Putování Norskem

Buď budete mít krásně nebo ošklivo, nic mezi tím.“ Tuhle větu jsme slyšeli od několika lidí, kteří navštívili Norsko. A tak jsme raději přihodili do batohů další vrstvu funkčního prádla (místo plavek) a vyjeli na cestu, která se tak lišila od našich předchozích výletů za exotikou.

Přechod norských národních parků je nezapomenutelný zážitek. Můžete jít kam vás nohy ponesou, můžete spát kde se vám to zrovna líbí, vodu nabrat rovnou z potoků i říček a náruživí houbaři nemusí nosit ani žádné jídlo. Houby rostou všude a v takové množství, že vás budou oči přecházet. My jsme pro cestu do Norska zvolili druhou polovinu srpna, což se neukázalo jako nejvhodnější doba, lepší je vyjet v červnu či červenci.

Nejlevnější a nejjednodušší je letět z Prahy s ČSA, s dostatečným předstihem se dá letenka do Osla pořídit kolem 5 tis. Kč. Se společností SAS (http://www.flysas.com/) můžete letět i do dalších norských měst. Samotné cestování po Norsku je ovšem nákladnější. Autobusy i vlaky jsou dost drahé, 7 minut jízdy vlakem (jedna zastávka) nás stála kolem 200 Kč. Ale i tady platí, že čím je cesta delší, tím je jízdné levnější. Před cestou si důkladně promyslete, kam se podíváte, případně si zarezervujte místa ve vlaku na http://www.nsb.no/, za 199 NOK (cca 700 Kč) můžete cestovat mezi libovolnými dvěma místy za tzv. minipris.

Pak už jen záleží, co od Norska čekáte – národní parky, ledovcové splazy, fjordy, města, vesničky, skanzeny či daleký sever za polárním kruhem, kde slunce svítí půl roku. Stopování není v severských zemích příliš populární a ač jsme tento způsob dopravy z nouze párkrát zkoušeli, výsledky nebyly valné a většinou jsme nakonec použili veřejnou dopravu.

V celém Norsku je kolem 30 národních parků, mnoho z nich má značené trasy a určitý servis, což znamená turistické chaty. Některé chaty nebývají otevřeny po celý rok, ale mimo sezonu nabízejí tzv. self servis – malou chatku, kde jsou kamna, postele, konzervy, případně náhradní oblečení, aby turisté zbloudilí za nepřízně počasí měli možnost úkrytu. Bohužel, poslední dobou pronikají do ČR zprávy o tom, že Norové si stěžují, že převážně Češi tuto „službu“ zneužívají a do nouzových chatek jezdí v podstatě na dovolenou.

Velké turistické chaty jsou v národních parcích postavené přibližně po 20 km a za malý poplatek (pro nás stále ještě dost velký) se v nich dá přenocovat. Nejlevnější ceny pro nečleny klubu norských turistů (DNT) se pohybují mezi 500-600 Kč za noc v dormu. Informace o parcích i chatách naleznete na http://www.turistforeningen.no/ pod heslem DNT.

Další alternativou jsou kempy, které jsou oproti domovině na velmi vysoké úrovni, povětšinou s kuchyňkou, sporákem a velmi čistými toaletami. Cena za stan se pohybuje od cca 250 Kč do 400 Kč dle lokality. Cena za chatičku je kolem 1000 Kč (pro 4 osoby). Dalších „pár“ korun si ale připravte do sprchy, voda ve valné většině kempů teče jen po vhození mincí v přepočtu 15-30 Kč.

Pak jen stačí nakoupit jídlo v některém z větších supermarketů, které naleznete téměř v každém městečku (počítejte s cenami cca 2-3x vyššími než v ČR, ale výjimky se najdou, např. chleba stojí od 12 Kč) a můžete se jít nerušeně toulat přírodou, aniž by jste potkali živáčka.

Nejznámějším a prý i nejkrásnějším národním parkem je Jotunheimen, který se pyšní nejvyššími vrcholy severní Evropy Galdhøpiggenem (2 469 m) a Glittertindem (2 465 m). Rozloha parku je téměř 4 000 čtverečních kilometrů a je domovem sobů, losů, jelenů, rysů a pstruhů. A právě zde v r. 1869 DNT postavila první turistickou chatu. Nejvíce turistů se pohybuje kolem jezera Gjende, kde je snad nejznámější vyhlídka s názvem Besseggen Ridge. Naštěstí většina lidí již dále nedojde a tak se může stát, že během několikadenního přechodu parku potkáte jen pár osamělých poutníků a občas v dáli zahlédnete barevnou kopuli stanu. A přes cestu vám přeběhne sob, dva sobi, tři sobi.. Tento park je obzvláště krásný díky stovce jezer a potůčků, ledovcových splazů a rozmanité květeně.

Dalším velmi krásným a méně navštěvovaným národním parkem je Dovrefjell (rozloha 1,693 km²), který obývají pižmoni severní. Zvířata jsou sice vzhledově podobná buvolům, ale příbuzní jsou spíše s ovcí. Momentálně jich v celém parku žije přes 220 kusů a nemají rádi vetřelce v příliš těsné blízkosti. Díky nim (za pomoci dobrého dalekohledu) je návštěva parku opravdovým zážitkem. Pro milovníky lesních plodů musím podotknout, že Norové jsou nedůvěřiví k čemukoliv co roste v přírodě, takže malin, borůvek, brusinek i hub je všude dostatek a krásně poslouží jako vitaminový doplněk nepříliš chutných instantních pokrmů.

Jako další národní park bychom mohli doporučit Rondane s rozlohou 963 km², který je významnou oblastí výskytu soba polárního a také nejsušším norským národním parkem. Nekonečná pustina, přehledné pláně, které připomínají měsíční krajinu vyvolávají až téměř mystickou atmosféru, vše se ovšem změní přechodem přes řeku rázem se ocitnete v údolí plném nízkých keřů, mechů, lišejníků a záplavy hříbků.

Když nedaleko proběhne zmíněný sob, uvědomíte si, jak je důležité přírodu chránit a zachovávat. A dolehne na vás i poznání, že se na cestě téměř nesetkáte s odpadky. Norové si své přírody váží.

HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Veškeré příjmy z inzerce věnujeme na neziskové projekty prostřednictvím Expedičního fondu. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.