Kvalita zdravotní péče v různých zemích je rozdílná. Ale i v luxusních klinikách může hrozit zdravotní riziko. Jedná se o tzv. nosokomiální infekce (z lat. nosokomium, útulek pro nemocné – nemocnice). Nemusí to být nutně jen onemocnění při hospitalizaci (např. kvůli úrazu), ale také při nekvalitním ambulantním výkonu apod.
Krví přenosné infekce
Asi nejvýznamnějším rizikem při zdravotnickém ošetření je přenos infekcí krevní cestou. Typickým příkladem jsou nákazy HIV, nebo hepatitidou C při transfúzích. Toto riziko je v zemích s kvalitním systémem kontroly krevních derivátů již eliminováno. Žloutenka typu B se však přenáší mnohem menšími objemy krve. Stačí použití kontaminovaného, nedokonale dezinfikovaného a sterilizovaného nástroje, nehygienický postup personálu, když si mezi ošetřením dvou pacientů nevymění rukavice, nebo opakované používání pomůcek určených na jedno použití.
Multirezistentní mikroorganismy
Zdravotnické zařízení je paradoxně prostředím, ve kterém se daří neobvyklým mikroorganismům s velmi nebezpečnými vlastnostmi. Setkávají se zde lidé s různými nemocemi, které je oslabují. Zároveň se tu používají agresivní léky a další látky (například dezinfekční prostředky), které mají nežádoucí mikroorganismy zahubit. Tím se ale vytváří selekční tlak, ve kterém se dobře daří odolným druhům bakterií, plísní či virů. Čím je používání antibiotik a dezinfekčních prostředků živelnější, tím větší je riziko vzniku odolných – rezistentních kmenů mikroorganismů. Některé dosahují takového spektra rezistence, že lze jen obtížně najít prostředek, kterým je lze zahubit.
Všeobecné hygienické podmínky
Zdravotnická zařízení bývají odrazem stavu společnosti. V zemích, kde se hygienické návyky mezi místním obyvatelstvem jen špatně prosazují, bývá i kvalita zdravotnických zařízení nízká. To platí hlavně pro levná, lidová zařízení, často spíše státní, nebo církevní, než soukromá. Jestliže platí v zemích s teplým klimatem zvýšené riziko přenosu virového zánětu jater typu A, nebo břišního tyfu, v méně kvalitních zdravotnických zařízeních těchto zemí bude toto riziko platit dvojnásob. Už jen kvůli nahromadění zdravých i nemocných na relativně malém prostoru.
Jak riziko snížit
V první řadě je třeba před plánovanou cestou uzavřít kvalitní cestovní zdravotní pojištění. Tak aby dokázalo pokrýt náklady na kvalitní zdravotní ošetření v cílové destinaci. Nelze spoléhat na to, že „mě se nic nestane“, nebo že „tam jedu přece jen na chvilku“. Dopravní nehoda se může stát třeba i hned před branou letiště a vzteklý pes na předměstí dokáže pokousat také během několika vteřin. Pobyt, původně plánovaný na dny, se tak může nedobrovolně prodloužit na týdny i měsíce. Důležitou součástí pojistné smlouvy jsou proto i podmínky repatriace nemocného, pokud to jeho zdravotní stav dovolí.
Tak, jako je dobré znát speciality místní kuchyně, nebo památky, které stojí v navštívené zemi za zhlédnutí, je správné orientovat se i v místním systému zdravotnictví. V tom mohou napomoci renomované cestovatelské průvodce a také všeobsahující Internet. Je dobré znát místní označení pro různé druhy zdravotnických zařízení i pro jakou klientelu jsou určeny a jakou mají pověst.
Cestovatelé, kteří trpí nějakým chronickým onemocněním, by měli ještě před cestou navštívit svého ošetřujícího lékaře. Informovat ho a zamýšlené cestě a nechat si předepsat dostatečnou zásobu léků na dobu pobytu v cizině. Doporučuje se alespoň 1,5 násobek množství, které by odpovídalo délce cesty.
Zvláště před delšími cestami do exotické ciziny je také dobré ještě v tuzemsku navštívit zubního lékaře a podstoupit sanaci chrupu. Tj. nechat si spravit případné zubní kazy, nebo vyřešit přetrvávající chronické záněty. Je stále lepší nechat si vytrhnout zub u domácího stomatologa, než za velké peníze a s velkým rizikem absolvovat tuto proceduru kdekoli v cizině.
Některá očkování mají také preventivní význam v ochraně před riziky poškození zdraví ze zdravotní péče. Patří sem především očkování proti virovému zánětu jater typu B. Tato nemoc se dříve šířila i u nás především ve zdravotnických zařízeních a v některých zemích je tomu tak dodnes. Do určité míry sem patří i očkování proti žloutence typu A, jejíž šíření je spjaté se špatnými hygienickými podmínkami. Preventivní očkování proti vzteklině může cestovateli ušetřit rovněž mnoho starostí v případě, že bude při svém pobytu poraněn neznámým zvířetem.
Dobře vybavená cestovní lékárnička může pomoci v situacích, kdy se nejedná o závažné onemocnění a cestovatel ho dokáže svépomocí léčit sám. I při závažnějších zdravotních problémech může cestovní lékárnička alespoň poskytnout určitý časový odklad, k vyhledání vhodného zdravotnického zařízení a na dopravu do něj. Jde o léky k pohotovostnímu samoléčení malárie, léky na průjmy či materiál k ošetření drobnějších poranění. Zvláště při cestách o některých zemí tzv. „třetího světa“ může být vhodné vézt si s sebou vlastní sterilní injekční jehly, případně i stříkačky. Mohou posloužit jako nástroj k vytažení třísky, nebo utržené hlavičky klíštěte. Mohou se hodit i při potřebě zdravotního ošetření tam, kde je o takový materiál nouze a hrozí nebezpečí použití nesterilních instrumentů. V případě, že se cestovatel rozhodne si do svého zavazadla přibalit injekční jehly, nebo stříkačky, je dobré mít u nich i potvrzení v jazyce cílové země, nebo v některém z mezinárodně používaných jazyků, že neslouží k aplikaci drog, ale jsou součástí vybavení cestovní lékárničky. Takové potvrzení vydá např. Středisko očkování a cestovního lékařství.
