ROZHOVOR: Matouš Vinš – autor Travel Bible radí nejen digitálním nomádům

Dáváš přednost low-cost cestování, nebo jsi schopný za nějaké služby zaplatit více?

NIKDY nedávám přednost low-cost cestování. Už deset let se to snažím novinářům vysvětlit a pořád mi ten termín strkají pod nos. Pro mě je důležité neplatit zbytečně tam, kde to opravdu není nutné – třeba za drahý let v pátek, když můžu letět v sobotu za polovic. 

Velmi rád pak ale ušetřené peníze smysluplně utratím v destinaci. Protože ať se jako cestovatelé chováme sebezodpovědněji, stejně máme na každé navštívené místo negativní vliv. Nejlepší způsob, jak ho aspoň trochu vyrovnat, je dát místním možnost vydělat si nějaké peníze navíc. Podle mě je přitom celkem jedno, jestli jde o chudý Nepál nebo bohaté Nizozemí.

Zároveň mi nikdy nedávalo smysl šetřit za každou cenu. Vstávat ve 4 ráno na brzký ranní let jenom proto, že byl o pár stovek levnější, a úplně si tím zkazit celý den. Nebo si odepřít některé vysněné zážitky, protože za ně přece nebudu platit tolik. Jako příklad dám let balonem v Kappadokii nebo vrtulníkem v Turecku. Bylo to levné? Nebylo. Ale rozhodně utracených peněz nelituju. Život se přece má žít, jinak ani nemá smysl peníze vydělávat, ne?

Věřím, že cestovat s hodně malým rozpočtem, může být dobrá životní výzva. A hlavně z vlastních zkušeností vím, že je to v pohodě možné. Na střední jsem projel velkou část západní Evropy stopem, mimo jiné jsem za měsíc prostopoval Skotsko od jihu na sever, zpátky na jih a ještě jednou dokola. Bylo to boží! Absence peněz je hodně fajn způsob, jak se dostat daleko za svou komfortní zónu a přivézt si silné nečekané zážitky a třeba i nová přátelství. Ale nesmí se to za mě zvrhnout v lowcost mánii „ušetřit za každou cenu” a zneužívání pohostinnosti místních.

Jakou zemi by jsi jako digitální nomád doporučil dalším nomádům? A co je pro tebe při výběru toho pravého místa důležité?

Miluju thajské Chiang Mai a vůbec celý sever země, který jsem křížem krážem projezdil na motorce. Ty nejlepší tipy jsem mimochodem sepsal do celé série průvodců. Za těch 10 let, co do Chiang Mai jezdím, se sice město celkem dost změnilo, hlavně příchodem většího množství čínských turistů. Ale pořád ho vřele doporučím, už jen díky kontaktům, které tam člověk v nomádské komunitě může nasbírat. A také skvělému jídlu, kafi a nádherné přírodě kolem.

Obecně si vybírám místa, které sice už nabízí výhody velkého města, ale pořád mají tak nějak vesnickou přátelskou atmosféru a přírodu na dosah ruky. Porto, Da Nang, Ultrecht, Brno. Zásadní je pro mě i komunita, do které můžu zapadnout. Ať už jde o místní kreativce nebo ostatní nomády – teď už ideálně nomádské rodiny s dětmi.

Rádi se se ženou vracíme také do Turecka, zrovna teď z něj píšu. Sice už pro nás není zdaleka tak cenově výhodné, jako ještě nedávno bylo, ale máme moc rádi místní lidi, jídlo a hlavně nekonečné možnosti objevování.

Jak dlouho většinou pobýváš na jednom místě? Přesunuješ se často, abys navštívil co nejvíce zajímavých míst? 

Ideální jsou tři týdny až dva měsíce. Na měsíc a víc člověk většinou sežene mnohem výhodnější bydlení a tím pádem je v pohodě pak vyrazit pryč třeba na víkend jen s malým batůžkem. Teď v Turecku jsme tak z Fethiye, kde máme na měsíc pronajatý dům, vyrazili na 3 noci do Pamukkale, které je 3 a kus hodiny autem odsud.

Každý přesun a zvykání si na nové místo totiž dost zásadně rozhodí pracovní rytmus. Ono se to nezdá, ale zajistit potřeby jako kde nakoupit, kam se jít najíst, kde pracovat nebo teď kam se Štěpánkem na hřiště, sebere dost energie a času. Natož neustálé vybalování a balení.

Obecně jsem nikdy nebyl sběratelem co nejvíc zajímavých míst, ale když už mám někdy chuť aktivně poznávat, je lepší si prostě vzít dovolenou a vůbec do toho netahat práci.

Jediná výjimka je možná v obytném autě, tam jsme přesunů zvládli hodně a pracovat se u toho dalo celkem v pohodě, i když tomu bylo potřeba samozřejmě přizpůsobit denní režim. V „hotelu na kolečkách” si člověk vše zásadní veze pořád s sebou. I proto pořizujeme vlastní dodávku.

Která země podle tebe není vhodná pro digitální nomády?

Když pominu logické věci jako bezpečnost a přístup na internet, tak asi jakákoliv, která je na život výrazně dražší než Česko. Takových ale už po naší pocovidové inflaci tolik není. Nedávno jsem byl na návštěvě za sestrou ve Stockholmu a už i tam stojí kafe nebo jídlo v restauraci dost podobně jako v Praze nebo Brně. 

Pak samozřejmě závisí hlavně na konkrétních potřebách každého z nomádů. Mně třeba kvůli chybějící komunitě a jazykové bariéře vůbec nevyhovovalo Japonsko a nakonec jsem tam větší část pobytu jen cestoval a práci prostě nechal na později. Kamarád Dan Šácha nedá na Japonsko dopustit. 

Můžeš čtenářům dát pár tipů na cesty, které jim můžou hodně usnadnit život nebo si díky nim přivezou hodnotnější zážitky?

Zkusím to vzít stručně a trochu netradičně, předpokládám že Hedvábnou stezku čtou hlavně ostřílení cestovatelé. Můžete to brát jako drobnou ukázku z knihy Travel Tips, kam jsme tipů sepsali celkem 212. 

1. Jeďte vlakem třetí třídou
   Doma sice už hodně dlouho jezdím zásadně první třídou a nedám na české vlaky dopustit. Na cestách naopak ale velmi rád přesednu na dřevené lavice lokálního vlaku, mezi děti, babičky, dědoušky, slepice a hromadu nákladu. Je to jedna z nejlepších cest, jak navázat s místními kontakt. Někdy se jdu vlakem projet „jen tak”, cílem je samotná cesta. Nejlepší byla asi okružní příměstská linka kolem Yangonu v Myanmaru.
2. Ptejte se místních, kam by vzali holku nebo kluka na randě
   Když se zeptáte jen „kam se podívat”, často vás místní pošlou na některé z prvních pár míst v průvodci. Protože tam přeci všichni turisti chodí, tak to bude asi zajímavé i pro vás. Otázkou na místo na rande jim úplně přehodíte mindset.
3. Dejte si do odbaveného zavazadla AirTag
   Jedna z nejlepších vychytávek poslední doby. Velmi přesně určuje svou polohu a posílá ji k vám na telefon. Když vám pak aerolinka bude tvrdit, že vaše ztracené zavazadlo vám nejpozději za 4 hodiny přivezou na hotel, a vy uvidíte, že místo s vámi do New Yorku doletělo do Tokia, aspoň se podle toho zařídíte. Spousta aerolinek už navíc s AirTagy a podobnými zařízeními počítá ve svých procesech a tím, že jim polohu zavazadla nasdílíte, ji například hodně pomůžete najít ho v prostoru letiště. 
4. Dejte si pozor na čas
   Časové zóny jsou zrádné. Nejen při létání. Koho by třeba napadlo, že na Bali je jiný čas než na Jávě, i když jde o tu stejnou zemi? Někdy ale stačí odlet v pondělí 00:10. Kolik cestovatelů už se napálilo a dorazili až v to pondělí? Znám jich hodně, často s desítkami až stovkami absolvovaných letů před tímhle fuckupem. V tomhle případě je samozřejmě potřeba na letiště dorazit v neděli večer. Mimochodem, bez Google kalendáře s automatickým přepínáním časových zón už ani ránu.
5. Stáhněte si aplikaci Vivino
   Koupit v zahraničí (někdy i v Česku) dobré víno za rozumné peníze je někdy celkem oříšek. S Vivinem jen naskenujete etiketu nebo vinný lístek v restauraci a dostatnete skoro ke všem vínům velmi relevantní hodnocení a průměrnou cenu, za kolik se v dané zemi prodává.