První zpráva z výpravy za nočními skřítky

Základní informace o nártounech a o našem projektu

Nártouni filipínští patří mezi primáty. Nejsou však nejmenšími opičkami, jak místní pro zvýšení jejich popularity často tvrdí. I tak jsou velmi drobní. Jejich tělíčko se hravě vejde do dlaně a v dřívějších dobách, doufejme, že již minulých, jich bylo spousta propašováno za hranice uvnitř kokosového ořechu. Co nás nejvíce upoutá, jsou obrovské oči, které jsou nezbytné při jejich nočním způsobu života. Jsou tak veliké, že se nemohou v očnici pohybovat a nártouni díky tomu získali schopnost otáčet hlavu o 180° na každou stranu. Nártouni jsou tajemní noční skřítci, o nichž toho věda doposud moc neví a je riziko, že tak jako mnoho dalších druhů zmizí dříve, než stihneme tajemství jeho života poznat.

Nártouni filipínští jsou druhem ohroženým zejména v důsledku úbytku přirozeného prostředí. Kromě toho jsou kvůli svému vzezření roztomilých okatých hraček častou obětí nelegálního obchodu se zvířaty. Bohužel mnozí netuší, že v zajetí v nevyhovujících podmínkách většinou nepřežijí déle než pár týdnů či měsíců. Ochrana in-situ, tedy v místě jejich přirozeného výskytu, je nyní jedinou šancí na jejich budoucí přežití.

Projekt Tarsius si klade za cíl propojit rozšíření praktických ochranářských aktivit, odborný výzkum, který přispěje k získání chybějících informací o tomto zajímavém a dosud málo prostudovaném druhu a také osvětovou a vzdělávací stránku.

1. výzkum. Jádrem našeho projektu bude radio-telemetrický výzkum zaměřený na biologii nártounů filipínských. Zaměříme se na sociální systém tohoto druhu, detailní studii sociálního chování a komunikace zejména akustické, která je u nočních tvorů obzvlášť důležitá. V rámci tohoto výzkumu získáme také data o home-range (domovském okrsku) a jeho sezónních změnách, a doufejme i o reprodukci a rozmnožovacím chování. Celková studie se uskuteční během tříletého období, se třemi terénními fázemi. Získaná data přispějí nejen k rozšíření znalostí o tomto drobném nočním primátu, ale v neposlední řadě mohou také mít praktický dopad na jeho ochranu.

2. osvěta. Nezbytnou součástí projektu bude osvěta široké veřejnosti. V rámci projektu se zaměříme zejména na podporu a rozšíření činnosti centra spravovaného nadací The Tarsier Foundation, Inc. ve městě Corella na ostrově Bohol. Cílovou skupinou budu místní i zahraniční návštěvníci centra. Nejvíce se však zaměříme na školní kolektivy, jejichž vzdělávání bude mít zdaleka největší dopad pro budoucí ochranu tohoto i ostatních druhů filipínské fauny.

Jak to celé začalo

Už je to více jak měsíc, co jsme opustily rodnou domovinu. Tři dívčiny – Milada (hlavní koordinátorka projektu), Ema (specialistka na akustickou komunikaci) a Katka (dobrovolná asistentka) – se na letišti rozloučily se svými protějšky, nyní slaměnými vdovci na kratší či delší dobu. Odlétaly jsme na Filipíny, na první část terénní práce projektu Tarsius, která bude trvat šest měsíců. Po dvou letech přípravy, plánování, vyřizování se sen konečně stával skutečností. Přistály jsme v Manile. Včera ráno ještě mrzlo a sněžilo a teď jsme vystoupily do slunečného dne krásného vlhkého tropického pásma. Manila je nepříliš lákavé filipínské velkoměsto, co však opravdu stálo za to a potěšilo zejména duši biologa, je místní oceanárium. Jsme v ostrovním státě, proto jsme pro cestu na lokalitu zvolily loď. Ať si pořádně užijeme! A užily jsme si. Plavba trvala více než 24 hodin. Cestovaly jsme na otevřené palubě, zřejmě jediné bledé tváře mezi místními, spolu s rozesmátými rodinkami, bojovými kohouty, spoustou zavazadel i více či méně nadanými zpěváky trénujícími v nikdy nekončícím karaoke. Přechodnou zastávkou byl ostrov Cebu, kde jsme přibraly našeho filipínského kolegu Bonna a opět další lodí hurá na ostrov Bohol.

Nejširší nabídku průvodců a map Filipín (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Naše základna

Ostrov Bohol je centrem ochrany nártounů filipínských. Pokud jste se někdo z vás s tímto zvířetem setkal, bylo to pravděpodobně zde. Naši základnou se stala stanice uprostřed rezervace Philippine Tarsier and Wildlife Sanctuary, která zaujímá rozlohu 167 ha sekundárního lesa v blízkosti města Corella. Tato rezervace i stanice vznikla díky činnosti místní neziskové organizace The Philippine Tarsier Foundation, Inc. (PTFI). Toto centrum slouží jednak ochranářským a vědeckým účelům a jednak jako vzdělávací středisko. Jeho součástí je voliéra, kde jsou nártouni chovaní na polodivoko. Mají zde vyšší nabídku potravy (díky přikrmování) a hlavně jsou zde chráněni před predátory, kterými jsou zde nejčastěji domácí kočky. Tato voliéra slouží také pro návštěvníky, kteří si tu za doprovodu průvodců mohou nártouny i jejich prostředí prohlédnout zblízka. Nártouni se i přes toto občasné vyrušení ve voliéře zdržují a pravidelně se i rozmnožují.

První pracovní úspěchy

Hned po příjezdu jsme se vrhli do práce v terénu. Začali jsme s nahráváním hlasové komunikace nártounů. Jako noční zvířata, ještě ke všemu živící se hmyzem, mají nártouni výborný sluch a akustická komunikace je pro ně kromě pachové komunikace, která by se ovšem studovala mnohem obtížněji, velmi důležitá. Jedním z našich cílů je popsat, jaké hlasové signály vůbec nártouni v určitých situacích využívají. Nártouni filipínští se na rozdíl od svých indonéských příbuzných neozývají pravidelně při západu a soumraku. Ale i tak jsme během prvních pár dní zachytili první nahrávky a již teď můžeme říct, že máme několik typů jejich vokalizace.

Před začátkem sledování nártounů pomocí vysílaček je nutné terén pořádně zmapovat. Přestože už v této oblasti výzkum probíhal, neexistuje její detailní mapa. Naše mapovací úsilí pomocí GPS se zintenzívnilo po příjezdu další významné posily týmu, Lubomíra Peškeho. Luboš již sjezdil nejrůznější kouty světa a podílel se na sledování nejrůznějších ptačích i savčích druhů. Po kilometrech prochozených cestiček v okolí stanice křížem krážem jsme si udělali představu o okolním terénu a začíná vznikat podrobná mapa, kterou budeme při práci na projektu využívat. A konečně také nesmím opomenout příjezd Pavla, který coby botanik, se hned vrhnul do mapování vegetace.

Den D – 30. 3. 2009

Dnes nastal ten dlouho očekávaný den. Máme v ruce povolení, které nás opravňuje k odchycení několika zvířat a označení je vysílačkami, tak hurá na to! Člověkem, bez jehož pomoci bychom se určitě neobešli, je Carlito Pizzaras, zvaný tarsier man. Carlito, dá se říct, vyrůstal mezi nártouny, stál u zrodu The Philippine Tarsier Foundation a je odborníkem na slovo vzatým. Spolu s ním, jeho pomocníkem Joeffrym a čtyřmi psy jsme se dnes vydali do terénu s cílem najít, chytit a přinést prvního nártouna. „Lov“ byl poměrně napínavý. Prodírali jsme se hustým porostem okolního lesa, šplhali nahoru a dolů po svahu mezi trnitými větvemi, mraveništi, vosími hnízdy a také hady. Carlito je schopen nártouny cítit a já doufám, že my se to během půl roku také naučíme. Tentokrát však byli psi první, kdo nártouna objevil. Nastala divoká honička, která spíš připomínala hon na tygra než chytání tvorečka, který se vejde do dlaně. Zvíře seskočilo na zem a schovalo se do díry pod hromadou kamení. Nezbývalo než zem kámen po kameni rozrýt a nártouna vytáhnout. Byla to samička. Pravděpodobně je březí, takže při troše štěstí se během našeho pobytu dočkáme mláděte a budeme ho moci sledovat a popsat chování jeho i matky, což by bylo poprvé u volně žijících nártounů filipínských! Samičku jsme vzali na stanici a na krk jí připevnili obojek s vysílačkou. Nebyla z našeho počínání moc nadšená, proto jsme se snažili pracovat co možná nejrychleji. Vypustili jsme ji opět na stejné místo, kde nám velice rychle zmizela z dohledu. Plánujeme chytit pět zvířat, což by se mělo podařit během následujících dní. O dalších úspěších projektu vás budeme opět informovat na těchto stránkách, či na www.tarsiusproject.org.