Nikdy jsem se nepodívala na jiný kontinent, než je Evropa, a některé nabídky se zkrátka neodmítají. Když za mnou jednou přišel kamarád s nápadem jet bouldrovat do afrického Rocklands, nebylo se o čem rozhodovat.
Teda až na jednu věc. Měla jsem být v šestičlenné partě jediná holka…
Máme celých šest týdnu. Do letadla nasedáme začátkem srpna, kdy v JARu ještě panuje zimní období. Přes den je tady kolem patnácti stupňů – ideální podmínky na lezení, nepotí se ruce a je, jak říkají horolezci, lepší “tření“. Složení naší posádky bylo následující: jeden z nejlepších českých bouldristů Martin Stráník, Jan Chvála, který taky patří mezi špičku, a tři kamarádi z Ostravy – Kuba Štambachr, Michal Homola a Adam Fiala.
Naším domovem se stal pohodový kemp de Pakhuys vybavený veškerým luxusem, jako jsou sprchy, toalety, bar, ale i krásná místa ke stanování. Odtud jsme pěšky za pár minut na několika nádherných sektorech – Plateau, Dihedral Boulders či Fieldsof Joy.
Rocklands se nachází na západě Jihoafrické republiky poblíž městečka Clanwilliam. Lezce sem přitahují spousty kamenů posetých nádhernými bouldry, ale i balvany, které jsou zatím magnéziem nepoprášené.
Lezecká historie se v Rocklands začala psát v devadesátých letech. První cesty s lanem udělal legendární Todd Skinner, v pozdějších letech přijel i Fred Nicole, který patří mezi světové boulderové mistry, a udělal z Rocklands boulderingovou Mekku. První bouldry pocházejí právě z dílny Freda.
Kam na rest day?
Materiál, po kterém se v Rocklands leze, je velmi tvrdý pískovec, tudíž zde není moc ostrých chytů a kůže na rukou vydrží déle. My bouldrujeme vždy dva dny za sebou, a to od svítání do setmění, třetí den máme obvykle na odpočinek a zregenerování.
Někdy to chce i delší volno, a tak se po třech týdnech lezení vydáváme na třídenní „rest“ do přístavního městečka Lambert´s bay ležícího na pobřeží Atlantického oceánu asi 80km od Rocklands. Z původního plánu vidět velryby sešlo kvůli počasí. Kluky ale zima neodradila, takže místo opravdových velryb se musím spojit s pohledem na ně rochnícíma se ve vodě. Vhod nám přišlo i sušší obydlí, šílené bouře v kempu nám totiž roztrhaly dva z našich stanů.
Úspěchy
Pak už jenom bušíme o sto šest. Adam zde vylezl svůj první bouldr v obtížnosti 8A, já (poslední den) 7C+, Michal 7C (též poslední den), Kuba 7B+. A naši největší drtiči? Martin Stráník překonal tři bouldry 8B a Jan Chvála jeden 8A+.
Rocklands je jedna z nejkrásnějších oblastí, kde jsem kdy byla. Nejen díky lezení, ale i díky nádherné krajině. I když se nám zvířata v zimě schovávala, chodili jsme okolo prázdných termitišť, pozorovali želvy a kozy. Před odjezdem jsme laškovali na Mysu dobré naděje s opicemi a nakonec jsme viděli i ty velryby, v moři u městečka Hermanus.
Každý lezec si v Rocklands najde své, a to ať už je profesionál nebo začátečník. Je zde mnoho opravdových lezeckých oříšků i lehkých boulderů. Sama doufám, že budu mít možnost jednou se sem vrátit, pozdravit staré známé a vylézt rozlezené projekty!
Dvacetiletá Monika„Momo“ Kuhn–Gaberová leze už 17 let. Dvakrát získala čestné uznání od Českého horolezeckého svazu za přelezené bouldry v obtížnosti 8A, několikrát se stala mistryní ČR mládeže v lezení na obtížnost. Jejím velkým snem je, aby se její mladší bratr Ondřej dostal v roce 2020 na olympiádu, kde bude konečně lezení.
