ROZHOVOR: Češi jsou zkušení cestovatelé, říká Jan Dvořák, lékař očkovacího centra

ROZHOVOR: Češi jsou zkušení cestovatelé, říká Jan Dvořák, lékař očkovacího centra

Cestování už se stává zase dostupnějším a i přesto, že už přes rok slýcháme pouze o covid-19, není to to jediné, co nás může na cestách potkat. Kam cestovat, pokud vůbec někam? Má smysl nosit roušky na palubách letadel a je bezpečné cestovat s dětmi? Přečtěte si rozhovor s MUDr. Janem Dvořákem, lékařem očkovacího centra ze společnosti Avenier.

Kam byste doporučil momentálně (ne)cestovat? Je Evropa výrazně méně riziková, než exotické země?

Záleží na lokální epidemiologické situaci v té konkrétní zemi. V tom je dobré se zorientovat nejdříve a sbírat informace z oficiálních míst, protože situace se velmi často mění. Nedoporučoval bych jet do zemí, kde se situace opravdu vymyká kontrole a zdravotnický systém je tam zahlcený. Protože ve chvíli, kdy se mi tam něco přihodí, a nemusí to vůbec být jen covid, tak hrozí, že mě nikdo pořádně neošetří, protože nemocnice je kolabuje kvůli covidu. A že to tak někde opravdu je – například v Brazílii, Indii a některých afrických zemích.
Když člověk touží po nějakém cestování, zdá se Evropa být momentálně tou nejrozumnější volbou – člověk má blízko domů, kdyby se cokoliv dělo a kolaps zdravotnického systému v Evropě zatím nehrozí nehrozí.

Mají smysl roušky a respirátory na palubách letadel, i když si je po dobu občerstvení lidé sundávají?

Když si vezmete, že mezikontinentální let může trvat třeba 8-10 hodin a za tu dobu se podávají tři jídla, tak je to pořád relativně krátká doba, kdy respirátor nemáte. Probíhaly dokonce různé epidemiologické studie, kde se sledovala nakažlivost respiračních onemocnění v letadlech. Kvůli tomu, jak je v letadlech řešena cirkulace vzduchu, tak se viry šíří mnohem dál. Někdo kýchne a roznese se to po celém letadle. I když byla doba necovidová, tak jsme třeba těm, kdo často lítal (letušky, cestovatelé..) doporučovali očkování proti chřipce, proti meningokokovým nákazám.. Protože to jsou všechno nemoci, které člověk šíří vzduchem, kapénkou a v letadle se roznáší velmi snadno. Podobné riziko ale může být v nějakém nacpaném vlaku nebo autobuse.

Pokud zůstaneme ještě u covidu, kromě toho, že v dopravních prostředcích budeme nosit roušky, tak jaká další opatření byste doporučil, pokud už se někdo na tu cestu vydá?

Minimálně jedna další důležitá věc je hygiena rukou. Rukama se člověk nakazí snadno právě třeba covidem, nebo chřipkou, ale i žloutenkou. Než něco začnu jíst, tak si umýt ruce, nebo si je vydezinfikovat. Hygiena rukou je na cestách je vždy důležitá, je to takový základ a je dobré na to dbát. Mít s sebou lahvičku dezinfekčního gelu, umýt alespoň tekoucí vodou s mýdlem, kdykoliv na něco sáhnu. To je ten základ. Když cestujeme, tak taková ta opatření jako „nesdružujte se v místě, kde je hodně lidí, vyhýbejte se lidem, kteří jsou nemocní..“ se občas těžko dodržují, např. když jdete po ulici Rio de Janeira. To znamená, že dodržovat tu osobní bariéru je někdy složitější, ale můžeme se snažit si ji vytvořit sami – rouškou, respirátorem a mýt si ruce.

Úplný základ, který platí i mimo covid.

Přesně tak, na roušky jsme dřív zvyklí nebyli, vídáme to hlavně v Asii, tam to lidé nosí běžně, ale nám to vždy evokovalo, že když má někdo roušku, tak je sám nemocný on má pocit, že na sebe akorát poutá pozornost. Teď jsme si na to trošku zvykli, tak třeba nám to v budoucnu nebude připadat už tak divné. Ale to se teď bavíme jen o přímých mezilidských nákazách. Tzn. žloutenka, covid.. samozřejmě těm cestovatelům ještě doporučujeme další věci, ale to s tím covidem úplně nesouvisí.

Když se přesuneme od covidu – jaký základ by podle vás měl cestovatel mít, aby se vyhnul zbytečným komplikacím?

Vždycky záleží to kam jedeme, ale dost důležitá věc je i to, co tam budeme dělat. Pokud vezmeme jenom Evropu, tak v podstatě mít to úplné základní očkování, které máme všichni z dětství a mít ta očkování platná, tzn. mít přeočkovaný tetanus, černý kašel a spalničky. Doporučoval bych navíc očkování proti žloutence A.

Pokud se dostáváme dál, někam víc na východ a na jih, tak třeba běžný pobyt někde u moře, např. Egypt, Turecko atd., tak bych tam doporučoval i očkování na břišní tyfus. Ten se spolu se žloutenkou A přenáší jídlem.

Dá se tedy říct, že to nejzákladnější očkování je mít platné to dětské povinné očkování, plus navíc žloutenku A a břišní tyfus. Ale je důležité zvážit, co tam budeme dělat. Když pojedu do Turecka jen k moři, tak mi stačí ta žloutenka A a břišní tyfus. Ale když budu jezdit po Turecku, pobývat ve vesnicích a v přírodě, tak by bylo vhodné i očkování proti vzteklině.

Pak jsou místa, specifické regiony ve světě, která mají svojí vlastní rizikovost. To jsou třeba Jižní Amerika, Afrika, kde je žlutá zimnice, nebo Asie, tam je zase japonská encefalitida, která je naštěstí vzácná.

Abych to shrnul: určitě neexistuje univerzální set očkování, protože na druhou stranu očkování, byť je velmi bezpečné, pořád je to nějaký lék a nemá cenu ho podávat jen tak. Nebudu dávat vzteklinu plážovému povaleči, který se nehne z resortu. Je potřeba zvážit kam jedu a co tam budu dělat.

Pokud někdo tápe v tom, jaké očkování zvolit, jaké má možnosti?

V podstatě asi úplně nejlepším řešením je zajít na konzultaci k doktorovi, který se cestovní medicíně věnuje a zná problematiku těch zemí. Povídají si, jakou má cestovatel představu, co by tam rád dělal apod. Často sem přicházejí cestovatelé, kteří třeba mají nějakou představu, ale nakonec odcházejí s menším počtem očkování, než si sami původně představovali. Řeknu jim, jaké očkování je zbytečné, co nepotřebují… Ideální je osobní konzultace přímo s odborníkem, protože se i dobře naplánuje očkování. Lidé totiž nemají kolikrát představu, kolik času to zabere, takže ideální je přijít minimálně měsíc dva před cestou, ať je čas vše v klidu probrat a naočkovat. Taková konzultace má smysl, i když odjíždím třeba za týden. A pokud není na návštěvu odborníka čas nebo vůle, existují internetové zdroje, kde můžeme zjistit rizika nemocí, které v dané zemi jsou. Buď je to web jako ockovacicentrum.cz, v angličtinu je to cdc.gov.

Jaký máte názor na antimalarika a na preventivní braní antimalarik?

Určitě to smysl má. Antimalarika jako taková jsou hodně démonizovaná a je to hlavně kvůli léku, který se jmenoval Lariam, který je ale stahován, protože měl nepříjemné nežádoucí účinky. Antimalarika jsou v podstatě jediná nějaká opravdu účinná prevence malárie. V současnosti se nejvíce používá lék Malarone, ale ten zase neúčinkuje neúčinkuje na všechny druhy malárie. Je lepší to konzultovat s odborníkem na cestovní medicínu. Například, když jedu na Kostariku, tak tam je tam nízké riziko a vyskytují se tam typy malárie, na které Malarone stejně moc neúčinkuje. V tom případě dotyčnému řeknu, že lék nemá smysl preventivně brát. Nicméně obecně antimalarika ano, ale indikovaně do míst, která jsou riziková.

Nejúčinnější prevencí malárie je tato kombinace: antimalarika, repelent a spaní pod moskytiérou či v místnostech, kam se moskyti nedostanou (např. sítě v oknech).. Což samozřejmě ne vždy jde, ale můžete se snažit se přiblížit tomu ideálu. Hlavně naše imunita, jakožto Evropanů, na malárii není připravena. Když někam přijedeme, máme velkou šanci, že ji chytneme. Místní obyvatelé ji už moc neřeší, protože když ji od dětství opakovaně prodělají, jsou takřka imunní. Proto když vám místní říká, že u nich malárie není, že on ji měl naposledy v dětství a nikdo z vesnice ji roky neměl.. Tak to je tím, že oni už ji dávnou prodělali a ta malárie tam je, jen čeká a má rezervoáry třeba v dobytku. Nebo když někdo říká, že nebude v džungli, ale spíš ve městě, tak tam malárie není.. tak to je omyl, malárií se nakazí spíš mezi lidmi, než v džungli.

Dá se něco dělat proti horečce dengue? Čím se léčí?

Ne, na ni není účinná léčba a není na ni ani očkování, respektive je, ale je registrované jen v některých asijských zemích. Navíc ta vakcína je účinná jen proti viru dengue a může se dát jen lidem, kteří už nemoc jednou prodělali, brání totiž druhé nákaze s možnými krvácivými komplikacemi. Většině evropským cestovatelům by se dát nedala i kdyby tady byla registrovaná a používaná. Proti ní tedy není očkování, ani léčba. Je potřeba mít repelenty.

Jaké nemoci si Češi nejčastěji vozí ze zahraničí?

Naštěstí ty vyloženě tropické nemoci jsou relativně málo časté. Je to podle mého názoru tím, že Češi jsou zkušení cestovatelé, jsou i dost proočkovaní a informovanost o nemocích je poměrně velká. Lidé si to předávají v diskuzích, existují očkovací centra a kliniky. Nejčastěji si vozí z cest horečky, ale často je to i chřipka, kterou se nakazili v letadle, dost často jsou to zažívací potíže, průjem, když něco špatného snědí v té destinaci. Co se týče tropických nemocí, stoupá počet případů horečky dengue. To je odraz toho, že stoupá všude na světě a dostává se i do míst, kde dřív nebyla. Pak se občas vyskytuje také žloutenka A a malárie, vzácněji břišní tyfus či cholera.

Dá se nějak předejít takovému tomu typickému cestovatelskému průjmu?

Dá se mu předejít, i když žádná prevence není 100%. Existují ale zažité postupy, které když se kombinují, tak tím riziko výrazně snižují. Zásadní je hygiena rukou a pak to, že by si člověk měl dávat na to pozor na to, co jí a co pije. Voda, musí být pitná. Není nutné, aby to byla balená voda, protože to pak za vámi zůstane hora plastů. Pitná voda se dá vyrobit i filtrací. Základem je pořídit si lahev s filtrem na vodu – tu já používám vždy. Co se týče jídla, důležité je kupovat čerstvou a tepelně připravovanou stravu. Podle mě je streetfood fajn – je to čerstvé, vidíte těm lidem pod ruku a navíc je tam velký obrat. Nějaká byť načančaná restaurace, v jejíchž útrobách je kuchyň, která je jak ze středověku, lidé si tma nemyjí ruce a bůhví z čeho vaří.. tam tu kontrolu nemáte. Je dobré být racionální, jíst, co je čerstvé, tepelně upravené, a to hlavně co se týče mořských plodů, ty mohou být nebezpečné. Dobrá pomůcka je, že pokud je tam hodně lidí a nejlépe místních, je vždycky větší šance, že je to tam dobré a čerstvé.

Jaký je váš názor na probiotika?

Probiotika jsou důležitou a dobrou prevencí, která skutečně funguje. Cestovatelský průjem nemusí být jen infekce, většinou to bývá spíš taková tzv. dysmikrobie. To znamená, že ty naše hodné bakterie, které máme ve střevech (říkáme tomu střevní mikroflóra) a které udržují rovnováhu a pomáhají vstřebávat všechny živiny, se během cestování naruší. Můžou se narušit stresem, dlouhým letem, jiným způsobem stravování a změnou stravy. K tomu se začneme i trochu osidlovat bakteriemi z okolí, a tím začnou ty zažívací potíže a zvyšuje se riziko, že se nakonec nakazíme i těmi infekčními bakteriemi jako je např. salmonela.. které pak opravdu znamenají problém. Probiotika pomůžou stabilizovat naši přirozenou střevní mikroflóru. To je asi základ. Probiotika, pitná voda a dobré jídlo.

Je lepší si vzít probiotika s sebou na cesty a nebo začít preventivně?

Nejlepší je začít několik dní dopředu a pokračovat na té cestě. Vzít si s sebou krabičku probiotik, na trhu je jich je jich spousta a nedá se šlápnout vedle. Důležité je, aby tam bylo co nejvíc druhů bakterií. Ale dají se sehnat i v cizích zemích, třeba v Asii v 7/11 a v některých malých obchodšech je mají v lednici a jsou to taková pitíčka, která vypadají jako mlíčka a mají různé barvy od růžové po zelenou a chutnají trochu jako zubní pasta. Ty si taky občas dávám. Ale ne všude se dají sehnat, takže je dobré se raději před cestou vybavit.

Je pro těhotné ženy cestování riskantní?

Pokud je žena těhotná a chce cestovat, tak bych jí nedoporučil cestovat v prvopočátcích, tedy ne v prvním trimestru a pak ne těsně před porodem, v posledních týdnech, protože to s sebou samozřejmě může nést různé komplikace. Pro těhotnou ženu je na cestách několik rizik. První riziko je, že může dostat nějakou zdravotní komplikaci, která ohrozí plod. Už jen vysoká horečka může plod poškodit. Druhá věc je to, že těhotenství samo o sobě může přinášet nějaké zdravotní komplikace, třeba vyšší riziko zánětu močových cest, otoky nohou, zažívací potíže a to všechno se na cestách může akcentovat, třeba dlouhou jízdou autobusem nebo dlouhým letem. Třetím rizikem je nedostupnost odborné gynekologické porodnické péče v místě, kam žena jede. Žena musí s riziky počítat a říct si, jestli jí to za to stojí. Navíc ne všechny očkování jdou v těhotenství provést, to je taky důležité zvážit, nelze například očkovat proti žluté zimnici, antimalarika se dávají opravdu jen výjimečně. Během těhotenství bych doporučil necestovat moc daleko, nejet do tropických krajin a být spíš někde „kousek od domova“, kde je dobrá zdravotní péče a nehrozí tropické choroby.

A co malé děti? Je nějaká věková hranice, do které není vhodné cestovat?

Záleží na vyzrálosti imunitního systému. Běžné je, že zraje do dvou let. S dětmi do dvou let bychom kvůli jejich obranyschopnosti neměli cestovat moc daleko. Cestování s dítětem s sebou nese další rizika, opravdu malé děti nemůžeme například očkovat proti některým chorobám. Ideální je, aby dítě mělo už téměř kompletní základní dětské očkování včetně spalniček. Děti jsou také mnohem náchylnější typickým komplikacím, jako je například průjem. Problém je v tom, že dítě se hrozně rychle dehydratuje. Průjmy obecně jsou nebezpečné ani ne kvůli té bakterii, která to způsobuje, ale spíš tím rizikem dehydratace a ztrátě minerálů. Od dvou let by se dalo říct, že se dá cestovat i do vzdálenějších míst, dítě už může být očkované v podstatě na všechny závažné choroby, může dostat antimalarika, ale pořád je třeba dbát na rizika přehřátí, dehydratace a mnohem víc akcentovat prevenci. Určitě bych doporučil dítě před cestou naočkovat na žloutenku a břišní tyfus – je totiž těžší uhlídat na co sahá a celkově uhlídat hygienu rukou.

Jak to máte s cestováním vy? Byl jste někde během uplynulého roku? Kam byste se rád podíval?

Vloni jsem nebyl nikde, naposledy jsem byl v roce 2019 v Laosu a ve Vietnamu. Já cestuju hrozně rád, takže do té doby jsem každý rok někam vyjel alespoň na 3-4 týdny. Párkrát za život se mi podařilo odjet na delší dobu, kdy jsem si například mezi změnou zaměstnání dal pauzu. Takže jsem dal výpověď a na půl roku jsem odjel. Nejdřív do Indie s kamarádem, měli jsme jen batoh. Pak jsem jel s přítelkyní na 10 měsíců do Austrálie a na Nový Zéland a cestovali jsme po Jihovýchodní Asii. Dřív jsem to dělal tak, že dokud mi nedošly úspory, cestoval jsem a pak jsem odjel domů zpátky vydělávat. Mám hrozně rád Jihovýchodní Asii. Pak se mi líbil Kazachstán, tan byl krásný a zajímavý. Chtěl bych se podívat do Japonska, Jižní Korei, Mongolska a taky projet zbytek Nového Zélandu a Austrálie, tam jsou krásná místa a nestačí tam jet jen jednou. Taky bych se chtěl hrozně podívat do Patagonie, to je takový můj sen – ty hory a ta příroda, to mě hrozně láká. Já mám vždy z té země nejradši tu přírodu a autentičnost.

V současné době společnost Avenier provozuje 22 profesionálně a moderně vybavených zdravotnických zařízení, lokalizovaných po celém území republiky. Hlavním zaměřením center je odborné poradenství v oblasti cestovní medicíny a realizace očkování do zahraničí, ale i pro tuzemsko. V centrech pracuje 35 specialistů z oblasti epidemiologie a cestovní medicíny, kteří jsou významnými odbornými autoritami. Důkazem jsou četné publikace, citace v médiích a odborné přednášky. Klient má možnost se bezplatně objednat na přesný termín telefonicky na zákaznické lince nebo vyplněním jednoduchého formuláře na internetových stránkách www.ockovacicentrum.cz z pohodlí domova.

Zkušenosti čtenářů

hb

Brazílie – vděčný cíl covid útoků…
Zatím ani nedostihla ve statistikách úmrtnosti Česko, nemocnice ani v jednom ze států nejsou plné, ale napsat, že tam kolabuje zdravotnictví asi patří ke kolotritu dnešní doby. 🙁

P.
hb:

Česko je v promořování jedna z nejlepších zemí na světě (což se spolu s očkováním z dnešního pohledu pozitivně projevuje, že ani s deltou nerostou počty pozitivních) a je pravda, že většina zemí by si bez kolapsu nemocnic nemohla dovolit takové tempo (klidně mohly kolabovat při několikanásobně nižším tempu). Statistiky úmrtnosti v chudších zemích s horším zdravotnictvím nezaznamenají část pozitivních případů, takže to srovnání není úplně fér. Na druhou stranu dnes už je situace v těch zmíněných zemích výrazně lepší a varovat by se před nimi tolik nemuselo.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: