteckých společností je tam celá řada a ceny jsou celkem přijatelné, ušetří se tím spousta času např. na návrat, protože vzdálenosti jsou v Íránu opravdu brutální.

Co místní kuchyně? Nadchne Evropana nebo spíše ne?

Největší skvosty se v Íránu vaří doma, na ulici je výber trošku omezený. Po pár dnech se vám kuřecí nebo mleté kebaby s rýží začnou trochu zajídat, ale jsou zde i další varianty – kuře s rýží a červenou omáčkou, fazolová nebo zelená bylinková omáčka s kousky masa a rýží, skopové v lojovatém vývaru s cizrnou, které si rozkvrdláte v kameninové nádobě, smažené ryby, atd.

Vegetariáni to mají v Íránu poměrně krušné, občas se dá sehnat lilkový klenot kaške bademžan se sušeným jogurtem (kašk) a na severu úchvatné jídlo mirza ghasemi, jinak v kebabírnách alespoň opečené rajče s plackou a salát, případně zelenou nudládu äš. V oblíbených fastfoodech vám připraví také buchtovité bagety plněné utrejch okurkami a gyrosem nebo nadpřirozeně růžovými párky, těžkotonážní pizzu nebo různé výdobytky severoamerické kuchyně.

Jaká je tvoje oblíbená specialita?

Nejlépe si vždycky pochutnáme v Yazdu, kde znám pár výborných restaurací. Za opravdový skvost považuju fesendžun, omáčku ze šťávy z granátových jablek s ořechy a masem, to je fakt jízda. Obecně je v Iránu strašně dobrá rýže, sypká, dlouhozrnná, posypaná sušenými barberry, něco jako brusinkami. Teplý křupavý chleba sangak nebo barbari přímo z pekárny na ulici je taky k užrání. Vždycky si domů vozím půlkilové plechovky s rajcovně štiplavým ovčím sýrem. Během prohlídek měst s úspěchem zařazuji návštěvy džusíkáren, kde mají jeden mixér s ovocem vedle druhého.

A kdybys měl na závěr dát jednu radu cestovateli, který jede do Íránu poprvé, jaká by to byla?

Dobře volit sezónu. Cílil bych mimo duben a říjen, kdy množství zahraničních turistů v Íránu je už trochu rušivé, i když je samozřejmě dobře, že se tam zase začalo jezdit. Byli jsem tam i v červenci, suché vedro se dá celkem přežít. Konec března také nedoporučuji, je perský nový rok, prázdniny a všude plno a dráž. Zima od konce listopadu po západu slunce celkem prověří i našince. A doporučuju naučit se pár slov persky, otevře vám to cestu k místním úžasným lidem a uděláte jim tím radost.