Rajský ostrov v Indickém oceánu zvaný Mauricius

Ostatně – někteří turisté se tady pokoušejí chytit třeba modrého nebo bílého marlina, s nímž je však nutné s udicí v ruce svést mnohahodinový, často fyzicky náročný souboj (největší exempláře dosahují délky pěti metrů a váhy až kolem 800 kg). Tito králové moře se však nechají nachytat na návnadu jen málokdy. Nicméně při sportovním rybolovu brzy pochopíte, že vůbec nejde o výsledek. Když v rybářském člunu vyrazíte za časného rána do nekonečného oceánu, spustíte udice do vln a poznáte chvíle napjatého očekávání i slaný vítr ve vlasech, věřte, že se sem budete muset vrátit znova. Natolik podmanivé kouzlo má Indický oceán.

Proč Mauricius?

O Mauriciu věděli už ve středověku arabští mořeplavci. Za dávných časů tento ostrov někdy sloužil i jako skrýš pirátů, kteří v okolních vodách přepadali po okraj naložené obchodní koráby. Nicméně v září roku 1598 museli za bouře u zdejších břehů nouzově zakotvit lodě holandského admirála Wybrandta van Warwycka. Hned následujícího rána, když smršť utichla a nad ostrovem zářilo slunce a jasně modré nebe, pojmenoval admirál tento ostrov podle tehdejšího nizozemského prince – jmenoval se Mauricius van Nassau. A pod křestním jménem tohoto vladaře byl ostrov označen i na všech mapách.

Dnes na Mauriciu trvale žije něco málo přes milion obyvatel. Zdejším obchodním a správním centrem je Port Louis – pulzující město a významný přístav, v jehož centru se hned vedle mrakodrapů, kde sídlí banky a pojišťovací společnosti, nachází stylizovaná zeleno-červená brána, skrze kterou vejdete do… jiného světa. Přesněji – do čínské čtvrti, v níž narazíte na nepředstavitelné množství exotických krámků. Je to učiněný ráj pro vetešníky, labužníky a milovníky roztodivných druhů koření. Čerstvé ryby jsou tu vedle suvenýrů, levné oděvy hned vedle pečených placek a svérázných amuletů. Mimochodem – pokud jde o jídlo, ostrov nabízí neuvěřitelně nápaditou směsici indického, čínského, francouzského a afrického vlivu. Lákavý sen pro gurmány.

Vyhynulý pták Dodo

Nesmíte odsud odjet bez malého suvenýru. Určitě si tady na památku kupte alespoň porcelánovou sošku ptáka Dodo, popřípadě malý model nějaké historické plachetnice.

Právě vyhynulý pták Dodo je už po léta jakýmsi neoficiálním „logem“ Mauricia. (U nás je občas nazývaný jako „blboun nejapný“.) Byl velký, vážil kolem 18 kg, měřil téměř metr, nelétal a vyhubili ho námořníci a noví osadníci ostrova na konci 17. století. Dodo bohužel nebyl plachý, před člověkem neutíkal a to se mu vymstilo. Vědci se dodnes usilovně přou, co přesně Dodo jedl a jakým způsobem žil. Samotné slovo „dodo“ pochází z portugalštiny, kde znamená malý hlupák.

Podmořský svět

Kdo se chce potápět, ten si určitě oblíbí mořský záliv nedaleko hory Monte Brabant, právě tady, v klidných vodách za korálovým útesem najdete celou řadu nádherných ryb, které si určitě s radostí natočíte při šnorchlování na kameru. Takže pozor – vodovzdorné pouzdro na foťák či kameru určitě s sebou!

Kam na výlet?

Nejenom koupáním živ je turista. Udělejte si půldenní výlet. Zajeďte si třeba do okolí města Curepipe, kde si snadno uvědomíte, že ostrov Mauricius je sopečného původu. Při výjezdu z Curepipe směrem na západ uvidíte zdejší přírodní atrakci – před mnoha miliony lety vyhaslý kráter Trou aux Cerfs. Je překvapivě souměrný jako dobře vysoustruhovaný trychtýř, jeho vnitřní stěny jsou tu a tam porostlé keříky, ale na dně kráteru spatříte matné oko jakési černé, lesklé louže, které nám dodnes připomíná, že právě odsud byl nelítostnou sopkou kdysi chrlen oheň a láva.

Nejširší nabídku průvodců a map Mauricia (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Nejdražší známka světa

Na tomto ostrově vznikla kupříkladu i filatelistická rarita – slavná známka „Modrý Mauricius“. V září roku 1847 ji nechala natisknout manželka tehdejšího guvernéra lady Elizabeth Gomm, aby je mohla nalepit na pozvánky na ples. Nebyla asi moc dobrá organizátorka – dala je totiž zhotovit na poslední chvíli místnímu šperkaři a rytci Josephu O. Barnardovi z Port Louisu, který ale – nejspíš z roztržitosti – napsal na známku slova Post Office místo všeobecně přijaté formulace Post Paid, což znamená poštovné zaplaceno. Byly to vůbec první známky britské koloniální říše vydané mimo území samotné Velké Británie. Vzniklo jich tehdy celkem 500. V současné době je těchto vzácných známek v modré barvě na světě jen 12 kusů. Dvě z nich má britská královna, další dvě se nacházejí v Berlínském poštovním muzeu. Na jedné z posledních aukcí ve Švýcarsku byl Modrý Mauricius vydražen za (v přepočtu) 35 milionů korun.

V Port Louisu je na nábřeží Caudan Waterfront „Muzeum Modrého Mauricia“, v němž se nachází jak modrá, tak oranžová varianta slavné známky, množství dalších poštovních známek vydaných na tomto ostrově a také sbírka středověkých námořních map.

Zavítáte-li do města Moka, určitě navštivte usedlost Eureka Colonial Home. Součástí tohoto muzea je totiž (kromě populární restaurace) také obchůdek se známkami. Nese dlouhý název „Joseph Barnard Philatelia Boatique“ a vede ho už dlouhá léta charismatický Praksha Purmanssura, nadšenec, filatelista, který vás touto sběratelskou vášní nakazí po deseti minutách hovoru… A vy odcházíte od něho se sadou velice vzácných známek. A to i v případě, že nejste a nikdy nebudete filatelista.

Romeo a Julie na mauricijský způsob

Když už probíráme mauricijskou historii a místní legendy, asi nejznámější z nich je příběh nešťastně zamilované dvojice – Paula a Virginie. Prý se doopravdy odehrál. Do podoby novely ho zpracoval francouzský spisovatel a botanik Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre, a to už v roce 1788. Příběh je o tom, jak Paul a Virginie spolu od dětství na Mauriciu vyrůstali skoro jako bratr a sestra. Když dospívali, jejich přátelství postupně přerůstalo v lásku, a to právě ve chvíli, kdy matka Virginie dostala od své příbuzné velké jmění. Což ale zkomplikovalo situaci… Virginie musela náhle z příkazu matky odjet do klášterní školy ve Francii. Původní matčin úmysl byl však spíše oddělit ji od Paula, který byl najednou v sociálně nižší vrstvě a přestal být tou správnou „partií“. Virginia nakonec skutečně odjede, v Paříži si však uvědomí, že jediný muž, kterého dokáže milovat, je Paul. Dívka se honem vrací zpět na Mauricius k Paulovi, ale při příjezdu k ostrovu se rozpoutá bouře, její koráb se rozbije o skaliska a Virginie umírá v rozbouřených vlnách. Paul zemře žalem nad smrtí milované dívky o dva měsíce později.

Obraz objímajících se Paula a Virginie najdete na Mauriciu všude – na obalech od čokolád, od čajů, na sadě koření i na balíčku s kávou…

Piráti a jejich rougaille

Další legendou, kterou vám na Mauriciu budou připomínat, je to, že v 15. a 16. století tento ostrov sloužil jako skrýš pro piráty. Dnes vás však tito námořní loupežníci pozvou k sobě na loď, vytáhnou na prostřední stěžeň vlajku s lebkou a hnáty a vydají se s vámi do vln na lákavou prohlídku nejzajímavějších míst na pobřeží. A zatímco vy si vychutnáváte krásný pohled na oceán, na pláže a na skalní útvary na březích, oni na palubě grilují maso a připravují oběd.

Většinou vám dají ochutnat nejtypičtější mauricijské jídlo – rougaille. Je to rajčatová omáčka ochucená neuvěřitelně lahodnou kombinací exotického koření (např. kari, koriandr, tymián a další); v rougaille také nesmí nikdy chybět zázvor a česnek. Společně s touto omáčkou se pak může podávat třeba grilovaný losos nebo hovězí steak, popřípadě i speciální kreolské klobásky. U návštěvníků luxusnějších restaurací jsou zde rovněž oblíbení různě upravení humři, které místní kuchaři obvykle rádi polévají bazalkovým sousem.

Vypalování cukrové třtiny

Velkou a neobvyklou podívanou pro cizince je zde vypalování pole s cukrovou třtinou. Když se úroda sklidí, zbytky třtiny se prostě zapálí a prudký oheň sežehne suché listy. Štiplavý tmavý kouř, ohlušující praskot, který doprovázejí divoké červené plameny… Velmi impozantní!

Políčka nebývají velká a jsou vždy čtvercová. Na každé straně stojí muž, který hlídá, aby se oheň nerozšířil do okolí. Po necelé hodině je dramatické přírodní divadlo u konce a čtveřice mužů jde zase o políčko dál…