Putování na jachtě Tichomořským světem přináší vrcholnou porci romantiky a dobrodružství

Francouzská Polynésie patří mezi vysněné destinace, kde je exotická dovolená opravdovou odměnou. A co víc – moře v lagunách je klidné jako na rybníce, takže s sebou bez obav můžeme vzít i děti.

K takovému výletu samozřejmě patří kromě jachtingu spousta vodních aktivit: koupání, pádlování na kajaku, plavání s mantami, šnorchlování na korálových útesech, potápění nebo krmení žraloků. Za průzkum stojí i samotné ostrovy, které můžeme poznávat na kole nebo na skútru, vydat se do hor nebo navštívit polynéské chrámy zvané „marae“.

Francouzskou Polynésii můžeme na jachtě navštívit celoročně, moře je stále teplé a čisté, počasí je většinou příjemné a slunečné, nízké atoly nezachytávají tolik mraků jako hornaté Tahiti. Díky oceánu jsou teploty celoročně vyrovnané a příjemné pro cestování. Teplejší a vlhčí období trvá od listopadu do dubna, teploty dosahují 24 a 31 °C a typické jsou krátké přeháňky. Zimní sezóna trvající od května do října bývá sušší a také o něco chladnější s teplotami od 24 do 28 °C. Letecká doprava do Polynésie je časově i finančně náročná. Létá se na Tahiti většinou přes Los Angeles nebo přes Auckland. Místní přelety s Air Tahiti spojují všechny větší ostrovy. Vyplouvá se většinou z mariny na ostrově Ra’iātea, lze ale plout i z Tahiti. Plavby s českými kapitány v Polynésii nabízí VIP Holiday.

Osamělý atol Maupiti

Komfortní katamarán se čtyřmi kajutami a prostornou palubou bude naším plovoucím hotelem na následujících 16 dní. Odpoledne vyrážíme z mariny a směřujeme na nejvzdálenější atol Maupiti, vzdálený bezmála padesát mil. Předpověď počasí totiž slibuje na následující tři dny slabý vítr a klidné moře – obojí je potřeba pro průjezd obávaným pasem Onoiau. Úzký vjezd dokáže potrápit i zkušené námořníky, a pokud se moře rozbouří, můžeme zůstat uvězněni na Maupiti i několik týdnů!

Noční plavba po větru pod jižní oblohou má tu správnou romantickou atmosféru: se západem slunce míjíme ostrov Bora Bora, po půlnoci se nad obzor vyhoupne jižní kříž a brzo ráno již pozorujeme obrysy ostrova Maupiti. Plujeme záměrně pomalu, jen na kosatku, abychom byli v cíli po rozednění.

Laguna ostrova je nádherná, kotvíme na dvou metrech průzračné vody, všude okolo nás je nekonečné koupaliště. Vydávám se na průzkum nejbližšího okolí a objíždím na nafukovacím člunu ostrůvek Motu Pitihahei, který láká dlouhou pláží a korunami palem. „Motu“ je obecný název pro nízký písečný ostrůvek, který se nachází na vnějším okraji lagun. Jsou to přesně takové ty vysněné robinsonovské ostrovy, kde můžeme meditovat pod palmami a poslouchat šplouchání příboje.

Maupiti má dokonalou provinční atmosféru, na malém atolu žije jen něco málo přes tisíc obyvatel. V laguně kotví jen tři plachetnice a nad námi se tyčí strmý vrchol Te Uru Fa’atū. Odpoledne objíždíme ostrov na kole, deset kilometrů okružní silničky nabízí pohodové svezení a spoustu možností pro fotografování rozkvetlých plumérií, ibišků a rozesmátých lidí. Nejsou tu vůbec žádní turisté, jen u kostela hraje několik místních pétanque. Následující den vyrážíme na ostrovní vrchol Te Uru Fa’atū (372 m). Cesta vede po žluté turistické značce, kupodivu přesně takové, jakou známe od nás. Asi po hodině a půl stoupání ve stínu dozrávajících mangovníků staneme na skalnatém vrcholu s úžasným kruhovým rozhledem.

Nejširší nabídku průvodců a map Francouzské Polynésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Bora Bora – nejhezčí laguna Tichomoří

Typická silueta ostrova Bora Bora se objevuje před přídí jachty, která uhání vodami Pacifiku k naší další zastávce, vzdálené od Maupiti necelé čtyři hodiny plavby. Laguna je široká, rozlehlá a lemovaná desítkami palmových ostrůvků motu. Uprostřed hlavního ostrova se tyčí monumentální skalnatý masiv přes 700 metrů vysoké a nepřístupné Mt. Otemanu. Na průzkum ostrova a laguny máme celé čtyři dny, během kterých objevujeme nádherná zákoutí tohoto ráje na Zemi. Oproti Maupiti je Bora Bora větší, pořád ale můžeme jeho centrální ostrov objet na kole za půl dne – okružní silnička měří jen něco málo přes 30 kilometrů.

Na nafukovacím kajaku, který vždy vozím s sebou, pádluji k místu na laguně, kde každé ráno krmí žraloky a rejnoky. Je to vděčná turistická atrakce – metroví žraloci kolem nás krouží v těsné blízkosti a rejnoky si můžeme dokonce pohladit. Ještě větším zážitkem je pro mě plavání s obřími mantami. Tyto mírumilovné paryby milují místa bohatá na plankton. Sem se pohodlně dostaneme naším katamaránem a pak už stačí jen zakotvit a hup do vody! Obeplouváme ostrov na méně rušnou východní stranu, kde kotvíme v široké písečné zátoce. Odtud obdivujeme stále se měnící pohledy na Mt. Otemanu, šnorchlujeme na korálových útesech a prozkoumáváme malinké ostrůvky motu.

Kdo by chtěl prozkoumat hornaté vnitrozemí ostrova, může podniknout celodenní namáhavý výstup na vyhlídkový vrchol Pahia. Nejvyšší vrchol Mt. Otemanu je přístupný pouze horolezeckou technikou.

Kromě přírodních krás ostrova nelze vynechat zastávku v místní proslulé restauraci Bloody Mary’s, která je bezesporu nejznámější restaurací v celé Francouzské Polynésii. Sedíme sice na dřevěném špalku v písku pod střechou z palmového listí, obrovské porce čerstvých ryb ale nemají chybu! Vybrat si můžeme přímo z čerstvých filetů, které hýří barvami a lákají exotickými názvy. Je libo měsíčníka, papouščí rybu nebo tradičního syrového tuňáka na zázvoru?

Tahaa: ostrov perel a vanilky

Na další z ostrovů to máme západním kurzem čtyři hodiny plavby. Asi hodinu křižujeme ve 20uzlovém východním pasátu, pak balíme plachty a spěcháme k našemu cíli – zátoce Hurepiti na ostrově Tahaa. Tady nás už čeká Alain, postarší francouzský námořník, který zde zakotvil před 30 lety a už tu zůstal. Seznamuje nás s pěstováním vanilky, kterou je ostrov proslulý, a během půldenního výletu džípem nabízí exkurzi do tajů místní přírody. Příroda tropických ostrovů je kouzelná a například na sousedním ostrově Ra’iātea, roste tiare apetahi, asi metr vysoká bíle kvetoucí rostlina, kterou nenajdeme nikde jinde na světě.

Následující den kotvíme na okraji útesu u Motu Tautau, kde proudící voda vytváří mezi dvěma ostrůvky „korálovou řeku“. Pěšky dojdeme k útesu, skočíme do průzračné vody, která nás unáší labyrintem korálů asi 300 metrů do laguny. Nemůžeme se toho nabažit, a tak běháme se šnorchly a ploutvemi v podpaží stále znovu a znovu.

Odpoledne obeplouváme lagunu a cestou zastavujeme v zátoce Vaiorea na perlové farmě Ia Orana. Produkce perel na perlových farmách je pro Polynésii tradiční způsob obživy. Dříve se jednalo o tzv. černé perly, dnes jsou místní schopni vypěstovat i perly jiných barev. Perlotvorky se na farmě chovají v mělké vodě a pro vznik perly se do jejich těla vkládá kulička, kterou mlž asi za dva roky obalí perleťovým sekretem, a tak vznikne perla.

Večer se v zátoce Hurepiti vyvazujeme na bóji a jdeme na tradiční polynéskou večeři, tzv. „umu“. Maso a zelenina se připravuje v koších z palmových listů na rozpálených kamenech, vše přikryté banánovými a ibiškovými listy. Po vynikajícím jídle nastupují tanečníci a sličné tanečnice a v rytmu bubeníků předvádějí tradiční tance; závěrečnou tečkou je pak impozantní ohňová show.

Ra’iātea: kolébka polynéské civilizace

Ostrov Ra’iātea je sousedem a dvojčetem Tahaa – oba ostrovy totiž mají společnou lagunu. Po Tahiti jde o druhý nejvyšší ostrov Společenských ostrovů. Hora Tefatoaiti měří sice jen 1017 metrů, nicméně strmá, kilometr vysoká západní stěna se impozantně zvedá přímo od moře. Život se tady, jako na většině polynéských ostrovů, soustředí do úzkého prstence mezi pobřežím a úpatím hor – zde vede silnice, podél níž stojí domky se zahrádkami a palmovými háji, sady s papájou a banánovníky nebo políčka se sladkými bramborami taro.

Rozhodneme se prozkoumat údolí Faaroa, kterým protéká jediná splavná řeka Francouzské Polynésie, stejnojmenná Faaroa River. Opět tedy přichází ke slovu nafukovací kajak Twist. Vplouváme ze zátoky do hnědých vod řeky, která se zakalila během nedávného slejváku v horách. Pádlujeme proti línému proudu, po chvilce se koryto zužuje na nějakých deset metrů a oblohu nad námi zakrývá hustá tropická vegetace. Nad hladinou se sklánějí koruny palem, jejichž kokosové ořechy domorodci sbírají a vozí na vahadlových kanoích. Řeka tajuplně meandruje mnoha zákrutami, občas podplouváme spleť větví a tu a tam zahlédneme přes koruny stromů okolní strmé srázy. Pokračujeme asi půl hodiny do vnitrozemí až k místu, kde se u neprůjezdné mělčiny musíme obrátit na zpáteční cestu.

Ra’iātea dnes již jen může vzpomínat na zašlou slávu, kdy bývala centrem polynéské kultury a vzdělanosti – nachází se zde nejvýznamnější polynéské marae Taputapuātea. V polynéské kultuře mělo marae široký duchovní a společenský význam – byl to chrám, obřadní místo a místo významných setkávání. Podle mýtů právě odtud, z marae Taputapuātea, vyplulo sedm kanoí osídlit Nový Zéland. Dnešní obyvatelé Polynésie stále udržují své tradice – ať je to umění tetování, rybolovu, navigace, nebo plavby na typických vahadlových kanoích. Jinak se ale přizpůsobili současnému životu a na jejich domech tak uvidíme satelitní antény a v garážích zaparkovaná auta.

Na kole po Huahine

Z Ra’iātea vyplouváme k našemu poslednímu cíli. Na rozdíl od pradávných Polynésanů nás nese moderní loď a cestu nemusíme hledat podle hvězd. Přes komfort našeho katamaránu a vymoženosti moderní navigační techniky přináší putování na jachtě po polynéských ostrovech vrcholnou porci romantiky a dobrodružství!

Ostrov Huahine nás vítá krásnou pláží u městečka Fare a ospalou atmosférou nikdy nekončící neděle. K průzkumu ostrova si půjčujeme kola. Ve vesnici Maeva navštěvujeme tradiční polynéský dům a fotíme si prastaré kamenné rybí pasti. Míjíme několik dalších marae a po polní cestě lemované palmami pak pokračujeme kolem laguny k zajímavému muzeu mušlí. Poklidnou odpolední atmosféru výletu narušuje jen pád obrovského plodu chlebovníku na silnici přímo před nás a krátká přeprška, během které najdeme a sníme obrovský trs banánů.

Lodí lze lagunou dojet až na samý jih, k zátoce Avea. Tady kotvíme u nádherné pláže a nafukovacím motorovým člunem „dinginou“ pokračujeme k jižnímu mysu za skvělým šnorchlováním. Připadám si mezi panenskými ostrůvky jako na samém konci světa.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.