Naprosto nepochopitelné a bláznivé cesty za dobrodružstvím podnikal americký novinář Halliburton. Cestoval letadlem, lodí, vlakem i na slonovi. Své neuvěřitelné zážitky pak sepsal v mnoha knihách.
HALLIBURTON Richard (* 9. 1. 1900, Brownsville, Tennessee, USA, † březen 1939, v Tichém oceánu) – americký novinář a cestovatel za dobrodružstvím.
Těch několik vteřin volného pádu mi připadalo jako věčnost. Uvědomoval jsem si jen vichr ženoucí se proti mně a pak strašný otřes a ránu, jako by pode mnou bouchlo dělo nejtěžšího kalibru. Pohltila mě ledová tma a ledoví běsi mě vlekli dolů, pořád dolů do bezedných vln.
Začal jsem se dusit. Pud sebezáchovy, předtím přemožený pokušením, začal okamžitě působit docela bez ohledu na vznešenost mé lázně, na mrtvé mayské bojovníky i na vábné panny nevěstinky. Usiloval jsem vymanit se ze stisku mokrých chapadel urputnou činností všech údů. Setřásl jsem ze sebe vodní příšery, podnikl proti hlubině prudký výpad směrem nahoru a v poslední chvíli, než mi hlava praskla z nedostatku kyslíku, dokázal jsem ji protlačit zase na vzduch.
Skok do studny smrti, kam kdysi mayští kněží házeli bohům lidské oběti, patří k dobrodružným zážitkům, popisovaným s oblibou americkým světoběžníkem Richardem Halliburtonem. Vydával se na cesty, které kdysi podnikly významné historické osobnosti nebo které slibovaly mimořádné prožitky.
Bláznivé podniky v Evropě i Asii
Sotva dokončil studia na univerzitě v Princetonu, nastoupil s přítelem v New Yorku na parník a s minimem peněz se přeplavili do Hamburku. Vystoupili na Matterhorn (4 478 m), který sice není nejvyšší horou Evropy, ale začínajícího světoběžníka přitahoval počtem obětí, jež si jeho zdolávání vyžádalo. Projeli Španělskem a Halliburton se nechal zatknout v Gibraltaru, snad aby poznal vězení v tamější skále.
Další etapu Halliburtonových cest představuje Indie, kde poznal divokou krásu přírody (při lovu na tygra) i vysněné kulturní památky (Tádž Mahál) a dokázal své vyprávění přizdobit přibájenou příhodou. Zajel do Paňdžábu, procestoval Kašmír a pronikl až na hranice Tibetu.
Po řece Gangu se dostal do Kalkaty. Přeplul Bengálský záliv do Rangúnu a proti toku Iriwadi se dostal do Mandalaje. Vrátil se do hlavního města Barmy, rozhodl se přejít pěšky Malajský poloostrov na jeho nejužším místě do Chumphonu a odtud pokračoval vlakem do Bangkoku. Nemohl vynechat návštěvu Angkoru ani obdivovaný ostrov Bali, odkud se lodí dopravil do Hongkongu a Makaa. Setkáním s piráty v Jihočínském moři dovršil Halliburton Královskou cestu za romantikou, jak nazval svůj cestopis.
Po stopách bájných hrdinů a cestovatelů
Homérovo dílo se stalo pro Halliburtona výzvou k následování antických hrdinů. Rozhlédl se z vrcholu Olympu a Parnasu, proběhl trať z Maratónu do Atén a vydal se k hradbám Tróje. Stejně jako Odysseus se plavil Egejským mořem ke slujím bájných Kyklopů a na ostrov kouzelnice Kirké – Stromboli. Proplul mezi Skyllou a Charybdou, tj. Messinskou úžinou, oddělující Sicílii od Apeninského poloostrova. Po zastávce na Korfu následoval řeckého hrdinu na jeho rodnou Ithaku.
Cesty španělských dobyvatelů sledoval Halliburton na putování „za novými světy.“ Vydal se ve stopách Cortésových z Veracruzu do Tenochtitlánu (Mexika) a na Yucatánu sestoupil do studny smrti. Tak jako kdysi Pizarro putoval do nitra říše Inků. Zastavil se v Limě a zamířil do Cuzka, které bývalo hlavním peruánským střediskem, a spatřil nedávno objevené Machu Picchu. Vyjel k jezeru Titicaca, zamířil do La Pazu a do chilského přístavu Valparaísa. Hledal ostrov, kde kdysi zanechali vzpurného námořníka Alexandra Selkirka (Ostrov Juana Fernandeze v blízkosti Chile), který se stal předobrazem Defoeova Robinsona Crusoe.
Po návratu na jihoamerický kontinent přejel železnicí Kordillery do Buenos Aires. Vydal se k vodopádům Iguazú a pokračoval do São Paula a Rio de Janeira. Nevynechal ani Francouzskou Guyanu a lákala ho návštěva francouzské trestanecké kolonie na Ďábelských ostrovech. Přeplavil se na ostrov Tobago, což je další z ostrovů, kam prý Daniel Defoe umístil svého Robinsona. Prožil dny dobrovolné samoty, kdy se snažil zopakovat prožitky vzpomínaného literárního hrdiny, a potom se vrátil do svého domova ve státě Tennesee.
Letecká dobrodružství
Na křídlech Létajícího koberce se R. Halliburton rozletěl v roce 1932 do tajemstvím opředeného saharského města Timbuktu. Zvědavost jej zavedla do Sidi-bel-Abbés, sídla francouzské Cizinecké legie. Přenesl se do Arábie, ke zříceninám starověké Petry a odtud do nedalekých zemí Pohádek tisíce a jedné noci a do Persie (Íránu).
Znovu se vracel k himálajským štítům a poté se vydal na Borneo, kde toužil poznat divoké Dajaky – lovce lebek. Malým letadlem se přenesl do Bruneje a na filipínské ostrovy Mindanao a Sulu. Před řádícím tajfunem unikl do Manily a filipínské hlavní město se stalo konečnou stanicí Létajícího koberce. Plavba na parníku McKinley dovršila další z Halliburtonových cest, která obkroužila zeměkouli.
Další kroky bláznivého dobrodruha
V Sedmimílových botách se v roce 1935 R. Halliburton rozběhl za dalšími zajímavostmi tehdejšího světa. Rozhlédl se po americké pevnosti Fort Jefferson; vyhledal skutečný ostrov San Salvador, na němž v roce 1492 přistál Kolumbus. Po Hannibalově vzoru se vydal se slonicí Eliškou přes Alpy. Začal ve švýcarském městě Martigny a zamířil do St. Pierre pod průsmykem sv. Bernarda, kam vystoupili za velkého zájmu veřejnosti až k proslulému klášteru. Překročili italské hranice do údolí Aosta a odtud do Turína.
Na podzim 1938 přijal Halliburton výzvu pořadatelů chystané výstavy v San Francisku a vydal se čínskou džunkou napříč Tichým oceánem. S nepříliš zkušenou posádkou vyplul počátkem března 1939 na lodi Mořský drak z Hongkongu. Obeplul se svými přáteli Taiwan a zamířil k ostrovu Midway. Na širém moři ho dostihl tajfun: Bouře od jihu. Silné poryvy větru. Zábradlí na závětrné straně pod vodou. Lůžka mokrá. Stěží udržujeme kurs. Mám se báječně. Přál bych si, abyste byli na mém místě,zněl poslední radiogram nenapravitelného optimisty R. Halliburtona, který odeslal 24. března 1939. Letadla, která se vydala Mořskému draku na pomoc, hledala marně.
V roce 1925 se objevila první Halliburtonova cestopisná kniha Královskou cestou za romantikou (česky 1948, 1971)a po ní následovala v miliónových nákladech jeho další díla Nádherné dobrodružství (1927, česky 1940, 1966, 1995), Za novými světy (1929, 1936, 1970), Létající koberec (1932, česky 1937, 1968, 1971) a Sedmimílové boty (1935, česky 1948, 1973). Kromě uvedených titulů vyšel česky i výběr z Halliburtonových reportáží pod názvem Tisíc a půl dobrodružství. Praha 1986; Toulky světem, Praha 1963, 1969.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
