ROZHOVOR: Denisa Štěrbová – jak si jsou Češi a Brazilci podobní

Jižní Amerika vás očividně fascinuje, ale poznala jste i jiné země mimo tento kontinent?

Z neobvyklých destinací bych vyzdvihla Libanon a Írán. I u těchto kratších výletů si stanovím vlastní cíle, které mi pomáhají lépe pochopit danou kulturu. Před návštěvou země se snažím naučit alespoň pár základních slovíček. Při návštěvě Íránu jsem absolvovala 6měsíční kurz perštiny, a když jsem cestovala do Libanonu, naučila jsem se několik slovíček arabsky. Mou snahou je rozumět místním lidem a pochopit jejich vnímání, nikoli jen z pohledu typické Středoevropanky, ale z perspektivy místních.

Jak zvládat učení jazyků? Co vám při tom pomáhá? 

Pomáhají mi učebnice pro samouky a hned od začátku si beru soukromé hodiny s rodilými mluvčími, protože je důležité se rozmluvit a nebát se dělat chyby. Příjde mi tento způsob efektivnější než skupinové kurzy.

Platí tvrzení, že čím více jazyků umíte, tím lépe vám jde učení těch ostatních? 

Určitě to tak je. V mnoha jazycích je podobná výslovnost i gramatika, a po nějakém čase jsem začala rozeznávat i původ jednotlivých slov, což je pro mě neuvěřitelně fascinující. Například v portugalštině i španělštině je spousta arabských slovíček, protože na Iberském ostrově byli přítomní Maurové, a mnoho arabských slov se do portugalštiny dostalo, přestože má původně latinský základ. Etymologie obecně mě fascinuje.

Pojďme se tedy mrknout na Jižní ameriku. Aktuálně bydlíte v brazilském Riu, jak jste se tam ocitla? 

Zhruba před 12 lety, po ukončení stáže v Argentině, jsem přejela do Brazílie, kde jsem strávila asi měsíc a pracovala na recepci v hotelu. Během toho měsíce jsem se trochu naučila portugalsky a poté jsem se do Brazílie neustále vracela. Nyní mi má práce umožňuje pracovat odkudkoli, a svou základnu mám v Rio de Janeiru.

Jak moc, a v čem, jsou si Brazilci a Češi podobní, nebo naopak stejní? 

Brazilci jsou úžasně pozitivní. I přesto, že Brazílie má mnoho problémů a velká část populace žije v extrémní chudobě, chudí lidé se usmívají a nahlížejí na život pozitivně. Jedním z hlavních rozdílů je všudypřítomná hudba a tanec. Brazilci vedou běžné životy, podobně jako lidé v Česku – chodí do práce a řeší každodenní starosti. Ale už od čtvrtka se často vydávají bavit, poslouchat hudbu a tančit. Samba je v Riu konkrétně součástí každodenního života. 

Líbí se mi, jak Brazilci vnímají seniory. Například, když jsme mluvili o tanci a zábavě, senioři kolem 80 let si klidně vyjdou na párty a mladí je mezi sebe přirozeně přijmou a baví se s nimi. Mám pocit, že v Brazílii jsou starší lidé mnohem více váženi. To je podle mě velký rozdíl oproti Česku, kde jsou některá místa vyhrazena především pro mladé, kteří starší mezi sebe neberou. 

Vnímání logiky a hodnot je blízké Evropanům, zejména ve srovnání s Bolívií nebo Peru. Díky tomu, že v Brazílii žije mnoho přistěhovalců, zejména Japonců, Francouzů, Libanonců nebo Židů, se různé kultury mísí, což nás k nim v tomto ohledu přibližuje.

V čem jsou Brazilci hodně podobní Čechům, je smysl pro humor. Brazilci humor milují, především ironii a černý humor.

Teď bych se chtěla zaměřit na obecnou bezpečnost v Jižní Americe. Máte nějaké tipy, na co si dát pozor, jak se chovat, co dělat, nedělat…? 

Tohle se může trochu lišit země od země, ale všude by měl každý turista dodržovat základní pravidla, jako například nechat drahé šperky doma, nenosit fotoaparát na krku a podobně. Myslím, že Patagonie a Peru jsou bezpečnější oblasti, zatímco Brazílii, Kolumbii a větší města v Argentině bych zařadila mezi rizikovější místa. Obecně se dá říct, že větší jihoamerická města jsou nebezpečnější než menší vesničky. Konkrétně v Riu jsou velmi časté krádeže nových telefonů. Pokud máte možnost, doporučuji si vzít na cestu dva telefony – jeden, který běžně používáte, a druhý starší, jako záložní.

Nejširší nabídku průvodců a map Brazílie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jak běžně probíhají takové krádeže telefonů? 

V některých případech vám telefon ukradnou tak, že si toho ani nevšimnete, což se mi stalo už několikrát (konkrétně dvakrát jen letos). Druhou variantou je krádež se zbraní, a v takovém případě je samozřejmě nejlepší vše bez odporu odevzdat. Přitom asi každý z nás ví, že dnešní smart telefony se dají jednoduše zablokovat a pro zloděje už nejsou nijak užitečné. 

Někteří však mají tak sofistikované systémy, že se tváří jako výrobce telefonu. V mém případě šlo o společnost Apple. Dokonce mi zavolali, měli nahraný profesionální hlas a celá komunikace působila velmi věrohodně. Poslali mi i SMS, která vypadala jako od Applu, a pokoušeli se od mé kamarádky získat můj PIN s tím, že můj telefon údajně našli a chtějí mi ho vrátit.

Řeší tyto problémy policie?

To bohužel ne. Viděla jsem přesnou polohu svého ukradeného telefonu, který se nacházel v jedné z favel. Ukázala jsem to policii, ale ti mi narovinu řekli, že je to příliš nebezpečné a nepůjdou tam. To je docela pochopitelné. Jediná rada, kterou mohu při řešení těchto situací dát, je nechat si ukradené věci alespoň proplatit pojišťovnou. Naštěstí většina českých pojišťoven je na to připravená. Stačí sepsat protokol na policii a následně ho doložit pojišťovně. V Riu už ani nemusíte jít osobně na policejní stanici – existují webové stránky, kde můžete nahlásit krádež online, protože se to děje poměrně často.

Víte o nějakých dalších problémech, nebo „scamech“, na které si dát pozor? 

V celé Jižní Americe existují různé mafie, z nichž každá se zaměřuje na něco jiného. Tyto mafie mají velmi propracované systémy, například vám zkopírují platební kartu. Mně osobně se stalo, že mi někdo zkopíroval kartu pomocí kamery v bankomatu a o pár hodin později mi někdo v bankomatu v New Jersey, tisíce kilometrů daleko, kompletně vybral účet. Od té doby si vždy při používání karty zakrývám všechna čísla, aby je žádná kamera nemohla zachytit. Také doporučuji mít u sebe víc karet.

Myslíte si, že jsou tyhle scamy a krádeže zaměřené spíše na turisty, nebo je to i problém běžných obyvatel? 

Nemyslím si, že se jedná pouze o problém turistů, právě naopak. Spousta mých brazilských přátel byla během svého života několikrát okradena nebo napadena. Dokonce i má kamarádka, která bydlela ve favele, byla okradena. Z toho vyplývá, že lupičům nezáleží na tom, zda jste chudí nebo bohatí – stačí, když máte něco cenného. Osobně ale musím říct, že za 12 let, co žiji v Brazílii, se mi nic násilného nestalo.

Zhoršuje se bezpečností situace po setmění? 

Po setmění volím aplikace typu UBER. To je další věc, kterou bych chtěla doporučit. Klasickým taxíkům bych se raději vyhnula a dávala přednost službám jako UBER. Tato služba mi přijde bezpečnější, už jen proto, že v aplikaci je vše sledované a ověřené. U klasického taxi bohužel nikdy nevíte, ke komu nastoupíte. Únosy a přepadení se bohužel dějí. To jsem si potvrdila během stáže na české ambasádě, kdy se stalo, že diplomaté byli přepadeni i za bílého dne.

Když se bavíme o bezpečnosti, na co by si měli turisté dávat pozor ze světa živočichů?

Největším problémem jsou podle mě komáři, kteří jsou často nakažení a přenášejí žlutou zimnici a dengue. I když to nemám lékařsky podložené, prý nakaženého komára poznáte podle pruhovaného vzhledu a údajně se usazují pouze na nohách od kolen dolů. Proto by si měl člověk chránit především nohy a aplikovat repelent s vysokým obsahem DEET. Horečka dengue má hrozivou pověst, ale já osobně jsem ji jednou prodělala a spousta mých brazilských přátel také. Musím říct, že jsem neměla žádný horší průběh. Každý může mít samozřejmě různý průběh, ale pro mě to byla spíše horší chřipka, nic hrozného. 

Další tvor, který mi přišel na mysl, je roztomilý nosál červený, který na vás může kvůli svačině pokousat a přenáší vzteklinu. 

Během pobytu v Brazílii jsem také několikrát potkala hada, ale ti jsou většinou plaší. Pokud na ně přímo nestoupnete nebo jim neublížíte, nic vám nehrozí. Dokonce i všechny šelmy, které můžete potkat, jsou plaché – ať už je to jaguár nebo puma. Vlastně je spíše štěstí je vidět. 

A teď dvě kuriozity z Amazonie. V Amazonce žijí růžoví delfíni, kolem kterých je opředeno spoustu legend. Zajímavé je, že doporučuji menstruujícím ženám, aby nechodily do vody, protože je tito delfíni mohou napadnout. A pro muže mám také doporučení – aby v Amazonce nemočili, protože zde žijí tzv. rybí upíři, kteří mohou proniknout do močové trubice.

Když zamíříme mimo Brazílii, tak se setkáme s vysokou nadmořskou výškou. Jak bychom se měli chovat, abychom co nejvíce zmírnili průběh výškové nemoci? 

V první řadě je důležité říct, jak se vlastně výšková nemoc projevuje. Mezi její příznaky patří bolest hlavy, nespavost, nechutenství, častější močení a krvácení ze sliznic. Ve vyšších nadmořských výškách není potřeba jíst tak často, protože se zpomaluje trávení a hlad není tak silný. Co rozhodně doporučuji, je úplně vynechat konzumaci alkoholu od 3 000 m n. m. a výše. To je něco, s čím si naše tělo neumí poradit, a naopak to zhoršuje příznaky výškové nemoci. 

Dále doporučuji žvýkat koku, která je všude dostupná a dá se běžně koupit. Čaj z koka moc nepomáhá; v porovnání se samotným žvýkáním je to slabý odvar. Je také nutné dodržovat pitný režim a nezapomínat na aklimatizaci. Pokud se u vás výšková nemoc projeví, mám ověřené dva léky, které zaručeně fungují, ale bohužel jsou k dostání pouze na předpis od neurologa, takže jsou běžným turistům prakticky nedostupné. Když už se u vás objeví nesnesitelná bolest hlavy, je na čase jít dolů, protože při stoupání to bude jen horší.

Pokud jsem třeba sportovec, mám větší šanci, že výškovku nedostanu? 

Z mých zkušeností nemá výšková nemoc nic společného se zdravotním stavem nebo kondicí, je to vlastně čistě o náhodě. Měla jsem na zájezdech spoustu různých lidí v různém věku a kondici, a překvapivě se stalo, že mladý sportovec měl větší problémy než starší důchodce, který ignoroval všechna doporučení, pil alkohol a kouřil, a přesto neměl s výškou žádné problémy. Takže je to opravdu loterie. 

Dokonce jsem slyšela teorii, kterou praktikuje při zápasech v Bolívii brazilský fotbalový tým. Podle této teorie, pokud přijedete do horské oblasti rychle a zase rychle odjedete, tělo si to ani neuvědomí a výškovou nemoc nepocítíte. 

Jaké typické jídlo vás v Jižní Americe zaujalo? 

Peruánská kuchyně mě fascinuje a získává si renomé na celosvětové úrovni. Dokonce i v Praze se začínají otevírat peruánské restaurace. Tato kuchyně využívá širokou škálu ingrediencí, které pocházejí z Amazonie, horských oblastí i z oceánu. Díky tomu mají kuchaři k dispozici mnohem bohatší výběr surovin, které lze kreativně kombinovat. Já například miluji peruánské ceviche, což je pokrm z čerstvých ryb marinovaných v limetkové šťávě, s cibulí, koriandrem a chili. Je to národní specialita Peru.

Hodně zajímavá je také variace brambor a kukuřice v Peru. Incké kultury dokázaly vyšlechtit přes 3 000 druhů brambor, které se zachovaly dodnes, a asi 1 500 různých druhů kukuřice všech barev a chutí. Mám ráda například nápoj, který se vyrábí z fialové kukuřice, limetky, hřebíčku a skořice- chicha morada.

V Brazílii mám oblíbené ovoce jabuticaba, které nikde jinde neroste. Vypadá jako přerostlá borůvka a chutná jako angrešt. Samotný strom roste zvláštním způsobem: ovoce neroste na větvích, ale na kmeni, takže strom vypadá, jako by měl na sobě bradavice, což jsem neviděla nikde jinde. 

A co alkohol? 

V každé zemi mají nějakou variantu pálenky z cukrové třtiny. Někde tomu říkají rum, jinde Aguardiente (ohňová voda), a v Brazílii například Cachaça. Všechny tyto lihoviny jsou neuvěřitelně levné a dostupné skoro všude. Paradoxně se nikde nevyrábí pálenka z ovoce, přestože se zde pěstuje hodně různých druhů ovoce. Tady je opravdu jen pálenka z cukrové třtiny. 

Dále určitě mohu doporučit argentinská vína. Tradiční jsou vína z oblasti Mendoza, ale Argentina začala pěstovat víno i ve vysokých Andách, v oblasti kolem Salty u bolivijských hranic ve výšce nad 2 000 m n. m. Patagonská vína z oblasti Rio Negro jsou také velmi dobrá. Nejtypičtější nápoj Peru je Pisco, o kterém se mimochodem Peruánci a Chilani neustále dohadují, čí je to vynález. Populární je také Pisco Sour, do kterého se přimíchává vaječný bílek. V posledních letech se také hodně rozmohly malé pivovary, tzv. artesanales. 

Říkala jste také že fotíte. Co fotíte nejraději? 

Nejraději fotím lidi. Baví mě zachycování běžných momentů, street fotografie a portréty. Mám také zkušenosti s reportážní fotografií; v roce 2019 mě Greenpeace vyslal zdokumentovat požáry v Amazonii. Reportážní fotografii jsem se také věnovala během půlročního studia na prestižním institutu Marangoni v italské Florencii. 

V Brazílii fotím už asi 7 let a pravidelně mě zvou na karneval v Riu, kde dokumentuji některé karnevalové bloky. Tyto bloky jsou vlastně průvody orchestrů a tanečníků. Každoročně jich je přes 300 a každý z nich musí mít dopředu nahlášenou trasu a čas na radnici.