ROZHOVOR: Piotr Krzyżowski – O respektu k horám a lidem

Kdy to začalo? 

Jako malý kluk jsem hodně četl o úspěších vynikajících polských horolezců. Snil jsem o tom, že jednoho dne budu tam, kde jsou oni. A to se mi povedlo. Všechno začalo před mnoha lety, ale hory vyšší než polské Tatry a Alpy jsem viděl poprvé v roce 2016, kdy jsem se vydal na Kavkaz a mohl jsem čelit prvním vysokým štítům.

Co jsi od té doby zlezl? 

Tádžický Pik Korżeniewskiej, kyrgyzský Pik Lenina, Pik Komunizma a Chan Tengri, dále pak nepálskou Lhotse a nakonec Pákistán – Gašerbrum II, Broad Peak, Layla Peak a K2. Teď se chystám na Nanga Parbat. 

Změnil se v průběhu tvé horolezecké kariéry pocit být na vrcholu?

Určitě ano, stejně jako se změnily štíty, na jejichž vrcholcích stojím. Jedna věc však zůstává stejná. Na vrcholu není žádný obrovský výbuch radosti, skákání štěstím. Je tam dojetí, radost, uspokojení z dosažení cíle, ale i strach ze sestupu a myšlenky na obtížná místa na cestě zpět do tábora.  V horách lezu už mnoho let a vím, že nejvíce úrazů se stává při sestupu, takže se snažím při sestupu udržet maximální koncentraci. V euforii je snadné udělat zbytečnou chybu. Teprve, když jsem v základním táboře, je čas oslavovat, odpočívat a mlsat čokoládový dort. Výstup na vrchol je důležitý, ale nejdůležitější je pro mě cesta, kterou jsem prošel, abych se na vrchol dostal – hodiny tréninku, litry potu, lidé, které jsem během expedice potkal.

Nejširší nabídku průvodců a map o horách najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Na který ze svých úspěchů jsi nejvíce hrdý a proč?

Myslím, že za jeden z největších úspěchů lze považovat můj loňský výstup na Broad Peak a K2 během jedné expedice, bez použití kyslíku, farmakologické podpory a pomoci vysokohorských nosičů. Už delší dobu jsem plánoval vylézt alespoň dvě osmitisícovky v jedné cestě. Náhodou to byly dva tak krásné vrcholy. Broad Peak, se kterým je spojeno mnoho příběhů polských himálajských horolezců, a K2, hora hor, technicky nejtěžší osmitisícovka, druhá nejvyšší hora Země a pravděpodobně sen každého himálajského horolezce. Jsem velmi hrdý, že jsem tyto vrcholy vylezl takovým stylem a že jsem stál na obou vrcholech s odstupem 9 dní.

Před výstupem na K2 byl jedním z mých nejtěžších počinů zimní výstup na Chan Tengri v roce 2019. Byl to zlom v mé kariéře. První polský zimní výstup na tento vrchol a pravděpodobně pátý vůbec. Právě tam jsem se setkal s chladem minus 45 stupňů Celsia, kde pocitová teplota dosahovala minus 60 stupňů. Po tomto úspěchu jsem se stal členem národního týmu Polského horolezeckého svazu, absolvoval jsem unifikační výpravu, abych připravil tým na zimní národní výpravu na K2. 

Jak člověk může vydržet výstup na dvě osmitisícovky během jedné expedice? 

Je to, speciálně bez použití kyslíku a podpory vysokohorských nosičů, pro tělo velká zátěž. Po takové výpravě se vracím asi o 10 kg lehčí. Loni jsme čelili i šestitisícovce Layla Peak v údolí Hushe. Jedná se o krásnou horu, na kterou jsme chtěli vylézt jako na aklimatizační vrchol, bohužel podmínky ve stěně neumožňovaly bezpečný výstup, sníh nedržel a museli jsme se vrátit z výšky cca 5500 m. Abych takové výzvy ve vysokých horách zvládl, trénuji celý rok. Neběhám, protože mám poškozenou achilovku, a tak jezdím na silničním kole, v zimě na trenažéru Smart a Zwift a běhám závody ve skitouringu. Kromě toho si myslím, že mám nějaké genetické předpoklady k lezení ve vysokých horách, rychle se aklimatizuji. 

Zdolal jsi čtyři z pěti vrcholů Sněžného leoparda (sedmitisícovky bývalého Sovětského svazu). Plánuješ v budoucnu výstup na technicky nejtěžší vrchol Pik Pobědy?

Ano, chtěl bych projekt Snow Leopard uzavřít, bohužel nemohu najít dostatek času na to, abych se během jednoho roku vydal do Himálaje, Karakoramu i Ťan-šanu. Nejsem profesionální horolezec, pracuji jako většina z nás, kdo sedíme osm hodin za stolem. Moje cesty jsou proto omezeny dovolenou, kterou na ně mohu využít. V lednu 2020 jsem se v zimě pokusil vylézt na Pik Pobědy. Tehdy bylo v plánu vylézt v zimě cestu Arkina na Pik Lenina jako aklimatizační cíl a vylézt cestu Abałakowa na Pik Pobědy. Bohužel výšková nemoc a otok mozku mého parťáka a nutnost rychle ho evakuovat helikoptérou překazily naše plány. 

Jak se srovnáváš s rizikem, které objektivně hrozí ve vysokých horách?

Lezení ve vysokých horách s sebou nese objektivní rizika, která nedokážeme předvídat. Snažíme se horu sledovat a postupovat opatrně. Horolezci jsou individualisté, osamělí vlci, ale jsou extrémně schopní spolupracovat v týmech, aby dosáhli svých individuálních cílů. Nemůžu říct, že na horách necítím strach, protože to tak není, ale tento strach mě neochromuje, jen mě motivuje k větší pozornosti, soustředění se na věci, které určují mou a parťákovu bezpečnost. Nejdůležitější je nepodceňovat hory, protože nad silou přírody nemůžete vyhrát.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Jak trávíš prázdniny s rodinou? Cestuješ? 

Čas, který trávím v horách na expedicích, se dá počítat na roky a pro mou rodinu je to nesplatitelný dluh. Proto se snažím užít si každou příležitost a rodinné výlety pořádám sám. Jsem dobrý organizátor, při minulé výpravě jsem dostal přezdívku Zawada, podle velkého vůdce polských expedic zlaté éry polského himálajského horolezectví Andrzeje Zawady. 

Letos jsem vzal rodinu na výlet do Jordánska. Během cesty jsme ujeli přes 1200 km autem a navštívili všechny nejkrásnější kouty této země. Od Ammánu, Jerashe, přes Mrtvé moře, Rudé moře a Aqabu, přes poušť Wadi Rum, kde mám kamarádku Hani, až po Petru, kde jsme spali v jeskyni uvnitř tohoto starobylého komplexu. Moje rodina si občas stěžuje, že je to moc intenzivní, ale rozhodně se se mnou nenudí. 

Do jakých míst rád cestuješ?

Rád objevuji neznámá místa, cítím atmosféru dané země nebo regionu, ochutnávám místní kuchyni – ne tu z restaurace, ale z ulice, z místních hospod. Někdy je to velmi vtipné, protože jsem na takovém místě jediný cizinec a dá se říct i turistická atrakce pro místní. Nemám rád organizované výlety. Samozřejmě nevynechávám ani místa popsaná v průvodcích, ale snažím se s těmito místy splynout a procítit jejich atmosféru. Kvůli takovým výletům má největší hodnotu vůně místa, které si pamatujeme, chuť kávy vypité v malé kavárně při západu slunce nebo chuť místního jídla pojídaného na schodech staleté památky.

Piotr bude hostem našeho Festivalu OBZORY, takže pokud vás ještě něco zajímá, můžete se na vše zeptat osobně. Potkáme se 11.–12. listopadu 2023!