Rosskopf, nejvyšší vrchol masívu Katrin, při západu slunce

Bahenní lázeň na Salzkammergut Trophy jen pro otrlé

Dopoledne opět pršelo. Ne tolik jako včera, ale psa bych do toho nevyhnal. Při rozborce „RBéčka“ jsem přišel na to, proč brzdy poslední dny příliš nefungují. Destičky byly komplet sjeté a k tomu páky zcela bez tlaku. Do servisu jsem bez tohoto kola. V sobotu se tady jel známý závod Salzkammergut Trophy. Spousta lidí v Bad Goisern. Velká paráda. Na druhou stranu hodně komerční. Zapomeňte na atmosféru jako na Drásalovi nebo Sudetech! Byl jsem se tam na kole odpoledne podívat. V čistém dresu jsem byl jako pěst na oku. Účastnit jsem se nemohl, měl jsem příslužbu, musel jsem tak zůstat na telefonu a být k dispozici v případě potřeby.

O nic jsem nepřišel. Ani jsem příliš nelitoval. Dopoledne několikrát liják, trať bahnitá. Všichni a vše bylo komplet od bahna. K tomu jet dlouhé hodiny komplet v mokrém, to není nijak příjemné. Nejdelší trať měla přes 211 km s převýšením 7000 m! Masakr! Nejlepší chlapík to v letošních mizerných podmínkách zajel za zhruba 10,5 hodiny a nejlepší bábovka byla dokonce z Česka s časem 14 hodin! V první dvacítce pět Čechů! To svědčí o tom, jak je cyklistika u nás extrémně populární. Do práce mne nikdo nevolal. Škoda. Služby na telefonu jsou hodně nevděčné.

Na kole pod neznámou část „Hausbergu“ Katrin nad Bad Ischlem

Po vypršení a po nedělním obědu jsem odvalil všechnu lenost stranou a na červeném drakoušovi bez našlapovacích pedálů jen s obyčejnými teniskami a pedály vydal vstříc masívu Katrin. Na rovinu, moc se mi nahoru nechtělo. Raději bych lenošil. Červený drakouš nemá žádnou odpruženou vidlici. Je to spíše kolo do města složené z původního bratrova kola. Chlapi v prodejně Light Bike si s tím tak vyhráli, že kolo je ve výsledku designová hračička postavená na staré SLX sadě dokonce se starými „kandelábry“ brzdami. Ale vše jako celek funguje tak, že kolo je opravdu rychlé a do kopce se s ním šlape velmi pohodlně. Pokud chcete vyrazit ven, překážkou by nemělo být ani nevhodné a málo „cool“ vybavení.

Do vesnice Ahorn, k jezeru Nusssensee a nahoru na Rosskopf 1657 m

Když jsem byl za Bad Ischlem v dědině Ahorn, začalo pršet a ze západu se hnala mohutná mračna. Nevzdal jsem to. Dojel jsem k jezeru Nussensee, kde jsem si chvilku odpočinul a rozhodl se pro výjezd a výstup na Rosskopf (1657 m), nejvyšší vrchol hřebene Katrin (Katergebirge). Od jezera vede v severozápadní svahu Katrin šotolinová cesta, se kterou se člověk dostane do výšky okolo 1.000 m. Svahy až na pár průseků pokrývají husté lesy nebo houštiny. V místě červené značky jsem zanechal kolo a opět na lehko pokračoval vzhůru. Bylo mokro a řádně kluzko. Stezka není asi příliš často chozená.

Až k Almu s Ahornfeldhütte (1540 m) se stoupá stále porostem, který umožňuje výhled jen na naproti ležící Rettenkogel a Rotwandl. Stezka strmě stoupá, vhodné místo na odpočinek je až na Almu. Chatička byla zavřená společně s okenicemi. Nahoře se popásalo stádo krav. Když jsem od chaty vyrazil dále vzhůru k vrcholu, všechny krávy se rázem rozběhly mým směrem. A to docela rychle! Nečekal jsem to a holou kůži jsem si zachránil za ohradou s ostnatým drátem před chatou. Pokud by nebylo toho drátu, jsem přesvědčen, že se krávy vrhnou na mne.

Nevím, čím jsem byl pro ně tak zajímavý. Měl jsem na sobě červené kraťasy a tyrkysové triko. A už jednou v Nepálu to tyrkysové triko jednoho jaka nebo jačici vzrušilo natolik, že si jej dal k snědku (z prádelní šňůry). Ale s takovou reakcí a kalupem krav na mou osobu jsem se ještě nesetkal, proto přeci jenom zbabělý skok přes plot do bezpečí byl na místě. Žádné bohulibé krmení, místo toho krávy otočily hlavy a všechny se rozeběhly za mnou! A sakra!

Krávy obklopily malou ohrádku a významně na mne neustále bučely. A k tomu mi svými těly zahradily přístup ke schůdkám. Skákat přes ostnatý drát se mi příliš nechtělo. Vyčkával jsem. Jenže krávy schůdky opustit nechtěly. Proto jsem je nalákal na jednu stranu a po dotáhnutí tkaniček v botách jsem vypálil, nechal za sebou chalupu s bezpečným místem a běžel do kopce na vrchol. Při výběhu do krpálu člověk ztratí síly velmi rychle. Kdo by třeba před medvědem do kopce chtěl utíkat… Neuteče.

Nejinak tomu bylo i teď. Pod klečí jsem už funěl jako parní lokomotiva, která se zanedlouho zadrhla. Čekal bych, že se krávy budou dále věnovat svým bohulibým aktivitám jako krmení, ale místo toho otočily hlavy a všechny se rozeběhly za mnou! A sakra! Já funěl a za zády slyšel mohutnou zvonkohru kravských zvonců. Kdo by si to natočil, první místo za skrytou kameru jej jistě nemine! No prostě komedie! Zmizel jsem po cestičce do kleče a doufal jsem, že je tady ztratím. Jak přibývaly metry, kravské zvonce pomalu utichly.

Nejširší nabídku průvodců a map Rakouska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Krávy pronásledovatelky?

Dopotácel jsem se na vrchol Rosskopf (1657 m). Mraky se mezitím roztrhaly a večerní zapadající slunce nabídlo dramatické scenérie na pozadí bouřkových mraků. Po focení jsem se usadil na kámen a vybalil večeři. V tom momentu jsem opět uslyšel kravský zvonec, jehož zvonění přibývalo na intenzitě. Sakra! To snad není možné! V tom se z kleče vynořila světlá kráva, která byla ze všech nejprotivnější a namířila si to přímo ke mně a na mně na poměrně úzký vrcholový hřeben, který do jihu padal několikasetmetrovou strmou stěnou. Opravdu šluchta!

V tom momentě jsem si vybavil základní pravidlo z Nepálu, že se člověk nesmí nechat od jaka vytlačit na okraj cesty nad propastí nebo se mu nad strží při okraji cesty vyhýbat. Přiskočil jsem na opačnou stranu ke kleči a kráva rázem zabrala místo nejvyšší, kde jsem před chvilkou stál a nějakou dobu se následně kochala výhledem na sever. Dachstein byl v mracích! Viděla tak stejné kulové jako já!

Boj na úzkém vrcholovém hřebeni se stádem krav o vlastní bytí!

Když ji výhled omrzel, dostala na mne podle všeho chuť. O masožravé krávě jsem dosud neslyšel! Možná to byla jedna z nich. Začala olizovat a okusovat nejprve batoh a následně se chystala na moji nohu a ruku! Mrcha! A hlavně ten její nezúčastněný výraz v očích! Krávo, já ti to moc dobře vidím na očích! Neměla v úmyslu mne nechat na pokoji! Po chvilce její sólo zvonění doprovodily zvonce všech ostatních krav, které se vynořily z kleče. To ne! Ten vrchol není opravdu nijak velký! Komedie!

Představte si, když na úzkém vrcholovém hřebeni bojujete se stádem krav o vlastní bytí! Následovalo malé nalákání ke kleči, a jakmile se uvolnil chodník, šup na něj a pelášil jsem dolů zpátky k chatě. Z kopce to šlo výrazně lépe. Krávy za mnou! Těm to šlo ani ne moc překvapivě rovněž dobře. Na louce jsem je přeci jenom už setřásl a zmizel jim z dohledu. Na bezpečném místě jsem povečeřel a již za šera se vracel ke kolu. Dnes jsem měl čelovku již přibalenou. Dojezd do Bad Ischlu proběhl v pořádku.

A jaképak ponaučení z tohoto výletu plyne? Pozor na krávy! Na ty s těmi rohy nemluvě! Osobní setkání s nimi může bolet! PS: Zcela ojediněle mohou krávy opravdu na člověka zaútočit! Tragické incidenty z Tyrolska vyvolaly dokonce doporučení Rakouského alpského spolku k setkání s vlajkovými loděmi rakouských hor. Nedělám si vůbec srandu!