ROZHOVOR: Jak se žije farmářům z Moravy v severní Argentině?

Vy jste se sem pane Jurášku přistěhoval kvůli práci nebo zde žijete celý život?

Podle občanského průkazu jsem Argentinec, ale srdce mám v České republice. Mí předci sem přišli již po první světové válce, takže jsem druhá generace, která zde žije celý život. Ale Českou republiku jsem navštívil, a co chvíli si ji snažím připomenout.

A jak se sem Vaši předci dostali?

Dědeček sem přijel s pěti kamarády v roce 1923. Nejdříve chtěli do USA, ale tam je nepustili. Místo toho jim nabídli Argentinu. No, děda vůbec nevěděl kde to je (smích), ale vyrazili. Když vystoupili bez peněz i znalosti řeči v Buenos Aires, první místo, které navštívili, byl hotel pro imigranty. Na toaletách bylo uhlem česky napsáno “Jeďte za námi do Chaco“. Rozhodli se tedy jet za krajany. Dostali lístky na vlak, trochu jídla, pár pesos a čekali je dva dny cesty. Když vlak zastavil v Saenz Peňa, průvodčí jim řekl, aby vystoupili. Oni nechtěli, protože chtěli do Chaco. Čekali stejnojmenné město, nevěděli, že Chaco je název oblasti. Průvodčí se s nimi však nebavil a vyhodil je. Jak tak seděli na kolejích, šel okolo Němec, který jim řekl: „Běžte tady do hospody Slavia, tam mluví Česky.“. Dostali tam hned na druhý den práci na polích s bavlnou. Tak tu začali pracovat. Později dostali tak velký pozemek, jak jen chtěli, a našel si babičku.

Krásný příběh, jistě se sem podobně dostalo spousta dalších Čechů. Mluvíte velmi dobře Česky, kde jste se to naučil, když jste již třetí generace?

Pamatuji si, jak jako děti jsme všichni mluvili česky. Sousedi byli Češi nebo Slováci. Když jsem poprvé šel v šesti letech do školy, neuměl jsem vůbec nic španělsky. Říkali mi gringo (smích).

Něco jako my, když jsme sem přijeli. Můžete nám říct prosím něco o historii komunity?

Město Saenz Peňa bylo založeno v roce 1912 a už v roce 1913 sem přijeli první Češi. Mezi námi se vypráví, že když Columbus objevil Ameriku, Čech už seděl na kopečku a hrál na housle. Union Checoslovaca byla oficiálně založena roku 1917, o rok dříve než Československo. To bylo díky T. G. Masarykovi, který již čekal konec války, a tak psal dopisy, aby se všude zakládaly spolky s tímto názvem. Mezi lety 1930 a 1940 sem přicházelo nejvíce rodin, zejména z Moravy.

Jednou z velkou aktivit našich předků, bylo zakládání škol na polích. Do města to bylo všude daleko, takže se učilo přímo tam. Kdo chtěl pak studovat dále, mohl přijet sem do naší školy v Saenz Peni a studovat zde. Běžně zde studenti měsíc bydleli, než zase jeli domů.

Češtinu zde učili profesoři z České republiky, ale jak zde začala válka, zakázali studium cizích jazyků. Prohibici zrušili až v roce 2003, takže teď nám sem česká vláda opět posílá učitele.

Nejširší nabídku průvodců a map Argentiny (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

To zní velmi zajímavě, kolik členů má Unie Checoslovaca v dnešní době?

Dnes registrujeme přes 360 krajanů z České i Slovenské republiky. Jsme největší komunitou v Americe, i když rodilí Češi jsou tu asi čtyři staré babičky. Zbytek jsou potomci krajanů. Avšak nikdo nechápeme, proč zde předci zůstali. Je tu strašné vedro, pro farmaření snad nejhorší podmínky, a když sem přišli, všude byla pustina nebo lesy.

Jaké aktivity vyvíjíte nyní?

Máme několik spolků. Jedním z nich je taneční skupina Moravanka, která má více jak 60 členů. Druhým pak pěvecký sbor, kde se zpívají české písně. Také hrajeme pravidelně divadlo v českém jazyce, vaříme tradiční pokrmy jako je koprovka nebo si udíme klobásky. Zároveň kdo chce, může pravidelně studovat češtinu u nás ve škole.

Blíží se nám Vánoce, i když to podle počasí moc nevypadá. Probíhají zde již nějaké přípravy?

Stejně jako například Velikonoce i Vánoce mají na starosti naši učitelé. Aktuálně trénují koledy. Budeme samozřejmě péct i cukroví, ozdobíme si stromeček a připravujeme i betlém.

Takže chystáte velkou slavnost. Jak takové Vánoce zde vlastně probíhají?

Pokaždé, když něco slavíme, musí hořet oheň. Jak tu nehoří oheň, říkají ve městě, že to není česká komunita. Stejně jako v České republice tu máme velké hody. Jen kromě řízků děláme i asado, klobásy, steaky a jiné dobroty. Naše spolky předvedou, co natrénovaly, a u toho kromě piva popíjíme víno s ledem. Prostě jako doma (smích).

Je vidět, že se zde opravdu snažíte udržovat kousek pravého Česka. Kde se vlastně vzaly všechny ty věci zde v muzeu?

Každý kdo doma najde něco z České republiky, to sem přinese. Kroje nám poslali přímo z Moravy, abychom na ně nezapomněli. Knihovnu, kterou zde můžete vidět, jsem osobně zachránil, protože v době komunismu se komunita rozhádala. Vše se umoudřilo až s další generací. Našel jsem tyto knihy jen tak pohozené v rohu a rozhodl se udělat menší knihovnu. Nejvíc mě těší truhla s hlínou z Velkých Bílovic. Tu jsem musel prostě dovézt, abych tu měl kousek domoviny. Vůbec mě nenapadlo, že tím porušuji zákon.

Moc vám děkujeme za poskytnutné informace, a ačkoliv se zde cítíme opravdu jako doma, musíme vyrazit dále. Přeje Vám, ať se komunita rozvíjí minimálně stejně tak dobře jako do teď a snad někdy na shledanou.