ROZHOVOR: Etiopie, autentická a laskavá, i v době corony

Pravidelné online zpravodajství o cestování v době Covidu sleduj na hedvabnastezka.cz/zase-cestuj!

Kateřino, jaká je Etiopie v době corony?

Mám zkušenost, že Etiopie je v době corony velmi přívětivá. Hodně záleží, v jaké době zemi navštívíte. Trávit čas v jižní Etiopii od poloviny října do poloviny listopadu bylo vcelku velmi příjemné. My jsme přiletěli na začátku období sucha, kdy hodně svítilo slunce (dodávající nám vitamín D), bylo dostupné skvělé tropické ovoce, strávili jsme hodně času pracovně venku. Každý den jsme si mohli dopřát výborná místní tradiční jídla a hlavně etiopskou kávu zvanou “buna”. Příprava i servírování kávy má svůj specifický rituál, který ocení nejen milovníci kávy.

Vy jste ji navštívila pracovně asi měsíc. Ovlivňovala pandemie nějak vaši cestu?

Ano. Bylo třeba si před odletem zařídit test na covid-19 včetně mezinárodního certifikátu, který bylo nutné předložit při odbavení a všech kontrolách. Po příletu na letiště Bole v Addis Ababa nás čekala vstupní kontrola, kde všem změřili teplotu a bylo nutné předložit vyplněný dotazník o zdravotním stavu a vytištěný výsledek negativního testu. Další test přímo na místě již nebylo nutné absolvovat (na rozdíl od léta, zejména srpna, kdy byla corona situace asi nejvážnější a opatření nejpřísnější). Na některých místech měří cizincům teplotu (např. Telecom, Člověk t tísni). Na hodně místech jsou barely s vodou a mýdla na mytí rukou.

Jak o pandemii mluví místní? Jak ji vnímají?

No, dost se zajímali, jaká je situace v Česku. Myslím, že i místní mají z pandemie obavy a ti, kdo mohou, sledují situaci jinde ve světě. V Addis Ababa a některých jiných městech se nosí roušky, jinde zase vůbec nebo je to dosti různorodé. Bylo dobré mít roušku u sebe a řídit se podle místních. V některých odlehlých malých vesnicích si lidé paradoxně myslí, že coronu máte, když nosíte roušku. V takových případech, kdy lidem chybí relevantní informace (nebo nejsou tolik vzdělání), je lepší rouškou nedráždit. Pokud neumíte amharsky nebo jinými lokálními jazyky, tak jim to stejně nemůžete vysvětlit. Někde na nás dokonce děti pokřikovali “corona”. Obecně je lepší o tomto tématu příliš nedebatovat.
V Etiopii nejvýraznější nárůst nemocných zaznamenali během srpna, poté nastal pokles a opatření se postupně rozvolnila. Vzhledem k velmi vysoké zalidněnosti země je dost těžké některá opatření vůbec dodržet. Pro zemi je velmi důležité udržet stávající cestovní ruch a ekonomiku. Pro lidi na venkově je zásadní dojít s vypěstovanými plodinami na trh a prodávat, je to zdroj jejich obživy a otázka přežití. Navíc Etiopii trápí podstatně jiné závažnější problémy – zejména ozbrojený konflikt na severu země, který se bohužel významně rozjel asi posledních 10 dní našeho pobytu. Naší skupiny se naštěstí tato situace nijak výrazně nedotkla z hlediska bezpečí. Uvědomíte si ale, že tam lidé často čelí každý den nelehkým životním situacím a i přesto (nebo právě proto) dokážou žít každý den naplno.

Jaké nejzajímavější zážitky jste si odvezla?

Setkání s lidmi z odlehlých horských vesnic poblíž města Dilla. Radost a úsměvy místních, když vás vidí, byly vskutku velmi nabíjející.
Užila jsem si i náročný den v terénu s místními geology včetně společného oběda, který doslova vysypali z igelitky. Servírovala se místní placka zvaná “injera” s česnekem a chilli papričkami. Bylo to vzájemné. Museli si také vyfotit, jak s nimi běloška hoduje a sdílí. Projížděli jsme totální pustinou poblíž jezera Abaya, kde je krajina ve velkém rozsahu degradovaná vodní erozí a vznikly tam neskutečně hluboké a dlouhé strže. Na Etiopii to je nezvykle pustá a neobydlená krajina, ale z jasného důvodu.
Některá jiná místa jsou úplný vulkanický ráj, viděla jsem např. plno krásných obsidiánů (vulkanické sklo) a dalších hornin sopečného původu. Skoro bych řekla, že každý náš pracovní den v terénu byl neskutečně dobrodružný vzhledem k samotným cestám a náročnému a nelehko přístupnému terénu. Projeli jsme mnoho obřích kaluží, blátivých a děravých cest i koryto řeky, kde cesta ani nevedla.

Potkali jste se s nějakými turisty? Kolik cizinců se v zemi aktuálně pohybuje?

Spíše ne. Pouze jiné Čechy a cizince, kteří v Hawasse pobývali pracovně. Maximálně jiné Afričany z okolních zemí, kteří bydleli v hotelech.

Jaká byla cesta letadlem?

Let prázdnějším letadlem bylo příjemný, více místa, kratší fronty při odbavení. Spojení přes Frankfurt nad Mohanem s Ethiopian airlines (operující pod společností Lufthansa) je celkem i relativně rychlé a lety hezky navazují. Pouze na cestě zpět nám zrušili ranní navazující let (bez udání důvodu a kompenzace), tak jsme museli čekat na večerní let. Na evropské půdě jsou už ale možnosti návratu lepší.

Co vás na Etiopii nejvíce zaujalo?

Hodně věcí. Rozmanitost a krása přírody i jednotlivých etnik. Autenticita.
Srdečnost většiny místních lidí, vypadají šťastně a žijí tady a teď i přes často náročné životní podmínky. Vcelku i to, jak se vám taková země lehko a nenásilně dostane tzv. “pod kůži.”

A jak se podepsala pandemii na životě místních?

Zavřela hotely (od jara do podzimu), omezila obchod i cestovní ruch. Některým lidem v zemědělských oblastech znemožnila jít na trh a prodat své vypěstované produkty, tedy zajistit jim živobytí. Jinak jsem měla pocit, že vše funguje tak, jak jsou místní zvyklí.

Kateřina Zelenková se pracovně věnuje projektům zaměřeným na ochranu krajiny, půdy a sledování zemědělských plodin s využitím dat GIS (geografických informačních systémů) a DPZ (dálkového průzkumu Země). Je součástí projektu Vše pro půdu. Sledovat ji můžete na jejím Instagramu LasKacha.