ROZHOVOR: Indonésie není jen Bali a na každém ostrově vás čeká něco jiné, říká Ada Tzoneva

Který indonéský ostrov máte nejradši?

Nejraději mám asi Komodo a Rinču, kde jsme měli pokaždé skvělý výlet na lodí a moc jsme si tamní přírodu užili. Navíc jsme měli možnost šnorchlovat na skvělá místa a skoro nikde nikdo nebyl. Jenom my a posádka.

Kolik času jste vlastně v Indonésii strávila a čím?

Do Indonésie jsem začala jezdit před 5 lety, kdy jsem se tam vypravila za surfem. Během mé první cesty na Bali jsem se seznámila s Marcelem, pro kterého dnes pracuji. Vzhledem k tomu, že mi k práci stačí pouze počítač a připojení na internet, tak každý rok trávím v Indonésii cca čtvrt roku. Většinou během naší zimy, kterou jsem nikdy nemusela.

Nyní zejména průvodcujete, kam své klienty nejraději vozíte?

Já průvodcuji také v ČR, v Indonésii máme svoje průvodce, kteří jsou tam celoročně. V Indonésii je to většinou Bali a okolní ostrovy. Loni jsme měli hodně klientů, kteří se rozhodli letět i na Komodo a Rinča za komodským drakem, což je největší ještěr na světa. Do národního parku se jezdí soukromou lodí, takže je to opravdu dobrodružná plavba na 2 dny spojená se skvělým šnorchlováním, trekkingem po ostrovech a relaxem na lodi. Pokud někdo chce vidět převážně přírodu nebo zvířata, tak jede na Sumatru, kde jsou orangutani a sloni. Flores a Sulawesi jsou další ostrovy kam nejčastěji klienti vyráží a každý ostrov nabízí něco jiného, takže se opravdu během jedné cesty do Indonésii dají zvládnout jak památky, taky i treky nebo relax na pláži.

Jací jsou Indonésané? Jsou nám něčím blízcí?

Indonésané jsou hodně usměvaví a přátelští, ale taky umí podrazit, což dělají i mezi sebou, ne jenom vůči Evropanům. Co jsem během těch let vypozorovala je, že neumí říct ne. Pokud neumí nebo se nedá něco udělat, tak se budou usmívat, ale neřeknou ne. Anebo že se s nimi na něčím domluvíte a pak je to jinak. Naštěstí, za ty léta už máme svoje místní lidi, na kterých je spoleh a nemusím se bát, že by se něco takového stalo

Mezi Čechy je velmi oblíbené Bali. Také máte takový vztah k tomuhle místu?

Bali byl první ostrov, který jsem v rámci Indonésii navštívila a moc ráda se tam každým rokem vracím. Má svoje jisté kouzlo a pokaždé objevím nové místo, novou pláž nebo nějakou tradici, které mne úplně dostanou. Bali sice není moc velký ostrov, ale zároveň není ani malý a pokaždé je tam pro mne něco nového. Někdy mne však trochu děsí, jak se to tam během těch let mění a kolik lidí se tam stěhuje za bydlením.

Není Bali občas moc komerční?

Jsou místa na Bali, kde je to hodně komerční, ale myslím si, že se to děje všude, kde je turismus. Naštěstí jsou to místa, kterým se dá snadno vyhnout a když chcete, tak si užijete Bali takové jaké doopravdy je. Krásná příroda, usměvavé místní obyvatelé, skvělá kuchyně, a pokud jste dobrodružnější povahy, tak si najdete i prázdné pláže bez lidí. Sama se třeba naprosto vyhýbám Kutě, kde je hotel vedle hotelu, hodně restaurace a noční podniky, které mi dosti často přijdou divočejší než v Praze. To abych viděla, jak místní holka tancuje jak v cirkusu u tyče hned na ulici, opravdu nepotřebuju a hlavně to není důvod, proč na Bali jezdím. Turismus je hlavně na jihu, kde je poblíž letiště a tak hodně lidí zůstává na jedné pláži a nikam moc nejezdí, pak na mapě doma mají odškrtnuto, že byli na Bali a jsou spokojení.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jak je to s cenami služeb v Indonésii? Kolik peněz si na cestu našetřit?

Nejdražší je letenka, ale i ta se při troše štěstí dá sehnat za 8 tisíc korun. Běžná cena je však kolem 18tis./osoba. Pokud se budete stravovat na ulici, tak za jídlo dáte minimum peněz. S partnerem vždy hrajeme hru, kdo se nají za nejmíň peněz. Vzhledem k tomu, že ani jeden nejíme maso, tak jsme už měli talíř plný rýži a zeleniny za 13,-Kč. Běžně se v místních restauracích (warung) najíte za cca 50,-Kč. Ubytování v místních penzionech (homestaich) je za cca 400,-Kč/pokoj. Pak něco utratíte za dopravu – ať pronájem skútru nebo dálkové autobusy. Pokud jedete ve větší partičce kamarádů, tak bych přemýšlela o pronájmu auta i s řidičem – není to až takový rozdíl v ceně, navíc si cestování užijete mnohem víc. Nebudete muset řídii v chaotickém provozu, hledat schované cedule za větvemi stromu nebo v řešit poranění z nehody na silnici, pokud byste si půjčili sami motorku.

V Indonésii se dá podniknout i spoustu aktivit, jako je potápění, surfování nebo jógové kurzy. Co byste doporučila?

Vyzkoušet všechno! To je právě na této destinaci tak skvělé, že máte spoustu věcí, které na místě můžete vyzkoušet a podniknout. Každý ostrov Indonésii nabízí něco jiného, takže záleží na tom, co vás zajímá – šnorchlování, výstupy na sopky, deštný prales a zvířata. Každý si přijde na to své. Potápění je na uričtých místech opravdu nádherné. Třeba na severozápadě Bali je Jelení ostrov, kde je neuvěřitelně bohatý podmořský život. Na Komodo a Rinča jsme šnorchlovali i s mantami! Jóga a jógové centrum je hlavně na Bali v Ubudu. Bali je taky jedinečný ostrov, kde jsou podmínky na surfování každý den. A určitě bych doporučila vyzkoušet i místní masáže, které jsou hodně tlakové a během nich se používají vonné oleje.

Dá se Indonésii srovnávat například s Thajskem či Malajsií? Kde je nejlépe?

Byla jsem pouze v Thajsku a nemyslím si, že by se s Indonésii dalo srovnávat. Thajsko mi přišlo spíš o plážích, zatímco Indonésie je více o místní kultuře a přírodě. Aspoň to tak vnímám já. Pak v Thajsku se dá ještě nějakým způsobem pohybovat veřejnou dopravou, ale v Indonésii, kromě par výjimek, nedokážu moc představit, že bych jezdila místními autobusy. Vždy tam mám svoji motorku nebo přelétávám místními aerolinkami.

Máte nějaké tajné tipy na ještě ne zcela objevená místa?

Indonéských ostrovů je strašně moc, takže neobjevených míst bude spoustu. Moc ráda bych se jela podívat do Aloru na Molukách, kde není moc rozvinutá infrastuktura a jenom pusté pláže. Viděla jsem fotky a moc mne to tam láká. Taky mne docela láká východní Sulawesi.

Jak byste popsala indonéskou kuchyni? Rýže je základ všeho. Pak je zelenina a pak maso a ryby. Nejím maso již poměrně dlouho a v Indonésii s tím nemám vůbec problém. Ba naopak – moc si to tam kulinárně užívám. Nejraději mám místní warungy nebo maskan padangy, kde je jídlo vystavené ve vitrínách a vy jenom ukazujete, co si chcete dát. Většinou je to tak 70 % různé pokrmy ze zeleniny a zbytek je maso. Už jsem vyzkoušela, že se v těchto restauracích dokážu stravovat klidně každý den po dobu 3 měsíců a stejně mne to neomrzelo. Samozřejmě když jste u moře, tak určitě ryby a mořské plody, které jsou čerstvé a připravené dle místních receptů. A ze sladkého mám nejraději smažené banánky, které se podávají s čokoládou nebo kondenzovaným mlékem. A samozřejmě čerstvé džusy, na ty nesmím zapomenout. A taky na ovoce, které je vynikající a chutná skvostně. Takový salak z Jávy nebo rambután, ty jsou opravdu vynikající.

O Indonésii se také hodně mluvilo s tématem vypalování deštných pralesů. Jaký je váš názor na toto téma?

Samozřejmě s tím nesouhlasím a na vlastní oči jsem viděla, co to sebou nese za důsledky. Zvyšování teploty – ústup zvířat hlouběji do pralesa – větší výskyt komárů díky kaučukových plantážích a tudíž i větší výskyt malárie. Toto je jenom zlomek toho, co se všechno děje.

A závěrem zkuste říct jeden důvod, proč by se měli čtenáři vydat do Indonésii. Indonésie je země plná kontrastů a kultur, kde jako málokde jinde uvidíte na jednom místě tak odlišné kultury, které se vzájemně tolerují a respektují. Navíc je zde úžasná příroda, ať na pevnině nebo na moři, kterou zde můžete vidět.