ROZHOVOR: Lukáš Jasenský – Výstup na Makalu

Proč zrovna Makalu? Co tě na této hoře tolik přitahuje, že jsi na ni celých pět let nemohl přestat myslet? 

Makalu je nádherná hora ve tvaru pyramidy a v momentě, kdy mi o ní řekl Honza Tráva, věděl jsem, že tam chci. Když jsem Makalu pak poprvé uviděl v roce 2021 naživo, doslova jsem se posadil na zadek. Už tohle byl splněný sen. Těch skoro pět let jsem tomu podřídil v podstatě vše. Samozřejmě mezitím jsem se podíval do Pákistánu, ale v hlavě jsem měl pořád to, že se tam vrátím a expedici dokončím. A tak se minulý rok stalo. Nemám rád rozdělané věci. Ale Makalu se stalo takovou mou „láskou” na těch pár let. Plus historie, která sahá do 70. let, je to zkrátka něco, co mi nedalo spát. Vnímám to pak jako takovou životní etapu.

Jaké překážky jsi musel cestou překonávat? 

Těch byla celá řada. Ať už to bylo ohledně toho, jak takovou expedici financovat, pak tam vůbec odletět. V roce 2020 nám to překazil Covid, rok 2021 se celý tým skrz Covid rozpadl, musel jsem tak vše znovu měsíc před expedicí řešit a nakonec jsem odletěl sám. A tak jsem to chtěl sám dokončit. Během expedice nastaly jak zdravotní komplikace a nucená karanténa, tak i špatné počasí, které zejména ovlivnilo rok 2021. Je toho hodně, s čím jsem se musel vypořádat. A taky pro manželku doma to nebylo jednoduché, naští jsem měl v ní oporu.

Jak ses cítil, když jsi konečně stanul na vrcholu? Stálo to za to? 

Upřímně jsem necítil nic. Ty pocity byly hluboko zamražené. Posledních 100 metrů jsem věděl, že to doklepnu, i když jsem přešvihl čas, kdy jsem chtěl otočit, ale věděl jsem, že mi zbyde síla na sestup. To je to nejdůležitější. V podstatě po celou dobu byl vrchol upozaděný, zajímalo mě jen to, ať se v pořádku dostanu dolů. Těch 100 metrů po vrchol jsem si to tak nějak uvědomil, že to zvládnu a nějaká slza do brýlí ukápla, ale to bylo asi tak vše. V podstatě výhledy si pamatuji jen z fotek a videí. Celou dobu jsem se soustředil na to, že nesmím udělat chybu, protože by mohla být fatální. A tak počítáte kroky, nádechy, snažíte se udržet tělo ve funkčním stavu. Emoce se pak začaly objevovat až po návratu domů. Ale na vrcholu bylo vysvobození to, že dál už nemusím.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Máš nějaký horolezecký vzor? Co tě přimělo k tomu, aby ses stal sám horolezcem?

Neřekl bych, že horolezecké vzory, ale horolezci, kteří mě inspirují. Ať jsou to naši kluci Radek Jaroš, Mára Holeček, Zdenda Hák, ale třeba i takový Ráďa Groh. Peťa Hámor ze Slovenska. Reinhold Mesner, Dani Arnold nebo bohužel již zesnulí David Lama a Ueli Steck. Z historie naši přední čeští horolezci, ale i z Polska nebo ze Slovenska. V podstatě od každého se snažím vzít něco a nechat se inspirovat k tomu vyrazit, zkoušet a snít své sny.

Už od dítěte jsem byl rád v přírodě. A když jsem se poprvé dostal do Alp, Dolomit, nepřestávalo mě to fascinovat a snil jsem o tom, že jednoho dne se na ty vršky podívám. A když se pak tak stalo, byla to láska na první pohled.

Jeden sen sis splnil a co teď? Máš před sebou nějaký další cíl? 

Upřímně jeden sen jsem si splnil, ale v ostatních věcech jsem zůstal stát na místě a to mě dohnalo. Na podzim jsem se potýkal s vyhořením, nechutí, neměl jsem důvod, proč vstát. Znovu jsem se hledal v těch věcech tady dole. Prošel jsem si obdobím, kdy jsem trpěl depresemi, úzkostmi a každý výlet do hor byl pro mě lékem. Nacházel jsem tam klid a uspokojení z toho, co dělám. Srovnalo mě to a já vím, co teď chci například v profesní rovině. I tady mi žena byla opět tou největší oporou. Po posledních třech letech jsem byl unavený, ale teď se s kamarády připravujeme na další expedici. Nejde tak ale o nějaké splnění snu či cíle, ale o tu cestu, co člověk během toho absolvuje.

Na co se můžou těšit návštěvníci Diáky festivalu IV, kteří přijdou na tvoji přednášku v úterý 20. února? 

Není to jen o tom, jak jsem vylezl na Makalu, ale o té cestě, kdy povyprávím i o těch pár letech, které k tomu vedly. Podíváme se na to, jaký je Nepál, jaké to je žít na úpatí Himálaje, na krásy treku pod Makalu. Co obnáší aklimatizace a samotný výstup. Ale taky na to, jak jsem to celé vnímal jako člověk. Bude to takové nahlédnutí do mé duše.  Zkrátka o normálním klukovi, co se nebál a chtěl si splnit jeden ze svých snů. Není to nic světoborného, ale je to něco, co v mém srdci má své místo. A rozhodně se mohou diváci těšit na hromadu krásných fotek a videí z této cesty.

Vstupenky na Diáky festival IV, který se bude konat ve dnech 20 a 21. 2. v BIO OKO, můžete zakoupit zde.