Rozhovor: O cestování s Josefem Vrtalem alias „fotrem na tripu“

Proč je pro vás cestování autem tak zábavné?

Protože auto je svoboda. Na cestě nás nic neomezuje, můžeme jet na sever a na jih, na východ a na západ, stačí nám jen mapa, čerpací stanice, lepší nebo horší silnice, ale v podstatě ani ty ne, protože cestujeme upraveným automobilem typu offroad. 

V posledních letech hodně cestujete se svými dvěma dcerami. Vnímají to stejně? Také je baví cesty autem?

Naše cesty, při kterých natáčíme sérii Fotr na tripu, mají od 80 do 110 dní, tzn. pro holky je auto jediná věc, ke který se můžou na cestě upnout. Je to pro ně domov. Snídají v něm, obědvají, učí se, hrají si, zpívají, spí, nudí se, je jim špatně, sledují přes okýnko okolní krajinu. Je pro ně obývákem, jídelnou, kuchyní, společenskou místností. Prostě všechno dohromady.

Vyžadují cesty s dětmi více plánování?

Během cest jsme se dopracovali k takové strategii, která asi některé lidi může děsit, ale náš plán je nemít žádný plán. Neupínáme se na žádnou zemi, žádné město, žádné pamětihodnosti, prostě jedeme dle aktuální situace a hlavně podle toho, kde se nám líbí, jaké je počasí, co bychom rádi natočili. Pokud tyhle věci plánujete moc dopředu, tak většinou ztroskotáte. Naše zkušenost říká neplánovat a nechat vanout vítr do plachet lodi, však ta loď vždycky někam dopluje, obrazně řečeno.

Jaká země z vámi navštívených byla pro cestování autem úplně nejkomplikovanější a proč?

Úplně nejkomplikovanější byl samozřejmě Irák, respektive oblast iráckého Kurdistánu. Tam nešlo jenom o to dojet z jednoho města do druhého a najít si místo na přespání. Tam bylo nutné sledovat bezpečnostní situaci. Denně jsem několikrát kontroloval aktuální zprávy, protože oblast iráckého Kurdistánu je neustále někým atakována, buď tureckou armádou kvůli Kurdské straně pracujících, nebo se tady pokouší o vojenské akce Írán a pořád je tady v nárazníkové zóně měst Mosul a Kirkúk aktivní Islámský stát. Stalo se nám, že na plánované cestě umístila Kurdská strana pracujících nálože, které měly poškodit vojenskou kolonu kurdských milicí. Snažili jsme se té silnici vyhnout, ale stejně nás na ni navigace nasměrovala. U silnice jsme pak mohli vidět stopy po ani ne 20 hodin starých výbuších. Holky si musely zvyknout na pravidelné vojenské a policejní kontroly, a to nejenom v iráckém Kurdistánu, ale v podstatě i v Turecku, kde v okamžiku, kdy vyjedete na kurdská území, vojenská přítomnost a kontroly Turků jsou extrémní. A nejde o nějakou formalitu, jsou to opravdu ozbrojené posádky s obrněnými transportéry.

Jak v autě přespáváte? Jiné je to asi na severu Evropy v zimě, jiné na Blízkém východě, že ano? 

My jsme vždycky připraveni na různé varianty spaní. Při naší poslední cestě za polární kruh jsme využívali služby rezervačních systémů a spali jsme v chatách nebo srubech. Při letní cestě, která byla třeba do toho Iráku a Turecka, jsme kempovali. Z celkového počtu 100 dní na cestě jsme skoro 70 dní nocovali v kempech nebo jsme spali nadivoko v offroadovém mini karavanu, na kterém byl upevněn jeden z nejlepších a nejlehčích menších střešních stanů, Thule Tepui Foothill, kde právě spaly holky.

Zkuste popsat i zbytek vybavení svého auta před výpravou. Co u vás v kufru nikdy nechybí a co považujete za základ? Máte nějaké osvědčené tipy, pomocníky či vymoženosti? 

Když jsme jeli na naši první větší cestu směrem Kazachstán, Uzbekistán, vezli jsme tolik zbytečností, že jsme dvacet procent naší výbavy po cestě rozdali místním. Další naše expediční výpravy už byly ve výbavě podstatně úspornější. Vozíme opravdu jenom základní oblečení, potřeby na vaření, technické prostředky pro jednoduché opravy auta nebo karavanu pro případ, že by se něco stalo. Důležité pro nás je mít zabezpečenou techniku, na kterou natáčíme, protože jsme především televizní štáb na cestě a musíme se o to postarat sami. 

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (239,- za rok) a získej k němu ZDARMA večeři v restauraci Klub cestovatelů, 500 Kč na nákup italských prémiových trekových bot AKU a 300 Kč na nákup italských trekových holí FIZAN.

Takže jezdíte na cesty úplně sami?

Ano, opravdu s námi nejede žádné doprovodné auto, opravdu jsme na cestě jenom s jedním autem. A jako jedna rodina musíme v podstatě zvládat práci televizního štábu. Takže kamerová technika má svoje zavazadla, holky mají svoje zavazadla, pak existují společná rodinná zavazadla, moje velitelské zavazadlo a nejdůležitější je určitě velitelský batoh, kde jsou doklady, druhé klíče od auta. 

A jak ve všech těch věcech udržíte pořádek?

 Je dobré dávat vždycky všechno na stejné místo, protože pokud 70krát rozkempováváte a 70krát to zase všechno balíte do auta, je snadné věci poztrácet nebo se zbláznit hledáním něčeho, co se někam ztratilo, někam zapadlo. K udržení pořádku ve věcech nám pomáhají zavazadla a nejrůznější boxy, taštičky a kapsičky od našeho sponzora, společnosti Thule. Všechny jejich produkty jsou vychytané do posledního detailu. Třeba v batohu jsou kapsy, které mají ochranu proti přečtení bankovních karet, je tam sponka na připnutí klíčů, můžete tam nosit paměťové karty do  kamery a zároveň se do toho batohu nedostanou zloději. I takové drobnosti potom na cestě hrají velkou roli.

Cestování autem často přináší i nečekaná dobrodružství, jako je zapadnutí ve sněhu nebo do písku, oprava v místním servisu a podobně. Jakou nejzajímavější příhodu jste zažil Vy?

My jedeme tak, abychom nezapadli, abychom neměli žádný defekt, jedeme tak, abychom minimalizovali jakákoliv rizika. To, že jedeme offroadem, neznamená, že nesmyslně brodíme, překonáváme šílené terénní překážky. Jedeme tak, abychom vždycky dojeli do cíle a věděli, že máme dostatečně dimenzované auto na to, aby to přežilo. Říct, co byl pro nás největší zážitek, je hrozně těžký, ale na mě osobně určitě zanechala jeden z největších dojmů návštěva města Lališ v Iráku, což je svaté město jezídů. A to mě naprosto rozsekalo.

Spousta lidí dnes přestavuje dodávky na obytňáky a rovnou v nich žije. To vás nikdy nelákalo?

Ano, to nás láká, ale náš obytný automobil musí být především offroad obytný automobil. Tady už ta nabídka není tak pestrá, a pokud existují offroad karavany, tak jejich vnitřní uspořádání ne úplně odpovídá našim představám. Proto je pro nás zatím jednodušší a schůdnější cestovat v kombinaci offroad automobil a offroad mini karavan, než to všechno smrsknout do jednoho velkého obytného auta. Ale co není, může být. 

Jakou nejdelší dobu na cestě jste zažil?

My se snažíme na každé cestě dodržovat pravidlo takzvaných 4 až 6 hodin. Naše cesta v autě se nepočítá na kilometry, ale na čas strávený v autě. Snažíme se jízdu plánovat tak, abychom jeli 4 nebo maximálně 6 hodin bez ohledu na počet ujetých kilometrů, protože na dálnici za 6 hodin ujedete klidně 800 kilometrů a v těžkém terénu za 6 hodin můžete ujet klidně taky jenom 80 kilometrů. Někdy míváme tzv. těžké přejezdové dny, kdy musíme opravdu nadrtit spoustu kilometrů, a to potom jedeme i 12 hodin. Jedná se ale opravdu o výjimečné situace, které si dovolíme jen v dobré kondici. Nikdy neohrožujeme svoji bezpečnost, a i tak jsme připraveni kdykoliv zastavit a přespat.

S jak malými dětmi jste si poprvé na cesty troufnul?

V Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Kazachstánu bylo holkám 3 a 6 let. První velkou cestu s kempováním zažila Leontýnka, když jí nebyl ani rok, a Pepince byly tehdy 4. Kempovačka, stanovačka, vaření na ohni, tuším, že jsme tehdy byli na poloostrově Peloponés.

Vy sám nejen cestujete, ale ještě cesty i natáčíte. Jak to pak zasahuje do samotného cestování? 

Jak jsem už říkal, nemáme žádný tým a vše točíme sami. Z každé cesty musíme televizi odevzdat 10 dílů cestopisu, přičemž každý díl má 30 minut. Je potřeba každý den teoreticky natočit 3 minuty čistého střihu televizního pořadu. To je pro mnohé lidi v televizi jejich hlavní pracovní náplň. Takže naše cesta určitě není dovolená, naše cesta určitě není o odpočinku. Je to často velký stres a především spousta, ale opravdu spousta zodpovědnosti.

Co říkají děti na to, že někdy je natáčení jistou formou omezení? Snášejí to dobře, nebo naopak?

Už se s tím smířily. Vlastně se s tím musely smířit. A dneska jsme v pozici, kdy efektové kamery už točí i desetiletá Pepinka. Když si to situace žádá, bere si do ruky i hlavní kameru. Holky mi pomáhají lítat s dronem a samozřejmě musí být připravené před kamerou a vystupovat jako aktérky cestopisu. Což není úplně jednoduché, protože jak by vám řekl každý filmový režisér, zvířata a děti mnohdy k ničemu nepřinutíte.

Pojďte ještě našim čtenářům říct, jaké auto se vám nejvíce osvědčilo na cestování s dětmi takovou spíše expediční formou a jak jej vybavit?

Neexistuje univerzální auto. Teď aktuálně do Norska, Švédska a Finska bych asi nejel naším tvrdým offroadem se spotřebou 16 litrů nafty na 100 kilometrů. Na tuhle cestu jsme si vybrali ekologický pluggin hybrid, tak abychom zapadli mezi ostatní auta v těchto ekologicky smýšlejících zemích. Pokud jde o to, jak se na takovou cestu vybavit, tak je úplně jedno, co máte v kufrech. Důležité je, co máte v hlavě, a tam musí být především odhodlání, dobrá nálada a chuť překonávat překážky, které vám ta cesta přinese, nic víc nepotřebujete. Všechno ostatní, pokud byste něco zapomněli, se dá po cestě koupit.

A kam se chystáte příště? Podílejí se na plánování i děti?

Naše další cesta bude severní Afrika, Maroko, Alžír, Tunisko. Pak si dáme krátkou pauzu a naopak pojedeme na jih Afriky. A abych v tom všem udělal trochu guláš, každou tu cestu budeme absolvovat s jiným vozem a v jiné konfiguraci pro spaní a kempování. Co to ale bude, je zatím naše tajemství.

Střešní stan s funkcí automatického rozkládání, který lze použít také jako střešní box – nový Thule Basin Špičkový hybridní systém, který kombinuje střešní stan a nosič zavazadel v jednom. Thule Basin se vysune za necelou minutu a díky vnější pevné skořepině je tento střešní stan vhodný i do drsných povětrnostních podmínek. V uzavřeném stavu nejen funguje jako střešní box, ale také má čistý a elegantní vzhled. Snadno instalovatelné montážní držáky vám umožní bezpečně uzamknout stan ke střešnímu nosiči nebo plošině. Thule Basin je kompatibilní se všemi střešními nosiči Thule Evo – nezapomeňte zkontrolovat hmotnostní omezení pro všechny patky, montážní sety a ostatní střešní nosiče. Zjistěte více na www.thule.com