ROZHOVOR: Aljaška mě inspirovala

Pacifická severozápadní stezka zdaleka není první (a nejspíš ani poslední) stezkou, na kterou jste se společně s Alčou vydaly. Mohla bys čtenářům trošku přiblížit, jaké cestovatelské cíle už máte za sebou?

Na téměř roční cestě kolem světa jsme tak nějak ochutnaly od všeho trochu – kultury, města i příroda. Pro nádheru a svobodu dálkových trailů jsme se naplno nadchly po projití Pacifické hřebenovky a pak už se nedalo odolat – Patagonie, Kanada, Aljaška i zmíněná Pacifická severozápadní stezka (PNT).

Očividně rády jezdíte do zimních a severských oblastí. Proč vás to táhne právě tam?

To je otázka, kterou si kladu často já i mí přátelé, kteří vědí, jaký jsem zmrzlík. Jenže jakmile člověk jednou spatří ledovce, jakmile se ztratí v severské divočině, potká medvěda a obdivuje karibu, to se pak nedá nevracet. Sever má v sobě velkou dávku té pravé divočiny – drsné, ale překrásné a čisté.

A teď k samotné PNT (Pacifické severozápadní stezce). Kudy vaše cesta vedla a kolik vám putování zabralo času?

PNT je nádherný, rozmanitý a tak trochu stále neobjevený trail. Vede přes 2000 km podél hranic USA a Kanady skrz státy Montana, Idaho a Washington. Hiker si na této stezce, která místy ještě tak úplně neexistuje, vychutná od všeho něco – hory, města, bushwhack, silnice, oceán, deštný les i suché borovicové lesy. My jsme PNT prošly za 2 měsíce a 4 dny.

V minulosti jsi bývala učitelkou. Jak se z učitelky stane tak zapálená hikerka a cestovatelka?

Tak nejprve je třeba udělat ten první krok – a ten není na trailu, ten je ještě doma, i když vede hodně mimo komfortní zónu – opustit práci, prodat, co se dá, sbalit se s málem a nadýchnout se opravdový a krásný, ale i trošku děsivý svobody. No a pak jít za tím dalekým cílem každý den 🙂

Je nějaká věc, kterou si s sebou vždy na cestu sbalíš?

Asi tu nebudu popisovat nutnost spacáku 🙂 takže ta výjimečná věc, kterou na cesty nezapomínáme brát je ukulele a pro mě navíc ještě akvarelové barvy – to abych mohla malovat přímo v horách.

Právě vychází tvá nová knížka „Papuchalk Isgrín“, kterou jsi i ilustrovala. O čem knížka pojednává a co tě inspirovalo k jejímu vytvoření?

Kniha je inspirovaná cestou na Island, kam jsme se s Alčou vydaly na náš první pěší výlet. A ta krajina tam mě neskutečně oslovila. Celý příběh o papuchalcích, kteří tam žijí, jsem ale sepsala až o několik let později při cestě skrz Aljašku, kde bylo hodně času na přemýšlení.

Je to kniha pro děti, ale i pro dospělé, kteří mají rádi severskou krajinu. A kromě nosného příběhu je kniha plná i geografických a přírodovědných zajímavostí z oblastí kolem polárního kruhu.

Nejširší nabídku průvodců a map Aljašky (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Papuchalk Isgrín je opravdu originální jméno. Co vyznačuje?

To si musí čtenáři objevit v knize sami, právě jméno Isgrín je totiž záhada, kterou se snaží papuchalk vyřešit. A je to nakonec “pozvánkou” k daleké cestě.

Když zrovna neběháš po horách, tak inspiruješ své okolí formou přednášek, a nyní navíc ukazuješ svou novou knihu dětem ve školách.  Je knížka pouze pro děti, nebo ji ocení i dospělí?

Původně jsem opravdu zamýšlela knihu jen pro děti prvního stupně. Stále více ohlasů mi ale dává vědět, že je kniha oblíbená u mnohem menších dětí a zároveň si ji zamilovali mnozí dospělí. Dělá mi tedy radost, že do určité míry je to knížka mezigenerační – možná právě i pro svoje bohaté ilustrace z dalekého severu.

Navíc musím říct, že mě osobně často inspirovaly dětské knihy v dospělém věku a motivace k tomu vydat se na cestu a změnit věci, které nám nedají spát, ta je potřeba v každém období života.

Dojemný příběh plný krásných setkání a zajímavostí z geografie i přírodních věd. Tato bohatě ilustrovaná kniha je kouskem umění, kterým stojí za to listovat a vracet se k jejímu příběhu. Knihu můžete objednávat zde.