V poledne nás vítá letiště Praha – Ruzyně. Je sobota, 14. září 2002. Po přivítání s rodinou v Praze a obědem z české kuchyně opět balím a jedu na chalupu. Nějak ale vůbec nemám apetit, všechno jídlo mi chutná stejně mdle.
Postavil jsem se na váhu. Ukazuje 82,5 kg. To znamená, že jsem na cestě za tři týdny zhubl o pět a půl kilogramu. A bez jakéhokoliv omezování. Ne zázračným dietám! Cestování po Ladakhu na kole mohu doporučit jako zdravou redukční kůru všem zájemcům o snížení váhy! Večer v hospodě U Koloušků v Hamru mě zaskočil další příznak – nechutná mi ani pivo. Dokonce to třetí už můj žaludek nepřijal. Během neděle jsem držel hladovku. Trvalo to nejméně týden, než jsem se dostal do normálních kolejí.
Úplně fit a v plné síle jsem se cítil až po deseti dnech. Tři týdny po návratu jsem zašel na již dříve domluveném vyšetření v Ústavu tělovýchovného lékařství 1. LF UK Praha. Veškeré měřené hodnoty včetně zátěžového testu byly v patřičných mezích, konečný verdikt zněl „nadprůměrně zdatný“. Aby ne, když jsem se od ledna poctivě připravoval!
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Rekapitulace
Během 16 dní jsem strávil 89 hodin v sedle, přičemž jsem ujel 1 268 kilometrů s převýšením 12 090 metrů.
Denní průměr činí 80,38 kilometrů při převýšení 755 metrů. Průměrná rychlost, vypočtená z čistého času jízdy, je 14,57 km/hod. Oproti Sikkimu, který byl znatelně lehčí, jsou parametry lepší. Systematická a poctivá příprava se vyplatila.
Pro zajímavost srovnám nesrovnatelné. Na své poslední cestě po Korsice jsem za 12 dní pobyl v sedle 84,5 hodiny, urazil jsem 1 497 kilometrů s převýšením 21 450 metrů. Průměrně jsem za den ujel 133,7 km rychlostí 17,77 km/hod.
Zásadní rozdíl je pochopitelně v nadmořské výšce. Ale je jasně vidět, že jestliže jsem na Korsice jezdil denně přes 7,5 hodiny čistého času a v Indii pouze 5,5 hodiny (včetně pěší chůze), byla tu značná rezerva. Podotýkám, že ani na jedné z cest jsem si zdaleka nesáhl na dno fyzických ani psychických sil. Trénovaný organismus musí vydržet i větší zátěž, přestože šedesátka neodbytně klepe na dveře!
S čtenáři, kteří se prokousali až sem, se s uznáním loučím a svěřuji jim své krédo:
Vím, že nemohu projet celý svět, ale proč to nezkoušet!
