ROZHOVOR: Konec blokády Kuby přinese materiální možnosti, ale nepřinese blahobyt lidem

Lívia Kocnárová si Kubu oblíbila a stala se prakticky jejím dalším domovem. Situaci tam aktivně sleduje už mnoho let, a právě proto dokáže změny za poslední roky velmi dobře posoudit a nabídnout zajímavý pohled.

Proč se vlastně Kuba stala takovou „zakonzervovanou kulturou“? Mělo na to hlavní vliv embargo Spojených států, které se letos v lednu konečně trochu uvolnilo?

Embargo, které uvalily na Kubu Spojené státy před cca 56 lety, zásadně ovlivnilo rozvoj země. Doposud se nesmělo dovážet ani vyvážet zboží obsahující více než 10% produktu vyrobeného ve zmíněných státech. Málokdo u nás si dovede představit, že v Latinské Americe je naprostá většina výrobků právě z USA. Země se tedy ocitla v naprosté izolaci a musela se spolehnout především na své zdroje, později na výpomocí bývalého SSSR.

Zásadní změny se neočekávají okamžitě. Pomalu by se měly začít plnit regály novými výrobky a zahraniční firmy dostanou příležitost investovat na Kubě. Osobně v současné době vnímám změnu v otevírání nových malých provozoven (restaurací, kaváren, kadeřnictví a prodejen všeho druhu), které ale již trvá dva roky. Změna nebude tak výrazná a rychlá, jak se očekává, protože Kuba potřebuje především posílit svou infrastrukturu. Pro nastavení nových příležitostí je nutné především posílit elektrické rozvody, vystavět nebo zásadním způsobem opravit elektrárny a pak teprve mohou přijít nové pracovní příležitosti a posílení ekonomiky zásadním způsobem. Samozřejmě je nutné, aby posílila tržní síla Kubánců. Pozoruji obrovský zájem ze zahraničí o kubánské nemovitosti, ale kubánská vláda nepodporuje odprodej kubánského nemovitého majetku. Samotné vyjednávání mezi zmíněnými státy bude na léta dlouhé.

Myslíte si tedy, že se jedná spíše o dlouhodobé změny, které třeba nebyly tak patrné?

Jednoznačně se jedná o dlouhodobé změny. Kubánci již dostali příležitost vyzkoušet podnikání v maloobchodu. Rozdávají se stále živnostenské licence a po ukončení embarga mají příležitost vyzkoušet si obchod v bezhotovostním styku v amerických dolarech, což v průběhu embarga nebylo možné.

Předpokládám, že se za poslední rok hlavně zvedl počet turistů z USA. Jak se to na Kubě projevuje?

Návštěva amerických turistů zatím nebyla markantní, protože turistické cesty Američanů na Kubu jsou stále zakázané (povolené jsou jen v určitých případech). Očekává se však postupné oslabování restrikcí ze strany americké vlády a do budoucna zřejmě i úplné zrušení zákazu. Předpokládá se poté obrovský boom a infrastruktura stále není připravená. Obrovský zájem je i mimo USA. Z Kanady, Latinské Ameriky a Evropy. Již v minulém roce byly hotely plné i v mimosezonním období.

Jak dlouho myslíte, že si Kuba ještě udrží svou jedinečnost? Nebo už ji ztratila?

Záleží na úhlu pohledu. Pokud se díváte na jedinečnost Kuby z hlediska ekonomického skanzenu, tak se individualita brzy ztratí, protože mladí Kubánci jsou lační po vymoženostech. Pokud se díváte na Kubu jako jedinečnou kulturu s úžasnou hudbou a tancem, výborným rumem a ještě lepšími doutníky a dobrými lidmi, tak tuto jedinečnost si zajisté ještě dlouho zanechá.

Spousta cestovatelů v důsledku toho všeho prohlašuje, že na Kubu buď hned, nebo už nikdy. Souhlasíte s tím? Neopadne třeba to nynější nadšení a země si zvládne udržet určitý punc jedinečnosti?

V globálu, všechny země se mění a vyvíjejí rychlým tempem, pokud mají tržní schopnosti. Kuba zatím v takové situaci není. Je pouze část cestovatelů, kteří chtějí objevovat neobjevené a ti snad na Kubě už dávno byli. Pak jsou další, kteří chtějí poznat architekturu, mentalitu lidí a odpočinout si na krásných plážích a nevadí jim, že na pláži nejsou sami. Navíc tady máme i mladší ročníky, které budou chtít Kubu poznat.

I když pro cestovatele může být smutné, že přijdou o zajímavý cíl dovolených, spíše musíme místním lidem změny přát. Myslíte, že události mění život místních k lepšímu?

K lepšímu myslím, že ne. Konec blokády přinese materiální možnosti, ale nepřinese blahobyt lidem. Možná přinese pracovní příležitosti, otázkou je, zdali se pracovní úsilí pojí s kubánskou mentalitou. Lepší životní standard nepřinese ukončení blokády, ale nové pracovní možnosti.

Nebude se jednat pouze o ekonomické změny, a co se týče politické situace, zůstane vše při starém?

Dojde k pozvolnému uvolňování v obou směrech. Dovoluji si tvrdit, že 80% Kubánců politická situace vyhovuje.

Jde vlastně na místních lidech poznat, že se něco děje?

Mají zájem o obchod, mohou se stěhovat a přilepšit si podnikáním, ne jen v sektoru turismu (pronajímání domů), ale i v zemědělství (rybaření).  Hodně lidí se věnuje prodeji nemovitostí a snaží se vydělat peníze, protože mají pocit, že teď je ta šance. Ale jak jsem již uvedla výše, v rovině práva lze prodávat pouze mezi Kubánci… a tam zase nejsou peníze.

Jak oni sami změny komentují?

Že se nic jen tak rychle nezmění. Je třeba si uvědomit, že na tento moment Kubánci čekali 56 let. Jsou na druhou stranu hrdi, že vydrželi jako jediná země na svět odolávat nátlaku USA. A možná proto si myslí, že příležitosti budou jen pro bohaté a chudí zůstanou dále chudými, možná ještě chudšími.

Když si na chvilku odmyslíme politiku a budeme se zabývat čistě přírodou či karibskými plážemi, je i v tomto ohledu Kuba jiná než okolní státy?

Absolutně. Je to dáno velikostí ostrova. Rozmanitá příroda suchého tropického lesa v kombinaci s bílými plážemi s pozvolným přístupem do moře a klidným mořem a barvitou kulturou je opravdu jedinečná. Architektura je ve zbytku Latinské Ameriky silně ovlivněna americkou architekturou, na Kubě je dlouholetá izolace v ulicích vidět na první pohled.

Vy sama znáte Kubu mnoho let, co vás na ní vlastně nejvíce baví a nutí se vracet?

Kuba je moje srdeční záležitost. Je to destinace mnoha možností a nabízí více než pouhý odpočinek. Domnívám se, že jet na Kubu může lidem obohatit život, už třeba jen ve vnímání lidských hodnot. A samozřejmě, že si přivezou spoustu nezapomenutelných zážitků. Lidem vždy radím, ať pokud možno ostrov procestují a nejsou na jednom místě. A nemusí se ničeho obávat, Kuba je nejbezpečnější zemí Karibiku, a to i ve srovnání s Jižní Amerikou. I v noci je v ulicích bezpečno, můžete si bez obav zajít na koncert jazzu, projít se v ulicích, dát se do řeči s Kubánci, začlenit se do jejich komunity a tomu já říkám zážitek. Když se na nás obrátí klienti, že se chtějí na Kubu jet pouze potápět, snažím se jim to rozmluvit a doporučím vždy kombinovat s poznáváním ostrova. Úplně nejlepší je pak kombinace poznávání ostrova a pobytu na krásných plážích, které na Kubě nejsou zatím přelidněné, jako v jiných destinacích. O to víc to platí, pokud se na Kubu vydáte v mimosezónním období, kterého se není vůbec proč obávat. Například v červenci až srpnu na ostrově Cayo Largo či v oblasti María la Gorda, když si přivstanete, můžete spatřit naživo karety obrovské, které hromadně připlouvají na hotelovou pláž klást vajíčka. Je to neuvěřitelný zážitek a na Kubě to vůbec nevyužívají jako marketingový tah. My se klientům snažíme vždy doporučit něco navíc, co na Kubě vidět a zažít. Nejen to, co si sami vyčtou z průvodců.

Pokud se čtenáři rozhodnou Kubu zažít, kolik času by si minimálně měli vyhradit?

My klientům doporučujeme si vyhradit na Kubu minimálně 14 dnů.  Za tuto dobu se dá objet celý ostrov a ještě si stihnete odpočinout pár dní na plážích. Přeci jen let na Kubu trvá okolo 12-13 hodin, takže první a poslední den pobytu se toho už moc nestihne. A když si klient půjčí auto a každý druhý den se přesouvá do jiného místa, je to celkem náročný typ cestování. Odpočinek u moře je pak příjemný. Takže ideální je 14 dní a víc.

Je ještě jiná země, které vám takto výrazně přirostla k srdci?

Ano, je to Kostarika. Je to nádherná země s překrásnou přírodou, divokými plážemi, sopkami a národními parky. Ráda bych, aby ji čeští cestovatelé také objevili, dle mého názoru u nás stále čeká na svůj boom. Je to dražší destinace, ale ceny služeb odpovídají kvalitě. Stejně jako na Kubě, i na Kostarice je cestování bezpečné.