Za letním odpočinkem vyrazila kolegyně Natálie Šírová do sluncem zalité Kalifornie. Jejím hlavním cílem ale nebyly bílé písčité pláže na pobřeží Pacifiku, ale národní parky pohoří Sierra Nevada. Přečtěte si krátký rozhovor, jaké dojmy si přivezla z Yosemit, Sequoia NP nebo Lassen Volcanic NP.
Proč ses vlastně vydala do Kalifornie a proč by se do ní měli či neměli vydat naši čtenáři?
Do Kalifornie jsem se vydala za kamarádkou, která tam pracovala jako au-pair. Naším cílem bylo projet spíše ty hornaté části státu a podniknout pár výpadů do divočiny. A právě za tou bych sem doporučila vyrazit i dalším cestovatelům a milovníkům přírody. Ve zdejších národních parcích je možné najít krajinu nedotčenou lidskou rukou, od skalnatých žulových masivů Yosemit přes pozůstatky vulkanické činnosti v Lassen Volcanic National Parku a hluboké lesy s prastarými sequoiovými háji v Sequoia NP až po pouštní oblasti v Death Valley.
Kromě národních parků stojí za návštěvu také pobřeží Tichého oceánu, ačkoli na koupání musí být člověk dostatečně otužilý. Dechberoucí výhledy na divoké pobřeží Pacifiku nabízí Highway 1, která se táhne kolem pláží a nad skalnatými zálivy od mexických hranic až po hranice s Kanadou. Koho láká také městská divočina, vynechat by určitě neměl města jako San Francisko nebo Los Angeles.
Které místo Tě nejvíce zaujalo?
Největším zážitkem pro mě byl čtyřdenní přechod Yosemit z Toulumne Meadows až do Yosemite Valley zakončený východem slunce na vyhlídce Glacier Point. Yosemity mě uchvátily především malebnou přírodou a nezapomenutelnými horskými sceneriemi. Příjemně mě překvapilo, že díky systému kvót a povolení nejsou cesty přeplněné a za den člověk většinou nepotká více než dvacítku lidí. To ovšem neplatí pro okolí Yosemite Valley, které je doslova obležené velkým množstvím turistů. Ačkoli je toto věhlasné údolí, jemuž dominuje impozantní masiv Half Dome, skutečně impozantní, je potřeba se ze samoty a ticha hor přeladit na davy lidí.
Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Jak přesně funguje systém kvót a povolení? Je potřeba zařídit si povolení s předstihem?
Na konkrétní trasu pouští správci parku každý den jen omezený počet lidí, před každým přespáním v divočině je proto nutné se zaregistrovat na tzv. Wilderness permit (zpravidla zdarma, někde za poplatek cca 5 dolarů). Určitě není chyba si povolení zarezervovat dopředu, zejména u vytížených tras jako je John Muir Trail. Rezervace je možné provádět několik měsíců dopředu.
Pokud jste ale plánovací anarchisti jako my, ani pak nemusíte házet flintu do žita. Zhruba 40 % míst se rezervovat nedá a je vyhrazeno pro ty, kdo přijdou první (firt come, first serve basis). Většinou není s místy na tzv. Wilderness permit problém, výjimkou byly na naší cestě Yosemity. Jedinou podmínkou je opravdu přijít mezi prvními – tedy dorazit k příslušné stanici rangerů nejlépe se svítáním a vystát si frontu do 11. hodiny, kdy se vydávají zbylá povolení (my jsme přijely ke stanici před 7 ranní a před námi už čekalo 20 lidí. Permit jsme ale dostaly a ještě ten den mohly vyrazit).
Na jaké cenové a kvalitativní úrovni jsou zde služby?
Služby jsou tu na vysoké úrovni, vysoká je pak zároveň i cena. Pokud ale člověk nevyžaduje luxus a nejlíp vyspí se ve stanu v divočině, bude největší položkou na účtu letenka a půjčení auta, bez kterého je pohyb po Kalifornii poměrně obtížný. Například půjčení auta nás vyšlo zhruba na 1200 dolarů na 17 dní včetně pojištění pokrývající i náklady na způsobené škody. Jídlo v rychlém občerstvení je možné pořídit do 10 dolarů, v restauraci si člověk připlatí – cena večeře včetně nápojů se může pohybovat kolem 30 – 40 dolarů na osobu. Cena za kemp se pohybuje mezi 20 – 30 dolary na kempové místo (tedy cena pro skupinu až do cca 8 lidí), vstup na národních parků stojí kolem 20 – 30 dolarů na auto.
Přivezla sis nějaký velmi silný, ať už příjemný nebo nepříjemný, zážitek?
Velmi silné dojmy ve mně nechali medvědi. Na jejich přítomnost v národních parcích vás upozorní všudypřítomná upozornění na správné uložení potravin a rady, jak se chovat, pokud méďu potkáte osobně. Rangeři v každé oblasti varují návštěvníky před medvědy, kteří dokážou rozsápat auto, aby se dostali k jídlu uvnitř. K doporučenému nebo dokonce povinnému vybavení na trek patří tzv. bear container, tedy plastová pixla na potraviny, do které se medvěd nedostane. Do ní je potřeba každý večer uložit veškeré jídlo i kosmetiku, kterou by medvědi také nepohrdli, a umístit ji několik desítek metrů od stanu. Vidět v takové situaci film Revenant určitě není výhodou.
Prvního medvěda jsme ale potkaly až na konci treku za brzkého rána v Yosemitech a utekl hned, jak jsme spustily rámus a bujarý zpěv. Po dalším setkání s medvědem v Sequoia NP vzaly naše představy o krvelačné bestii zcela za své. Méďa se kolíbal kousek od pěšiny a působil spíš roztomile a po chvíli čmuchání v kapradí se apaticky odkolíbal pryč.
Kolik dní jsi v Kalifornii strávila? Bylo to moc či málo?
Celkem jsem v Kalifornii byla 21 dní a myslím, že bych měla co objevovat ještě další měsíc. Záměrně jsme kvůli velmi vysokým teplotám vynechaly úplný jih včetně národních parků Death Valley nebo Joshua Tree NP, které by jistě stály za vidění. Také by mě lákala oblast kolem čtyřtisícové hory Shasta na severu Kalifornie. I na místech, které jsme projely, by se dalo strávit víc času – například hory v okolí jezera Tahoe by si jistě zasloužily víc než jeden den. Rozmanistost místní přírody mě nadchla a doufám, že do USA jsem se nepodívala naposledy.
