Průvodce německým Výmarem aneb „na tak malém místě, tolik dobrého“

Ostatně jména historických velikánů by zde vydala na celou legii, jmenujme alespoň dva přední intelektuály, pro něž se Výmar stal milovaným domovem – Goethe a Schiller. A jak kdysi právě sám Goethe řekl: „Kde najdete na tak malém místě tolik dobrého?“

Pokud se vypravíte vlastním autem, cesta z Prahy přes Drážďany vám zabere zhruba tři a půl hodiny. Z Výmaru se pak můžete snadno přesunout dál do historického Erfurtu, který je pro své četné mosty a kostelní věžičky často přezdíván „Benátkami severu“, nebo do moderní a průmyslové Jeny, kde se snoubí nádherné staré město s čiperným intelektuálním duchem. Na zpáteční cestě domů si můžete udělat zastávku v Drážďanech, které toho mají tolik co nabídnout, že by to vydalo na další článek.

Spolehnout se můžete také na vlakovou dopravu – vlak z Prahy do Výmaru jezdí několikrát denně, cesta zabere kolem pěti šesti hodin a ani jízdné není dramaticky drahé. Dopravu dálkovým autobusem poskytuje společnost FlixBus.

Výmarská klasika a velcí muži evropské historie

Výmarským klasicismem se míní kulturní epocha kolem roku 1800, která vynikala především humanistickými snahami a požadavkem na univerzální vzdělání, ale také otevřeností vůči širokému světu. Výmarská klasika byla zároveň tvůrčím obdobím Johanna Wolfganga von Goethe a Friedricha Schillera, dvou velkých spisovatelů, o jejichž pozoruhodném přátelství dodnes svědčí slavné sousoší Goethe–Schiller Monument stojící na Theaterplatz před Národním divadlem. Zajímavé je, že ačkoliv Goethe byl téměř o 20 centimetrů menší než Schiller, v bronzovém vyobrazení Ernsta Rietschela z roku 1857 dostali oba velikáni stejnou výšku.

Barokní dům na třídě Frauenplan byl Goethovým domovem téměř 50 let a dnes patří mezi důležité památky klasického Výmaru. Zajděte si do hostince Gasthaus zum weißen Schwan na lahodný a osvěžující půllitr zlatavého moku stejně tak, jako to rád dělával právě velký Goethe. Ostatně, výmarské uličky se vedle široké nabídky kulturních zážitků mohou pochlubit také úctyhodnou hustotoumalebných hospůdek a podniků, kde na vás čekají pověstné kulinářské pochutiny a pivo Schwanenblond, které se tu vaří již od roku 1533.

Také tradice legendárního Zwiebelmarkt nebo-li „Cibulového trhu“ sahá až do roku 1653 a začala právě tady, na Frauenplan. Dodneskaždoročně během druhého říjnového víkendu trh do staré čtvrti Výmarupřilákána sta tisíce návštěvníků, kteří kromě cibule mohou obdivovat stánky s uměním a řemeslnými výrobky.

Pro inspiraci si Goethe rád chodíval do svého útočiště uprostřed přírody. Své letní sídlo na řece Ilm dostal darem od vévody Carla Augusta, aby jej k Výmaru pevněji připoutal. Park podél řeky Ilm přímo vybízí k poklidné procházce nebo odpolednímu pikniku. Na dohled od Goethes Gartenhaus stojí první výmarská klasicistní budova Römische Haus, oblíbená rezidence vévody Karla Augusta, která byla postavena na konci 18. století po vzoru římských vil pod vedenísamotného Goetha.

Také jméno Friedricha Schillera je neoddělitelně spjato s Výmarem. Poslední tři roky svého života spisovatel strávil v prostorném městském domě na Schillerstraßea než v roce 1805 zemřel ve své studovně, stačil zde napsat velká dramata jako je Nevěsta mesinská nebo Vilém Tell. Dnes je Schillerhaus vybaven dobovým nábytkem, s částečně původním inventářem zahrnujícím psací stůl a Schillerovu postel, a dává nahlédnout do života a práce velkého myslitele.

Na město i knihovnu Anny Amálie z výšky dohlíží Schloss Belvedere

Byla to právě vévodkyně Anna Amálie, kdo do Výmaru přivedl kromě jiných dva význačné německé literáty, Goetheho a Schillera. Knihovna vévodkyně Anny Amálie, jejíž dominantu představuje slavná rokoková síň, byla založena v roce 1761 a čítá kolem milionu svazků knih od 9. století až po současnost. V roce 2004 knihovna částečně podlehla ničivému požáru, přičemž plameny značně poškodily vzácný knižní fond a během několika hodin zničily na 50 000 literárních klenotů, obrazů i dalších vzácných předmětů, mezi nimi i posmrtnou masku Friedricha Schillera. Následně knihovna prošla nákladnou rekonstrukcí a dnes je veřejně přístupnou archivní a vědeckou knihovnou.

Před knihovnou se uprostřed Náměstí demokracie do výšky vypíná bronzová jezdecká socha vévody Carla Augustaa za jeho zády se linou tóny hudebních nástrojů, které právě rozehráli studenti Vysoké školy Franze Liszta. Památník významného výmarského sochaře Adolfa von Donndorfa zobrazuje vévodu v uniformě pruského generála, který se do Výmaru vrací jako vítěz osvobozeneckých válek proti Napoleonovi.

Svůj zrak Carl August upírá k nádhernému baroknímu paláci Schloss Belvedere, který se nad centrem Goethova města tyčí již od první poloviny 18. století. Severní křídlo monumentální a přísně symetrické stavby měří 100 metrů a její boční křídla pak ještě o 40 metrů více. Interiéry architektonicky velmi strohého paláce překvapí svou velkolepostí – nádherné intarzované podlahy a bohatě zdobené štukové stropy vás v mysli přenesou o několik století zpět. Vedle toho se palác pyšní významnou sbírkou evropského výtvarného umění od středověku až po modernu a na celkové vznešenosti mu přidává jedna z nejstarších německých zahrad vybudovaná v anglickém stylu. Srdce každého divadelníka navíc vesele zaplesá při pohledu na zcela neporušené barokní divadlo sídlící v západním křídle, kde divadelní festival Ekhof každé léto„znovuobjevuje“ hry 18. století.

Napříč Výmarem po stopách mistrů Bauhausu

Architekt zvučného jména, Walter Gropius, stál v roce 1919 u zrodu avantgardní a svého času nejmodernější umělecké, architektonické a designové školy 20. století – Bauhausu. Ve Výmaru najdete celkem 16 budov ve stylu Bauhausu, za dalšími se pak můžete vypravit do nedalekého Dessau.

Nejefektivnějším způsobem, jak se s Bauhausem blíže seznámit, je rozhodně návštěva Bauhaus-Museum. Minimalistická budova ve tvaru krychle přibližuje práci jak zakladatelů výmarského Bauhausu, tak i jejich studentů. Vedle nábytku se můžete obdivovat předmětům, jako jsou čajové soupravy nebo koberce. Uvidíte i ikony Bauhausu, mezi nimi dětskou kolíbku od Petera Kelera, křesla Marcela Breuera nebo nábytek posledního ředitele umělecké školy Mies van der Rohe, který byl navržený pro brněnskou vilu Tugendhat.

Nevynechejte ani návštěvu ukázkového domu Haus am Horn, který navrhl Georg Muche. První budova založená na principech Bauhausu se postarala o revoluci architektonického a estetického myšlení 20. století. Architektonicky velmi prostý dům má čtyři ložnice, kuchyň se spíží a samostatnou jídelnu, obývací pokoj s pracovním prostorem, toaletu a koupelnu. Kolem dokola jej obklopuje zelenající se zahrada a už při vstupu na oplocený pozemek dost možná získáte dojem, že to je ten dům, ve kterém chcete bydlet!

Za návštěvu stojí i samotná budova výmarské univerzity, kterou navrhl architekt Henry van de Velde a respektoval přitom základní zásady Bauhausu v architektuře – jednoduché stavební prvky a čisté tvary i barvy, přiznané nosníky a velké prosklené plochy. Pokuste se spojit s některým ze současných studentů univerzity, mnozí poskytují prohlídku nejen univerzity, ale i jiných památek Bauhausu ve městě a díky jejich znalostem budete moci proniknout hlouběji do pod povrch.

Zatímco Výmar hrdě prezentuje německé kulturní tradice, na dohled odtud stojí koncentrační Buchenwald, temné a hrůzné místo, které bývalo dějištěm mnohonásobného vraždění. Za druhé světové války zde svému konci došlo na 56 tisíc obětí nacistické diktatury, lidí různých národností i vyznání. Během války o tomto „podniku“ místní údajně vůbec netušili, ale dnešní stálá expozice stávající z osobních předmětů vězňů nahání husí kůži stejně jako hodinové ručičky nad branou tábora, které už léta ukazují čtvrt na čtyři.