Report výherce tašky Caribee: Za historií Slovenska. Hurá na slovenské hrady!

Balím si věci na týdenní pobyt do nového batohu, který jsem vyhrál na HedvabnaStezka.cz, a moc se těším na Slovensko. NaSlovensko jezdím poměrně často a tuto zemi stále vnímám jako rodnou, třebaže je to již víc než dvacet let, co došlo k politickému oddělení Slovenska od českých zemí.

Mým slovenským střediskem je krajské město Žilina, a to z více důvodů. Prvním důvodem je snadná dostupnost, sice už nelétá přímá linka z Prahy, ale četnost vlakového spojení je vysoká. Vlakem jezdím rád, proto je pro mne jednoznačnou volbou. Výhoda rychlého spojení se kombinuje s nulovým přestupem, pohodlím ve vagónu i chutností pokrmů v jídelním voze.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Druhým důvodem, proč mám rád Žilinu, je lokace tohoto města. Leží na Váhu v předhůří Malé Fatry. Malá Fatra sice nepatří k velehorám, jako Vysoké Tatry, ale malebnost zalesněných kopců a hor je dech beroucí. A třetím důvodem je neexistence jazykové bariéry. Jako správný Čech se domnívám, že rozumím i mluvím výborně slovensky a je to určitě i pravda. Přesto na Slovensku mluvím česky, třebaže mě to stojí velké úsilí, abych neodpovídal slovensky.

Tentokrát jsem se rozhodl, že své toulky budu věnovat prohlídkám slovenských hradů, neboť z dětství si pamatuji na pexeso, kde vedle českých a moravských hradů byly i hrady a zámky Slovenska. Žilinský hrad jsem nikdy neviděl, ale když přijíždíte vlakem do Žiliny od Karviné, tak po pravé straně uvidíte hrad. Jedná se o Budatínský hrad.

Budatín je městskou částí Žiliny. Je součástí Považského muzea a v současné době na hradě finišuje rozsáhlá rekonstrukce. Přesto je možné vystoupat do hradní věže a rozhlédnout se. Vidět je mimo jiné soutok Váhu a Kysuce. Mezi stálé expozice patří drátenictví, které v tomto kraji kvetlo.

Po proudu za historií

Ze Žiliny vyrážím proti proudu Váhu do nedalekého Strečna. V obci mě zastavuje velká reklama, která inzeruje PLTE NA VÁHU. Je jasné, že ovoce či zelenina se na váhu převážně prodávají (někdy i na kusy), ale co je plť? Při příchodu je mi jasné, že se nejedná o jídlo, ale o zábavu a sport. Plť je slovensky vor a po Váhu vás plťníci (voraři) rádi svezou. Nepřekáží jim v tom ani kompa, která spojuje městečko Strečno s protilehlou železniční stanicí. Kdo neví, co je kompa, tak překládám. Kompa je přívoz. Jenže projížďka po Váhu není hlavním důvodem, proč jsem zde. Nad řekou se tyčí hradní zřícenina.

I Strečno je součástí Považského muzea a prohlídku si zde dopřejete s průvodcem. Hrad, v současnosti konzervovaná zřícenina, sloužil jako strážní, neboť leží na okraji pohoří Malá Fatra a hrdě se pne nad řekou. Odtud je možné se po značené turistické cestě dostat na druhý břeh ke Starému hradu, který je protilehlý. Je to volně přístupná zřícenina s dochovanými torzy zdí.

Abych měl navštívené všechny hradní objekty Považského muzea, vydávám se ze Žiliny vlakem směrem na Púchov. Vystupuji v Bytči, kde se nachází zajímavý hrad, který je v žalostném stavu, třebaže se jedná o národní kulturní památku. V hradě sídlí archív a nádvoří samotného hradu je volně přístupné. Zajímavějším objektem je přilehlý Svatební palác, který si majitel nechal vystavět pro svých sedm dcer a jednoho syna. Hrad neoplývá žádnou velkou místností, proto byl Turzo nucen tento palác vystavět. Příjemná prohlídka paláce je podtržená ještě tím, že se sem neplatí vstupné.

Zřícenina vedle zříceniny

V okolí Žiliny se nachází řada volně přístupných zřícenin, třeba Považský hrad, Lietava, Súľov či Hričov, ale ty si nechám na příští návštěvu. Čas v Žilině plyne rychle a tak poslední výlet, který uskutečním, je cesta na Spišskou Maguru. Možná vás napadlo, že navštívím Spišský hrad. Ten je zajímavý a za prohlídku určitě stojí, ale Magura leží severněji.

Rychlíkem ze Žiliny dojedu do podhůří Vysokých Tater. V Popradu musím přestoupit na regionální vláček, který mě dopraví do okresního města Stará Ľubovňa. Cesta vlakem ubíhá příjemně a jsem mile překvapený, že obsazenost vlaků je vysoká. Mnoho Slováků využívá tento způsob dopravy a je jim přirozený. Za více než hodinku vystupuji na nádraží a v dálce na kopci vidím siluetu hradu.

Bez průvodce to jde lépe

Vydávám se po silnici k hradu. Cestou míjím skanzen a vystoupám na samotný vrchol. Již z dálky slyším gotickou hudbu, která se line z reproduktorů, které jsou umístěné v hradní bráně. Prohlídka je bez průvodce, a tak si ji můžu náležitě vychutnat. V pokladně jsem obdržel tištěného průvodce, podle kterého hradem postupuji. Projdu si paláce, kasematy, vystoupám i do věže. Dozvídám se, že hrad je postupně rekonstruován a musím napsat, že rekonstrukce je zdařilá.

Po devadesáti minutách musím již hrad opustit, abych stihl vlak do Žiliny. Konstatuji, že z letošního výletu na Slovensko, mě nejvíce zasáhla právě návštěva Ľubovňanského hradu. Hrad leží stranou veškerých turistických cest, přestože je dobře dostupný. Tak až někdy vyrazíte do Tater, či do oblasti Fater, anebo do malebných Pienin, zkuste se zastavit na tomto hradě, třeba budete mile překvapení stejně, jako jsem byl krásně zasažený já.