PRŮVODCI DOPORUČUJÍ: Střední Asie láká na nádhernou přírodu bez davů turistů

Mezi oblíbené destinace českých cestovatelů se stala v posledních letech Střední Asie. Čím to?

V době Sovětského svazu byly tyto země dostupné jen velice obtížně a po jeho rozpadu zde vybublaly dlouho neřešené národnostní problémy, které leckde přerostly do lokálních ozbrojených konfliktů. Nyní se situace zlepšuje a turisté hledající něco neobvyklého začínají tyto země objevovat.

Hodně z nich sem jezdí zejména za horami. Jsou opravdu tak výjimečné?

Ťan-šan, Pamír a další hory jsou výjimečné svou opuštěností. Mnohá horská údolí jsou zcela neobydlená. Místní pastevci sem začátkem léta vyženou stáda a s příchodem podzimu se stáhnou zpět. Turistická infrastruktura známá např. z Nepálu zde úplně chybí nebo je naprosto minimální.

Která země je podle Tebe nejoblíbenější a proč?

Jednoznačně Kyrgyzstán díky dobrému leteckému spojení a bezvízovému vstupu. Zároveň je to bezpečná země s příjemnými obyvateli. Kaňkou na kráse je zkorumpovaná policie.

Přesto, že většina míří rovnou na treky, stojí za to se zastavit i v některých městech? Ve kterých?

Nádherné památky jsou ve světově proslulých střediscích islámské kultury, což jsou zejména Samarkand, Buchara a Čiva. Mými osobními favority jsou ale Karakol jako takové „Chamonix“, výchozí bod pro návštěvníky Ťan-šanu, a také Oš, rušné město s úžasným koloritem.

Jak je to v zemích Střední Asie s vízy?

Vízová povinnost (s výjimkou Kyrgyzstánu)  je bohužel překážkou, kterou musí turista překonat. Kazachstán a Uzbekistán vydávají víza po příletu, ale na základě pozvání místní cestovky, víza do Tadžikistánu vydává ambasáda ve Vídni. Kromě víz jsou ale nutná i další povolení do pohraničních zón apod.

Jakých kvalit dosahují místní služby? Od dopravy až po ubytování.

Jak už bylo řečeno výše, turistická infrastruktura je doslova v plenkách. Běžné je ubytování v soukromí, které ale spočívá v koberci na zemi, na kterém spí každý, kdo přijde. Na mytí je k dispozici konývka s vodou, která se nosí z potoka, potřeba se odbývá v kadibudce za domem. Dopravu zajišťují notně přesluhující auta a minibusy. Pozitivem je naopak vynikající kuchyně z čerstvých surovin.

Doprava je tu náročná, jakou tedy zvolit, aby člověk všechno stihl? (Jsou spolehlivé místní aerolinky?)

S místními aerolinkami příliš zkušeností nemám, ale na cestování je dobré si pronajmout auto s řidičem. Výhodu je, že ví, kde se najíst, ubytovat, kde nakoupit, co vidět.

Jací jsou místní lidé?

Přestože jsou středoasijské země oficiálně muslimské, místní obyvatelé to s vírou příliš nepřehánějí. Lokální formy islámu jsou navíc mimořádně tolerantní. Běžně je k dostání slušné pivo, vodka a vynikající koňak, dívky nosí krátké sukně a šaty na ramínka, muži i ženy mají rovné postavení. Lidé jsou přátelští, komunikativní, ale bez znalosti ruštiny se zde prakticky nedomluvíte.

Mým silným zážitkem z Kyrgyzstánu bylo spaní v jurtě a putování na koních. Je ještě něco podobně typického, co by nemělo chybět v itineráři žádného cestovatele do Střední Asie?

Já jsem nadšený cyklista a cyklistický průvodce, tedy jednoznačně doporučuji si na kole projet horské silnice vybudované v době Sovětského svazu jako strategické vojenské komunikace. Částečně kopírují některé větve historické Hedvábné stezky. Mám na kole projetou Friendship Higway v Tibetu, Karakoram Highway v Pákistánu, Careterru Austral v Patagonii a Čujský trakt na Altaji. Tím pádem mohu směle říct, že Pamírský trakt, vybudovaný jako zásobovací silnice při sovětské invazi do Afganistánu, patří na špičku těchto kultovních silnic světa.

Máš nějaké tajné tipy na místa, která se moc běžně nenavštěvují, ale ty sem vozíš své klienty?

Určitě jsou to zejména pohraniční zóny, kam je často třeba i speciální povolení, např. oblast mezi Kyrgyzstánem a Čínou nebo údolí řeky Pjandž, což je hranice mezi Tadžikistánem a Afghánistánem. A můj poslední objev je údolí Bartang na Pamíru.

S Adventurou je možné některé země projet i na kole. Jak to probíhá?

Určitě by to nešlo bez pomoci spolehlivých místních partnerů, což je zároveň naše důležité know how. Z té vznikající turistické infrastruktury se snažíme vytěžit maximum. Máme dobré řidiče doprovodných vozidel, skvělí jsou naši místní kuchaři, kteří dokážou uvařit výborné jídlo i v drsných podmínkách vysokých hor. Denní etapy máme připravené tak, aby se daly zvládnout i v případě nepříznivého počasí. Samozřejmě nepodceňujeme aklimatizaci, protože jezdíme na kole i ve výškách přes 4000 m.

Můžou se turisté těšit i na nějaké speciality místní kuchyně?

Každá oblast má svoje regionální speciality, ale spojuje je čerstvé maso, zejména skopové a jačí, a čerstvá zelenina. Místním chlebovým plackám se říká lepjošky a peče si je každá domácnost sama v hliněné peci. Oblíbeným kořením je kopr a koriandr. Drsnější nátury mohou vyzkoušet i kumys kupovaný přímo od pastevců.

A kdybys měl závěrem zmínit místo, které máš v této oblasti nejradši, které by to bylo?

Moje srdcovka je horská „středisková“ vesnice Sary-taš ve výšce 3200 m. Mám tu svou oblíbenou hospodu a při západu slunce zde bývají nádherné výhledy na hlavní hřeben Pamíru včetně jeho sedmitisícových vrcholů.