Rafting na divoké Urubambě

Urubamba

Zastavili jsme u velkého stavení, kde jsme vyfasovali neoprénový oblek, helmu a šusťákovou bundu. Převlékli jsme se a nechali všechny věci napospas osudu v neuzamčené převlékárně. Alespoň peníze jsem nasoukala v tělové ledvince pod neopren. Musím říct, že se nikomu nic neztratilo.

Byli jsme rozděleni na skupinu jednodenní a dvoudenní. Naše skupina nasedla  do dvou raftů  (3 a 4 lidé) a dostali jsme instruktáž v peruánské angličtině, takže jsme tomu moc neporozuměli a chvílemi jsme zmatkovali.  Naštěstí nám byl přidělen jeden Ir, který nám pomohl svými zkušenostmi, silou  i lepší angličtinou.

Řeka měla obtížnost 2 a 3 a člun jel takřka sám. Místy to byla pěkná divočina a jediné, co mně vadilo, bylo chladno. Přece jen jsme byli zvyklí přes den na větší teploty a tento den se citelně ochladilo. Byla jsem ráda, že jsem s sebou vzala náhradní tenisky, protože v nich bylo tepleji, i když byly celé promočené, než v obyčejných sandálech.

Museli jsme dávat pozor na povely: „Team ready!“ (Týme připrav se!), „Forward!“ (Dopředu, zabrat!), „Left, Rigt Back“ (Jedna ze stran odpočívala a druhá oslovená zabrala dozadu), „Stop“ (Tento povel se  mi líbil nejvíc). Několikrát jsem se musela v peřejích přidržet provazu na bočnici, abych nespadla do řeky. Moc pěkně to jelo. Průvodci nám cestu zpestřovali tím, že nás různě kropili vodou, najížděli schválně do splavu a do proudu, sousední loď celou převrátili a pasažéři se nedobrovolně vykoupali ve studené Urubambě. Byla to velká legrace a nebýt chladné vody a ne zrovna teplého počasí, byli bychom si toho užili víc. Cesta trvala skoro tři hodiny a byla to naprosto dokonalá tečka za naším pobytem v Peru.

Na konci nás čekal autobus a odvezl nás i s loděmi zpět do haciendy, kde jsme dostali vynikající oběd – polévku, kuře, rýži, zeleninu, ovoce, čaj a kávu. O půl třetí jsme nasedli do autobusu, který nás zavezl zpět do Cuzca. Protože jsme měli mokré boty a kalhoty, spěchali jsme se převléct. Byla velká zima, udělali jsme si čaj a polívku a zalezli do peřin. Tedy do spacáku a pod deky.

Cusco

Nebylo kam spěchat, a tak jsme teprve po 10. hodině sešli na náměstí. Napřed jsem zašla do CK, která organizovala včerejší raft, protože jsem si za 10 solů (80 Kč) chtěla koupit fotky z výletu na CD.

Od samého rána probíhala  na náměstí a v širokém okolí fiesta a všude byly tisíce lidí. Dalo se na to dívat, ale ne moc dlouho. Každá ze stovek nejrůzněji krojovaných a vyšňořených skupin měla svoji kapelu, která vydávala sice rytmický, ale hlučný projev, a navíc to hrála neustále dokola. Dohromady to vše tvořilo jeden hrozný zmatek nadšených slavících Peruánců, kterým nevadila ani zima, ani déšť, který trval celý den. Nedalo se nikam dostat a navíc se muselo dost draho platit za každý, předtím volný vstup (do katedrály, kostela apod.). Držet si oběma rukama všechno cenné na sobě bylo samozřejmostí.

Procházeli jsme městem, navštívili leteckou společnost Taco a udělali rekonfirmaci letenek. Utráceli jsme poslední soly za suvenýry. Na jednom obřím tržišti jsem zašla s Martinem na oběd a ochutnala jsem vynikající alpačí steak s hranolkami, avokádem a zeleninou. Zaplatila jsem za to 12 solů (96 Kč), což byl nejdražší oběd za celou dobu, ale i nejlepší a navíc obrovská porce. Dost pršelo, byla velká zima a tak jsme se brzy vrátili do hotelu a začali balit. Slyšeli jsme, že návštěvníci na Machu Picchu měli dnes zamračeno a skoro nic neviděli kvůli mlze a mrakům.

Poněkud drahá cesta domů

A teď se dostávám pomalu k tomu, co jsem napsala na začátku. Že koupit letenku u společnosti Air plus Comet  nebyla nejšťastnější volba. Když jsme se octli v nesnázích, nechali nás bez pomoci.

Ráno jsme se dostali taxíkem za 5 solů na letiště a byli jsme rychle odbaveni. Jenže počasí bylo škaredé, nebylo vidět na krok, jaká byla mlha, a letadla nestartovala, protože by mohla narazit do stěn některé z šestitisícovek, které obklopují Cusco a táhnou se v podstatě až na úroveň Limy.  Napřed jsme byli klidní, rezerva na navazující let byla dost velká, ale s přibývajícími hodinami stoupala i nervozita. Nakonec po deváté hodině začali pouštět první letadla. To nevypadalo tak zle. Hodinu do Cusca, ve 12 hodin odlet z Limy. To se dalo v pohodě stihnout.

Před námi byla odbavena nejmíň tři letadla. Jenže to naše teprve muselo přiletět z Limy, takže jsme čekali ještě další hodinu.  Než jsme odletěli, šla jsem do kanceláře Taco a lámanou angličtinou jsem prosila, ať se spojí s kanceláří Air plus Comet a řekne jim, ať na nás chvíli počkají.  Spojení se podařilo, věděli o nás, tak jsem doufala, že vše dobře dopadne.

Jako pořádný naschvál působil další fakt, že náš let z Limy do Madridu byl posunut o hodinu dopředu z 13:00 na 12:00 oproti původnímu letovému řádu. Prostě vše se spiklo proti nám – počasí, výběr letecké společnosti z Cusca (nevědomky jsem zvolila tu nejmenší), změna letového plánu. Do Limy jsme přiletěli pět minut před odletem letadla do Madridu. Nic nepomohly naše prosby, ať chvíli čekají. Na mou poznámku o tom, že jsem jim přece volala z Cusca, věděli o nás a bylo mi řečeno, že je vše v pořádku, mi na přepážce odpověděli, že by je bývala  musela oficiálně požádat společnost Taco, aby zpozdili let a počkali na nás. Spolu s námi to uletělo dalším pěti Španělům.

Octli jsme se opuštěni v hlavním městě a vůbec se nám nechtělo čekat dva dny na pondělí, kdy nám nabídli náhradní let, samozřejmě po zaplacení penále ve výši několika stovek dolarů. K tomu připočítat taxíky, noclehy, jídlo. A nejistotu, co s námi bude dál v Madridu. Letenky byly totiž levnější i kvůli tomu, že se nedaly přebukovat na jiný termín, ani vrátit. Měli jsme náhle Peru plné zuby. Chtěla jsem domůůůůůůůůůůů…..

Tak jsem to nevzdala. Začala jsem obcházet letiště a ujal se mě nějaký člověk, zprostředkovatel letenek a všeho možného a po mnoha peripetiích jsme měli v ruce nové letenky na ten samý den, s leteckou společností Iberia. Museli jsme je samozřejmě celé zaplatit. Člověk si opravdu nemůže říct hop, dokud nepřeskočí. Celou dobu v Peru jsem si  libovala, jak jsem málo utratila, že polovinu peněz vezu zpátky a bude základ na novou cestu a pak jsem vydala vše do posledního centu.

Poslala jsem několik SMS zpráv – šéfovi do práce, aby mě omluvil a napsal další den dovolené, a taky domů, protože nás měli čekat v neděli na letišti ve Vídni. Vot těchnika! Aspoň ta nezklamala.

Let probíhal v pořádku, jídlo i drinky na palubě byly výborné a do Madridu jsme přiletěli v neděli kolem poledne.

Nejširší nabídku průvodců a map Peru (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Madrid

Společnost Iberia má svoje vlastní, nové a velmi moderní letiště, několik kilometrů od hlavního madridského. Dovezli nás na něj zdarma autobusem a vydali jsme se spolu s ostatními Španěly, kterým taky uletělo letadlo, k přepážce Air plus Comet, abychom jim vynadali a taky zjistili, co bude s naším letem do Vídně. Španělé vyplnili nějaké formuláře k oficiální stížnosti a nám třem se podařilo, asi také díky nim, že nám Air plus Comet zdarma přebukoval letenky do Vídně.  Byli jsme opravdu moc rádi, bylo to štěstí v neštěstí,  protože už jsme neměli žádné peníze. Bohužel ten den už neletělo žádné letadlo, tak jsme museli počkat do pondělního rána.

Vašek zůstal na letišti se zavazadly a já jsem se vydala s Martinem do centra Madridu pro nějaké jídlo a trochu „zabít“ čas. Nasedli jsme do metra a nechali se svést k centrálnímu parku, který se nám před dvěma týdny tak líbil. Byla neděle, tak se zde nacházely davy lidí. Bylo nesmírně zajímavé je pozorovat. Bubeníků tam tentokrát bylo  snad  více než sto a jejich bubnování se linulo celým parkem. Měli kolem stovky posluchačů. Všude byly roztažené deky, na kterých seděli  lidé všech generací –  rozesmátá mládež, celé rodiny s dětmi, milenecké páry. Buď si jen povídali, ale často měli i různé nástroje, na které hráli, někteří měli s sebou hry, jiní měli piknik, jedli a popíjeli mochito, které se tu dalo koupit. Idylka. Na chvíli jsem zapomněla, čím jsme si museli projít v posledních 24 hodinách.

Koupili jsme  Vaškovi nějaké jídlo (výběr nebyl velký, protože bylo skoro vše zavřeno a do centra se nám už nechtělo) a kolem 21. hodiny jsme se vrátili na letiště. Nenašli jsme moc dobré místo pro spaní, seděli jsme na železné nepohodlné lavičce a střídali jsme se s Martinem v hlídání zavazadel. Konečně bylo šest hodin a otevřely se přepážky, takže jsme se mohli zbavit velkých zavazadel a bloumat po obchodech.

Let byl naštěstí bez problémů. Byla jsem po dvou probděných nocích pekelně unavená a  přesvědčená, že už nikdy nebudu cestovat bez cestovní kanceláře, která se o mě postará, když přijde nějaký problém. Toto předsevzetí mi vydrželo naštěstí jen do druhého dne, kdy jsem už vyspaná, odpočatá a vykoupaná  se smíchem popisovala cestu doma a svým kolegům v práci.

Co dodat na závěr? Jižní Amerika a Peru obzvlášť je velmi zajímavá a exotická část světa, která osloví každého. Aby cesta probíhala s co nejmenšími potížemi, je potřeba dbát na zvýšenou opatrnost kdykoli a kdekoli a také předvídat.

Několik postřehů a rad:

Investujte určitě peníze do nákupu knížky – průvodce. Nedá se na všechny údaje úplně spolehnout,  ale pro tu základní orientaci je to nezbytné. Mě se osvědčila edice Rough Guides v češtině, nedám na ni dopustit.

Nenechat se zlákat nejlevnějšími nabídkami. Nejlevnější nerovná se nejbezpečnější a nejjistější.

Neustále dávat pozor na své věci a cennosti. Neodkládat je nikam, nevěřit moc ani levným hotelům. Peníze si rozdělit – jednu menší část mít po ruce, druhou schovat pod kalhoty do tělové ledvinky.

Při nočních přejezdech ve vlacích a autobusech nenechávat cenné věci nahoře v zavazadlovém prostoru!

Pít jen balenou vodu

Pokoje by neměly mít okna do ulice nebo chodby. Potom je v nich strašný hluk a špatně se spí

Smlouvat všude a za všech okolností.

Nekupovat jízdenky na autobus přes kancelář, ale přímo na nádraží

Studentské slevy téměř nikde neplatí

Přibalit si dárečky pro místní děti (bonbony, lízátka, propisky, nálepky, malé hračky)

Do oblasti hor (Arequipa, Colca, Puno, Cusco) je dobré mít s sebou lehký spacák a deky

Při nočních přejezdech se dobře obléct, vzít si deku do autobusu. Ne vždy ji dávají a je tam hrozná zima, protože klimatizace jede na plné obrátky

Kontrolovat peníze, které dostáváte od kohokoli, i ve směnárně. Nikdy nebrat poškozené, ty je nutno vyměňovat v bance, protože je nikomu neudáte. Často narazíte na falzifikát, který se pozná podle kvality papíru, chybějícího vodoznaku a dalších ochranných prvků.

Naučit se pár modliteb. Hodí se při přejezdech v horách, kdy řidiči jakoby schválně jedou téměř na okraji propasti, takže občas máte pocit, že jsou zadní kola v luftu

Výběr z kreditních karet je možný ve všech městech

Není potřeba se příliš bát vyměnit peníze od oficiálních pouličních veksláků, zvaných cambistas. Soustřeďují se okolo turistických a obchodních center a mají nejlepší kurz. Výměna peněz na ulici není nelegální, tak si vše pečlivě překontrolujte a nejlépe si někým jistěte záda.

Mobilní telefony mají signál taky skoro všude

Internetové kavárny jsou všude a jsou velmi levné

Pozor na výškovou nemoc, aklimatizaci pomůžete pitím čaje z koky

Cenu jízdy v taxíku si vždy dojednejte předem

Moc nikomu nevěřte a raději se ptejte několikrát. Lidé a zejména taxikáři v Limě si dost vymýšlí.