ROZHOVOR: Cestování, náboženství i kultura v Izraeli. Jak to vidí Češka žijící v Tel Avivu?

Začnu otázkou k tématu Vašeho prvního chystaného článku – jak se dnes žije mezi Izraelci? Vnímáte nějaké rozdíly oproti minulosti? Jsou dnes jednotlivé etno-náboženské skupiny Izraele, po dalších a dalších kolech násilných střetů, více polarizované než před těmi zhruba třemi lety, kdy jste ve „Svaté zemi“ začínala žít?

Nepochybně. Polarizace společnosti je v současné době velmi výrazná, možná nejvíce od vzniku státu Izrael. Osobně nejvíce vnímám, alespoň tady v Tel Avivu, stále větší nespokojenost a frustraci obyvatel z politického vývoje v zemi.  Téměř půl roku vládne konzervativní a pravicová vláda, jejíž aktivity dostávají zemi „do varu“.

Již téměř půl roku se konají po celém Izraeli statisícové demonstrace proti schválení soudní reformy. Velká část obyvatel, ale také odborníků z různých oborů, stejně jako zahraniční partneři vnímají tuto reformu jako cestu k oslabení demokratického charakteru země a nastolení konzervativního a náboženského rázu země.

To přímo souvisí se stále výraznějšími výhodami pro ultraortodoxní obyvatele na úkor ostatních.  Sekulární a věřící Izraelci pociťují stále větší nevoli k tomu, aby platili vyšší ceny i daně na podporu nepracujících ultraortodoxních rodin, jejichž počet stále stoupá. Nyní tvoří asi 12 %.

Další věcí je, že se silně pravicovou vládou nabili na sebejistotě židovští osadníci, útočící jak na arabské obyvatelstvo, tak také na křesťany. A spirála násilí se roztáčí.

Samozřejmě tyto vnitřní spory okolní muslimské země sledují a vnímají Izrael jako oslabený a chtějí toho využít. 

Máte pocit, že je množství radikálů v těch největších komunitách, tedy mezi izraelskými Židy a Araby, více méně konstantní nebo se mění?

Netroufám si posoudit množství židovských ani arabských radikálů co do počtu osob, ale vznikají nové skupiny a rostou počty útoků, jak ze strany arabských, tak židovských radikálů. Je evidentní, že s nástupem krajně pravicové vlády jsou mnohem viditelnější násilné akce židovských radikálů, a to co počtu, tak do násilí, které páchají. Na jaře letošního roku cílily jejich násilné akce také na křesťany, což se v předešlém období nedělo. Bohužel násilí roztáčí další násilí.

Zajímá vás jako religionistku více současnost nebo minulost Izraele?

Když o tom přemýšlím, tak mě především fascinuje, jak „živá“ víra a historie u Izraelců je. A to včetně sekulárních obyvatel Tel Avivu.

Judaismus a události z dávné i moderní historie výrazně utvářejí každodenní životní styl lidí, pomáhají udržovat soudržnost rodiny, ale mají vliv i na izraelský charakter a hodnoty jednotlivých lidí. Všichni v nějaké formě dodržuji šabat a žijí cyklus roku, tak jak ho určují židovské svátky.

Myslím si, že není možné se orientovat a chápat život v Izraeli bez alespoň základních znalostí dávné historie, biblických dějin, ale i dějin a osudu židovského obyvatelstva v diaspoře před vznikem Státu Izrael. Události z historie židovského národa ovlivnili úplně všechno, co můžeme vidět v dnešní moderní zemi u „high-tech národa“, jak se Izraelcům říká.

Když jsem před třinácti roky poprvé přijel z Tel Avivu do Jeruzaléma, připadal jsem si jako bych skočil do úplně jiného světa. Platí to ještě? Je ultraortodoxní populace Jeruzaléma stále tak nesmírně konzervativní?

Tomu rozumím. Tel Aviv a Jeruzalém jsou totálně protikladná města. Tel Aviv je symbolem modernosti, neformálnosti, kulturního života, high-tech firem, mrakodrapů, pláží, restaurací, zábavy a života v jakoukoliv denní či noční hodinu. Obyvatelé jsou z velké většiny židovského původu a sekulární či běžně věřící.

Oproti tomu Jeruzalém má náboženskou, duchovní ale i turistickou atmosféru. Je to město, kde člověk cítí respekt před tím, co všechno se tam událo, jaké osobnosti kdysi ve městě působili. Těžko se ubráníte sledovat ultraortodoxní obyvatele. Za jeden den můžete vidět a zažít každodenní soužití Židů a Arabů. Někdy uvidíte přátelské vztahy a někdy můžete být svědkem začínající rvačky a zásahu policie. To v Tel Avivu neuvidíte.

Co se týče konzervativnosti ultraortodoxní populace, tak na tom se nic nemění a podle mého názoru je takřka nemožné, aby se něco změnilo. Naopak. Stále sílící trend prosazovat a šířit konzervativní hodnoty a způsob života do většinové společnosti je možné vnímat každodenně. Je to logické. S vysokou porodností ultraortodoxních rychle vzrůstá počet jejích členů. Tím samozřejmě získávají na síle ultraortodoxní a konzervativní politické strany.  Zbytek obyvatelstva je z toho frustrován a lidé i firmy otevřeně mluví o opuštění země, pokud by země dostala teokratický a nedemokratický charakter.

A co Tel Aviv, mění se jeho genius loci a každodenní atmosféra? Předpokládám, že ceny nejen nemovitostí tam nadále úspěšně rostou (a svět se točí a voda padá)…

Tel Aviv je město s neopakovatelnou atmosférou. Přistěhovala jsem se do Tel Avivu v říjnu 2020, ještě v době covidu a lockdownů a když jsem procházela prázdnými a zavřenými ulicemi, nezažívala jsem úplně radostné pocity. Když jste ve městě dnes, nemáte pochyb, že atmosféru Tel Avivu dělají lidé.

Není to město, kde byste se mohli kochat krásami katedrál nebo zámeckými parky. To město je o lidech a o neformálním a uvolněném životním stylu. Poslední půlrok ale přibyl nový fenomén. Každou sobotu, po konci šabatu, chodí lidé s vlajkami demonstrovat na podporu demokratických hodnot ve své zemi. Chodí mladé rodiny i dětmi, staří lidé, studenti. Hodně viditelná je účast homosexuálů, kteří se s hrozící konzervativností společnosti obávají o svá práva.

Pro mě jako Češku bylo až šokující, jak si telavivané na svém životním stylu zakládají a odmítají se ho vzdát i v případě nebezpečí.  Svým chováním dávají najevo, že se teroristickými činy ani raketami nenechají zastrašit. Samozřejmě, pokud zní sirény, lidé se jdou schovat do krytů, ale jinak pokračují ve svém životě. Chodí do práce, za kulturou, na pláž, sportují, sedí v restauracích a kavárnách, v parcích.

Pamatuji si dva teroristické útoky na rušné ulici Dizengoff. Pokaždé zemřeli dva mladí muži v restauraci nebo v jejich blízkosti. Myslela jsem si, že do těchto podniků nikdo už ze strachu nebo ze špatného pocitu nebude chodit. Chování Izraelců je ale jiné. Druhý den lidé přijdou a je jich tam víc než kdykoliv jindy. Přinesou svíčky, květiny a izraelské vlajky, které kolem rozvěsí. Projeví lítost, soustrast a zůstanou tam. Dají najevo, že je to nedonutí zavřít se doma a bát se. A restaurace či bary jsou plné znovu.

Co se týká cen nemovitostí i pronájmů, tak jsou Tel Avivu opravdu vysoké. Mladí lidé často sdílejí jeden byt, tam mají svůj pokoj a o nájem se dělí. Rodiny se také stěhují mimo Tel Aviv do levnějších lokalit a do práce dojíždějí. Vysoké ceny jsou také za alkohol. Oproti tomu mi přijde hezké, že v polopouštní zemi dostanete kdekoliv v restauraci karafu vody zdarma. Ani nemusíte nosit po městě lahve s vodou, protože po městě je mnoho fontánek s pitnou vodou pro lidi i psy.

Někdejší stanová městečka, která vyrostla kvůli protestu mladých lidí proti všeobecné drahotě, jsou minulostí?

Stanová městečka zatím nejsou, nevím o nich.

Pojďme nyní od politiky k jednodušším tématům. Představte si aktivního cestovatele, který není nijak zásadně profilovaný a má na návštěvu Izraele dva týdny. Co byste mu doporučila kromě dvou největších měst?

Aktivní cestovatel může za 14 dní vidět celý Izrael. Je to malé území o rozloze čtvrtiny České republiky. Osobně bych mu doporučila poznávat rozmanitost, kterou Izrael má a v Čechách jí nenajde. Myslím rozdílný charakter přírody i kultur.

Na tak malém území je možné pobývat v jižní části Izraele  v poušti, na severu v lesích, a zároveň si užít pobyt u několika moří.

Já jsem si oblíbila místa v Judské poušti, která začíná východním směrem kousek za Jeruzalémem. Skály jsou světlé až bílé a jsou oblé kopcovité. V poušti se nachází spousta zajímavých míst. Např. do skal vytesaný pravoslavný klášter sv. Jiří, Qasr al-Yahud -místo,kde byl pokřtěn Ježíš, Kumrán – národní park s jeskyněmi, kde byly nalezeny svitky od Mrtvého moře a kde žila záhadná sekta Esejců, pouštní oáza Ein Gedi, pevnost Masada. Zdatní a odvážní cestovatelé mohou vyzkoušet trasu, kde se nacházejí jeskyně, kde se začátkem druhého století ukrývali rebelové Bar Kochby, bojovníci proti Římanům.

Na koupání ve Středozemním moři mohu doporučit jakékoliv pláže, ale nejkrásnější jsou na sever od Tel Avivu u města Herzliya. Další koupání je v jižním cípu Izraele u Rudého moře. Hlavním letoviskem je město Eilat, kde je možná spousta aktivit v Rudém moři od potápění, sledování delfínů nebo jordánských hor až po nakupování bez DPH.

Pro trochu odpočinku je fajn si alespoň na jeden den zajet k Mrtvému moři. Tam se můžete naplácat bahnem, očistit pleť slanými krystalky a poležet si ve slanomastné vodě. Mám raději jižní část Mrtvého moře. Buď pláže v Ein Bokek nebo Neve Zohar. Severní pláž Kalia je sice kousek za Jeruzalémem, ale bývá tam přeplněno a voda rozhodně nemá tyrkysovou barvu jako v jižní části.

Zmíním se také o Negevské poušti, která zabírá téměř 6O% izraelského území a je v ní mnoho národních parků, které nadchnou milovníky skal. Rozhodně je potřeba vidět velký kráter Makhtesh Ramon nebo Timna park, největší národní park v Izraeli. Jeho pouštní charakter i skalní útvary připomínají slavnější jordánské Wadi Rum, kde se točilo mnoho scén z hollywoodských filmů např. Hvězdné války.

Uprostřed Negevu stojí za to vidět sluneční elektrárnu Ashalim. Sluneční věž je vysoká asi 300 metrů a kolem ní je umístěno téměř půl miliónu speciálních zrcadel.

Pro zájemce o moderní dějiny Izraele doporučuji navštívit v severní části Negevu kibuc Sde Boker, kde žil a je pohřben zakladatel Státu Izrael a první premiér David Ben Gurion.

Pouště se dají kromě jara navštívit i na podzim. Přes den bývají teploty příjemné, ale noci už chladnější.

Další místa, která doporučuji navštívit je Galilejské jezero a kousek nad ním posvátné město Safed, kde se vzniklo mystické učení kabala. Při dostatku času a zájmu o izraelsko-arabské války nebo příběh špióna Eli Cohena jeďte prozkoumat Golanské výšiny.

Jaká místa by neměl vynechat zájemce o křesťanskou historii, který zrovna netouží po trávení času v tlačenicích?

V současnosti se už turisté vracejí a místa spjatá s životem, působením a smrtí Ježíše z Nazareta křesťanské turisty silně lákají. Nepovažuji se za křesťana, a přesto místa spjatá s Ježíšovým působením mám velmi ráda. Ať věřícímu křesťanovi nebo jen zájemci o křesťanskou historii jednoznačně doporučuji vidět Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Najde tam místa spojená s Ježíšovým ukřižováním a smrtí. Chrám navštěvuji pravidelně a i pro nekřesťana je to ohromující místo.

Další místa, kam velmi ráda jezdím, jsou místa Ježíšova působení kolem Galilejského jezera. Doporučuji navštívit Horu Blahoslavenství (Mount of Beautitudes), kde Ježíš pronesl své nejznámější kázání na hoře.

Dále místa Ježíšových zázraků jako Tabgha, kde měl Ježíš rozmnožit dva chleby a pět ryb a nasytit lid. Hned vedle je na břehu jezera zahrada a kostel Petrova primátu jako místo, kde měl Ježíš sdělit apoštolovi Petrovi, že on bude jeho nástupcem a hlavou církve. Krásné jsou také zahrady s fíkovníkem posvátným v Kapharnaum.

Zvláštní atmosféru má místo Ježíšova křtu na řece Jordán Qasr al-Jahud. Je to pustina všech pustin.

Pro opravdové nadšence je velkým zážitkem navštívit Kumrán v Judské poušti, kde byly ve 12 jeskyních nalezeny Svitky od Mrtvého moře. Je možné vidět pozůstatky osady, kde kdysi žila sekta Esejců, mezi nimiž údajně nějaký čas pobýval Jan Křtitel a možná i Ježíš. Esejci jsou autory některých starozákonních knih a díky jejich ukrytí se dochovaly dodnes. Svitky je možné vidět v budově Svatyně knihy v Muzeu Izraele v Jeruzalémě.

Z osobní zkušenosti doporučuji se těmto křesťanským místům vyhnout o velikonočních a vánočních svátcích. V jiných obdobích sice turisty potkáte, ale zatím nikdy jsem vyloženě tlačenici nezažila.

Nejširší nabídku průvodců a map Izraele (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Izrael má také řadu národních parků. Které zaujaly nejvíce Vás?

Mě a myslím, že každého nadchne oáza v Judské poušti Ein Gedi, kde se podle starozákonních příběhů ukrýval slavný král David před svým otcem králem Saulem.

V téže poušti je také nachází národní park pevnost Masada, která je proslavená svým příběhem o hromadné sebevraždě tisíce lidí, kterou tehdejší židovské obyvatelstvo vyřešilo nadvládu Římanů. Z pevnosti je krásný výhled na Judskou poušť i Mrtvé moře. Kdo nechce na vrchol dojít pěšky, může vyjet lanovkou, což jev horku lepší řešení.

Dalším nevšedním místem je národní park Beit Guvrin s komplexem zvonových jeskyní. Při troše štěstí je možné navštívit koncert nebo noční světelnou projekci.

Opakovaně také jezdíme do národního parku Caesarea, který mohu doporučit všem, kteří mají rádi historii a antické památky. Jedná se o pozůstatky kdysi významného přístavu a velký amfiteátr, kde se ve večerních hodinách konají koncerty.

Krásné jsou také národní parky v lesnaté severní Galilei a na Golanských výšinách. Úžasná svým umístěním i historií je pevnost Nimrod nebo vodopády Banias.

Rozhodně doporučuji cestovat po národních parcích na jaře (březen až květen), kdy jsou lesy ještě zelené a louky rozkvetlé sasankami nebo bramboříky. Počasí je příjemné jak v lesích, tak v pouštních oblastech.

Kam byste poslala turistu, který má na Izrael celý měsíc? Na severojižní trekingovou stezku, do pouště, na kratší pobyt do kibucu?

Měsíc je na poznávání rozlohou tak malé země hodně času a cestovatel za tu dobu může vidět a zažít velkou pestrost, kterou Izrael nabízí. Záleží spíše na tom, jaké preference, kdo má. Někdo upřednostní přírodu a může klidně celý měsíc strávit v lesích severního Izraele, jiný může celý měsíc strávit návštěvou památných míst izraelsko-arabských válek nebo zkoumáním historie a biblických příběhů.

Samozřejmě, kdo chce strávit měsíční dovolenou trochu alternativnějším způsobem, může pobývat v kibucu. Kibuci jsou zaměřené na různé činnosti, někde vaří pivo, jinde dělají čokoládu apod. Každý si může vybrat podle svého zaměření. My jsme minulé léto ze zvědavosti strávili týden v kibucu pro digitální nomády. Vzhledem k tomu, že kibuc je malá vesnička, myslím, že nikdo neodolá tomu, vyrážet poznávat okolí.

Každému, kdo má měsíc na poznávání Izraele upřímně doporučuji, aby „nechodil jen po povrchu“, ale „chodil dovnitř“ a ptal se místních. Nebát se jít do synagog, do muzeí, obchůdků, jíst místní jídla a zajímat se. Izraelci kdekoliv i v nejmenší vesnici mluví anglicky a rádi o své zemi a své kultuře vyprávějí. Takovéto poznávání země má úlně jiný rozměr a myslím, že se cestovatel pobaví i získá zážitky, které nikdy nezapomene.

Jak dnes funguje v Izraeli veřejná doprava? Které její druhy doporučujete?

Izrael má síť veřejné dopravy hustou a myslím, že dobře promyšlenou. Vlaky jsou rychlé a moderní. Do větších měst jako Tel Aviv, Jeruzalém, Beer Sheva, Akko, Haifa, Rishon LeZion jezdí velmi často. Např. cesta z Tel Avivu do Jeruzaléma trvá vlakem kolem půl hodiny, zatímco autem je čas závislý za dopravní zácpě a pod hodinu nikdy netrvá, spíše déle.

Naopak pouště Negev i Judská jsou pokryty autobusovou dopravou. Z Jeruzaléma k Mrtvému moři se lze tímto způsobem dostat snadno.

Velmi výhodné je pořídit si RAV KAV, izraelskou lítačku. Má tu výhodu, že si můžete pořídit anonymní verzi bez vyplňování jakýchkoliv formulářů, zaplatit kredit a můžete jí používat kdekoliv.

Musím upozornit, že v hromadné dopravě bývá klimatizováno na nízkou teplotu a několik kamarádů se silně nachladilo a zkazili si tím několik dní dovolené.  Je dobré mít u sebe i nějakou mikinu.

Měl by se cestující do Izraele před přímým letem obrnit trpělivostí? Za časů mých cest to bylo nezbytné, obzvláště pak v případě samostatně cestujícího mladého muže. 

Za dobu, co jsme v Izraeli, nás už navštívilo mnoho kamarádů a známých. Kupodivu nejpodrobnější bezpečnostní pohovory zažily „mladé slečny“, kamarádky dcery.

Samozřejmě je chytré být připraven na otázky typu, kdo vám balil kufr, vezete pro někoho od někoho jiného dárky, kde budete bydlet, jaký je účel vaší cesty apod. Je pravda, že občas jsou otázky bezpečnostních pracovníků překvapivé. Je důležité zachovat klid a odpovědět.  Např. mě se ptali, kde se v České republice nachází město, kde jsem se narodila, odkud mám příjmení apod. Velmi vtipné nám přišli dotazy, které zažil můj bratr s jeho přítelkyní, které při pohovorech oddělili a když zjistili, že mají kočky, tak je vzájemně zkoušeli ze jmen jejich koček.

Ale nikdo neměl vyloženě špatné nebo nepříjemné zkušenosti. Vždycky všechno dobře dopadlo.