Putování nejen Thajskem

Kupujeme lístky do Aranya Prathet, na Kambodžskou hranici. Tuk Tukem jedeme na hranici, kde začínáme chápat, co to je, rozvojová země. Totální bordel. Žebráci, mrzáci, dohazovači, zevláci…. Kupujeme víza za 1000B a asi po 20ti minutach opouštíme hranici a vydáváme se do divočiny. V mezihraniční zóně jsou pětihvězdičková kasina a před nimi lidé, kteří nabízejí úplné nesmyslné služby. Třeba jeden kluk nás chce odvézt asi 100m daleko na trakaři. Obklopení dohazovači nasedáme na jeden pickup, který nás prý odveze až do Siem Reapu ještě ten samý den za 500B 3 osoby (po notném smlouvání). Dalo by se to asi i mnohem levněji, ale už se začínalo smrákat, takže jsme to raději vzali. Jízda na korbě pickupu s asi dalšími 10ti místňáky byl nazapomenutelný zážitek. Nejprve jsme jeli do Sisophonu, města na půl cesty. Tam ještě vedla asfaltka. Zde následovalo asi hodinu a půl dlouhé přesedání na jiný pickup. Byla už tma jak v pytli. Už při příjezdu vidíme dva bělochy. No hádejte odkud byli. Samosebou češi. Kdo jiný by v totální tmě, v řiti světa a mezi melouny, grepy a hordou kambodžanů hledal transport na dalši štaci, která vedla, jak jsme posléze zjistili, po neuvěřitelně prašné hliněné cestě s dírama, rigoly, děravými mosty a lidmi, kteři takhle v noci lovili v tůnich podél cesty žáby a jinou havět. Zpívame si českou hymnu, jako bychom se loučili se životem. Jedeme, sotva se držíme a povídame si zážitky z cest. Každou chvíli stavíme, aby řidič uplatil penězi, nebo zbožím policajta patrolujicího na pravidelných checkpointech. Marek se vyjádřil, že takhle si nějak představuje Frodovu cestu Mordorem. Jen jsem doufal, že na jejím konci není Orodruina, ale Anchor Wat. V 23h přijizdime do Siem Reapu. Špinavý, vytřesený a naprosto vyčerpaní projíždíme městem. Na jeho začátku jsou opět 5***** hotely, kde převážně bydlí Japonští turisté. Japonsko platí velkou část oprav Anchor Watu a infrastruktury města. Ubytováváme se v Skyway Guesthouse za 6USD pro tři s vlastní koupelnou, TV a klimoškou. Trochu masňácký, ale už se nám opravdu nechce nic hledat. Hotel je sice na místní poměry luxusní, ale to nejlepší už má za sebou.

Anchor Wat

Vyrážíme na AW. Po odehnání hotelových naháněčů bereme tuktuka za 8USD na celý den. Vstupné stále stojí 20USD na jeden den. Ve zkratce jsme celý den, od šesti do čtyř chodili do rozpadlých chrámech, všechno fotili a občas něco pojedli a popili. NÁDHERA. Odpoledne se přihnala halda zápaďáků, ale ráno a dopoledne jsme tam byli skoro sami a mohli si užívat chládku a mystiky chrámu. Velikost celého komplexu je ohromující. Doporučujeme. Ceny jsou trochu vyšší než jinde, ale jedná se o nejvýznamnější památku v zemi. Všude se na nás sbíhají děti a nabízejí pohledy, pití, bedekry apod. Jen tak pro zajímavost. Lonely Planet Cambodia je za 2USD a průvodce Anchor Watem, originální anglické vydání též. Nechápeme a nekupujeme, asi chyba, ale přislo mi to tak ulítlý, že jsem prostě nemohl. Všechno se musí hodně usmlouvat. První nabídka je většinou tak 2,5x vyšší než konečná cena. Další problém je, že nemáme místní měnu, takže nejmenší bankovka je 1USD. Za to lze koupit třeba 3 kila banánů, 5 lahví vody, nebo za 2USD fried rice pro všechny. Tak uběhne den a my se utrmácení vracíme do města, kde akorát probíhají závody na dragon boatech. Všude totálni mumraj a binec. Řeka je stoka, ale i v té nejhorší chýši mají televizi. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Procházíme se hlavní třídou a koukáme, kde bychom se tak najedli. Jdeme na malý místní trh a za 1USD pro všechny dostáváme vrchovatý talíř rýže a něco, co vypadá, jako bláto s hlínou. Nedá se to žrát!!! Jíme trochu rýže a místňáci u našeho stolu nabízejí pečené žáby. Já neodolám a jednu prubuju. Běs. Tady prostě podle našeho gusta nevaří. Prcháme pryč a kupujeme ještě koš banánů na zítřejší přesun zpět do BKK.

Jízda pickupem a bleskový přesun do Laosu

Vstáváme v šest hodin a jdeme se podívat po nějakém tom pickupu. Za 2minuty jeden staví a řve Poi Pet. Cenu srazíme na 8USD za všechny, nasedáme a další dvě hodiny jezdíme po městě a sháníme další cestující. Když je nás osmadvacet, vyrazíme směrem k hranicím. Cesta, která v noci alespoň nebyla vidět, se teď zdála absolutně nesjízdná a při pohledu na ni jsme začali odříkávat otčenáš. Po 2,5h nastává rutinní přestup v Sisophonu na jiný pickup a ten nás již po asfaltce veze na hranice. Posledni fotky a jedeme do Aranya Prathepotu Tuktukem za 60B, přímo na autobusák. Bus do BK jede asi za 20minut. Stojí 164B. Po cestě si pošmakuju na pečených žabích stehýnkách. Žáby si to u mě trochu vyžehlily, tohle je opravdová mňamka. Je to ten nejdražší, ale také ten nejrychlejší. Jede jak štraus a opravdu jsme asi v 18:30 v BKK na nádráží. Kupujeme lístky do Nong Khai, jíme na blízkém tržišti a z hygienických důvodů navštěvujeme toaletu. Bus 280B jede opět svižně a ráno v 6h jsme v Nong Khai. Tuktuk nás veze opět za 60B na hranici, kde vše probíhá hladce. Jsme ten den dokonce prví cestovatelé. Most přátelství přes Mekong přejíždíme autobusem za 20B na osobu, což nebyl dobrý tah, ale co naděláš. Další TT nás veze do Vien Tianu odkud se obratem vydáváme busem do Luang Prabangu. V 10:00 s trochu sevřeným hýždětem nasedáme a vyrážíme. Silnice prý nepatří k nejbezpečnějším, což se potvrzuje, když cestou vidíme úplně rozstřílený autobus, stejný, v jakém sedíme my. Místní lidé něco chvíli zvrací a palubní posádka rozdává průběžně igelitové sáčky. Jedeme přes hory, jejichž krásu je těžké slovy vyjádřit. Počkejte si na fotky. Máme defekt, ale navzdory našim obavám, že to bude trvat celou věčnost, jsme za 20 minut hotovi a zase jedeme. Do Luang Prabangu přijíždíme v 18:30. Cesta přitom opravdu měla trvat 8 hodin. Takovou přesnost jsme nečekali. Laos nás celkově překvapil neskutečnou uvolněností a přátelským přístupem místních lidí. Nikdo nás nenahání, když už, tak jenom trochu. Ubytováváme se poblíž centra v Melida GH za 7USD dva pokoje s vlastní sprchou, teplou vodou a ručníky. Je tu neskutečně cisto. Aseptická čistota nás dostává. Pijeme pivko za 7000Kipu (1USD = 10300 KIP). Při procházce po městě večeříme. Kluci rutinní Pork Fried Rice a já kuře na zázvoru, místní specialitu. Lepší jídlo jsem ještě na cestě nejedl.

Prohlídka Luang Prabangu

Ráno krásně vyspinkaní si necháváme vyprat oblečení a jdeme na průzkum města. Vypadá náramně. Zděné domy, chrámy, město je neuvěřitelně útulné. Pijeme milk shake za 2000 KIP, měníme peníze a dáváme si snídani. Kafe je tu opravdu nejlepší na světě. Hledáme importera do Čech.

Večer jestě procházíme město a nakonec večeříme a přitom píšeme pohledy povzbuzeni mnoha lahvemi místního piva Lao Beer. Trochu opilí se dobelháváme do hotelu a slastně usínáme. Já akorát při vstupu do svého pokoje nacházím další dva spolubydlící. Majitelka mě zapomněla upozornit, že mě přestěhovala do jiného pokoje. Pohoda jazz

Plavba po Mekongu a shledání s domorodci

Po trochu krušném probuzení jdeme na poštu, snídáme a usmlouváváme loď na celý den za 9 USD pro všechny. Stařík se svojí ženou nás vezou proti proudu k jeskyním s budhovými soškami. Okukujeme jeskyně, na druhém břehu obědváme a kupujeme nějaké suvenýry a drobné dekorační předměty. Cesta po proudu zpět trva asi pětinu času. Pěkně to s náma hází a máme trochu strach, že nás dědula vyklopí. Teďka zase zevlujeme, pijeme shaky a je nám dobře. Zítra si chceme půjčit kola a trochu to tady kolem projezdit. Večer se odhodláváme a jdeme na masáž. Je to celkem bolestivý zážitek, protože maséři opravdu tlačí na pilu. Po sauně jdeme na večeři, pivo a pak spát.

Třeskutá jízda na kole a vypití hospody do sucha

Vyspali jsme se veru do růžova a kolem deváté půjčujeme kola. Problém nastává, když zjišťujeme, že jsou v poměrně nefunkčním stavu a je takřka nemožné s nimi jet z nebo do kopce. Nicméně projíždíme si Luang Prabang a posléze si jde Marek zdřímnout na hotel a já s Honzou jdeme na druhý oběd. Dáváme zkratka voraz. Poté, co jsme si všici dali hezky dvacet, jdeme opět do hospody. Scénář již znáte. Zjistili jsme, že to, co nám v Thajsku chybělo, bylo normální levný pivo.

Vodopády a cesta z města

S kocovinou ráno usedáme do TukTuka. Zde to znamená náklaďáček činské výroby, CHANGAN s lavicemi na korbě. Motor 800ccm. Za 9USD nás veze na 20Km vzdálené vodopády (vstup 15000KIP). Za chvíli koukáme jak vopařený. Vodopád, jak z nástěnných kreseb čínských restaurací v Čechách a co víc, lze se tu i koupat. Převlíkáme se do plavek a skáčeme elegantně do přírodního whirlpoolu. Prostě žrádlo. Dvě hoďky blbneme, pak vylezeme ještě na vršek vodopádu a jedeme na autobusák, kde nám v půl šesté jede bus do Lang Nam Tha. Zatím jsme měli na autobusy štěstí, ale po příjezdu na autobusák bylo jasné, že je to tam. Sedadla se nedají sklopit a místa na nohy je málo. Osmi hodinová jízda byla horší, než jízda na kambodžském pickupu. Co to povídám, jízda v Kambodži byla zážitek, na který nyní již s notnou dávkou melancholie vzpomínám.

Luang Nam Tha

V noci pred treti dorazime do Luang Nam Tha. Nejsme sto najit Guesthouse, tak ulehame na zadrimnuti do neceho, co pripomina autobusovou zastavku. Po dvou hodinach jsme uplne prokrehli a jdeme hledat dalsi moznosti ubytovani.

V Soulivans GH platime 3USD na noc za pokoj, nic moc, ale staci to. Zjistujeme, ze Luang Nam Tha je naprosto mrtve mesto, kde jedna agentura rejzuje z turistu nabidkami vyletu do okolnich domorodych vesnic. Internet tu stoji 600KIP/min , takze ani ten nepripada v uvahu. Vydavame se trochu mimo mesto k rece a lide tu jsou opravdu kouzelni. Vsude se mezi domy volne pasou kravy a hruzostrasne vyhlizejici bahenni buvoli, opravdu pompezni tvorove. Lide a zvirata tu ziji v takove harmonii, ze ani slepice, kachna, krava nebo koza pred vami neutecou a nechaji se radeji prejet nebo zaslapnout. Vecer se jiz klasicky opijime s polskym pareckem, ktery jsme jiz potkali v autobuse. Jsou prvni, se kterymi se da mluvit o necem jinem nez odkud jsou a kam jedou a co uz vsechno v Asii videli.

Luang Nam Tha, celodenní biking

Hned z rana pujcujeme v Boat landing GH dobra horska kola a vyrazime do neznama. Mistni mapy se daji bez nadsazky srovnavat temi, co jsme malovali na pionyrskych taborech. Zadne meritko, nic. Tak podle ni chvilku jedeme, ale pak se radeji spolehame na vlastni orientacni smysl. Projizdime vesnicemi, kudy nevedou hlavni turisticke trasy a kochame se krajinou a vecne vysmatymi domorodci. V jedne vesnicce, kde samosebou neni voda natoz elektrina tajne fotim digitalem vse kolem sebe a tu se na me vyriti asi 30 prcku a neduverive si me prohlizeji. Musim vypadat fakt jak ufon. Horak s odpruzenou vydli, helma, slunecni bryle. Sundavam helmu a bryle, deti trochu pookrali a pristoupili ke me asi na dva metry. Ukazuju jim fotku na obrazovce fotaku a tim si je naprosto ziskavam. Dav deti se tlaci pred tricentimetrovym LCD a nestaci se divit. Po nekolika pokusech o komunikaci ucim deti zdravit po nasem a nakonec na sebe vsichni volame nase ceske AHOJ. Fantasticky zazitek. Takovych podobnych je ten den nekolik. Lide jsou tu neuveritelne pratelsti a porad mavaji a smeji se. Maji k tomu spoustu duvodu. Krome nas nikdo s helmou nejezdi a v nekterych mistech nejezdi nikdo asi bez helmy. Po narocnem bikingu jdeme jiz rutinne na masaz. Tentokrat pri svickach, protoze nesel proud. Na takove zastresene verande uprostred ryzoveho pole usedame do parni pazne a nasledne nas masiruji opravdovi experti. Kroupe to v nas az mame strach, abychom odtud vyvazli s holym zivotem, ale strach neni namiste. Chlapici to fakt umeji a tak si vsichni pripadame, jako znovuzrozeni. Jdeme do restaurace,(Gold Source Restaurant) ktera, jak pozdeji zjistujeme je cinska, ale to v zadnem pripade nevadi, protoze vari vyborne, levne a hlavne jsou jeste pratelstejsi, nezli v jinych restauracich. Provozovatelka, mlada holka, nam lici osudy sve rodiny a hosti nas cinskymi specialitami. Posleze zjistujeme, ze vedle u stolu sedi tajemnik komunisticke strany Laosu provincije Luang Nam Tha. Tvarili jsme se, jak je to super, ale v duchu jsme si mysleli sve. Velka ryba na sladkokysely zpusob je bajecna a s plnym zaludkem ulehame.

Přesun do Huay Xai a dále do Chiang Mai

Za 65000KIP bereme v 9:30 pickupa do Huay Xai, na Lao-Thai border. 10 hodin jedeme po prasne ceste, nahoru – dolu, pres polorozpadle mosty a hluboke brody. Je to fakt dobrodruzo. Dost jiny nez cesta v Kambodzi. Prespavame v HX a druhy den hura do Chiang Mai. Autobus z hranice do CHM stoji 169B a je tu za 6,5 hodiny. Cestou prectu knizku 11minut, takze si o tom s Markem muzeme paradne porozpravet. Tuktuk za 50B nas vsechny tri veze do centra, kde nachazime velmi jednoduchy, ale cisty a levny GH (150B 3osoby). Zitra chceme vyrazit na nejvyssi horu Thajska (2559m), ale kdo vi, jak nakonec vsechno bude.

Doi Inthanon 3 dny v národním parku

Rano jdeme na autobusove nadrazi, ze ktereho se nakonec vyloupne nekolik zlutych, zastresenych pickupu stojicich podel rusne silnice. Za 20B na osobu jedeme MHD do ChomThong a pak za 100B dohromady do narodniho parku (spatnej bargejn!!). Za 200B kupujeme vstupenky a vysedame u nejakych vodopadu. Par fotek a jede se dal. Tentokrate jiz na korbe stareho, ufuneneho nakladaku, kde obklopeni michackami a lopatami, se davame s chlapiky do improvizovaneho rozhovoru. Po nekolika kilometrech se jim nakladach poroucha a my musime dal pesky. Nastesti jenom 300m do informacniho centra. Pujcujeme stan na 3 dny za 750B vcetne vsech poplatku a rozbijime tabor ve velice cistem kempu pod korunami thajskych smrku. Jeste ztihame vylet k blizkym vodopadum a po vydatne veceri popijime pivo Chang (slon). Dalsi den zdolavame opet stopem nejvyssi horu Thajska a nestacime se divit. Mistni lide neujdou pesky snad ani metr. Predstavte si, ze by na Snezku vedla dvouprouda statovka a nahore bylo vybetonovany parkoviste. HRUZA. A tomu vsemu oficialne rikaji ECOTURISM. Prusvih je, ze jim tady jeste nedoslo, ze odhazovat vsechen odpad do travy je dlouhodobe neunosne. Jeden priklad za vsechny. Slapeme si to po ulici, kdyz v tom pred nami zastavi auto. Po chvilce z jeho okynka vyleti plastova lahev a spadne na kraj silnice. Za moment vystupuje chlapik a my si rikame, ze prece jenom takove prasatko neni. Zveda lahev a odhazuje ji dal do travy. S ulevou jdeme dal. Je prece jasny, ze na silnici by flaska notne prekazela. Kdyz si slapeme po ceste a obdivujeme se faune a flore vukol, vali na nas oci a smeji se az se za bricho popadaj. Kdyz uz se nam dal po svych nechce, mavame na pickup a na jeho korbe pokracujeme vesele v ceste. Myslim, ze pro stopare je Thajsko zemi zaslibenou. V pickupu je hodne mista a hlavne je to jako v gabriu, jenom o neco pohodlnejsi, pre se da lezet a ocumovat rychle ubyhajici krajinu. Dalsi den jdeme znova na vylet.

Cesta z Chiang Mai do Ayuthaya, Bangkok

Rano jedeme z narodniho parku zpet do Chiang Mai. Samosebou stopem a tudiz zdarma. Napred jedeme starou herkou, ale potom nas od pumpy bere nova Toyota HILUX Tiger Sport 3l TD se zvysenou pruchodnosti terenem, tak 40cm.

Po uchvatnem jidle jukneme na net a jedeme na nadrazi. Vlak stoji 340B a je to luxusni druha trida s vetrakem u stropu. Pred jizdou se zasobime vodou jidlem a pivem, abychom zustali verni nasi tradici a nevylezli z vlaku strizlivi. Sedadla jsou usporadana jako v autobuse a na nohy je kralovsky mista. Vedle me sedi postarsi pan a jakmile se vlak rozjede, vstava a kouka z okna. Po setmeni zjistujeme, ze svetla zustanou po celou jizdu rozvicena a okna dokoran otevrena, coz pritahuje mraky hmyzu, ktery postupne zaplnuje vagon a kouse nas na vsechny byt jen trochu poodhalena mista. Ve ctyri rano, zcela vycerpani, nevyspali a kompletne pokousani prijizdime do Ayuthayi. Dojdeme do centra a cekame na rozbresk. Mesto smrdi jak kanal a my se zaciname dovtipovat, jakou chybu jsme udelali, kdyz nas jen napadlo do tehle diry jezdit. Po Anchor Watu nam nekolik malych rozvalin pripada jako hrady z pisku a po hodinove prochazce po meste znechucene odjizdime autobusem smer Bangkok.

Mame v umyslu se posledni dva dna rozsoupnout a tak se po kratkem hledani ubytovavame v Miami Hotelu s bazenem za 800B pro tri osoby ve ctvrti Sukhumvit. Jsme asi jedinymi hosty, kteri se doposud nezamilovali do nektere z mistnich krasek a nevodi si ji na pokoj. To s nelibosti zjistuje i hotelovy personal, ktery si ocividne na techto zalaskovanych parech dobre prividelava. Nicmene uzivame bazenu a velkeho mnozstvi obychudku v okoli, kde kupujeme nektere darky. Vydavame se do nedalekeho WTC (World Trade Center), kde po prochozeni asi 10km obchodu kupujeme listky do kina a jdeme na revolucni snimek Kill Bill. Pote, co ve filmu proteklo asi 10251 litru krve, zhnusene odchazime a trochu nechapeme, co tim chtel basnik rici. Jime a po kratke koupeli v hotelovem bazenu jdeme spat.

Bangkok nebo Babylon?!

Po obligatni koupeli jedeme na giganticky trh Chatusak. U nekolika malo z 10000 malych obchudku kupujeme darky pro sve blizke a predevsim pro sebe. Totalne vycerpani se odpoledne vracime do hotelu a opet se koupeme. Vecer jdeme na luxusni seafood veceri. Ryby, prisery, apod. V noci se pro zmenu koupeme v hotelovem bazenu.

Pro někoho konec, pro někoho začátek…

Brzo rano vstavame, znudeni vsednosti naseho pocinani se koupeme v hotelovem bazenu a nasledne se ubirame smer WTC. Poblouzneni neuveritelne vyhodnymi nabidkami, slevami a bonusy, odchazime obtezkani nakupnimi taskami, ve kterych sebou mrskaji budouci skvosty nasich satniku. Honza si jeste chce koupit neco hezkeho na kolo. V China townu kupuje kliky na kolo, Deore Hollowtech. Jako fakt malo husty kliky. Myslim, ze se bude pristi sezonu trochu na tom bicyklu nudit. V osm vecer si davame pred WTC posledni sbohem. Kluci jedou na letiste a ja na Khao San. Neda se rict, ze bych tuto ulici nejak miloval, ale alespon se tu na me nikdo nekouka divne, kdyz kolem ramen nedrzim alespon jednu mistni vilu. Ubytovavam se v New Joe GH za 300B. Je to palka, ale v Tynu na Vltavou to bylo drazsi a byl to teda peknej hotel-kotel. Na ty posledni 3 dny to snad vydrzim. Ted, po jednom plechovkovym pivku pujdu spat a zitra me ceka kralovsky palac a nejakej ten river cruise.

Zevlování v Bangkoku

Jiz zcela osamocen zevluji po meste a tu navstivim templik, tu si neco koupim. Jsou tu bajecne vyprodeje, takze penize usetrene bargejnovanim cen ubytovani a ostatnich sluzeb ted tecou do kapes majitelu modnich obchodu. Veci jsem si uschoval zadarmo ve WTCentru a vecer pofrcim, jak jinak nez busem na aeroport.

Tem z vas, kteri s nami prozivali celou cestu dekuji velice a tem, kteri ji sledovali jen z casti, dekuji. Cestovani zdar! Nazdar!

Jirka Malous

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz