Před několika týdny mě zaujala informace iniciativy Češi Tibet podporují: „Vstupenky do malého prostoru v Lucerně (poměrně drahé) byly prakticky nedostupné. Většinu z nich si ponechalo Forum 2000 pro VIP, malou část si koupili zájemci a velkou překupníci. Domníváme se, že si Dalajláma zaslouží srdečné přijetí od občanů ČR, kteří ho mají v úctě. A také se domníváme, že by lidé žijící v ČR měli mít možnost zdarma a neomezeně Jeho Svatost spatřit. Na veřejném prostranství přístupném komukoliv s otevřeným srdcem.” Proč je ale tento duchovní vůdce tak oblíbený?
Opět znovu a zase ta stejná písnička: Jeho Svatost jen odjede z Indie a všude se z toho stává komerce. Není divu, že kolem jednoho z nejvýznamnějších spirituálních lídrů současnosti je vždy poprask a velký rozruch. Milióny lidí po celém světě touží být v jeho přítomnosti a spatřit „Oceán moudrosti” na vlastní oči. Prahnou po jeho požehnání pouhým slovem či pohledem.
Ostatně není divu, spousta lidí se dnes ke spiritualitě opět obrací jako k záchrannému bodu. Přijde mi, jako bychom byli citově vyprahlí jako Sahary a mysleli si, že zřít živoucí ztělesněním Buddhy nám život zachrání. Vždyť davy spirituálních hledačů navštěvují ročně kláštery, vykonávají jogínské retreaty, aby nalezli štěstí uvnitř, které je vrozené a neměnné a žádné materiální statky ho dlouhodobě nezajistí.
Indické sídlo Dalajlámy
Chtěla tomu vlastně náhoda, že jsem v himalájských lesích více jak rok strávila i já. Nikoliv Dharamsala (v překladu znamená „útočiště poutníků”), ale McLeod Ganj je vesnička v Indii, kde leží sídlo Jeho Svatosti, ve kterém pobývá se svou tibetskou komunitou v exilu od roku 1959. Má neobyčejně originální nádech oduševnělosti, pravděpodobně proto, že všude pobíhají mniši v šafránových róbách, Tibeťané prodávají suvenýry, z reproduktorů se linou budhistické mantry a dědečci i babičky točí modlitebními mlýnky nebo žmoulají v prstech maly, kuličky, u kterých recitují své modlitby. Neochvějně věří, že se jejich prosby, aby lidé byli šťastní a prosti utrpení, vyplní.
Nejimpozantnější stavbou je Tsuglag Khang, chrám Jeho Svatosti, kde probíhají pravidelně jeho učení a oslavy různých tibetských svátků a ceremonie. Tento komplex je každodenně přístupný veřejnosti a sousedí s jeho rezidencí. Oduševnělá harmonie a lidská důstojnost je tady tak zřejmá a hmatatelná, až se vám z toho zamotá hlava. Naslouchat rozpravám Dalajlámy jsem mohla nejméně sedmkrát, vždy jsou neuvěřitelně moudré a člověk si je zapamatuje, protože promlouvají do srdce a podávají odpovědi na všetečné otázky lidské existence.
Dalajlámovy rozpravy pro každého
Na rozdíl od akcí na západě jsou tyto události veřejné a několikadenního učení se může zúčastnit každý v přepočtu za necelé čtyři koruny! Stačí registrace pasem a platným vízem a fotografie. Obrazovky v celém prostoru chrámu monitorují každé jeho slovo a přenášejí je virtuálně do všech kout naší planety (videa můžete najít na www.dalailama.com). Nasát noblesu mnicha, který vlastní přítomností vyvolává u svých stoupenců emoční blaženost a bezmeznou víru v lepší zítřky, tak může naprosto každý. Vždy, když ho vidím, mám jediné přání – aby takovou úctu a respekt vyvolávaly všechny celebrity politické scény.
Na úvod se recitují posvátné mantry a hbití mniši obejdou tisícový dav s obřími konvicemi slaného čaje s mlékem a plackou pravého nefalšovaného tibetského chleba. Rozdává se plnými hrstmi, vždyť hojnost a pohostinnost je to, co se v životě nejvíce počítá! Pak začíná samotné učení, v němž promlouvá do duše lidem s jediným záměrem – aby dosáhli naprostého, neochvějného pocitu štěstí bez utrpení a možná i osvícení.
Promlouvá většinou v tibetštině, vše se simultánně překládá a musíte mít své rádio a sluchátka, abyste jeho projevu rozuměli. Po skončení se všem přítomným servíruje zdarma oběd a nikdy se nestane, že by na někoho nezbylo. Jste-li i ekologicky založení, vezměme si na jeho učení hrníček a talířek či misku, ať neplýtváte papírovými náhražkami a nezatěžujete místní lesy!
Velkolepá osobnost a nakažlivý humor
Promluvy Dalajlámy jsou vždy inspirativní, protkané humorem a jeho nakažlivým smíchem. Jeho obdivuhodná vitalita a schopnost dělat si legraci naprosto ze všeho (a hlavně ze sebe) jsou naprosto ukázková. Ano, jeho slova doopravdy obohatí, promlouvají přímo do duše. Jeho výbuchy smíchu a vtipy jsou nečekané a je obdivuhodné, jak vše bere tak, jak to je. Na nic si nehraje a ukazuje svým příkladem, že život se musí žít s nadhledem, nemáme se nepovyšovat a nic nezveličovat a zdravě uvažovat a správně konat.
Procházet kolem jsem jej viděla nespočetněkrát a pohledy z očí do očí způsobí nezapomenutelné jiskrné chvění proudící všemi orgány. Jediná sekunda dokáže vzbudit v člověku víru, neochvějnou naději, že nad všemi bolestmi zvítězí a vnitřní spanilost je v intencích lidskosti a láskyplnosti.
Nezáleží na tom, kolikrát tuto velkolepou osobnost uzříme, ale na tom, co si z jeho přednášek vezmeme a jak uvědoměle a eticky žijeme. Zda nás přivedou k zamyšlení a posunu k uctivé, střídmé a smysluplné životní pouti, protože dobrosrdečné zásady a chvályhodné priority nám nikdo do těla nenaimplantuje, ty si musíme osvojit sami disciplínou a vědomou bdělostí v přítomnosti žití.
| AutorkaAlexandra Kropp alias Sama na Cestách je světoběžnice, inspirátorka, spisovatelka – průvodkyně do neznáma, která se vydala do světa uchopit své životní poslání a převést ho v každodenní realitu sdílení i altruistické pomoci. Pohodlí domova vyměnila s radostí za nejistotu dobrodružství a cestování, už více než tři roky se věnuje dobrovolnické činnosti ve světě a pomáhá těm, kteří to potřebují. Více najdete na www.facebook.com/samanacestach nebo na www.chicsoultravel.com. |
Děkuji za krásný článek. V roce 2013 jsme měli obdobnou zkušenost. Na naší cestě Indií jsme zamířili na jeden týden i do McLeodu, souhrou náhod a špetkou štěstí se nám podařilo dostat na jednu přednášku Jeho Svatosti. Atmosféra v sále čišila energií. Vše perfektně zorganizovane a na tibetský čaj s plackami budu ještě dlouho vzpomínat.