ROZHOVOR: O cestování s mrtvolami, horečce Dengue, nebo o bitce s místní ochrankou

První díl rozhovoru s Filipem si můžete přečíst zde. Dočtete se, co ho motivuje na jeho cestě plné dobrých skutků, proč miluje práci s dětmi, a jak ho tahle myšlenka vůbec napadla.

Můžeš nám říct, kde všude jsi už pomáhal a co jsi tam dělal?

Spoustu míst jsem zmiňoval už v minulém rozhovoru, ale od té doby jsem přeci jen nacestoval několik dalších tisíc kilometrů a projel spoustu dalších zemí, tak si to pojďme zrekapitulovat.

V Asii a Africe jsem hodně učil děti, trénoval fotbal a podobně, ale po nějaké době toho už bylo zkrátka hodně a potřeboval jsem změnu, takže od té doby, kdy jsem na americkém kontinentu, vybírám si zase odlišné práce. V Guatemale jsem třeba pomáhal v hotelu, kde jsem stál na recepci, uklízel pokoje a dělal takovou tu běžnou hotelovou práci, a za to jsem dostal ubytování. Tohle bych doporučil všem, co mají na cestě více času a chtějí ušetřit nějakou tu korunu. Já nejčastěji využívám portál workaway.com. Přijde mi, že mladí lidé moc netuší co workaway je, jaké má výhody a jaké práce se dají dělat, takže se snažím ostatním lidem rozšířit obzory. Já mám ještě v plánu například práci na kávové plantáži v Kolumbii, nebo na ovocných farmách, což je rozhodně práce, kterou si v Česku jen tak hned nevyzkoušíte.

Jak dlouho už jsi na cestě?

Začátkem února to byl rok! To je právě ten důvod, proč jsem říkal, že už toho učení bylo dost. Do této doby jsem v podstatě dělal jednu činnost, už to bylo i časově náročné skrze plánování a podobně, takže odteď bych chtěl zvolnit a tu práci trošku obměnit.

Z Asie jsi se přesunul do Austrálie a na Nový Zéland, tam to bylo o cestování, nebo o dobrovolničení?

V Austrálii jsem měl na starosti československý Sokol! To byla super zkušenost! Ale samozřejmě to bylo i o cestování, což prakticky je v každé zemi. Užíval jsem si tam nádhernou přírodu, ale na druhou stranu musím říct, že ve vyspělých zemích je takové to dobrodružné cestování trošku nuda. Přijel jsem tam z nevyspělých zemí Asie a najednou jsem se ocitnul někde, kde všechno funguje, což mě upřímně až tolik nebaví.

Intenzivní zážitek, který rozhodně nebyl v plánu byla píchnutá pneumatika od auta na Zélandu. Na 6 týdnů jsme si s kamarádem půjčili dvě auta, ve kterých jsme spali. Jeden den jsme se vypravili na výlet po severním ostrově oblastí, kde není signál. Já jsem najednou píchnul, ale kamarád byl už několik kilometrů přede mnou a nevšimnul si toho. Za normální situace by píchlá pneumatika nebyl problém, ale jak jsem později zjistil, v autopůjčovně mi nedali do auta náhradní kolo. Takže mi nezbývalo nic jiného než čekat, až si kamarád všimne, že nejedu za ním. Po dvou hodinách se pro mě vrátil, v kufru auta měl naštěstí náhradní kolo, ale pořád nám chyběl hever. Po x hodinách se vše vyřešilo a já se alespoň nyní můžu prohlásit za oficiálního řidiče!

Kde a jak jsi trávil Vánoce?

O Vánocích jsem byl na pláži v Kostarice, přijeli za mnou kamarádi a já jsem si neprofesionálně vyzkoušel roli průvodce, kdy jsem vše naplánoval a zařídil. Což se nakonec ukázalo jako ne úplně dobrý nápad. Vlastně jsem si ověřil, že jsem raději sám a zařizuju si den podle sebe. Je docela těžké sladit několik úplně odlišných lidí, takže obdivuji práci průvodců. No a Nový Rok jsem oslavil v hlavním městě – San José a pouštěl jsem si Netflix, takže žádná velká novoroční oslava.

Nejširší nabídku průvodců a map Kostariky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Takže jsi z Austrálie a Nového Zélandu pokračoval do Střední Ameriky?

Přesně tak. Z Kostariky jsem ještě nakouknul do Panamy na Bocas del Toro, kde jsem spontánně hrál každý den s místními dětmi fotbal, vybíjenou a další hry, což jsem si užíval. Rozkřiklo se to nakonec tolik, že za mnou jeden den přišlo snad 40 dětí. Postupně jsem se přesunoval více na sever, do Nicaragui, Salvadoru, Guatemaly, až do Mexika.

Nicaragua je druhá nejchudší země na západní polokouli. Jaký jsi z ní měl pocit?

V Nicaragui se mi moc líbilo, já mám rád takové ty temperamentní osobnosti, a to právě oni jsou. Užíval jsem si třeba ostrov Ometepe, který jsem projel celý na motorce, nebo město Granada s úžasnou španělskou architekturou, která je tam hodně podepsaná Evropou.

Když jsem se potom přesouval do města León místními chicken busy, tak se mi stal zajímavý zážitek, a to, že mezi cestující naložili mrtvoly! Zní to asi stejně zvláštně jaké to pro mě bylo v tu chvíli, ale potom jsem se od místních dozvěděl, že to vlastně není žádná ojedinělost. U nás je běžné, že se nebožtíci převážejí pohřebními vozy, ale tady jsou lidé na takový luxus příliš chudí, takže mrtvé převáží autobusy v pytlech.

Dostihli tě nějaké zdravotní problémy?

Jednou jsem měl střevní problémy, což je taková klasika. Říká se, že kdo se nepo****, není pravý cestovatel, takže z toho si nic moc nedělám. Myslím si, že to bylo z masa na trhu, ale to už stejně dnes nedopátrám, každopádně jsem si vzal antibiotika a za pár dní jsem byl zase v pořádku.

Něco horšího mě potom potkalo v Guatemale, kdy mě nejspíše v Tikalu štípl komár a nakazil jsem se horečkou Dengue. Na Dengue neexistuje žádný lék a navíc může být i smrtelná, takže to mě vyděsilo. První dny jsem se snažil o nějakou samoléčbu, ale nakonec jsem se stejně dohnal do nemocnice.

A ještě mi na mysl přichází ne úplně zdravotní problém, ale řekněme, že moje čelist dost tímto zážitkem trpěla. Byl jsem s kamarádem v hospodě na pivu a chtělo se mi na záchod. Tady se ovšem projevila moje neznalost jazyka. Nemohl jsem toaletu najít, takže jsem se ptal hlídače: „baňos, baňos, baňos“ a on to bohužel špatně pochopil a myslel si, že mu sprostě nadávám. O pár vteřin později mi přistála jeho pěst na tváři.

Experimentuješ rád s jídlem?

Nepotřebuju ochutnat úplně všechno, ale nejzvláštnější jídlo, co jsem ochutnal byl nejspíš krokodýl na Taiwanu. Byly to teda konkrétně krokodýlí klobásy, které nevypadali až tak chutně, a připomínali mi kuřecí maso s odérem rybiny.

Já si spíše užívám to obrovské množství druhů ovoce, jako třeba mango, rambutan, nisperos, cainito, coyolito. Většinou nejprve něco ochutnám, vůbec nevím co právě jím, ale později si zjišťuji podrobnější informace a moc mě baví se tímto způsobem vzdělávat. A rád tyto informace také šířím dál formou videí na mém TikTok a Instagram účtu.