Půjčujete peníze na cestách? Aneb jak mě v Praze okradl „Nor“

Spěchám Jindřiškou v Praze. Na rohu u Jindřišské věže mne oslovuje rychle jdoucí muž, zda umím anglicky. Odpovídám, že ano a trable začínají. Anglicky na mne chrlí, že je z Nor a právě ho okradli na letišti – omylem na chvilku nechal zavazadlo bez dozoru. Už byl na policii, nemá mobil, má asi 50 Kč a spěchá domů. Je cestovatel a spěchá domů. Rozhoduji se mu pomoci…

Byl na ambasádě, tam mu nepomohou – rodina musí napřed peníze poslat na účet ambasády. Nyní je v Norsku svátek a trvalo by to 5-6 dní. Celou dobu to na mne chrlí. Překvapuje mne na Nora, že mi celkem narušuje „osobní bublinu“. Myslel jsem, že jsou Norové více chladní. Omlouvá se za svojí angličtinou. Dorozumíme se však, nemá ji zas strašnou. Přeci jen tam mají v televizu filmy bez dabingu.

Spěchá do Osla, druhý den má  zkoušku v bance – Norske bank, kde je na stáži. Celou dobu říká, že pokud to nestihne, všechno je v háji.

Věřit nebo nevěřit?

Představuje se jako Yngve, je to muž střední postavy, tmavé vlasy, 37 let. Dělá PhD studium. Když se ho ptám, jestli není starý, říká, že již posledním rokem. Nevypadá jako typický Nor, ale je tam přeci hodně přistěhovalců a jejich potomci tam normálně žijí.

Prosí mne, jestli bych mu mohl dát peníze na cestu – prosí o půjčení, pronajmutí. Říká, že má peníze, ale na ukradených kreditkách. Potřeboval by se dostat do Kodaně, tam už pro něj přijedou kamarádi. Vypočítává, že by potřeboval půjčit tak 200 euro, aby mohl jet rychle vlakem ICE.  Bavíme se o Norsku, vypráví, že jeho matka se narodila za polárním kruhem. Vyptává se mne, zda jsem byl v Norsku a v jakých místech. Na místo co říkám reaguje pozitivně, že je to tam hezké.

Jsem cestovatel. Všude po světě jsme potkávali hodné lidi a stále nám někdo pomáhal  – Gruzie, Abcházie, Rumunsko … Nyní to mohu začít vracet.  Vyprávím mu, že hodně cestuji. On říká to samé – Jižní Amerika, Francie… Každého bych odmítl, ale jiného cestovatele ne. Jsme jedna krev.

Rozhoduji se uvěřit

Říkám mu, že mu mohu půjčit max. 80 euro. Na českou část potřebuje 190 Kč. Odněkud volal své matce, dala mu tip na spoje a kamarádi by pro něj přijeli do Kodaně. Zjišťuji mu spoje – aby mohl jet co nejdříve, volíme trasu Praha – Ústí nad Labem – Dolní Žleb – Schöna – Drážďany-Berlín – Kodaň. Vypadá to, že to do druhého dne nestihne. Říká však, že to musí minimálně zkusit, jakkoli. Tím mi přijde sympatický. Půjčím mu.

Před tím než vyberu peníze, si na něj beru kontakt. Yngve Hangstør, Hallasgraat 10/8, Oslo, Norway. Chci po něm mobil. Tvrdí, že si ho nepamatuje a bude mít nové číslo, to současné měl jen 14 dní. Chci tedy mail. Ten mi dát nechce, protože ho ovládla jeho expřítelkyně a bude mít také nový. Facebook nemá. Přijde mi to trochu dívný, ale věřím mu. Já mu dávám kompletní kontakt na mne.

Říkám si, že bych mu neměl dávat tolik, spíš třeba litr. Hranici Dolní Žleb – Schöna musí přejít pěšky, bude to v noci a nikdo tam nebude. Dám mu tedy, aby dojel bezpečně do Berlína. Jinak je to vlastně zbytečný.  Ale nakonec mne uprosí na dvojku.  „Říkal jsi přeci, že mi můžeš půjčit 80 euro“. Chce po mne ještě půjčit dvě stovky na českou část. Taky že si potřebuje koupit jídlo a aby mu těch 80 euro zůstalo na cestu Německem. To už mi přijde příliš a víc mu nedávám. Dávám mu housku a vafli z batohu. Ještě vtipkuje, že je houska teplá.

Říká, že mi hned napíše a poprosí mne o IBAN, bude to vhopodě – dělá přece v bance. Věřím mu. Loučíme se, poplácávám ho po rameni a říkám mu: „Snad mi něco pošleš zpět“. Dvakrát si podáváme ruku. Zve mne do Norska, že pojedeme na moře. Moc mi děkuje a odchází směr nádraží. Ještě se oba otáčíme.  Mám pocit z dobrého skutku, ale ne na dlouho…

Reakce kamarádů byly různorodé

„Tak to se s těmi penězi rovnou rozluč – taky jsem takhle pomohl, stálo mne to 500Kč ve Francii,“ říká kamarád Majký.

„Ti, kteří se na svých cestách potkali s velkou pohostinností, ji pak nabízí na oplátku taky… To tak bývá  pro někoho nepředstavitelné bláznovství, pro tebe celkem automatická reakce,“ pousměje se Míša.

„Taky jednou dala v Brazílii na letišti ňákýmu cizincovi 3000, v životě mi nic nevrátil  jediný, co mě na tom mrzí, že teď kvůli podvodníkovi třeba někomu, kdo mluví pravdu, už nedám,“ dodává smutně kamarádka Markéta.

Druhý den si ale říkám?

• Proč jsem ho neposlal na Western Union? I kdyby neměl pas, peníze lze poslat na heslo a je to během pár minut. Kontakt na matku přeci měl …
• Proč jsem si ho nevyfotil
• Proč jsem po něm nechtěl důkaz, že je opravdu z Norska
• Proč jsem si nenechal ukázat potvrzení z Policie ČR o okradení

Dodatečně zjišťuji, že žádný svátek tou dobou v Norsku nebyl. Google ani Yahoo adresu co mi dal, nezná.  Jméno Yngve je opravdu norské, ale příjmení Hangstør  Google nezná, znamená to norsky „řekni mi velikost“. Je to sice pár dní, ale lhal, takže peníze už nečekám. Pokud někoho potkám a bude mluvit pravdu, možná pomůžu, ale peníze už nikdy nepůjčím.

Ten Yngve byl tedy dost dobrý herec. Hrál to srdcem až do konce, evidentně byl hodně dobře připravený. Vše se dalo logicky zdůvodnit. Ani když měl peníze v kapse nikam neutíkal. V člověku vzbudil opravdu pocit důvěry. Chodí tedy po Praze a vybírá si mladé lidi, co umí anglicky a cestují…

A jaké jsou vaše zkušenosti s půjčováním peněz na cestách?