Římskokatolická církev

Hlavním cílem římskokatolické církve je již 20 století šíření evangelií do všech světadílů. Od počátku ji formovali a stále formují tři největší překážky: odporem nevěřících, schizma opozice ve vlastních řadách (viz dále protestantská církev) a s vážná selhání duchovních, kteří podlehli pokušení peněz a moci. Na vrcholu katolického kléru stojí papež, první biskup a následních apoštola Petra, prvního papeže. Sídlí ve Vatikáně. Současný papež Benedikt XVI je 263. papežem. Papeže volí kardinálové, kteří jsou zároveň jeho poradci. Dnes je jich 193, působí po celém světě a informují papeže o potřebách církve. Biskupové, následníci apoštolů, jsou zodpovědní za místní církev. Papež je svolává na shromáždění – koncily, kde se rozhoduje o orientaci církve. Knězi jsou v neustálém kontaktu s řadovými věřícími. Od 10. století jsou vázáni celibátem, nesmí se ženit ani pohlavně žít. Několik set tisíc řeholnic a řeholníků se v věrnosti k evangeliu zřeklo světa, věnují se modlitbě a poslušně jdou tam, kam je pošlou představení.

Protestantské hnutí se zrodilo v 16. století mezi katolíky. Účelem této reformace bylo očištění katolické církve od překrucování evangelií a přehmatů jako řádění inkvizice, prodávání odpustků apod. Odboj proti praktikám církve se rozšířil především díky Martinu Lutherovi a Janu Kalvínovi. Jedním ze základních spisů protestantizmu je Kalvínovo Křesťanské náboženství, výklad protestantské víry pro širší publikum. Za základ víry je považováno Boží slovo a víra, ne dobré skutky, je tím, co člověka spasí.

V 11. století si začal papež nárokovat moc nad všemi křesťanskými společenstvy světa – západními i východními, ačkoliv mu byl svěřen jen západní římský patriarchát. Většina východních církví se se proti jeho rozhodnutí postavila s tím, že uznává jedině všeobecnou autoritu ekumenického koncilu (všeobecný církevní sněm biskupů projednávající záležitosti církevní nauky a praxe). Spor vyvrcholil církevním rozkolem (schizmatem) v roce 1054, který rozděli tehdejší katolickou církev na římskokatolickou a pravoslavnou (ortodoxní). Jádrem sporu byly nejen odlišné zvyklosti cirkevního života a bohoslužeb, ale také jazykové rozdíly. K pravoslavným církvím se hlásí především křesťané ve slovanských zemích a Řecku.