Zatímco jsem se napájel dobrým čajem a listoval knížkou, dole pod mostem Lakshman Jhula proplouvala hnědou Gangou mrtvá kráva a člun raftařů. Užíval jsem si Rišikéš, ačkoli nejsem ani poutník, ani jogín a dokonce ani hledač osvícení.
Půjdeme-li proti proudu času a budeme hledat původ místního názvu, dopracujeme se ke slovu Hrishik, znamenající smysly. A „ish“ je spojení, nebo lépe řečeno, ten, kdo spojuje. Ten šéf z nejvyšších. Takže do češtiny přeloženo můžeme v dnešním jménu Rhishikesh slyšel – Pán Smyslů, tedy Višnua.
Není divu, že se město stalo jedno z mnoha poutních míst/měst ležících podle toku posvátné Gangy. Zastavovali se tady lidé hledající klid v duši cestou k vrcholkům Himálají, nebo v obráceném směru ti, kdož z hor utíkali před mrazem. Zmiňovaný most Lakshman Jhula, jež tu stojí od roku 1832, nemůžete minout. Původně na jeho místě stál jiný, ale ten na začátku 19. století strhla povodeň.
Bylo by divné, kdyby u Gangy nebyly gháty, z nichž je pohodlný přístup k vodě a očistné koupeli či náboženským a mystickým rituálům. Dětští prodavači malých misek z listí se svíčkou a několika květy uvnitř, jsou krásným spojením turistického byznysu i snahy o udržení kulturně náboženských tradic. Vždyť toto místo ležící v klínu zelených kopců bylo centrem náboženské aktivity, pokání a meditací po celá staletí. Podél břehů jsou i vyvýšená místa na spalování mrtvol, ale neviděl jsem jedinou hořící hranici. Jednou z dominant je třináctipatrový Kailash Niketan Temple.
Evropská snídaně u indických „Němců“
„Najdeme German Bakery. Mám chuť na normální rohlík,“ informovala mě kamarádka Danka a jala se hledat „německé pekařství“. Byť se evropským gurmánským vymoženostem v Asii spíše vyhýbám, tenhle podnik stojí za to. Klídek, čas a dokonce skořicové rolky byly společně s výhledem na Gangu a jasným dnem důvodem pro pocit štěstí.
Vedle u stolku seděly blonďaté hledačky osvícení, večer se tu dají potkat učitelé jógy žijící z evropské a americké klientely. Aby ne, Rišikéš je neuspěchaný, což jedinec, kterého mírně ukřičená indická kultura může psychicky atakovat, uvítá. Na druhou stranu zdejší klima umožňuje celoroční výlety jak do okolních kopců, tak kavárniček se zahrádkou. I v červenci a srpnu, které jsou nejdeštivějšími měsíci, tu spadne průměrně 15 až 16 mm srážek denně. Meteorologové udávají nejnižší teplotu v lednu pouhých 7 stupňů Celsia, což je pro Indy opravdová zima, zatímco pro Čechy milující běžky a sjezdovky je to pořád teplota takřka pokojová.
Město je občas nazýváno hlavním městem jógy. Těžko říct, zdali má jóga hlavní město, ale podle počtu lidí se srolovanými karimatkami v podpaží se jí tady daří. Kdo nemá rád městský ruch, může vyrazit do zelených kopců nad městem. Jsou v nich rozházené temply, vidět se dají tropičtí motýli a při troše štěstí i nějaký ten plaz.
Beatles v Rišikéši
„Ve druhé polovině roku 1967 hledali Beatles odpovědi na zásadní životní otázky. Toto hledání je přivedlo k meditaci, východní filozofii a nakonec do Rišikéše v Indii, kde 15. února 1968 začalo jejich období studia s učitelem Maharishi Mahesh Yogi,“ píše Dave Svanson ve vzpomínkovém materiálu věnovaném The Beatles a jejich indickému pobytu.
Na historické fotce z tohoto období vypadají všichni poněkud „hippísácky sluníčkově“ a odpočatě. Žádné kravaty, kalhoty s úzkými nohavicemi. Při čtení tohoto článku si nezapomeňte pustit jejich White Album. Skládali ho právě tady. Stojí to za to – já ho poslouchal při psaní. Jen se moc nesoustřeďte na text, nebo si budete myslet, že jim z transcendentálních meditací trochu hráblo.
V první skladně Back to USSR (Zpět v Sovětském svazu) zní chvála na to, že jsou zpět v komunistickém režimu. Pro Playboy se McCartney vyjádřil, že mělo jít o parodii na Back to USA od Chucka Berryho…, ale kdo ví. Beatles udělali pro Rišikéš to, co Jurský park pro dinosaury. Lepší reklamu si městečko, dnes z velké části žijící z turistického ruchu (čehož je důkazem i výše zmíněná German Bakery), ani nemohlo přát. Ideální doba na pobyt je zima, je sice chladněji, ale vyhnete se turistům a zažijete atmosféru přece jen o něco více autentickou.
O autorovi: Topi Pigula absolvoval širokou škálu povolání: od kuchaře na horské boudě až k postu pedagogického pracovníka. Pracoval jako reportér Koktejlu, nyní je nezávislý publicista a stálým spolupracovníkem cestovatelského portálu HedvabnaStezka.cz. Tradici už mají i jeho fotografické kurzy. Více jeho fotek z Indie najdete na www.topi-photo.cz. |
Dobry den,
Nerozumim textu o srazkach, znamena to, ze i v cervenci a srpnu lze za monzumu do hor, ptze nejsou silne?
Dobrý den,
do hor v Indii se jezdí především v letních měsících, protože deště tam nedosahují takové intenzity jako jinde v Indii.
Ještě bych dodal, že záleží, kde do hor. například v Ladaku je to prakticky úplně beze srážek, ale například v Himačal Pradéši, hlavně kolem Manalí prší docela dost. je třeba to dopředu nastudovat. Obecně nelze říct plošně, že v červenci tam neprší.
Jo, Rishikesh je Mekka jogy, ja mela to stesti, ze se me ujala jogova skola v Dharamshale. TO je panecku jiny level. Urcie stoji za navstevu obe mista, ale kdyby nekdo volil Dharamshalu, mohu vrele doporucit Shree Hari Yoga School. http://www.shreehariyoga.com
Tento příspěvek byl redakcí smazán jako nevhodný
Namasté! V srpnu 2018 jsem navštívila Rishikesh a strávila zde téměř měsíc na 200 hodinovém kurzu učitele jogy. Co se týče těch srážek, já si představovala deštovou sezonu asi jako nekonečný lijáky. To se teda nedělo a upřímně musím říct, že srpen je naprosto ideální. Občas se stalo, že pršelo pár dní v kuse, ale člověk to spíše ocenil. Výhodovu je, že turistů je tam témeř minimum, všechno kvete a zelená se. Indové říkali, že je to jedno z nejlepších období, kdy tam jet a já nemohu víc než souhlasit. Za mě jogovej kurz určitě v Rishikeshi určitě doporučuju, protože zde člověk opravdu nasaje a prožije co ta joga doopravdy, to se mi v česku nestalo. Za mě vřele doporučuju Sarvodaya yoga school https://vinyasayogaschool.com. Ale bacha, je dost možný, že vás to změní od základu a návrat do normálního života zápaďana není uplně slast.
Články v okolí
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.