Rotorua

Máme-li na každém ostrově jmenovat jen jedno opravdu turistické místo, bude to na jižním ostrově Queenstown a na severním Rotorua. Zatímco do prvního střediska byste se vydali na lyže, do Rotorui vás pravděpodobně přivede zájem o horké prameny.

Na turistické mapy se Rotorua dostala během devatenáctého století. Rozvoj slibně se rozvíjejícího resortu byl narušen erupcí Mt. Tarawery v roce 1886. Pod nánosy lávy a sopečného prachu tehdy zůstaly celé vesnice a je jen s podivem, že si neštěstí vyžádalo „jen“ 120 lidských obětí. Zničeny byly unikátní bílé a růžové terasy s jezírky s horkými prameny trochu připomínající turecké Pammukale.

Městečko se z neštěstí hezkou chvilku vzpamatovávalo. Otevřením termálních lázní na počátku dvacátého století se Rotorua vrátila do povědomí návštěvníků z celého světa.  Úpadek nastal teprve po druhé světové válce, což si vyžádalo změnu prezentace Rotorui coby poklidného lázeňského městečka ve vitální centrum pro objevování geotermální aktivity a maorské kultury.

Atrakcí č.1 jsou bezpochyby termální prameny. Stále je možné je vidět i volně, většinou se však za nimi musíte vydat do speciálního geotermálního parku. Není zcela jednoduché si mezi nimi vybrat, protože každý z nich nabízí něco, co jiné parky nemají. My jsme si vybrali Wai-O-Tapu, kvůli nádhernému Champagne pool a gejzíru Lady Knox, který je potřeba probudit k životu hrstí nastrouhaného mýdla.

Protože se ale tato „nezapomenutelná“ atrakce odehrává každý den pouze jednou – v 10.15, rozhodneme se, že do parku půjdeme až následující den a první den okolo Rotorui strávíme objevováním menších atrakcí. Jednou je termální bazén vybudování uprostřed farmářské země (Butcher´s pool). Další, jak později zjistíme, podstatně méně zajímavou, je trek stoupající k vyhlídce na Mt. Rainbow. Večer se vykoupeme v termálním potoce Kerosene Creek, není však zdaleka tak teplý, jako byl potok v městském parku v Taupu. Ten jen tak něco nepřekoná.

Ráno není kam spěchat, protože Lady Knox Geyser není součástí parku a je potřeba za ním asi dva kilometry popojet. Máme alespoň čas objevit bahenní jezírko se spoustou menších i větších gejzírů. Tak pěkné ani v geotermálním parku nemají!

Lady Knox Geyser. Bílý komín před začátkem představení jen tak nenápadně doutná. Na místo se sjíždějí turisté, je jich odhadem kolem dvou stovek. Představení začíná. Rozverný zaměstnanec parku, průvodce, údržbář, znalec geotermálních pramenů v jedné osobě nás seznamuje s faktem, že gejzír vytvořily lidské ruce. Trestanci a námezdní dřevorubci tu v okolí káceli lesy,  jež by uvolnily cestu zemědělským aktivitám. Do horkých pramenů se chodili večer koupat a dá rozum, brali si s sebou mýdlo. Zprvu byli překvapení, že po jeho použití začaly prameny bublat a vystřikovat, záhy ale poznali, že za pěnící vodou stojí právě mýdlo (má to co do činění se změnou tlaku). Vytvořili si z kamenů komínek a bavili se probuzenými gejzíry. Komínek obtékal horkou minerální vodou a vytvořil bílou krustu.

Gejzír, zprvu 10-15 metrů vysoký, se zklidnil, my jsme zatleskali a vydali se do vlastního geotermálního parku. Celkem asi 24 atrakcí je spojeno udržovanými stezkami, u každé je cedulka s informativním komentářem. Největší dojem na nás samozřejmě udělal Champagne pool, až 100 metrů hluboké, v průměru dalších 100m široké jezírko se sytě zeleně zbarvenou vodou a impozantním oranžovým okrajem. Průřez jezírkem připomíná trychtýř nebo také skleničku na sekt.

Ostatní jezírka mají neskutečná zabarvení – šedé, bílé, žluté, žlutozelené nebo oranžové. Záleží na obsahu minerálů, která se jeho prostřednictvím dostávají na povrch.

Když si projdete celý park s jeho 24 zastávkami, dostanete chuť na zajímavosti docela jiného druhu. Rotorua je jedním z nejlepších míst v zemi, kde se lze seznámit s maorskou kulturou a tradičním způsobem života. Jedním z míst, kde tak můžete učinit, je maorská vesnice Whakarewarewa.

Pro někoho může být trochu zklamáním – připomíná nepovedený skanzen. Nenašli byste tu nikoho bydlet v tradiční maorské chýši. Stojí tu domy jako kdekoliv jinde. Co je tu jiné, jsou termální jezírka mezi domy, obezděné nadzemní hroby a hlavně snaha předvést tradiční způsob života v maorské vesnici ležící na horké termální půdě.

U vchodu jsme na devátou jediní návštěvníci a máme proto průvodkyni – s rameny hodnými vzpěrače – exkluzívně pro sebe. Můžeme se alespoň zeptat, jak to s vesnicí a jejími obyvateli skutečně je. Dostávají zaplaceno za to, že si je můžeme vyfotit nebo pozorovat při vaření?  Ne, jen málokdo je tu pro turisty – snad až na několik průvodců, tanečníků a prodejců suvenýrů – většina tu pouze bydlí a pracuje někde ve městě.

Pustíme se do prohlídky. Na mostě se seznamujeme s tím, kdo to byli a stále ještě jsou penny divers. Říká se tak dětem, které se pod mostem potápějí a v bahně hledají mince, které sem vhodili turisté. Prý si za den vydělají i 50 dolarů.

Nejširší nabídku průvodců a map Nového Zélandu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Jestli si pamatujete na seriál Děti z kouřové hory, víte, že Maoři uměli skvěle využívat termální síly matky Země.

Jdeme právě v čase snídaní. Do termálního jezírka – coby neustále vařícího obrovského hrnce s vodou – si někdo dal uvařit vajíčka a kukuřici. V bedněních okolo, kam můžeme nazdvihnutím víka nahlédnout, se v horké páře připravuje hangi – vařené kumara brambory, kukuřice a jiná zelenina.

Přírodní koupelnu – horké lázně – využívají muži i ženy společně. Voda je do lázní přiváděna z horkého pramene a je cestou smíchávána se studenější vodou na příjemnou teplotu.

Veškeré vymoženosti – kuchyni nebo horké lázně – spolu Maoři sdíleli. Nebylo myslitelné, že by si nějaká rodina vytvořila vlastní lázně nebo kuchyni, kam by ostatní nepustila.

Dlouhou a informacemi naplněnou prohlídku (naše exkluzívní průvodkyně nás na každé zastávce mučila otázkou :“Any questions?“ – na kterou jsme ze slušnosti museli nějakou vymyslet) nás stačilo docela slušně umořit.

Se zbytkem síly se chystáme vstřebat vrchol návštěvy – maorské kulturní vystoupení. Zprvu se nám zdá trochu rozklížené, postupně ale získává spád. Osmičlenný soubor tancuje a zpívá, ženy přitom občas kulí oči, muži vyplazují jazyk a příšerně se šklebí. Jedno dítě se z toho dalo do pláče, ovšem většina návštěvníku sleduje s otevřenou pusou.

Necháváme vesničku žít svým turistickým životem. Novější historii regionu připomíná městské muzeum se svými expozicemi o budování lázeňského střediska, podzemních bahenních koupelích a erupci Mt. Tarawery. Bývalá budova lázní jako by sem (kvůli svému stylu)  spadla odněkud z Bavorska. Vedle výše uvedených výstav jsme viděli i odlehčenější (příležitostnou) expozici věnovanou svatbě paní Normy v roce 1946. Její nejzajímavější součástí bylo rozhodně promítané video, kde se nám paní – již osmdesátnice – velmi otevřeně svěřovaly se svými milostnými zkušenostmi historicky zasazenými do válečné éry.

Součástí muzea je i  kino, kde se můžete podívat na film popisující populární formou sílu a využití termálních pramenů. V okamžiku, kdy děj sleduje erupci Mt. Tarawery v roce 1886, se s vámi začnou třást křesla. Jde samozřejmě o součást naučného představení.

Rotorua toho nabízí mnohem více, než jsme stačili vidět – další termální parky, bahenní koupele, Polynézské lázně nebo skydiving a bungee jumping.