Přestože je od roku 1981 oficiálně v Indonésii zakázané gamblerství, na ostrově Bali je stále rozšířené. Velice populární kohoutí zápasy jsou zde provozovány ilegálně, ale jsou více méně tolerovány. Jinak řečeno, policie o nich ví, ale dělá jako by nic a občas si přijdou i vsadit.
Kohoutí zápasy na Bali mají totiž rituální podtext. Prolitá kohoutí krev má mít očistnou funkci a má odehnat démony a zároveň je uklidňovat, aby při obřadu neobtěžovali místní a aby obřad proběhl úspěšně a tak jak má. A tak se zdejší kohoutí zápasy často konají den před významnými událostmi. A postupem doby se z toho stala velká zábava a někteří sázející jsou schopni prohrát i střechu nad hlavou nebo motorku.
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Kohout jako domácí mazlíček
Pokud přijedete na Bali a nezůstanete jenom na jihu v Kutě a zajedete se podívat více do vnitrozemí nebo na sever, všude před domy podél silnice uvidíte bambusové klece s kohouty. Tady má kohouta opravdu každý a k soubojům se používají speciální plemena, která jejich majitel navíc doma intenzivně drezíruje a trénuje. Zní to legračně, ale je to tak. Pečovat o kohouta není snadné – musejí mít zvláštní výživu a musíte vědět, jak s nimi zacházet. Není také jednoduché vychovat dobrého bojovníka, který často vítězí a přináší peníze. Místním tím opravdu žijí a věnují svým miláčkům veškerý čas. Ne všem je ale dáno, aby dokázali kohouty vycvičit. Kariéra bojových kohoutů je velmi krátká a po několika zápasech jsou staženi.
Kde se zápasy konají
Na Bali žiji už delší dobu, ale nikdy jsem neměla chuť jít se podívat na kohoutí zápas. Přišlo mi to zvrhlé a divné zároveň bavit se koukáním na zápas, při kterém skončí mrtvý kohout. Jenže pak jsem se na jeden takový zápas dostala úplně omylem. Měla jsem tu kamarády a jeden z nich toužil kohoutí zápas vidět. Jak jsem již psala v úvodu, kohoutí zápasy jsou nelegální, těžko se tedy zjišťuje, kde zrovna a v který den se bude zápas konat. Nenajdete proto takovou informaci na internetu, musíte znát místní, kteří budou ochotni vám říci, kde bude zápas probíhat. Místa se často mění. Někdy jsou zápasy jen pro pár desítek mužů za chrámem a někdy jsou ty zápasy veliké v takové provizorní aréně, kde se těch chlapů sejdou stovky a atmosféra je tam jako bývá při fotbale na stadionu. Pozor jedná se výhradně o mužskou zábavu a místní nemají moc rádi, když tam turisté příliš mnoho fotí. O přestávce tam také zahlédnete i pár žen, které nabízejí zúčastněným občerstvení.
Než vše začne
Nejdříve probíhá důkladná prohlídka kohoutů. Všichni je různě osahávají a prohmatávají jim svaly. Poměřují se vždy dvojice kohoutů navzájem. Většinou se vybírají stejné typy, podobná váha a velikost. Ale záleží na lokálních pravidlech a na dohodě mezi majiteli. Majitel kohouta musí nejdříve shromáždit dostatek mužů, kteří jsou schopni vyjádřit svoji důvěru v kohouta bojovníka složením finanční částky – startovného. Pak jsou vybráni dva kohouti. Na levou nohu každého kohouta je podle staré tradice připevněna kovová ostruha dlouhá asi deset centimetrů. Tito dva kohouti jsou následně dvěma muži přidržováni uprostřed kruhu a začíná sázení.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Uzavírání sázek
Když se začne sázet, křik mezi diváky nabírá na intenzitě. Všichni kolem začnou řvát a zuřivě gestikulovat a mávat svazky bankovek. Sázky se přijímají pouze očním kontaktem a já vůbec nechápu, jak si to místní sázkaři stojící uprostřed arény mohou všechno pamatovat. Sázky se pohybují v přepočtu od 100 do 1600 Kč. Po chvíli jsou sázky ukončeny a nastává tiché soustředění. Kohouti jsou vypuštěni a začíná zápas. Kohouti se okamžitě na sebe vrhnou, pak už je vidět jen trhané mávání křídel, válející se hromada peří, nějaký ten úskok, další střet a následně jen kaluž červené krve pod zmítajícím se umírajícím kohoutem a vítězem nad ním. Celý zápas trvá kolem dvaceti sekund, někdy déle než minutu. A pokud trvá déle, tak jen proto, že se zápasící kohouti dostali příliš blízko k divákům, které by mohli zranit, takže je pořadatelé odchytnou a nechají zápasit opět uprostřed arény. Při jednom představení se může konat nejvýše 15 zápasů. Poté jsou vyplaceny sázky a nastává na chvíli pauza, aby se připravili na řadu další kohouti.
Vítěz
Majitel je na vítězného kohouta náležitě pyšný a raduje se nejen ze slávy, ale také z peněz. Získává obvykle deset procent z částky, která může dosáhnout celkem v přepočtu 40 000 Kč. A kohout, co zápas nevyhrál, je po skončení oškubán a uvaří se z něj polévka, taková jsou místní pravidla. Radost, nadšení, emoce a spousta hluku, to jsou kohoutí zápasy na Bali.
