Quebec: návštěva krásné provincie

Krásná svobodná provincie

Francouzské části Kanady, provincii Quebec, se přezdívá „La Belle Province“ („Krásná provincie“). Lidé jsou náležitě hrdí, že jsou Quebečané. Anglofonní část Kanady je moc nezajímá. Bojují za nezávislost, přáli by si odtržení svojí provincie. Na quebeckých poznávacích značkách aut najdete heslo „Je me souviens“ („Nezapomenu“).

Spisovatel Eugene Taché měl v roce 1883 v úmyslu prodloužit paměť lidu týkající se obtíží, s nimiž se lid setkával – trvalé (nevyřčené) vědomí odstrkovaných frankofonních občanů Quebecu, kteří se stali oběťmi politických kolonizátorů a bylo jim odepřeno národní sebeuvědomění. V roce 1969 francouzský prezident Charles de Gaulle při své návštěvě provincie vykřikl nechvalně proslulé: „Ať žije svobodný Quebec!“

Praktické rady: –      Hned na letišti si můžete koupit až třídenní pas (jízdenku) na veškerou hromadnou dopravu po městě. –      Pří výběru z bankomatu si místní banka naúčtuje poplatek. O jeho výši vás informuje přímo při výběru. –      V Kanadě jsou ceny uvedené bez taxy. Taxa je federální a pak za každou provincii. Přičemž se provincie od provincie liší. Takže musíte přemýšlet, když si něco kupujete, že vás to bude stát třeba o 13 nebo 14 procent víc! Je to nezvyklé. To mají Kanaďané v hlavě zabudované kalkulačky, aby neustále přepočítávali?

Quebecká francouzština (přízvuk) je „jiný“, hodně zvláštní. Jakoby začali slovo ve francouzštině a pak stočili výslovnost do angličtiny. Zvláště, když někdo mluví hodně rychle, budete mít zpočátku problémy porozumět jejich francouzštině a musíte si domyslet, co vlastně říkají.

Malá Paříž

Centrum největšího quebeckého města, Montrealu, není až tak velké. Ty nejdůležitější místa a památky zvládnete projít i za jeden den. Specialitou Montrealu jsou všudypřítomná venkovní schodiště. Je to praktické, schody nezabírají vnitřní plochu domu, neokrádají tak byty o metry čtvereční. Dalším plusem je soukromí. I ti v horních patrech mají svoje vlastní schody až ke svému bytu, nemusí chodit přes někoho jiného. Hodně si všímejte budov. Mají úplně jiný styl než u nás! Architekti se snažili vybudovat to, co v Evropě. Výsledek ale dopadl jinak, protože měli k dispozici jiný (místní) materiál.

Ve Starém Montrealu si nenechte ujít návštěvu jedné z nejkrásnějších katedrál na světě! Vejdete dovnitř a nevědomky z vás vyjde „wow“. Úžasně zdobený interiér totiž vypadá jako z pohádky. Tak nějak magicky. Pokud budete mít štěstí, můžete se kochat bohatou výzdobou za zvuků obrovských varhan. Kdysi to bývala největší kostelní budova na sever od Mexika. V zadní části, v kapli Sacre Coeur, se pořádají svatby. Pokud ale máte zájem, je třeba si obřad objednat i dv a roky dopředu. Tak dlouhá je čekací listina.

Nejširší nabídku průvodců a map Kanady (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Babylón světa

Celkový dojem z Montrealu? Pohodové město a usměvaví lidé. Čiší tam ze všeho příjemná atmosféra. Lidé si hodně užívají života. Jsou zvyklí utratit skoro celou výplatu za „život“. Po práci zajdou na skleničku nebo do restaurace. Zvláště v zimě, kdy je venku pořádná kosa, klidně až minus třicet, rádi chodí po různých restauracích a ochutnávají mezinárodní kuchyně. A těch je tam přehršel. Montreal je, podobně jako jiná velká města, takový babylón světa. I podle světových žebříčků je to jedno z nejlepších měst na život na světě.

Latinská čtvrť nebo Village (Vesnice) jsou plné různorodých a nápaditých restaurací, kavárniček, barů, obchůdků. Hezká je i část města kolem zastávky metra Mont Royal. A z parku du Mont Royal, ve kterém potkáte hodně studentů a běžců, je úžasná vyhlídka na celé město. V zimě se bruslí na řece Svatého Vavřince a netřeba připomínat, že hokej je kanadský sport číslo jedna. V Montrealu se taky konaly Olympijské hry v roce 1976 a světová výstava Expo 1977.

A právě kvůli velké zimě existuje ve městě „podzemní svět“: systém spojovacích chodeb pod městem, který vede mezi stanicemi metra, obchodními budovami a různými důležitými místy. Lidé si taky v podzemí mohou nakoupit, nechat si vyčistit boty či využít dalších služeb.

Do Quebec City se dostanete po dálnici busem z Montrealu asi za tři hodinky. Hlavní město provincie Starý Quebec a jeho stará část působí velice romanticky, jako takový „skanzen“. Historická část je obehnána hradbami a nachází se na seznamu světového kulturního dědictví OSN.

Muzeum civilizace, putin a javorový sirup

Určitě musíte zaskočit do tamního Muzea civilizace a prohlídnout si výbornou expozici o quebecké historii a prvních kanadských národech. V době, kdy do Kanady dorazili evropští objevitelé, ovládali oblast kolem řeky Svatého Vavřince od Ontaria až ke Quebec City Mohawkové. V okolí a na sever od Quebec City se usadili Montagnaiové (Horský lid), dále na sever žili Kríové a ještě dále labradorské kmeny Eskymáků, Naskapiů a Inuitů (ti dnes tvoří asi jedno procento populace). Věděli jste, že název „Kanada&ldquo“ pochází původně ze slovníku kanadských indiánů?

Nad městem se „tyčí“ nepřehlédnutelně Chateau Frontenac, který dala v roce 1893 postavit společnost Canadian Pacific Railway coby nejúchvatnější ze všech luxusních hotelů společnosti na území Kanady. A před hotelem (vlastně zámkem) je Dufferinova terasa, nejoblíbenější místo quebeckých schůzek. Pokud vás láká dozvědět se něco z temné historie města, můžete si zarezervovat netradiční prohlídku města, například na téma „Opilství a prostituce“.

A kdybyste dostali hlad, určitě musíte ochutnat hlavní specialitou quebecké provincie „poutine“ /čte se „putin“/ – hranolky s čerstvým sýrem v barbecue omáčce. Nejlepší dělají v řetězci restaurací Chez Ashton. Z Quebecu také pochází tři čtvrtiny světové produkce javorového sirupu. Vyrábět sladký sirup z javorové mízy naučili Evropany kanadští indiáni. K jeho výrobě se váží různé legendy.

A jedna zajímavost na závěr. Protože pronájmy v Kanadě trvají vždy přesně jeden rok a končí na přelomu června a července, slaví spousta lidí národní Den Kanady (1. července) stěhováním. V ulicích se to různými kamióny a garážovými prodeji jen hemží.

Blanka Svobodová procestovala přes třicítku zemí, nejdále se podívala do Francouzské Polynésie, kde se zamilovala do tahitské kultury a tanečků. Fotí, věnuje se tvůrčímu psaní, publikuje články v českých médiích a o cestování také přednáší. Jistě znáte její výtečnou knížku Když doma bylo v Austrálii. Kromě toho se Blanka cítí jako doma na letišti a kolem letadel, v oblasti letecké dopravy také v současnosti pracuje. Více o ní si můžete přečíst na jejích stránkách.