ROZHOVOR: Fotograf Topi Pigula radí, jak si z cest přivézt lepší fotky

Topi, jak dlouho už vlastně učíš lidi fotit na cestách?

První placená výuková cesta zaměřená na zájemce o fotografování proběhla v roce 2010. Tehdy si mě najala cestovní kancelář KUDRNA, kde drobná spolupráce funguje dodnes. Ovšem už předtím jsem se na cestách, zejména do Asie, snažil radit svým spolucestujícím tak, aby měli fotky, kterými se mohou pochlubit a publikovat je. Ovšem jako člověk, který učí lidi fotit tady u nás je má profesní historie o něco delší. Aktuálně v podstatě všechny víkendy učím zájemce o focení základů ovládání zrcadlovky a kompozice pro NICOM a.s. jak v Čechách, tak na Moravě.

Tou je okouzlení. Vím, zní to divně, považovat okouzlení za chybu, ale situace je taková, že se začátečník snaží zachytit krásu, exotiku a neobvyklost kolem sebe jen proto, že je to krásné, exotické a neobvyklé. V tu chvíli nemyslí na kompozici – daný objekt se dá vyfotit mnoha různými způsoby. Například vodopády, ideální je to pozdě odpoledne, kdy je méně světla a lze použít delší čas, což udělá onen efekt rozmazané vody. Voda pádí, padá, ale v pravé poledne snímek prostě nevyzní. Stačí pak dostat do záběru nějakou dominantu v popředí, třeba kámen obrostlý lišejníky, a máme „zaděláno“ na krásný snímek. Jenže v prvotním nadšení většina lidí vytáhne foťák, udělá cvak a putuje dál.

Často na focení nemají dostatek prostoru.

Určitě. To zažil asi každý fotograf, který vyrazil na cesty s klasickou cestovní kanceláří. Všude zdržoval, musel skupinu dobíhat a ostatní na něj netrpělivě čekali. Právě pro takové lidi jsme založili cestovní agenturu FOTO-TRIP, s níž jezdí právě zájemci o fotografii. „Zdržují“ všichni, půjčují si objektivy, nad fotkami diskutují a vzájemně se obohacují.

Jednou z mála pouček, kterou lidé obvykle znají, je pravidlo zlatého řezu. Jaká další „pravidla“ jsou podle tebe stejně důležitá a v podstatě snadná?

Podle mě jsou tři zásadní pravidla, která pomůžou udělat fotku hezčí a čitelnější. Nejdůležitější je tebou zmiňovaný zlatý řez, tedy umístění hlavního objektu do některé z třetin obrazu. Druhá je „světlé popředí a tmavé pozadí„. Světlá barva totiž strhává pozornost a často stačí jen trochu změnit kompozici, abych za hlavní objekt dostal tmavé pozadí a tím ho „vypíchl“. Takže praktická rada – podívejte se, co je pozadím foceného objektu. A do třetice: snažte se mít snímek čitelný. Něco na něm je důležité, proto ho koneckonců fotíte. Důležitý zřejmě bude objekt, na který jste zaostřili. Dostaňte do záběru jednoduchou grafickou čistotu vystihující pointu. Jednoduchý příklad: konečně se vám povedlo vystát frontu na barmské ambasádě v thajském Bangkoku. Fotka kýženého papírku v popředí v natažené ruce s rozmazaným pozadím vystihuje pointu.

Problémem je občas i nezvládnuté ovládání foťáku. Pokud například začínám se zrcadlovkou, které funkce bych si měla co nejdříve osvojit?

Rozhodně prioritu clony. To je nejkreativnější nástroj, kterým diktuješ snímku hloubku ostrosti. Jde o jednoduchou funkci a mají ji všechny foťáky, od jen trochu pokročilejších kompaktů až po veledrahé zrcadlovky. Následuje priorita času vhodná při focení pohybujících se objektů, jako je třeba výše zmíněný efekt rozmazané vody.

A není vlastně pro většinu lidí dostačující kvalitní kompakt?

Před několika málo lety jsem si myslel, že novým trendem, který převáží, budou kompakty s výměnnými objektivy. Jejich boom v tom pravém slova smyslu nenastal, nicméně kvalitní kompakt stačí. Fotku totiž dělá člověk mačkající spoušť. On snímek komponuje, on nastavuje technické parametry (clonu, čas, vyvážení bílé, citlivost atd). Takže ano, pokud znáš technické možnosti kompaktu a umíš je využít a zvládáš základy kompozice, tak stačí i kvalitní kompakt, jehož cena se ale dnes už vyrovná lacinějším zrcadlovkám.

Podle čeho by se vlastně měl člověk při výběru foťáku rozhodovat?

Trochu jinak položená otázka je jednou z nejčastějších, kterou dostávám. „Topi, chci si koupit nový foťák, který bys mi doporučil“. Já odpovídám otázkou: „Chci si koupit nové auto, které bys mi doporučila?“ Takže základní parametr je: kolik na něj mám peněz. A druhý: co budu fotit. Pokud jde o vášnivého cyklistu, který chce foťák na cesty, doporučím pokročilý foťák, neb váha a rozměry u něj budou hrát roli. Pokud se chce někdo focení věnovat vážněji, bavíme se o tom, co fotí nejčastěji (makro, rodinu, krajiny, zvířata, potřebuje kvalitní záznam své cesty, neb bude psát články doprovázené svými snímky … ). Z toho odvodíme třeba typ objektivu. Nejsem značkař, tedy netvrdím, že Nikon nebo Canon je lepší, než Panasonic, Pentaxnebo Sony.

Mám pocit, že lidé fotí tak trochu „nazdařbůh“ a z desetidenní cesty do Thajska si dovezou tisíce fotek. Zdá se ti to přiměřené?

Dnes ustálené klišé, údajně z úst profesora Šmoka, praví, že nejlepším přítelem fotografa je odpadkový koš. Každý má jinou normu a jiné využití fotek. Ale proč mít tisíce fotek, které pak následně jen budou zabírat místo na disku?

Jen pro představu. Kolik si například ty jako profesionální fotograf dovezeš z měsíční cesty po Asii fotek?

Vychází to zhruba na 2000. Používám je pak ke článkům, mimo jiné i na HedvabneStezce.cz, a je slušnost nepoužívat pro různá média stejné fotky, takže se snažím mít od každého tématu různé záběry.

Kdybys měl začínajícímu fotografovi poradit jen jednu jedinou věc, která by to byla?

Foť a vzdělávej se.Každý se časem dokáže „propotit“ k jisté kvalitě, ale ono vzdělávání, tedy chození na výstavy, sledování webů, hodnocení fotek na webových fórech, vede k vidění dalších možností a posouvání kupředu. Taková je i moje nepříliš skrytá ambice. Pomáhat lidem na jejich cestě za lepšími snímky. A už mám několik žáků, kteří se prosadili. A to mě, starému ješitovi, lichotí.

Na druhou stranu pořádáš několikadenní fotokurzy. Co všechno dokážeš třeba za pět dní předat svým žákům?

Začátečník se seznámí s možnostmi svého foťáku, pokročilý procvičí v kompozici a pochopení skladby obrazu a všichni si přivezou pěkné fotky z akce. Cílem je nejen udělat dobrou fotku, to se čas od času povede na program „automat“ každému. Já chci, aby účastníci našich kurzů nejen udělali pěknou fotku, ale aby věděli, jak ji udělali, aby ji příště mohli udělat znova.

Je podle tebe focení na exotických místech snazší?

Tvrdím, že všude je co fotit, posledně jsem udělal zajímavé fotky ze záchodového okna během přestávky kursu v Českých Budějovicích. Ale z hlediska účastníka to lepší je. Navíc fotoexpedice má hned několik bonusů – krom výuky focení, kdy každý den máme rozbor nafocených snímků, se účastník podívá do světa a přiveze si hezké fotky. A samozřejmě nejde jen o fotky, ale o poznání destinace. Například při cestě do Istanbulu sice navštívíme slavný trh Grand Bazaar, ale rovnou říkám, že čaje a koření se lépe nakoupí v méně známém trhu v asijské části města, kam se taky podíváme. A přál bych ti zažít ty diskuse o islámu po focení v Páteční mešitě.

Většina lidí své fotky stejně využije jen na sdílení na osobním blogu nebo na Facebooku. Jak to udělat, aby fotky byly vhodné zejména pro tyhle účely?

Výborná otázka. Ví se, že Facebook si fotky upraví k obrazu svému, což znamená ztrátu na kvalitě. Stačí tam fotky nahrát ve formátu PNG a kvalita zůstane zachována. I o těchto věcech na akcích mluvíme.

A pak je tady ještě otázka pozdějších úprav ve photoshopu či jiných programech. Nemáš pocit, že tím lidé občas fotku akorát pokazí?

Mám. Ale je to přirozený vývoj. Je to snaha spravit něco, co se z větší části vůbec nemusí dělat. Stačilo mít pro danou situaci správně nastavený foťák.

Co bys tedy poradil při úpravách ty?

Nejlepší úprava je ta, která fotku vylepší, ale není poznat. Je to jako s krásnou dívkou. Když se decentně namaluje, tak její přirozená krása víc vynikne, ale když se zmaluje jako Marfuša z Mrazika…

Máš na závěr jednu jednoduchou radu pro cestovatele, jak své fotky z cest vylepšit?

Přemýšlet nad fotkami, tedy nefotit bezmyšlenkovitě, a přečíst si něco o kompozici. Zrovna připravujeme skripta, která budou zdarma dostupné každému, kde budou příklady uvedeny právě na snímcích z cest.