ROZHOVOR o horách v Jižní Americe i severských trecích bez lidí

Jak se vlastně zrodila tvá záliba v kopcích?

K tomu došlo už někdy v raném dětství. Maminka nás brala do Krkonoš, do Tater, na Šumavu, vždycky v létě, často i v zimě, a byly to cesty, na které jsme se se sestrou těšily nejvíc. Později přišlo cestování s kamarády, první trek, výstup na Mont Black a už jsem byla lapená navždy.

Cestuješ sama, nebo raději s někým?

Měla jsem období, kdy mě sólocestování ohromně bavilo a naplňovalo. Když mi bylo 26, přešla jsem sama GR11 v Pyrenejích a pak rovnou pokračovala po severní Svatojakubské cestě až na Finisterre, celkem asi 1800 km za 70 dní. Díky té cestě jsem o sobě zjistila spoustu věcí, kdo jsem, co chci a co dokážu. Další velká cesta byla ta kolem světa, trvala rok a půl a podnikli jsme ji s mým partnerem Petrem, teď už manželem. Když jsem pár let po této zkušenosti vyrazila znova na camino, tentokrát portugalské, sice jsem to došla, ale ta cesta mi nějak najednou nedávala smysl a zjistila jsem, že když si můžu vybrat, daleko radši teď cestuji s mým mužem. A když nemůže manžel, moc mě baví ukazovat krásy světa lidem v roli průvodkyně.

Z jaké své pokořené hory máš největší radost?

Rozhodně nechci hory, ale ani nikoho a nic pokořovat. S horami, na které lezu, se snažím skamarádit, navázat s nimi vztah, dialog. Protože to, jestli přežiju, záleží zejména na té hoře, jestli mě pustí nahoru a pak ještě i dolů. V tomhle ohledu byl největší zážitek sólo výstup na již zmiňovanou Kang Yatze II. Pár rad o stavu sněhu, potřebném vybavení apod. jsem dostala v základním táboře od průvodce, který byl den předtím na vrcholu s klientem, ale na tom kopci jsem pak byla úplně sama, nikde nikdo, jen já, můj stan a půjčený cepín a mačky. Což bylo krásné a děsivé zároveň. Vrcholová euforie se tudíž nedostavila, ačkoli výhled z vrcholu na Gasherbrum, Broad Peak a K2 byl to ráno fantastický. Ale pořád ve mně hlodaly obavy ze sestupu a jestli mě hora dolů pustí. Slíbila jsem sobě i hoře, že pokud se zdravá bezpečně dostanu dolů, věnuji určitý finanční obnos prvnímu klášteru, který na svém navazujícím treku navštívím, což jsem taky udělala. A euforie a štěstí z dosažení vrcholu pak přišly, ale až dole.

Je nějaká oblast, kde jsi strávila spoustu času a je tvému srdci nejbližší?

Ta mému srdci úplně nejbližší je asi Ladak, oblast Himálaje v Severní Indii. Nádherné vysoké hory, milí lidé, skvělé jídlo. Celá oblast je protkaná buddhismem a s ním související laskavostí, dají se tu podnikat překrásné treky a vždycky, když přistanu na letišti v Lehu, mám pocit, jako bych se vracela domů. Ale těch míst, která mi přirostla k srdci je mnohem víc.

V BIO OKO budeš mít po sobě hned dvě přednášky – o Jižní Americe a Severských trecích. Jaké oblasti konkrétně posluchačům představíš?

Bude to opravdu pestré – v rámci Severských treků od 18:00 se podíváme na Aljašku v podzimních barvách, taky do Kanady, do Norska, švédského Laponska a na Island. Celkem se vypravíme na 12 různých míst – treků, hor a národních parků, třeba Kungsleden, Hardangervidda, Mt. Marathon nebo Monkman Park.

Vstupenky na přednášku o Severských trecích v BIO OKO můžete zakoupit zde. Přednáška se koná 6.2.2024 od 18:00

Jižní Amerika pak bude na programu ve 20:30 a procestujeme ji od Ohňové země na úplném jihu až po Atacamu a Altiplano v Chile a Bolívii a nakoukneme třeba i do Brazílie a Peru. Z těch neznámých národních parků se podíváme například do NP Nahuel Huapi a Vicente Pérez Rosales.

Na přednášku o Jížní Americe seženete vstupenky na tomto odkaze. Začínáme 6.2. od 20:30. Pokud vás zaujaly obě dvě přednášky, můžete zakoupit zlevněné vstupné na 2v1: Nejlepší treky Jižní Ameriky + Severské treky bez lidí

Oproti Jižní Americe narazíš v severské divočině na spoustu nebezpečných divokých zvířat. Zažila jsi nějaké opravdu děsivé setkání?

Jedno z těch, ze kterých nám ještě dlouho zůstala husí kůže, bylo setkání s pumou právě v Patagonii, v národním parku Torres del Paine. Na Aljašce jsme „potkali“ několik medvědů grizzly, jedno setkání bylo velmi nepříjemné. Vraceli jsme se s Petrem z treku v divočině, už nadohled prvního mostu. Všimli jsme si, že na mostě stojí lidi a něco pozorují, netušili jsme co. Až po nějaké době jsme rozeznali, že se všichni dívají naším směrem. Pak se přímo před námi objevil obrovský medvěd grizzly a my vyděšeně začali couvat a snažili se dostat do bezpečí. Nikdo z těch lidí se nás nepokusil varovat, všichni jen s napětím sledovali, co bude. A když jsme se pak konečně dostali na most, úplně vyděšení, jeden chlapík se mi ještě vysmál, že bylo legrační, jak jsem nadskočila úlekem, když jsem uviděla toho medvěda. Že se nám nikdo nepokusil pomoct nebo nás varovat, to na tom celém bylo asi nejděsivější a nejsmutnější.

Nejširší nabídku průvodců a map Argentiny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jižní Amerika je mezi milovníky treků a hor známá hlavně díky Patagonii. Je Patagonie jediné lákadlo, nebo v této oblasti najdeš i zajímavější a méně známá místa?

Patagonie a její hory prosluly odlehlostí, opuštěností a divočinou, což už teď na mnoha místech neplatí a nejoblíbenější treky buď přetékají turisty, nebo jsou přísně regulované a vzhledem k velké poptávce je potřeba je rezervovat dlouho dopředu. Ale v Jižní Americe je mnoho nádherných hor a míst, kde turistu téměř nepotkáš a žádné regulace tam neplatí, protože nejsou potřeba. Třeba bolivijská Cordillera Real nebo barevné hory na severu Argentiny jsou stále ještě rájem pro dobrodruhy.