Langer neměl ještě ani třicet let, když vyřešil neustále omýlanou otázku ústí Nigeru. Překonal tak mnohé kapacity. Bohužel za další výpravu do Afriky zaplatil smrtí.
LANDER Richard (* 8. 2. 1804, Truro, Anglie, † 16. 2. 1834, Malabo, Rovníková Guinea) – britský cestovatel
Když Clapperton hledal sluhu pro svou druhou cestu do Afriky, jeho volba padla na teprve čtyřiadvacetiletého muže, původem Skota, jménem Richard Lander. Byla to volba, jak se ukázalo, alespoň pro geografii velmi dobrá. Když totiž Clapperton poblíž Sokota v dubnu 1827 podlehl úplavici, Lander se stejnou cestou (přes Niger, který překonal poblíž Bussy, a území jorubských kmenů) dostal k Atlantiku a do Londýna. Tam vydal Clappertonův deník, doplněný o vlastní zápisy, pod názvem Records of Clapperton’s last expedition in Africa (1829–30). Jako znalce terénu jej také nedlouho poté Královská zeměpisná společnost pověřila dalším průzkumem Nigeru.
Průzkum Nigeru
Stejnou cestou, z přístavu Badagri u Lagosu směrem k Busse, vyrazil v roce 1830 Richard Lander a jeho mladší bratr John (1807–1839) k Nigeru. Nejprve se plavili proti toku řeky až do Yuri, aby navázali na Parka, a pak nejjednodušší cestou dolů po proudu. Cestou bratři Landerové objevili řeku Benue, tekoucí od východu, a po proplutí části jejího dolního toku odmítli její souvislost s Nilem. Vrátili se pak k Nigeru a zjistili, proč jeho ústí vzdorovalo tři a půl století (srov. ÚSequeira) objevu: Niger totiž neústí do moře jedním korytem, ale širokou deltou, jejíž jednotlivá ramena (Benin, Formosa, Bonin, Calabar, Nun aj., někdy souhrnně označované jako Olejové řeky) byla považována za samostatné řeky.
V západní Africe není větší počet paralelních řek vedle sebe žádnou vzácností (viz např. Senegal, Gambie, Saloum, Casamance apod. nebo téměř rovnoběžné řeky v oblasti Sierry Leone a Libérie), a tak unikalo ústí Nigeru dlouho pozornosti, i když hypotéza „Olejových řek“ byla vyřčena již roku 1802. Ale třeba ani takový znalec Afriky jako Denham jí nevěřil a ztotožnil Niger se Šari, tekoucím z úplně jiné světové strany.
Smrt z rukou domorodců
V ústí Nigeru byli Landerové zajati domorodci, ale britští obchodníci s otroky je brzy vykoupili. Bývalý sluha tak roku 1831 definitivně vyřešil problém, na němž si téměř vylámaly zuby mnohé kapacity tehdejší vědy…
Po návratu bratři Landerové publikovali výsledky své cesty (1832), ve stejném roce se ale R. Lander znovu objevil na Nigeru, tentokrát jako člen liverpoolské Společnosti pro obchod s oblastmi vnitřní Afriky. Výprava vedená MacGregorem Lairdem důkladně prozkoumala na dvou parnících dolní toky řek Nigeru a Benue (tu v délce kolem 200 km, tj. přibližně k dnešnímu Makurdi). Lairdova expedice (1832–34) se ale potýkala jak s nepřízní klimatu, tak především s nepřátelským obyvatelstvem, neboť domorodci v Britech viděli další otrokáře. Řadu potíží si ale Britové způsobili sami svým povýšeneckým přístupem k Afričanům. Při jedné z potyček s domorodci v oblasti nigerské delty byl těžce zraněn i Lander, který svým zraněním nedlouho poté v Clarencetownu (nynější Malabo – ostrov Fernando Póo byl tehdy krátce v britském držení) podlehl. Bylo mu teprve třicet let.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
