Putování zimním národním parkem Pallas aneb omrzliny snadno a rychle

Víte, jak vypadá finský teploměr?

Finský teploměr má více dílků na stupnici pod nulou než nad ní. Je to logické, léto tam mají krátké a relativně studené, zima je dlouhá a opravdu chladná. Do takových -30°C se všichni Finové chovají, jako když je u nás +5°C. Venku si vesele hrají děti, maminky s kočárky se promenádují po ulicích. Jen auta hůře startují, a proto si je místní znalci tvrdých podmínek před nákupním střediskem nevypínají a na noc připojují motor k elektrické zásuvce, která je volně dostupná na každém parkovišti.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Když se ochladí na -42°C, slina vyplivnutá z pusy dopadne na zem zmrzlá na kámen a přestává fungovat veškerá technika. Během hodiny nám umřel digitální foťák, kamera, zrcadlovka, hodinky, průmyslový teploměr, GPS i čelovky. Při mrkání mi přimrzaly řasy obou víček k sobě a mému spolucestovateli Lubošovi se mrazem lepila nosní chřípí k sobě.

Při takové teplotě jsme vyráželi přes zamrzlé jezero do nitra národního parku Pallas. V šílené zimě se nedá zastavit ani na vteřinu, o přestávce nemůže být vůbec řeč, čokoláda má parametry betonu,čurání je noční můra, zvlášť když jste žena, a večer před čištěním zubů si ohříváte zubní pastu v ohni.

Vzhůru do tundry

V den, kdy jsme vyrazili, bylo před polednem na sluníčku -35°C, v horách jsme se ale pohybovali v tundře a často ve stínu. Podle pozdějších zpráv bylo naměřeno po celý den -42°C. Těžko říct, jakou teplotou jsme byli obklopeni my. Místní to odhadovali na -50°C, k čemuž je nutno připočíst vliv větru, což by reálnou teplotu posunulo na nějakých -80°C. To jsou už ale spekulace.

Sluneční svit trval nějakých 4-5 hodin a v tom mrazu se nedalo spoléhat, že dojdeme s čelovkami. Jediné, co nám fungovalo, byla stará blikačka z kola sbalená omylem. Sníh byl neuvěřitelně sypký, choval se jako písek s tím rozdílem, že byl naprosto nesoudržný. Pohyb bez sněžnic či lyží je nemožný, s nimi těžká řehole.

Omrzliny

Po asi 8km se nám již za soumraku povedlo dojít ke srubu Pyhakero, ve kterém byla stejně příšerná kosa jako venku. Po dvou hodinách usilovného topení na ohništi jsme dosáhli teploty interiéru -12°C, což byla mezní teplota, nad kterou jsme se nedostali.

Termín zatopit ale znamenal nanosit si dříví z asi 100 metrů vzdáleného dřevníku. Cesta k němu byla zapadaná hlubokým sněhem a bez sněžnic se nedalo k němu dostat.

Večer jsem šla spát se všemi svými prsty a ráno jsem vzbudila s omrzlinami III.stupně. Někdy je lékařské vzdělání na škodu, což se ukázalo nyní. Věděla jsem moc dobře, co ten vzhled prstů znamená. Nejtěžší stupeň omrzlin a poměrně vysokou pravděpodobnost, že amputace bude nevyhnutelná. Přesto jsem byla docela klidná.

Naše možnosti

Začali jsme s Lubošem probírat, co s námi dále. Teoreticky by mi mohl nanosit do srubu dříví, kterým bych mohla do večera topit. Ovšem kdyby mi dříví došlo nebo vyhasl oheň, byla bych v pěkném průseru. On by ale při cestě do civilizace taky riskoval, že i obyčejný podvrtnutý kotník by znamenal ohrožení na životě a totéž sekundárně i pro mě, když bych se několik dnů nedočkala pomoci.

Baví vás pohyb v zimní krajině? Čtěte také další tipy na skvělé skialpové túry.

Pokud by šel jen s termoskou čaje, byl by poměrně rychlý, ovšem v případě nouze by se dostal do problémů a pravděpodobně by i při banálním poranění nebo ztrátě orientace nepřečkal noc, jelikož by umrznul. No a když by šel natěžko i s věcmi na táboření, byl by pomalý a trvalo by mu to v obtížném terénu celý den.

Když bych se vydala na pochod s ním, tak při minus čtyřiceti stupních mám jisté to, že mi po návratu rovnou můžou prsty amputovat. Řešili jsme pro a proti a závěr byl jednoznačný. Jdeme oba a se všemi věcmi.

Plán byl jasný, ale přece jen jsme ještě vytáhli mobil a on k našemu údivu najel! A aby byl šok ještě větší, displej se dokonce tvářil, že vidí signál! Vytáhla jsem knižního průvodce, našla telefon do infocentra a oni nám přislíbili poslat pomoc.

Pomoc s mrtvým sobem

Po asi hodině čekání se zjevili dva skútraři a já v první moment myslela, že blbě vidím a omrzly mi i oči. Za druhým skútrem byly totiž zapřažené saně se širokými lyžinami a na nich něco jako kabinka lanovky. Prostě skořepina z umělé hmoty vejčitého tvaru a za ní pohozené sobí kůže se zmrzlou krví. Zřejmě než se vydali pro nás, stavili se někde v sobí ohradě, kde si zabili a stáhli soba, aby měli pak co obědvat.

Chlapíci neuměli anglicky a jediná slova, která jsme z nich vyrazili, zněla něco jako „kaput“ po shlédnutí mých prstů. Když jsem vytáhla peněženku a chtěla s nimi nějak řešit placení, skoro se urazili, čímž v nás opravdu vyvolali dojem, že to jsou sobaři a nás zachránili tak nějak mimochodem.

Nechtěný pobyt v hotelu

Poté, co nás skútraři vysadili na místním zdravotním středisku, jsem začala mít pocit noční můry. Zdravotnický personál mě hned bral na sál a naprosto neřešili doklady, peníze a podobné přízemní věci. Zajímali se jen o mou medikaci, alergie a okolnosti vzniku mých omrzlin.

Podle prvotních odhadů to viděli na nezbytnou amputaci 3-4 článků. Transport do ČR zatím nedoporučovali, prý se mám někde ubytovat, jelikož středisko nemělo lůžka, a chodit k nim na převazy. Striktně mi zakázali jakýkoliv pobyt mimo hotel. Na převazy jsem pak chodila v Lubošových rukavicích, protože zafačované ruce se do mých rukavic prostě nevlezly.

Pro jistotu jsme se ubytovali hned přes ulici v hotelu Hetan Majatalo, kam jsme dojeli taxíkem, i když to bylo jen pár set metrů. Luboš zřejmě nechtěl riskovat, že díky panujícímu mrazu vystaví moje již tak omrzlé prsty dalšímu omrznutí a následně riziku amputace, což by mohlo znamenat, že bezprstá navýším jeho příděl domácích prací.

Autorkou je Leona Vargovčíková milovníce severské tundry a tajgy. Jak to nakonec všechno dopadlo s jejími omrzlými prsty se dočtete na stránkách http://www.sileni-sobi.estranky.cz/ , kde najdete i cestopisy z dalších výprav do Norska, Finska, Švédska.

Před cestami na sever se vybavte tím nejlepším ze Skandinávie od Norské módy, oficiálního dovozce toho nejlepšího pro outdoor, sport a fashion. V nabídce najdete vysoce kvalitní norské vlněné termoprádlo ze 100% merino vlny, svetry, čepice, ponožky, rukavice a další doplňky od firmy Devold of Norway, vlněné norské svetry značky Dale of Norway, špičkové vybavení vhodné na lyžování, skialpinismus, turistiku i městskou módu pro všední den a volný čas od firmy Bergans of Norway, „rychlovarné konvice na cesty“ plynové vařiče Jetboil Flash, expedicní dehydratovanou stravu Real Turmat, originální norské expedičn a dětské saně Fjellpulken, jedinečnou kávu na cesty Growers Cup, švédské nádobí Wildo a mnoho dalšího pro dobrodružné cesty nejen do chladných oblastí.