Občanského sdružení Kintari foundation, podpořené Expedičním fondem, rekonstruuje školu Ngolang na Lomboku. Přinášíme čerstvé zprávy o průběhu rekonstrukce.
Den D nadešel, dnes mají přivézt židle. Ve škole už čekají Bára Fousková, Radka Mičunková a Petr Lhotka spolu s učiteli a paní ředitelkou, které jsme to ráno sdělili. Jana Vozábová s Karlem Wolfem jeli naproti autům s nábytkem, aby je doprovodili do školy
Ve 14h slavnostně přijíždějí dvě nákladní auta plná nejen lavic a stolů, ale také pomocníků z dílny pana Yusufa. Ti později přendávají lavice z cesty před školou přes školní zeď, neboť bránou školy naložené auto neprojede. Nábytek, který je skládán za zeď, už hbitě odnášejí spolu s námi všechny přítomné děti, a to i předškolního věku, a radují se, že mohou být nápomocny nosit a rovnat nový školní nábytek. Ten provizorně skládáme do dvou tříd ve druhé budově, v níž neprobíhá rekonstrukce. Zde ho pomocníci opravují, přetírají odřená místa na nábytku, která utrpěla během transportu na místní kamenité a děravé cestě. Bohužel molitan nebo jiná výplň mezi jednotlivými kusy nábytku během transportu sem ještě nedorazila, tedy spíš do povědomí místních lidí:o) I tak jsme ale byli nadšení, že nábytek už je hotov a hlavně složen ve třídách.
Po škole na Radku padlo zvláštní vyčerpání a ještě týž večer i teplota. Bohužel to vypadá na tropickou chřipku zvanou denge, no doufejme, že se to nepotvrdí.
9.-10.8.´09
V těchto dnech se zcela odkryla střecha. Po sundání tašek bylo vidět prohnilé staré trámy, které tašky do té doby nesly. Materiál na stavbu střechy se uskladnil v jedné ze tříd, kde byly nové lavice, a ty se naskládaly teď na sebe do sousední třídy. Tudíž hlavní budova již je zcela rozkopaná a nepoužitelná. Sousední budova, která má tři třídy a nebude se opravovat, kromě děr v podlaze, které se již zazáplatovaly, se tedy stala nyní jakýmsi skladištěm. V jedné třídě jsou lavice, v druhé materiál na střechu a ve třetí třídě je provizorně učitelský sbor. Třídy na vyučování se tedy musely zavést zatím venku. Tabule se nabouchaly do starých podpěrných trámů a staré lavice se nanosily ven. Výuka se rozdělila do dvou bloků. Ráno od 8h do 11h se ve dvou venkovních třídách mačkají děti z první, druhé a šesté třídy. Odpolední vyučování pak začíná od 14h pro třetí, čtvrtou a pátou třídu a končí v 17h. I my se tedy rozdělili do skupin, kdo povede výuku ráno a kdo odpoledne.
Bohužel Radce v nemocnici, která je vzdálená hodinu na motorce od Kuty, potvrdili Denge. Každý den sem musí jezdit na krevní testy. Denge je druh místní chřipky, pokud se objeví včas, její průběh je hladký a krátký. První tři dny má člověk teplotu a další čtyři dny mu klesá počet krevních destiček, který od 8.dne začne stoupat a člověk je brzy opět zdráv. Problém je však v tom, že tato nemoc, kterou přenášejí komáři, způsobuje dehydrataci organismu. Člověk během nemoci musí do sebe dostat nejlépe devět litrů vody denně a hodně jídla. Pokud to dokáže, tak jako Radka, tak nemoc na těle nezanechá téměř žádné následky. Bohužel mnozí pacienti ani nevědí, že tuto nemoc mají, nepijí dostatečně a tím si mohou způsobit dehydrataci, která poškodí všechny orgány a v nejhorším případě by mohlo dojít i k vykrvácení.
11.8. – 13.8.
V těchto dnech stále probíhá výuka dětí ve dvou blocích, na škole se dokončila přední terasa a ozdobná zídka, která vede kolem celé školy. Za zídku a boční terasu jsme museli ještě připlatit další milión (2.000,-Kč) za práci a nakoupit navíc ještě 7 pytlů cementu za 357.000,-Rp (700,-Kč).
Přišla nám také expresní zásilka z Jakarty od zdravotní firmy Kalbe – Phabros, kteří nám zaslali pro děti 300 látkových tašek.
14.8.
Dnes se Karel Wolf, Jana Vozábová a ředitelka školy v Ngolangu paní Baiq Suyatna sešli s vedením DIKPORA PENDIDIKAN, úřadu, který přerozděluje vládní peníze školám pro střední Lombok se sídlem v Prayi. Ti nám potvrdili, že školám ve středním Lomboku mohou vypomoci pouze se stavbou střechy, ale na další výdaje, jako je školní nábytek, podlahy, studna, umývárny apod. již státní podpora není. Ve středním Lomboku dostalo podporu na střechu 110 základních škol. V oblasti Kuty tuto pomoc na střechu dostala jen jedna škola v Ngolangu a to ještě sdělili, že jen z toho důvodu, že pomoc při rekonstrukci přislíbilo naše sdružení. Nicméně jsme se při schůzce utvrdili, že finanční pomoc na sanitární záležitosti, jako je studna, umývárny či dokonce toalety, zkrátka není. Většina vesnických škol nemá žádné toalety a umývárny a některé, jako naše škola v Ngolangu, nemají ani studnu, tedy vodu vůbec jako takovou, která by se dala použít nejen na mytí, ale také jako pitná. Když jsme každý den se setkávali s tím, že děti na nás volaly, jak mají žízeň, a viděli jsme, jak běhají bosy v prašném prostředí školy, rozhodli jsme se sehnat potřebné finance ještě na postavení studny. Vedení úřadu nám poděkovalo, že to bude pro školu velká pomoc, ale bohužel oni nám pomoci nemohou.
Přijeli další pomocníci na pár dní do školy: Věra Špatenková, bývalá účastnice stipendijního programu ČVUT v Bandungu, se svým indonéským přítelem Samuelem.
15.8.
Dnes přijela z Yogjakarty Nenden Novianti, novinářka na volné noze a zároveň programová ředitelka nově založené neziskovky, která díky podpoře z Austrálie, opravuje střediska první pomoci a školy na Sumbawě. Přijela s nabídkou, zda bychom se s nimi nechtěli v projektu spojit a navázat spolupráci. Rozhodně by bylo zajímavé mít do budoucna místní partnerskou stranu, která by na projektech v terénu pracovala i v době naší nepřítomnosti.
Tento den všechny školy z okolí se vydaly na pochod na počest Dne Nezávislosti, který bude v pondělí 17.8. Za Ngolang pochodovalo 22 dívek, kterým paní ředitelka koupila 22 sportovních úborů, neboť do této doby každý rok děti z Ngolangu, které školu reprezentovaly, chodily pouze v roztrhaných školních uniformách. Dívky z nových úborů byly nadšené. My jsme zase na naše náklady dětem zajistili po pochodu občerstvení a pití.
16.8.
Součástí oslav Dne nezávislosti je i tradiční karneval, kterého se opět účastní všechny školy z okolí, ale tentokrát na rozdíl od včerejšího pochodu, je celý průvod nevážný, děti jsou v přestrojení, hraje se a zpívá. Práce na škole stojí, neboť v těchto dnech se nepracuje. Zajeli jsme akorát do Prayi nakoupit sešity a tužky, kterými chceme naplnit darované tašky z Jakarty.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
17.8.
Den Nezávislosti, všichni odpočívají, v Kutě je plno indonéských turistů, nikdo nepracuje, škola není. Vydali jsme se tedy Nenden ukázat okolní pláže.
Večer všichni plníme tašky sešity, tužkami, bonbóny, které jsme nakoupili z našich zdrojů v Prayi a přidáváme i samolepky, které věnoval dětem Český Rozhlas OnLine za účast na výstavě obrazků „Malujeme po síti“.
Radka se nám uzdravuje:o)
18.8.
Dnes opět všichni Radka, Petr, Bára, Karel, Pavla, Natálie, Jana, Věra, Samuel a Nenden vyrážíme do školy s krabicemi plnými tašek s věcmi pro děti. Každá dvojice zkouší svoji třídu, kterou v minulých týdnech učila, z angličtiny a za odměnu děti dostávají tašky se sešity, tužkami, samolepkami a bonbóny. Do školy opět jedeme na dvakrát, dopoledne i odpoledne a mezitím věnujeme ještě několik tašek předškolním dětem z okolních vesnic. Děti tak odcházejí na prázdniny plné radosti z nových tašek a často s nálepkami goril nalepených na svých čelech. Jsou šťastné a my také. Uvidíme je (tedy někteří z nás) opět až 8.září, kdy jim končí prázdniny, neboť začíná muslimský svátek Ramadán.
V noci vyrážíme všichni jen bez Pavli Práškové na Bali, neboť kromě ní, Jany a Karla všichni odlétají zpět do ČR.
19.8.-23.8.
Jana Vozábová a Karel Wolf vyřizují pracovní záležitosti na internetu v Ubudu na Bali a Pavla Prášková je stále na Lomboku jako spojka, kdyby bylo třeba něco ve škole zařídit. Jediným rychlým způsobem, jak co nejdříve získat potřebné finance na stavbu studny, může být prodej šperků na e-shopu Kintari. Přidáváme nové zboží a rozesíláme novinky s anotací, aby si zájemci nakoupili šperky a přispěli tak na stavbu studny. Jana Vozábová pak objednávky vyřizuje a přeposílá své mamince do ČR, která nyní e-shop během trvání projektu zde v Indonésii, externě spravuje. Přicházejí nové objednávky a nás začíná těšit, že snad budeme moci studnu postavit.
24.8.- 26.8.
Jana a Karel se vracejí na Lombok, kde nadále s Pavlou zůstávají už jen ve třech. Ve škole se v těchto dnech už neučí, takže naším úkolem je nyní dohlížet na přestavbu školy a dojednat stavbu studny.
27.8.
Ráno se ve škole od paní ředitelky dozvídáme, že dřevo, které jim na opravu střechy věnoval úřad, nebude stačit. Chybí jeden kubík menších latí a jeden kubík velkých prken. Oba kubíky dohromady stojí 7.000.000,-Rp (cca 13.500,-Kč). Paní ředitelka to na úřad nahlásila, ale její žádost byla zamítnuta s tím, že každá škola musí se svým přídělem vystačit. Opět se tedy obrátila na nás.
Po škole jsme jeli i s paní ředitelkou za výrobcem studní, člověkem, který má vrtací zařízení, takže je schopen se svými pracovníky vyhloubit 20ti metrový vrt jen za pár dní, zatímco, když se studna kope ručně, trvá to až několik týdnů. Cena je 400.000,-Rp (750,-Kč) za metr, s tím, že bude třeba vykopat asi 20metrů. Dále je třeba nakoupit dvě nádrže vody na chlazení stroje po 250.000,-Rp (cca tedy asi 1000,-Kč) a po vykopání studny ještě čerpadlo za 500.000,-Rp (900,-Kč). Studna by tedy měla vyjít na cca 18.000,-Kč.
Na emigračním úřadě v Mataramu jsme si nechali ještě prodloužit víza a opět strávili odpoledne na internetu. Na studnu a trámy na střechu bychom potřebovali celkem asi 33.000,-Kč. Po součtu financí z e-shopu nám na studnu a nákup prken na střechu chybí ještě cca 15.000,-Kč. Zkusíme ještě s výrobcem studny smlouvat o ceně a musíme také doufat, že třeba z Čech se přihlásí některý dobrovolník, který bude ochoten nám finančně vypomoci nebo si objedná velké množství šperků z našeho e-shopu:o) Naděje umírá poslední:o)
