Puthia: zašlé kamenné poklady Bangladéše

Na kraji ospalého městečka sestaveného z betonu a vlnitého plechu působí tyto stavby jako zjevení. Místní mladíci pokuřují na schodech téměř dvě stě let starých chrámů, jako by se historie jen mimochodem promísila se současností.

Puthia leží na západě země poblíž indických hranic. Přijeli jsme autobusem z nedalekého Rajshahi, hlavního města stejnojmenného distriktu. Místo se nachází na jedné z hlavních silnic, takže se sem z okolních měst snadno dostanete. Autobusy jezdí často a všude. Dopravní obsluha sice nemá systém, který by průměrný středoevropan byl sto pochopit, Bengálci se ale klidně přetrhnou, aby vám mohli poradit a doprovodit vás ke správnému autobusu. Od centra města je chrámový komplex vzdálený asi 500 metrů. Využít můžete rikšu, bhán (neboli „kolo s deskou“), nebo odolat nabídkám řidičů a vyrazit k místu pěšky.

Správce chrámů

Do očí nás už zdálky praštil chrám boha Šivy zasunutý do jedné z městských uliček. Tato respektu hodná čtvercová stavba byla vystavěna v roce 1823. Od té doby byl nenápadně zapojen do místní zástavby – domků, stánků s džusy a fotbalového hřiště. Díky své výšce třiceti pěti metrů jsme však budovu nemohli minout. Chrám je stále využíván, několik lidí právě čekalo na jeho otevření venku. Jedinou tmavou místnost zdobilo pár plakátů a kalendářů s Shivou – po okázalém zevnějšku trochu zklamání.

Na správce chrámů, pana Bishwana, jsme narazili před budovou královského paláce. Po návštěvě několika královských paláců docházím podezření, že každá větší budova v Bangladéši je prostě „King´s Palace“. Ať je tedy tato budova ve skutečnosti čímkoliv, je především vstupní branou k dalším pozoruhodnostem. Pan Bishwan se vynořil z davu a postupně mizel a objevoval se, když jsme ho zrovna potřebovali. Na náš pozdrav Asalam Walajkum, odpověděl Namasté, aby bylo jasno, že je nejen hlídačem, ale taky duchovním správcem místních chrámů. Má klíče k mnoha dveřím a brankám a nebo zná ty správné chvaty, aby je otevřel i bez klíčů.

Nejširší nabídku průvodců a map Bangladéše (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Klidné místo v Bangladéši

Rozbořeným portálem Královského paláce nás pak Bishwan protáhl do posvátného světa hinduistických bohů. Drobné chrámy z terakoty jsou rozesety mezi ruinami paláců a rybníčky s vodními hyacinty. Dovnitř jsme se nedostali, zvnějšku jsme ale obdivovali precizní štukovou výzdobu a architekturu. Místo na mě dýchlo svou důstojností a klidem. Možná proto, že jsou obyvatelé Puthii zvyklí na turisty, mohli jsme se tu procházet nesledováni zástupy zvědavců a bez nutnosti vysvětlovat kolemjdoucím, odkud jsme a proč jsme tak bílí. A takových míst v Bangladéši moc není.

Chrámy v okolí Puthii připadly před nedávnem bangladéšskému Architektonickému ústavu. Ten usiluje o jejich obnovu a postupně jednotlivé stavby opravuje a zpřístupňuje. To se nedá říct o dvou kdysi dvoupatrových palácích, které mezi titěrnými chrámy vytvářejí tajemnou kulisu. V minulosti prý sloužily jako vězení, paláce i vládní budovy, bohužel ale neměly to štěstí a žádný architektonický ústav se k jejich obnově nemá.

Bloudíce v pohádkovém světě chrámů a zborcených paláců jsme strávili několik hodin. S velkou slávou jsme se zapsali do návštěvní knihy a panu Bishwanovi jsme přispěli na opravy. I když si o peníze neřekl, je to prý na místě. A tenhle zážitek určitě za pár Taka stál.