ROZHOVOR: Podle Mirka Haluzy jsou expedice a film dvě spojené nádoby

Pokaždé však jinak. Autorská dvojice Matěj a Zuzana Dolinayovi přiblíží skrytý život méně známých živočichů a Mirek Haluza se podělí o zážitky z dobrodružné cesty do nitra Amazonie ke kmeni Matsés čelícímu tlaku civilizace a těžařských společností. Mirek ochotně odpověděl na několik otázek.

Tvůj první film, který se před léty na Rajbasu promítal, byl o výpravě na Novou Guineu. Byl skutečně první a byla to i Tvá první výprava do divočiny?

Začínal jsem asi jako každý, kdo nestudoval nějakou filmovou školu. Pomalu a pokusem omylem.    Moje začátky jsou z dnešního pohledu spíše rázu cestovního „homevidea“ a to první bylo z Kuby v roce 2005. Ale ta zmíněná výprava byla  moje úplně první  do takové divočiny. Tušil jsem, že to bude něco zcela jiného než to, co jsem doposud zažil a to jak z hlediska náročnosti bažinatého vysoce humidního prostředí, tak  v setkávání a komunikací s domorodými Kombaji. Realita byla intenzivnější než moje představy.

Kde se v Tobě vzala myšlenka vydávat se na dobrodružné expedice?

Začalo to už v dětství, kdy jsem jako astmatik trávil čas doma nemocný v posteli, pročítal desítky dobrodružných knížek a  hltal ilustrace geniálního malíře dobrodružství Mistra Zdeňka Buriana.

Je pro Tebe prvotním cílem „udělat“ film nebo plnit „objevné“ cíle expedice?

Podle mě se dnes už objevné expedice moc dělat nedají a asi bych na takovou ani nejel. Tedy ještě před několika lety ano, ale čím víc jsem toho projezdil, tak tím víc si vážím zbytků nedotčených domorodých kultur, pokud takové ještě vůbec jsou. Asi je lepší je nechat si žít jejich život. Jinak pravdou je, že expedice a film se pro mě staly dvě spojené nádoby. Takže ano, jedu si splnit svoje dobrodružné chutě a zároveň to vše natočit.

Co se nejvíc změnilo za dobu od Tvé první cesty až po zatím poslední do peruánské džungle?

Změnil se hlavně můj přístup. Dřív bych se hnal téměř bezhlavě do čehokoliv nehledě na následky. Dnes se snažím získat víc informací a více věci zvážit z hlediska rizika i z pohledu,  jestli mojí návštěvou něco někde nechtěně nezkazím. Každopádně svět se mění a bohužel i samotní indiáni leckde zjistili, že turismus je zlatá žíla, takže to podle toho zařídili. Pro toho,  kdo dychtí po autenticitě to pak není to správné místo.

Máš pocit , že se na filmu Matsés něco obzvláště povedlo?

Z filmu mám opravdu dobrý pocit. Z technického hlediska je obraz docela povedený, protože jsem točil na novou GH5 na plném 4K v 10bitu. Navíc jsme i přes  terénní těžkosti husté džungle jsme použili i malého drona, který dal obrazu zcela jiný rozměr. Pokud se záběry z ptačí perspektivy v následné editaci příliš nepřeženou, tak je to správné filmové koření. Film navíc doprovází podmanivým hlasem Pavel Rímský, který  všemu dává zas něco o kousek navíc. S kamarádem a jeho dcerou se nám v Peru povedla opravdu moc hezká cesta do dalekých končin a vzpomínky na ni si i díky tomu co jsem tam natočil, uchovám už navždy.

Proč film premiérově uvedeš právě v Blansku na Rajbasu?

Rajbas je moje srdcová záležitost. Mám ho strašně rád, protože se jedná o specifický festival se skvělou atmosférou a perfektní organizací. Nikde jinde se nazažije tolik srandy jako na Rajbasu. Navíc  byl úplně prvním festivalem, kam jsem poprvé před nějakými 12 lety poslal svůj film. Takže, když jsem si říkal, kde bych svůj nový film poprvé promítl, tak to byla jasná volba.